I can't love them both- 9.kapitola

2. října 2016 v 14:47 | Any

9.kapitola- Hra začala

Rebekah vztekle vtrhla do obývacího pokoje. Klaus stál v rohu a něco hledal v knihovně.
"Kde je?" Zeptala se rychle. Klaus se otočil a překvapeně se na ni podíval, "kdo?"

Vztekle zakroutila hlavou, "víš moc dobře, o čem mluvím. Chci se s tebou bavit o tom, co jsi udělal Elijahovi."
Klausův překvapený výraz se změnil na pobavený. "Tak co jsi mu provedl?"


"Můžeš se na něj jít zeptat svého milence, sestřičko, jsem si jistý, že ti to udělá obrovskou radost." Rebekah povytáhla obočí, "Marcel?" Klaus přikývl.

"Nějak jsem musel Marcelovi prokázat důvěru, aby mě přestal podezřívat." Pokrčil rameny Klaus.

"Prodal jsi vlastního bratra, abys získal důvěru člověka, kterého se chceš stejně později zbavit?" Rebekah zklamaně zakroutila hlavou. "Elijah, ten bratr, který pořád tak moc věřil, že se ještě dáš napravit. Kolikrát za svou zbytečnou důvěru v tebe bude muset ještě platit?" Vykřikla Rebekah.

* * *
Elena seděla na posteli ve svém pokoji a zapisovala si do deníku.

Od mého nastěhování do Klausovo domu už uběhly alespoň čtyři týdny. Ano, uznávám, zní to neuvěřitelně. Sama se tomu divím, ale zatím to nějak zvládám. Klaus tady většinu času není, pořád chodí něco řešit s Marcelem.

Nejhorší bylo, když jsem se dozvěděla, že vydal Elijahe Marcelovi, aby získal jeho důvěru. Tehdy jsme se hodně pohádali. Několik dnů jsem se mu vyhýbala, protože jsem ho nechtěla ani vidět.

Ale vím, že se Klaus snaží získat Marcelovu přízeň, aby pak bylo jednodušší ho svrhnout a převzít kontrolu nad New Orleans. Protože já jsem pořád v nebezpečí, když jsem propojená s tou čarodějkou Sophie.

Je hrozné, že mí přátelé o mně vůbec nic neví. Nemám u sebe ani mobil. Všechno to zůstalo tehdy v té třídě, když se mi udělalo špatně.
Ale jakmile se zruší to pouto se Sophie, tak se vrátím zpět domů a nějak se jim pokusím vysvětlit vše o tom Klausovo dítěti. Nejspíš mi neodpustí, ale zaslouží si vědět pravdu. A co teprve, až to na mně bude vidět. Musí znát vysvětlení.

Elena se zvedla z postele a schovala deník do zásuvky nočního stolku. Povzdechla si a podívala se na svůj odraz v zrcadle. Měla na sobě černé džíny, bílé tílko a dlouhý šedý cardigan. Pomalu si přejela po té malé vypuklině, která se jí rýsovala na bríše. Její bříško už nebylo tak ploché jako předtím, ale také na ní zatím nebylo poznat, že je těhotná.

Vydala se do kuchyně a vzala si jeden banán. Chutě už jí ale začínaly. Pořád by něco jedla. Prošla se po domě a zjistila, že je tu nejspíš sama. Většinou tu s ní byla Rebekah, která ji kvůli dítěti, na své poměry, začala celkem brát.

Vyrušilo ji zazvonění ode dveří. Rozhlédla se, ale nikdo nešel povzdechla si a vydala se otevřít dveře. Vykulila oči, když za nimi stál muž tmavší pleti s ďábelským úsměvem.
"Kdo jste?" Zeptala se nejistě.

"Jsem Marcel," usmál se ten muž. Elena ztuhla a rychle zatlačila na dveře a chtěla je zavřít, ale ten muž tam strčil nohu.
"Ne tak rychle, krasavice, přece bys nechtěla mě hned naštvat." Marcel v pohodě vešel dovnitř. Elena za ním zavřela dveře a strnule ho pozorovala.

"Nejsem takový zlý, jak mě někteří líčí." Jeho pohled se zaměřil na její břicho. Elena si přes něj ochranářsky dala ruce. Ušklíbl se, "ale upřímně nechápu, jak mi o tomhle Niklaus neřekl. Dívka, co nosí jeho dítě, pořád tomu ještě nemohu uvěřit."

Ví to! O všem už ví, honilo se Eleně hlavou. "Na důkaz naší důvěry chci, aby ses s Niklausem a jeho sestrou dostavila do mého sídla na večeři. Klaus ví, kde to je. Pokud se dostavíte a proběhne to podle mých představ, tak se opět bude moct shledat se svým bratrem." Podíval se na hodinky, "no nic, jsem jaksi časově vytížený, tak už musím jít, ale nezapomeň ho informovat." Marcel se znovu usmál a odešel pryč. Elena se zhluboka nadechla, jakmile se za ním zavřely dveře.

Po pár minutách se otevřely dveře a Klaus vtrhl dovnitř. Překvapeně si ji prohlížel, "byl tady?" Zeptal se rychle. Elena přikývla. V Klausovo očích se začal hromadit vztek, "co chtěl?"

"Přišel sem v míru. Máme přijít do jeho sídla na večeři. Když si tak získáš jeho důvěru, vrátí Elijahe."
Klause se na ni díval, jako by si promýšlel, co je lepší.

"Sice se mi tam nechce, ale když tam půjdeš se mnou, tak dítě bude v bezpečí a nic se mu nestane," řekl nakonec. Podíval se na její břicho a pak odešel pryč.

Elenou projela vlna vzrušení, je ochotný chránit jejich dítě. Pomalu si přejela prstem po malé vypuklině. Táta se o tebe postará, zašeptala a usmála se, vím, že mu nejde jen o pokračování rodu Petrovových, ale také mu záleží na tobě. Poznám to, i když by to sám nikdy nepřiznal.

* * *
Elena seděla na posteli svého pokoje a zoufale se dívala z okna svého pokoje. Už pomalu musel být večer, přemýšlela. Takhle trávila většinu svých dnů v tomhle sídle. Nemohla chodit nikam ven, protože to bylo příliš nebezpečné.

Zvedla se a trochu si v zrcadle upravila vlasy. Její dnešní make up vypadal přímo perfektně. Měla tolik času, že si ráno dala záležet. Rukou si přejela po svém lehce vystouplém bříšku. Nemohla si stěžovat, že by přibrala nějak moc. Její těhotenství by mohl poznat pouze všímavý člověk.

Nadskočila, když v zrcadle vedle ní uviděla stát Klause. Povzdechla si, "musíš mě tak děsit pokaždé, když sem přijdeš? Už je čas jít na tu večeři?"

Klaus jí neodpověděl a vytáhl něco z kapsy. V odrazu si to pozorně prohléda. Byl to stříbrný náhrdelník. Na konci měl srdíčko.

"Chci, abys to pořád nosila," vysvětloval naléhavě. Elena zakroutila hlavou, "ne, Klausi, jak ti mám proboha věřit, že to není zase součást nějakého tvého zákeřného plánu?" Zakroutila hlavou, "já ti nevěřím."

Klaus se ušklíbl, "brzy, lásko, přijdeš na to, že já jsem jediný komu můžeš důvěřovat." Elena se rozesmála a otočila se. Její pobavený výraz zmizel, když zjistila, jak blízko od něj stojí. Klaus ji teď sledoval s vážným výrazem.

"Obsahuje to železník. Když to budeš pořád nosit, tak tě nikdo nebude moct ovládnout." Zvědavě se podívala na přívěsek, který pořád držel. Pak se mu znovu podívala do očí. "Ale pak mě nebudeš moct ovlivnit ani ty," doplnila ho.

Pomalu přikývl, "to nebudu." Pak se znovu samolibě ušklíbl, "ale když budu hodně chtít, tak ti ho vždycky budu moct strhnout."

Elena se zamračila. "Fajn, vyhrál jsi. Vezmu si ho." Pomalu se otočila pohledem zpět k zrcadlu. Vlasy si podržela na jedné straně.

Klaus vzal přívěsek a jemně jí ho zapnul na krku. Elenino tělo se třáslo pod něžnými doteky jeho prstů. Ale mohl být vůbec někdo jako on něžnej?

"Klausi," vtrhla Rebekah do místnosti. Zarazila se, když je viděla stát u sebe. Klaus se od ní rychle vzdálil. Chytla přívěsek a přidržela si ho na hrudi.
"Jdeme?" Zeptala se Rebekah a pohledem se dívala střídavě na ni a na Klause. Měla na sobě černé kalhoty a modré triko se spadlými rukávky. Ramena měla odhalená. Muselo se jí nechat, že jí to moc slušelo.

* * *
Auto zastavilo před velkým domem ve Francouzské čtvrti. Už teď z toho Elena neměla dobrý pocit. S Rebekou šly za Klausem, který už měl namířeno k tomu domu.

Náhle se nečekaně zastavil, že do něj málem narazila. "Nikam se ode mě nevzdaluj. Buď celou dobu se mnou. Marcelovi se nikdy nedá věřit." Elena přikývla a Klaus šel dál.

Zaklepal na dveře, dokud nějaký vysoký blonďák konečně neotevřel. "Pojďte prosím dál, můj pán už na vás čeká."
Násleodvali ho až do velké místnosti. Uprostřed byl velký stůl. V zadu v čele seděl Marcel. Usmál se, jakmile je všechny uviděl. "Děkuji ti Jakeu, víc nepotřebuju." Ten blonďák se uklonil a odešel pryč.

Marcel se postavil a vydal se za nimi. S Klausem se poplácali po ramenech. Pak chytl její ruku a jemně políbil její hrot. Neuniklo jí, jak to Klaus celé pozorně sleduje. Jeho pohled jasně říkal, že se mu to v žádném případě nezamlouvá. Pak se otočil k Rebece a udělal úplně to samé. Rebekah zčervenala. Bylo očividné, že to se Klausovi nelíbilo snad ještě víc.

Marcel se posadil zpět na své místo. Klaus zaujal místo naproti němu v čele. Elena se posadila hned po Klausovo pravici a Rebekah zase po jeho levici.

Přišlo několik jeho upírů a přinesli jim skleničky s vínem. Pouze Eleně dali vodu. "Tak kvůli tomu, proč jste tady. Dostaneš zpět svého bratra, ale pod jednou podmínkou." Klaus se na něj zvědavě podíval. "Pomůžeš mi s udržením kontroly nad New Orleans. Nelíbí se mi chování nějakých čarodějek."

Navrhl mu snad, aby společně vyvraždili všechny čarodějky? Ale co to její propojení s jednou z nich?

Klaus se spokojeně usmál. Elena věděla, jak moc toužil po získání moci nad New Orleans a připravit o ni Marcele. "Máme dohodu," řekl nakonec.

* * *
Rebekah s Elenou se vrátily zpět domů, zatímco Klaus zůstal s Marcelem a vymýšleli nové plány. Elena se pomalu napila ze skleničky s vodou. Pak ji položila zpět do dřezu, když slyšela bouchnutí dveří. Nejspíš se už Klaus vrátil.

"Sesřičko," zaslechla zmámý hlas z vedlejší místnosti. Poznala by ho úplně kdekoliv. Ryhle se otočila a zarazila se ve dveřích. "Bratře," usmála se Rebekah a pevně objala svého staršího sourozence.

Elijah se usmíval. Pak se od ní odtáhl a podíval se ke dveřím přímo na ni. Jemně se na ni usmál. Elena mu úsměv nervozně opětovala.

Pak se nejistě otočila a vydala se ven na terasu. Ruce si opřela o zábradlí a dívala se přímo před sebe. Hned vycítila jeho přítomnost. Otočila se a podívala se na něj.

"Tak jsi zpátky," dostala ze sebe po chvíli. Elijah přikývl. "Vítej doma," pousmála se Elena. Byla ráda, že se vrátil. S ním se cítila opravdu příjemně a věřila mu.

"Celou dobu jsem věděla, že bys jen tak sám od sebe neodešel a neopustil bys..." Na chvíli se zarazila, Elijah ji pozorně sledoval, "a jen tak bys mě tady nenechal," dořekla to nakonec.

Překvapeně se na ni podíval, "a podle čeho tak usuzuješ?" Zeptal se. Elena se na něj nejistě podívala, "protože ti důvěřuju, Elijahi."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama