Always and Forever- 18.kapitola

20. listopadu 2016 v 12:27 | Any

18.kapitola- Zlobivé a zlomené dívky

Otočili jsme se ke dveřím. Rebekah tam stála a s rozzuřeným pohledem nás pozorovala. Rychle jsem se od něj odtáhla a přehodila přes sebe jeho košili, kterou mi nabídl.

Došla až k nám. Překvapeně se podívala na pohovku, "panebože, i na mém gauči, bylo tohle nutné?" Vyčítavě nás sledovala. Ušklíbla jsem se, "znáš to, když muž a žena někde zůstanou spolu, vznikne z toho sex a je to naprosto přirozené."


Rebekah se zamračila a červenala v obličeji. "No nic, no," ušklíbla se Elena, "myslím, že si ještě půjdu užít do baru." Naposledy se usmála a vydala se do svého pokoje.

Rebekah jí chtěla zastavit, ale Elijah ji pevně chytl za ruku. Překvapeně se na něj otočila, "co to děláš, Elijahi?"

"Nenechám tě to udělat, ne teď." Zakroutila hlavou, "u Eleny bych to ještě čekala, ona neví, co dělá, ale ty," překvapeně na něj ukazovala prstem, "ty, vždy jsi byl ten rozumnej, ty bys měl vědět, co děláš."

Rebekah si povzdechla, "Víš nejlépe, že nemá svou lidskost, manipuluje s tebou stejně, jako to dělaly i ty předchozí dvojnice!"

"Ne, drahá sestro. Jsem pouze muž. A jako muž musím chovat také nějaké city. A ta dívka mi přirostla k srdci."
Rebekah se rozesmála, "podívej se na sebe, bratře! Za celá ta století ses nepoučil a opakuješ pořád tu samou chybu stále dokola."

"Není nic špatného na tom, že mám naději. Pomůžu jí, pomůžu jí s navrácením její lidskosti."

"Dělej si, co chceš, ale mě už z toho vynech!" Řekla rozhodně a vydala se ke dveřím a během chvíle odešla pryč z domu.
Elijah si povzdechl a odešel do svého pokoje, protože pořád na sobě nic neměl. Byl plně odhodlaný, možná v něčem Rebekah pravdu měla, ale rozhodně ne ve všem.

Už byl plně rozhodnutý Eleně pomoct. On může. S čistým oblekem se posadil do auta a odjel pryč.

Z pohledu Eleny
Rozhodla jsem se odstěhovat od Rebeky, a tak jsem několik dnů strávila v krástném hotelovém apartmánu. Zrovna jsem si prohlížela svůj zbrusu nový šatník, když mi zazvonil mobil. Rychle jsem se pro něj sehla na stolek. 1 nová zpráva.

Máš čas? Stavím se u tebe. Elijah

Spokojeně jsem se usmála a vyťukala odpověd. Samozřemě, čekám jenom na tebe.

Měla jsem na sobě své krásné černé sexy šatičky a netrpělivě jsem na čekala. Asi za patnáct minut se ozvalo zaklepání na dveře. Otevřela jsem. Elijah už tam stál, vypadal naprosto dokonale jako vždy.

Na můj pokyn vešel dovnitř. Rozhodla jsem se dál už nečekat a obmotala jsem mu ruce okolo krku.
"Potřebuji ti něco říct," díval se mi pevně do očí. Zakroutila jsem hlavou, "k čemu jsou slova, teď si tě chci užít bez toho otravného mluvení.

Vášnivě jsem ho políbila, naštěstí můj polibek okamžitě opětoval. Nohy jsem mu obmotala okolo pasu a nechala se držet. Rukama jsem ho hladila po zádech.

Přitiskl mě zády o zeď. Ještě jednou mě políbil a pak mě položil na židli. Sklonil se přímo přede mě.
"Co se to děje?" Zeptala jsem se překvapeně.

"Je čas tohle všechno napravit," zašeptal a dál se mi díval do očí. Zakroutila jsem hlavou, "nedělej to, Elijahi prosím, nedělej mi to."
Ruku mi jemně přitiskl na tvář, "mrzí mě to, Eleno, ale už je čas."

"Ne," házela jsem sebou, stékaly mi slzy, "ne! Okamžitě mě pust!" Jeho držení bylo příliš pevné, pokoušela jsem se mu nepodívat do obličeje.
Dva prsty mi položil na bradu a zvedl mi hlavu tak, abych mu mohla vidět do očí. "Zapni to," ovlivnil mě.

* * *
Seděla jsem v křesle a cukala jsem sebou. Začínala jsem si vzpomínat na všechny ty nevinné lidy, které jsem chladnokrevně zabila. Pak jsem si vzpomněla na Bonnie, Stefana a nakonec i na Jeremyho.

Obličej jsem měla oteklý od slz. Elijah mě pozoroval, měl svůj obvyklý tvrdý výraz. "To není možný! Ne, tohle už nejde!" Vykřikla jsem a zvedla se.

Elijah mě nechápavě sledoval. Vzala jsem si svou bundu a vydala se ke dveřím. "Musím teď jít, tohle dál nejde. Sbohem." Než něco mohl říct, zabouchla jsem za sebou dveře a byla pryč.

Šla jsem po parkovišti ke svému autu, které jsem předtím někomu ukradla. Ach bože můj, vždyť já jsem ho zabila. Když jsem chtěla nastoupit, někdo mě chytl za vlasy a praštil se mnou o dveře auta. Přistála jsem na zemi a sledovala nohy toho člověka.


"Katherine," zašeptala jsem. Pozorně jsem sledovala svou dvonici. Mračila se. "Co ode mě chceš?" Ušklíbla se. "Už mě nebaví, jak ty vždycky dostaneš to, co jsem chtěla já." Urvala tyč a přetáhla mi ji po hlavě. Bolestně jsem se za ní chytla a postavila se.

Chtěla mě znovu praštit, ale chytla jsem tyč těsně před mým tělem. "Jak můžeš říct, že mám to, co chci?" Strčila jsem do ní, "o tebe nikdo nestojí, protože jen ubližuješ. Jak můžeš říct, že mám všechno? Všichni, které jsem milovala jsou pryč!"

Vytrhla jsem jí tyč a praštila jsem jí tak, že odletěla dozadu na zem. "Já jsem ztratila všechny lidi, na kterých mi záleželo a to jenom díky tobě!"

Katherine se rozesmála. "Tvůj bratr si chudák myslel, že já jsem ty. S takovou důvěrou mě pozoroval." Postavila se a šla ke mně. "Víš jaká byla jeho poslední slova, co mi řekl těsně předtím, než nadobro odešel?"

Strnule jsem ji sledovala, do očí se mi hromadily slzy, ale byly plné vzteku. Katherine využila mé krátké nepřítomnosti a vytrhla mi tyč.

Než jsem se stačila vzpamatovat, zapíchla mi ji do břicha. "Ahhh," vzdychala jsem a spadla na zem.
"A aby toho nebylo málo, sebrala jsi mi Elijahe, dalšího muže, kterého miluju. Copak tobě nestačil Stefan? Vážně mi musíš brát všechny?" Vytáhla tyč a znovu jí do mě zabodla.

"Ahh..Toho jsi... Ztratila sama," pokusila jsem se ze sebe dostat, "jenom díky tomu jaká jsi." Zamračila se, "sbohem, Eleno Gilertová." Ruku natáhla k mému srdci. "Áhhh..." Ječela jsem. Katherinin úsměv náhle zmizel a její obličej se stáhl bolestí.

"Ty," řekla těžce a její tělo šlo bezvládně k zemi. Rychle jsem se převalila na stranu, a dopadla tak vedle mě.


Za ní stál Elijah, v ruce svíral její srdce. "Elijahi, já..." S prstem u pusy mi naznačil, abych nic neříkala.
Odhodil srdce na její tělo a klekl si přede mě. Rychle z mého těla vytáhl tyč. "Ahh," křičela jsem, dokud tyč neležela na druhé straně.

"Musím do Mystic Falls, mí přátelé mě potřebují," řekla jsem zmateně. Přikývl a vydala jsem se ke dveřím.

Držela jsem ruku na klice, ale zaváhala jsem. Zhluboka jsem se nadechla a otočila se zpátky. Vydala jsem se zpět k němu a pevně ho objala.
Jeho tělo okamžitě ztuhlo, vůbec to nečekal, ale neodtáhl se a se zaváháním položil své ruce na má záda.

"Děkuju," zašeptala jsem. Po chvíli jsem se odsunula a podívala se na Katherinino tělo, "sbohem Katherine, doufám, že přes to všechno, co jsi dělala, nalezneš klid," řekla jsem tvrdě a odešla ke dveřím. Ještě jednou jsem se podívala na Elijahe, sledoval mě a Katherine, a pak jsem za sebou zabouchla dveře a vydala se na parkoviště.


Musím přestat utíkat. Vrátím se za svými přáteli, právě oni mě teď potřebují nejvíc.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama