The Awakening- 9.kapitola

3. září 2016 v 16:05 | Any

9.kapitola- Uvězněna v 10.století

Ta žena mě překvapeně sledovala. Ustaraně poklekla na kolena přede mě a položila mi ruku na tvář. Zmateně jsem se na ni dívala.
"Tatio?" Zeptala se. Mírně jsem zakroutila hlavou.

Nakrčila obočí, "tak kdo jsi?"

Pořád jsem se rozhlížela okolo sebe, "jsem Elena. Elena Gilbertová."


"Jsi další dvojnice," doplnila mě ta žena. Pomalu jsem přikývla, "ale jak to víte?"

Mávla rukou, "uklidni se, Eleno. Jako další dvojnice nemůžeš být ze stejné doby jako Tatia. Tak odkud jsi?"


"Z 21.století," zamumlala jsem tiše. Ta žena vykulila oči, "a jak ses sem dostala?"

Zakroutila jsem hlavou, "nevím. Unesly mě nějaké čarodějky a pak jsem se probudila tady. Jediné co chci je se dostat zpět."

"S tím ti mohu pomoci. Jsem Aynna." Elena se chytla za hlavu, Ayana, proč mám pocit, že jsem o ní kdysi něco slyšela? Asi proto, že opravdu slyšela.
"Jsem čarodějka. Mohu nalézt kouzlo, jak tě dostat zpátky, ale musíš mi dát nějaký čas." No jasně, Ayana byla blízká přítelkyně Esther, ach můj bože.

"Pojď raději se mnou, někdo tě tu může vidět." Zvedla jsem se a vydala se přes louku za ní. Pořád jsem byla nahá a dvojnice, a tak kdyby mě takhle někdo viděl, určitě by to vyvolalo obrovské pozdvižení.

S Ayanou jsme v lese vešly do malé dřevěné chatky. Posadila jsem se na něco, co vypadalo jako postel a Ayana se po chvíli vrátila zpět s modrými šaty. Překvapeně jsem si je od ní vzala. Byly dlouhé s hnědým opaskem.

"Obleč si je," vyzvala mě, "musíš vypadat jako z dnešní doby," pokračovala, když jsem se dostávala do šatů. "Budeš muset říct, že jsi ztracené dítě, které bylo uneseno hned po porodu. Řekneš, že se tě ujala nějaká anglická rodina, která byla před nedávnem vyvražděna a ty jsi uprchla."

Nejistě jsem přikývla. Ale jak mám dělat, že jsem z Anglie? "Takže necháme Tatiu, aby si myslela, že jsem její sestra, která byla unesena hned po narození?" Ayana přikývla. "Je to jediný způsob, jak vysvětlit to, že vypadáte úplně stejně."

Zkoumavě se podívala na mou hlavu, "ještě tvé vlasy, jsou tak nepřirozeně rovné. Upravím ti je, aby vypadaly víc jako z téhle doby."
Mávla rukou a mé vlasy se začaly víc natáčet, až byly úplně kudrnaté. Překvapeně jsem si po nich přejela prstem, to snad není možné.

"Teď už vypadáš úplně jako z dnešní doby." Spokojeně se usmála, "pokusím se vymyslet nějaké kouzlo, abych tě dostala zpět do tvé doby, ale musíš být trpělivá." Chápavě jsem přikývla. "Buď opatrná, bude lepší, když se nebudeš ukazovat příliš na veřejnosti."

"Půjdu za Esther a vysvětlím jí všechno o tobě." Ayana se zvedla a během chvíle byla pryč. Seděla jsem a dívala se na zeď. Pořád jsem byla tak hrozně moc zmatená. Jsem tisíc let v minulosti? Jak se tohle vůbec mohlo stát? Dostanu se ještě někdy odsud?

* * *
Ayana seděla naproti Esther a Finnovi. Překvapeně ji pozorovali. "Tak co jsi mi potřebovala tak důležitého, přítelkyně?"

Černoška si povzdechla, "týká se to Tatii." Esther a Finn se na sebe kysele podívali. "Všechno, co se týká té nečisté ženy mě v žádném případě nezajímá." Prohlásila tvrdě Esther.

"To já dobře vím, má drahá přítelkyně, ale znáš mě velmi dobře, a tak víš, že kdyby se nejednalo o něco důležitého, tak bych tady teď neseděla."

"To jest pravda," souhlasila nakonec Esther. Finn tam pouze mlčky seděl, na tváři měl zamračený výraz.

"Když se ta dívka narodila, tak se tehdy s ní narodila ještě jedna, ale hned po porodu byla unesena k jiné rodině, která o ni nakonec neměla zájem, a tak ji vyhodili do lesa. Tam si ji jen pouhou shodou okolností všimla nějaká anglická rodina a ujala se jí. Bohužel před pár měsíci kvůli pomstě byla tahle rodina vyvražděna a pouze té dívce se podařilo utéct. Několik dnů se toulala v lesích, dokud jsem ji já nenašla ležet na louce."

"Musím uznat, že je silná. Ale pokud bude opravdu jen trochu jako Tatia. Co je s ní teď?" Zajímala se Esther.

"Ujala jsem se jí, žije se mnou. Tatia o ní nemá žádné tušení. Představila se mi, jmenuje se Elena. Vím, že Tatia se nechová zrovna nejlíp, ale..."

"Nechová zrovna nejlíp? Tatia bezmezně svádí mé syny, je to žena, která nemá vůbec žádnou sebeúctu." Ayana přikývla, "ano, to vím. Ale Elena je dívka, která si toho hodně vytrpěla. Ujišťuji tě, že své sestře není v ničem podobná. Vždyť ani neví, že existuje."

"Zajímalo by mě, co po mně vlastně chceš, má milá přítelkyně," zajímala se Esther.

"Chci po tobě pouze jediné. Úctu. Chci, abys Elenu přijala a nechovala se k ní tak jako k Tatie, protože ona nic neudělala."

Esther si povzdechla, "no nic ti nemohu předem slíbit, ale uvidíme, co s tím budu moct udělat."

* * *
Elena se nervozně procházela po chatce. Ayana byla pryč už dlouhou dobu. Podívala se ven, byl krásný slunečný den. Toužebně se podívala směrem ke dveřím. Sice jí Ayana říkala, ať to raději nedělá, ale nemá co ztratit. Proč se trošku neprojít? Stejně tady bude muset strávit takovou dobu.

Otevřela dveře a procházela se zamyšleně okolo chatky. Pak spatřila louku, na které ji dnes Ayana našla. Bez zaváhání se na ní rozeběhla. Nohama se dotýkala spousty krásných květin. Sluníčko a obloha naprosto bez mráčků ještě podporovala tuto přírodní nádheru.

Po chvíli celá ztuhla, když před sebou viděla blonďatou dívku, jak zasněně sbírá květiny. Rebekah vypadala jako člověk tak nevinně. Měla dlouhé blonďaté vlasy, které jí volně splývaly po zádech. Šaty byly modrošedé. Nic jí nepřípomínalo tu Rebeku, kterou znala ze své doby.


Rebekah se zničehonic otočila a květiny, které držela, spadly na zem. "Ty mě sleduješ, Tatio?" Zeptala se, v jejím hlase bylo poznat opovržení. Tohle jí připomnělo tu starou Rebeku.
"Já nejsem Tatia," vysvětlovala, "jmenuju se Elena a jsem její sestra."

Rebekah vykulila oči, "to snad ne, žena, co vypadá přesně jako Tatia a je ještě ke všemu její sestra. Jak je to možné?"

"Hned po porodu mě unesli, aby mě prodali nějaké rodině, která mě nakonec nechtěla, a tak mě odhodili někde v lese. Tam mě našla má rodina, která mě prohlásila za svou a vychovala. Bohužel před nedávnem je všechny vyvraždili kvůli osobní pomstě. Mně se podařilo utéct a přežívala jsem v lese, dokud se mě neujala Ayana."

"Ach bože, to je mi líto," řekla smutně Rebekah a bylo to myšleno opravdu upřímně. Vyděšeně se ohlédla, jakmile se ozval nějaký křik. "Promiň, Eleno, to je můj otec, musím rychle jít, aby si o mně nemyslel, že jsem lehká žena jako Tatia. Třeba se ještě někdy uvidíme." Elena jí zamávala a Rebekah se rozeběhla po louce až k dalšímu lesu.

Procházela se dál po louce. Rostly tam tak krásné barevné květiny. Nedalo jí to a sklonila se, aby si k nim mohla přivonět. Zasněně zavřela oči a zkoušela další a další druhy.

"Tatio." Zaslechla po chvíli známý hlas. Celé její tělo ztuhlo. Pomalu se narovnala a čekala. Váhala se otočit. Když tak učinila, tak nadskočila, jakmile zjistila, jak moc blízko od nšj stojí.

Měl dlouhé hnědé vlasy. Horní část měl svázanou dozadu a také dlouhou zelenou tuniku. I v téhle době dokázal být naprosto okouzlující.

Elijah.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama