Camille Giroux- 2.kapitola

6. listopadu 2016 v 12:42 | Any

2.kapitola- Říkají, že kanadští kluci jsou vždy milí, ale je to lež!

Seděla jsem u stolu a večeřela mé oblíbené těstoviny. Sophia seděla naproti mně. "Tak jak se ti líbil Geno?" Zeptala se, když si nalila sklenku vody.

Pousmála jsem se, "musím uznat, že i když je to hráč Pittsurghu, tak je opravdu milej a upřímnej. Je fajn."

"Já jsem ti říkala, že hráči Pens jsou suproví," pokračovala dál Sophia. Zakroutila jsem hlavou, "to bys po mně chtěla moc! Ale i ostatní nepůsobili tak špatně, jak jsem čekala." Pak jsem se na chvíli odmlčela, "i když vlastně jeden je přesně takový, jak jsem předpokládala."


"A kdo?" Divila se má kamarádka. Povzdechla jsem si, "je to takovej arogantní pitomec. Celou dobu mi dával jasně najevo, že oproti němu jsem vlastně nic."
 
"Nech mě hádat," rozesmála se Sophia, "mluvíš o Sidneym." Přikývla jsem. Pobaveně na mě ukázala prstem, "jsem ráda, že ti tak moc uvízl v hlavě."

"Ne!" Skočila jsem jí do řeči, "jde jen o to, že se choval jako totální pitomec. Ale u něj to není nic tak zvláštního, on takovej opravdu je."

"Musíš to chápat, Cam. On je ten zlatý kluk, hvězda Kanady. Nemá jednoduchou pozici. Je slavnej už takovou dlouhou dobu. Je pod obrovský psychickým tlakem."

"To ale neomlouvá fakt, že je to namyšlenej blbec. Ale Geno mě pozval, abych se zítra dopoledne šla podívat na jejich trénink. A já jsem řekla ano, měla jsi vidět ten Crosbyho výraz."

Sophia mě pobaveně sledovala. "Nezasloužil by si Geno vědět o tvé rodině a komu fandíš?" Přikývla jsem, "máš pravdu, už jsem tuhle možnost zvažovala a chci mu to říct."

Další ráno po snídani jsem si na sebe vzala černé džíny, bílé tílko a šedivý cardigan. Celé jsem to doplnila teniskama. Vlasy jsem si rozčesala a nechala je volně rozpuštěné. Sophia naštěstí byla v práci, takže všem jejím poznámkám jsem se vyhnula.

O hodinu později jsem už stála před Consol Energy Center, kde měl být trénink a čekala jsem, dokud nepřijde Geno. Začínala jsem být nervozní, když okolo mě procházeli různí hráči, a tak zvláštně mě pozorovali.

Pospěš si, Geno, doufala jsem. Úplně jsem ztuhla, když jsem v dálce spatřila už známou siluetu. Crosby se z nějakého důvodu rozhodl přijít pěšky. Měl na sobě černé tričko s logem Pens, kraťasy a kšiltovku, všechno to bylo překvapivě se stejným logem. Přes rameno měl velkou černou tašku.

Pak jsem si všimla, že nejde sám. Hned za ním šla alespoň 175 cm vysoká žena. Měla blonďaté dlouhé vlasy a bylo vidět, že je úplně celá zmalovaná a vyumělkovaná. Zastavili se kousek ode mě, Crosby pohladil tu ženu po hlavě a rychle ji políbil na čelo. Ta se pak otočila a odešla pryč.

Pak si všiml mě. Jeho pohled byl zase plný arogance. Překvapivě už nic jiného neřekl a odešel dovnitř. Zakroutila jsem hlavou nad jeho namyšleností. Co na něm ksakru všichni vidí, když se ani neumí chovat?

"Camille," zaslechla jsem promluvit povědomý hlas. Otočila jsem se a usmála se. Geno šel ke mně. Pak jsme se vydali ke dveřím, kde předtím zmizel Crosby. Geno se vydal k recepci, kde seděla nějaká černoška ve středním věku. Usmála se na Gena a pak se podívala na mě. Malkin jí vysvětlil, že jsem tady dneska s ním. Dala mi na krk kartičku, kde bylo logo Pens. Co by na mě asi teď řekl můj bratr, přemýšlela jsem.

"To je, aby tě tady odsud někdo omylem nevyhodil," vysvětloval Geno s trošku lámanou angličtinou. Chápavě jsem přikývla a následovala ho až k šatnám. Před ní se Geno zastavil a podíval se na mě.

"Já to chápu," řekla jsem rychle. Spokojeně přikývl a zmizel v šatně. Bylo by blbé, abych tam očumovala ostatní hráče, jak se převlíkají jako žena. Zrovna Crosby by tam mou přítomnost určitě nerozdýchal.

Za pár minut už začali vycházet hráči a měli své tréninkové oblečení a chrániče. V helmách jsem je měla problém poznat. Dost z nich se ke mně mělo. Pak konečně vyšel Geno a připojila jsem se k němu. Posadila jsem se na místo hned za mantinelem. Bylo zvláštní vidět tak obrovskou arénu prázdnou. Pár partnerek hráčů sedělo vedle mě, bylo to zvláštní, protože zrovna já jsem sem vůbec nepatřila. I jsem měla ten pocit. Všechny na mě tak koukaly, jako by přemýšlely, čí přítelkyně jsem.

Hráči se začali rozbruslovat. Geno se na mě usmál, pak jsem si za ním všimla Crosbyho, jak to s lehce zamračeným výrazem sledoval. Pak mu něco řekl a Geno začal dál bruslit. Zakroutila jsem nad tím hlavou.
"Já jsem myslela, že Malkin má rodinu," řekla jedna z těch žen. "Také že má," přidala se druhá. Otráveně jsem nad tím zakroutila hlavou. Tohle se mi snad jen zdá.

Z neznámého důvodu jsem pořád přemýšlela nad tou Crosbyho přítelkyní. Ani jsem nevěděla, že nějakou má. No na tom vlastně ani není něco zvláštního. Přišla mi taková vyumělkovaná a falešná. Ale je pravda, že právě proto k němu sedla perfektně.
Pak se rozdělili do dvou skupin a zahráli si cvičný zápas. Crosby dal bohužel dva goly a připsal si jednu asistenci.

Po konci tréninku jsem čekala před šatnou na Gena. Několik hráčů, kteří mě míjeli se na mě buď usmáli, nebo mě i pozdravili.

Opřela jsem se o zeď a zavřela oči. Ucítila jsem, jak se někdo postavil přede mě. "Konečně jsi tady, jdeme?" Zeptala jsem se Gena a otevřela oči. Úplně jsem ztuhla, když jsem před sebou spatřila muže s hnědýma očima a plnými rty. Crosby osobně stál jen několik palců ode mě.

Můj úsměv úplně pohasl. "Co chceš?" Zeptala jsem se hrubě, možná víc než jsem původně zamýšlela.
"Musíme si promluvit," řekl rychle. Zakroutila jsem hlavou, "to teda nemusíme."

"Ne, Girouxová, promluvíme si a to okamžitě," trval na svém Crosby. Vykulila jsem oči. On to ví. Ví, kdo jsem. Jak to může vědět?
Jeho hlas mě vyrušil z přemýšlení, "ale raději někde, kde to nikdo neuslyší." Otočil se a vydal se dál po chodbě. Neochotně jsem ho následovala chodbou k nějakým dveřím. Zastavil se v nějaké regenerační místnosti s bazénem. Naštvaně jsem se postavila před něj. Slědoval mě zase tím svým nadřazeným výrazem.

"Jak to víš?" Zajímala jsem se. "Tvůj bratr je takový typ hráče, který se do paměti prostě zapíše." Chápala jsem, kam tím míří. S bratrem se zrovna dvakrát nemuseli, byli velcí konkurenti. "Věděl jsem, že má mít mladší sestru a když jsem tě viděl, tak jsem si na tebe vzpomněl, viděl jsem tě kdysi při nějakém zápase."

Povzdechl si, "nevím jaké máš s Genem úmysly, vlastně je mi to i jedno, ale chci, abys ho nechala napokoji." Nechápala jsem, kam tím míří. "Má rodinu a není fér, aby ho žena jako ty zneužívala." Považuje mě snad za nějakou lehkou ženu? Mé tváře zrudly vzteky.

"Jak tohle vůbec můžeš říct? Co si to zatraceně dovoluješ?" Vykřikla jsem. "nikdy bych se na Gena nepodívala jinak než na skvělého kamaráda, protože si ho vážím a záleží mi na něm. A tohle mi navíc říkáš ty, ačkoliv zrovna tvoje přítelkyně vypadá jako umělá vosková figurína!"

Tahle slova jsem už bohužel řekla. Okamžitě jsem jich litovala, ale nedalo se s nimi už nic udělat, prostě jsem to řekla.

Crosby místo, aby řekl něco ještě ostřejšího, tak se přímo přede mnou rozesmál. Nechápavě jsem ho sledovala. Tohle byl upřímný smích Sidneyho Crosbyho.
"Kdy sis stihla tak dokonale prohlédnout mou přítelkyni?" Pořád ještě měl pobavený výraz. "jsem rád, že tě zaujala," řekl domýšlivě.

Zhnuseně jsem zakroutila hlavou, "není to jak to vypadá. Prostě jsem si jí náhodně všimla," pokračovala jsem. Jeho výraz mě ještě víc naštval. Zamračila jsem se a vztekle se otočila, měla jsem ho plné zuby, nechtěla jsem tam s ním být snad ani o sekundu déle.

Byla jsem tak naštvaná, že jsem se otočila tak rychle a spěchala pryč, že jsem úplně zapomněla, že stojíme v místnosti s bazéném.
Cítila jsem, jak se má noha propadla dolů, ale to už bylo pozdě. Celá jsem se řítila dolů do vody.

Vynořila jsem se a otráveně mířila k okraji bazénu. Crosby mi ochotně podal ruku. "Nestojím o tvou pomoc," řekla jsem naštvaně, "zvládnu to sama."
Opřela jsem se a vylezla ven z bazénu. Crosbyho jsem úplně ignorovala a odešla pryč z regenerační místnosti. Celá jsem byla úplně promočená. Spěchala jsem zpět před šatnu.
 
Geno už tam na mě čekal a překvapeně mě sledoval, když jsem se celá mokrá zase objevila. "Co se ti stalo?"
Pokrčila jsem rameny, "měla jsem menší nehodu." Otočila jsem se ven k východu, ale Geno nevypadal, že někam půjde.

"Sice tam ještě nebýt velká zima, ale takhle můžeš prochladnout." Otočil se a odešel pryč. Překvapeně jsem tam stála. Zatracenej Crosby, honilo se mi pořád hlavou. Nemysli na něj tolik, říkal mi hlásek v hlavě. Jen kvůli němu jsem teď byla naprosto promočená. Musela jsem na to myslet. Jak si vůbec dovoluje mi říkat s kým se mám bavit?

Geno přišel a měl v ruce nějaké suché oblečení. Naznačil mi, ať se převleču v šatně. Nejistě jsem tam vešla. Naštěstí už tam nikdo nebyl. Opatrně jsem prošla okolo loga a posadila se na nejbližší lavičku. Tohle kdyby viděl můj bratr.

Sundala jsem si cardigan a tílko. Zjistila jsem, že oblečení, které mi dal Geno byla mikina se znakem Pens a také jeho jménem a číslem vzadu. Pousmála jsem se a oblékla si ji. A co, tohle byl Geno, bylo mi teď úplně jedno, co to je za mikinu. Tepláky byly černé a tagy s logem. Oblékla jsem si je a mokré vlasy si stáhla do volného culíku.

Geno se usmál, jakmile jsem vyšla ven. Rozhodl se mě doprovodit až k Sophiinu bytu. "Moc ti děkuju Geno, za ty věci," usmála jsem se před domem.
"Sophiina kamarádka je i moje," odpověděl rychle. Zasloužil si vědět o mé rodině, ale ne teď, řeknu mu to příště.
"Pošlu ti to oblečení?" Zeptala jsem se. Rychle zakroutil hlavou, "ne, tohle je tvé." Usmála jsem se, "děkuju."

Rozloučili jsme se a já jsem běžela po schodech nahoru do Sophiina apartmánu. Bohužel už byla doma. Jakmile mě uviděla, tak vyprskla. "Bože co se to s tebou stalo?" Smála se, když jsem vešla dovnitř.

Otráveně jsem zakroutila hlavou, "za všechno může ten debilní Crosby."

"Co udělal tentokrát?" Zajímala se. Zamračila jsem se, "řekl mi, ať nechám Malkina napokoji, že zná ženy jako jsem já a poznal mě, ví že jsem Claudova sestra."

"Cože?" Vykulila oči, "on tě poznal? Jak?" Pokrčila jsem rameny, "nevím, nejspíš si vzpomněl, že mě s bratrem někde viděl."

"Ale to oblečení ti opravdu sluší a sedne," pokračovala Sophia. Zakroutila jsem hlavou, "mám ho jen proto, že je od Gena. Kdyby to bylo cokoliv s Crosbyho jménem, tak to roztrhám a vyhodím."

Zvedla jsem se a odešla do svého pokoje. Tašku jsem si položila na stůl a vyndala si věci. Pak jsem si rozčesala vlasy. Pořád jsem nechápala, jak může tolik lidí zbožňovat Crosbyho. Neviděla jsem na něm absolutně nic dobrého. Pokoušela jsem se nemyslet na ten bazénový incident, ale to se mi příliš nedařilo. Zatracený Crosby!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama