Camille Giroux- 1.kapitola

9. října 2016 v 17:34 | Any
Ahojte! :) Dnes sem dávám první díl mé nové povídky. :D Jsem zvědavá, jestli se bude líbít :D Těším se na vaše názory a všem moc děkuju za její přečtení. :)


1.kapitola- Jak to všechno začalo

Seděla jsem v autobuse a unaveně se dívala ven z okna. Měla jsem za sebou několika hodinovou cestu, když autobus konečně vjel na území města Pittsburghu.
Rozespale jsem se rozhlížela okolo. Všude bylo tolik krásných domů. Vždy jsem si toto město tak trochu spojovala s jejich hokejovým klubem, a tak jsem si nikdy neuvědomila, že by vlastně mohlo vypadat celkem dobře.

Zamračila jsem se, když jsme zrovna projeli okolo billboardu, kde uprostřed stál kapitán Sidney Crosby a vedle něj bylo ještě několik dalších hráčů Pens.


Nikdy mě opravdu nezajímali. Hlavně Crosby byl takový výrazný a každý ho zbožňoval. Ten samozřejmě naší pozornosti neunikl. Nejhorší je, že je to vlastně takový ufňukaný namyšlený fracek, když to hodně zjednoduším. Pouze lidi jsou zaslepení a neschopni si toho všimnout.

Není nic divného na tom, že to tak vidím. Můj starší bratr je Claude Giroux, kapitán konkurenčního klubu Philadelphia Flyers.
Možná se zdá zvláštní, že jako sestra tak známého hokejisty cestuju autobusem, ale já nerada řídím, necítím se přitom dobře. A nemám nějaké manýry, že bych si snad potřebovala brát taxi.

Jsem vlastně naprosto normální tichá dívka. Mám dobrý vztah k lidem, proto tady chci studovat medicínu. Bydlet mám se svou kamarádkou Sophií.
Vyrůstala se mnou v Kanadě, ale ke konci základní školy dostal její otec zajímavou pracovní nabídku v Pittsburghu a přestěhovali se.

Za ty roky se ze Sophie stala obrovská fanynka Pens. I když jsme si vždycky rozuměly, tak v tomhle budeme mít určitě velké neshody.

Sophie je mimo to i neskutečně krásná. Má tmavě hnědé oči, snědší pleť a hnědé vlasy. Oproti mě je asi o 10 cm vyšší. Ale to moc neznamená, protože já mám sotva 160.
Její vzhled naprosto odpovídá jejímu původu. Její matka byla Španělka. Bohužel před pár lety zemřela na rakovinu. I přesto Sophia zůstala taková veselá a příjemná jako vždycky byla.

Naprosto nejhorší pro mě ale je, že dokonce chodí s hráčem Pens, Bryanem Rustem. Sice tento klub slušně řečeno opravdu nemusím, ale je to moje kamarádka a jejího přítele budu mít ráda, protože ho miluje a záleží mi na ní.

Otráveně jsem zakroutila hlavou, když jsme jeli okolo dalšího billboardu, tentokrát tam byl pouze Crosby. Mělo to sloužit jako reklama na další sezonu, která měla začít běhom několika dnů. To mi připomnělo Sophii, která jako přítelkyně chodí na úplně každý zápas.

Náš autobus konečně zastavil na nádraží. Vydechla jsem úlevou a vydala se pro zavazadlo. O pár minut později jsem už šla k Sophii, která čekala nedaleko i se svým přítelem Bryanem. Poznala jsem ho díky těm billbordům. Sophia na mě vesele mávala. Rozeběhla jsem se k ní a pevně ji objala. Bryan mezitím naložil můj kufr do auta.

"Děkuju," řekla jsem rychle ze slušnosti. Bryan jednoduše přikývl. "Takže tohle je moje kamarádka Camille," pak se podívala na mě, "Camille, tohle je Bryan."
Podali jsme si ruce. "Těší mě," usmál se Bryan.

* * *
"Tak jak se ti zatím líbí Pittsburgh?" Zeptal se Bryan, když mi pomáhal odnést kufr do Sophiina bytu.
"No je to opravdu krásné město," pokusila jsem se usmát.

"To je v pohodě, Cami. Bryan ví o tvé rodině a také komu fandíš," přerušila nás Sophia. Překvapeně jsem se podívala na Bryana. "Opravdu?" Zeptala jsem se. Přikývl.

"A vzal to s klidem." Usmála se Sophia a políbila Bryana na tvář. Nachvíli jsem se raději podívala jinam. Sophia mu obmotala ruce okolo pasu a spokojeně se podívala na mě. Její oči byly plné štěstí a spokojenosti, bylo vidět, že je s ním opravdu štastná a to pro mě bylo hlavní.

"Jo a kromě Bryana je tu ještě někdo, koho bys měla poznat," pokračovala vesele Sophia. Vyděšeně jsem se na ni podívala, hlavně neříkej jméno Crosby, honilo se mi hlavou. "Zamiluješ si ho, je opravdu hrozně fajn. Jeho angličtina sice není zrovna dokonalá, ale..."

Takže žádný Crosby, pomyslela jsem si a dál ji už ani neposlouchala. "Dneska je taková menší sešlost hráčů, je to vždy před zahájením sezony. Právě s ním bych tě tam chtěla seznámit."

"Počkat, seznámit mě s kým?" Zeptala jsem se překvapeně. Sophia se zamračila, "ach bože Cam, ty mě zase neposloucháš. Chci tě seznámit s Malkinem."
Malkina jsem znala, nikdy jsem o něm ani nic špatného neslyšela, ale jestli jsem chtěla jít na soukrommé setkání hráčů Pens, tak na to jsem se opravdu zrovna necítila.

"Prosím, Cami, udělej to pro mě. Nebude to nic hrozného. Uvidíš, že jsou příjemní. Malkina prostě musíš poznat."

"Dobře, vyhrála jsi," řekla jsem nakonec odevzdaně, "ale dělám to jenom kvůli tobě." Sophie se spokojeně usmála a objala mě.

* * *
Bryanovo auto zastavilo před klubem ve středu města. Nejistě jsem následovala Sophii s Bryanem. U vchodu stál veliký hlídač. Už od pohledu z něj šel strach. Podíval se na Bryana a Sophii a přikývl. Na mě se chvíli překvapeně díval, dokud mu Bryan neřekl, že jsem kamarádka. Pak už nás nechal vejít.

Nejspíš sem pouští buď hráče nebo jejich přítelkyně, ale nikdy ne víc než dva lidi. Už takhle jsem měla pocit, že sem nepatřím. Sophie zamířila ke stolu, který byl plný hráčů. Poznala jsem Kessela, Fleuryho, Murrayho a Letanga. Na ty dál jsem zatím pořádně neviděla.

Bryan se posadil vedle Kessela, Sophia hned vedle a já jsem musela zaujmout místo mezi ní a chlapíkem, ve kterém jsem nepoznala nikoho jiného než Malkina.
Sophia si tohle nejspš dokonale plánovala.

Malkin se pozdravil se Sophií a pak se podíval na mě. "Tohle je moje kamarádka Camille." Představila mě Sophia.

"Rád tě poznávám, Camille," řekl Malkin s ruským přízvukem, "můžeš mi říkat Geno."

Dál jsem tam tak trapně seděla a poslouchala rozhovory ostatních. Geno mi občas něco řekl, musela jsem uznat, že v něm měla Sophia pravdu, byl opravdu super.
Právě mi vyprávěl jeden dobrý vtip, když jsem zjistila, že Sophie ani Bryan tam nejsou. Překapeně jsem se rozhlédla okolo. Ani Kessel tam nebyl, a tak jsem viděla na člověka, který seděl vedle něj.

Ten arogantní obličej bych poznala úplně kdekoliv. Byl to samotný Sidney Crosby. Právě se o něčem bavil s Fleurym. Pak se otočil na druhou stranu na mě a uvědomila jsem si, že mě přistihl, jak na něj prostě zíram. Rychle jsem se otočila zpět na Gena a dělala jako by nic.

"Chci ti něco nabídnout," promluvil Geno. Překvapeně jsem se na něj podívala. Všimla jsem si, že i Crosbyho zaujala Genova slova a podíval se naším směrem.
"Zítra máme trénink před začátkem sezony. Sophia říká, že máš ráda hokej, tak tě tam můžu dostat a mohla by ses přijít podívat." Sophie opravdu o ničem nemlčí. Aspoň, že neřekla komu fandím.

Pousmála jsem se nad jeho nabídkou. "To je od tebo moc laskavé, Geno," řekla jsem po chvíli, "ale nemyslím si, že by bylo vhodné, abych jako naprosto cizí člověk chodila na váš trénink." Připustila jsem.

Malkin zakroutil hlavou a chtěl pokračovat, ale někdo mu skočil do řeči, "to nic, Geno. Vlastně má naprostou pravdu," pronesl ten nejhorší hlas co jsem vůbec slyšela.
Překvapeně jsem se podívala na Crosbyho. Měl hnědé vlasy a plné rty. Musela jsem uznat, že něco mě na tomhle muži opravdu upoutalo. Ale ten jeho hlas mě s prominutím přímo sral. To jak se mnou mluvil, ten ton byl celý plný arogance. Dával mi najevo, jako bych byla míň než je on.

Pak jsem dostala naprosto geniální nápad, "a nebo víš ty co, Geno? Na ten trénink se ráda podívám. Uvidíme se zítra."

Zvedla jsem se od stolu a ještě se podívala na Crosbyho šokovaný výraz. Líbilo se mi ho takhle vidět. Na tváři se mi z toho rýsoval úsměv, když jsem se vydala hledat Sophie.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama