In All My Years- 16.kapitola

19. listopadu 2016 v 10:24 | Any

16.kapitola- Prosím, řekni něco

Nadskočila jsem, když se ozval zvuk mého budíku. Hádej, co je dnes za den? Úplně jsem zapomněla, první den školy. Škola vypadala tak neškodně ve srovnání se vším, co se teď v poslední době dělo.

Neměla jsem absolutně žádnou náladu tam teď jít. Šla jsem se dolů nasnídat a má nálada se ještě zhoršila, když jsem si uvědomila, že Jenna už tady nikdy nebude, aby mi nabídla svůj speciální toast s arašídovým máslem.


Ric byl v kuchyni, což bylo zvláštní, protože se od nás odstěhoval, když jsem se stala upírem. Nebylo to kvůli mně, pouze souhlasil, že nejspíš budeme s Jeremym potřebovat nějaký ten prostor.

Řekl, že je tu, protože nás chce zkontrolovat před začátkem školy. Pak rychle odešel, protože tam musel být mnohem dřív než my.

Caroline souhlasila, že mě odveze do školy. Zrovna jsem dojedla svůj toast, když zaklepala na dveře.

"Jeremy!" Zvýšila jsem hlas. Neodpověděl, protože byl nejspíš ještě v posteli. I tak jsem mluvila dál, "už odcházím."

Žádná odpověď. Neřešila jsem to a otevřela dveře. K mému překvapení to nebyla Caroline, ale Elijah.

"Elijahi, ahoj." Pozdravila jsem ho.

"Eleno." Souhlasně přikývl, "přemýšlel jsem, jestli by bylo možné tě dnes ráno odvézt do školy."

Byla jsem mu připravena říct, že mě Caroline odveze, ale pak mě něco zastavilo.

"Jasně," bylo vše, co jsem odpověděla. Cestou k jeho autu jsem napsala Caroline.

Nemůžu s tebou jet do školy. Doufám, že ti to nevadí. -Elena

Odpověděla okamžitě.

Ne.V pořádku. Proč? -Caroline

Rozhodovala jsem se, jestli jí lhát nebo ne, ale pak jsem si uvědomila, že mě stejně s ním nakonec uvidí, tak proč lhát?

Elijah se dostavil a nabídl mi, že mě odveze. Neodkopávám tě, jen si s ním o něčem potřebuju promluvit. -Elena

Čekala jsem na její odpověď a byla jsem tak zaměstnána svým mobilem, že jsem si ani nevšimla, že Elijah se natáhl ke dveřím, aby mi je mohl otevřít. Naše ruce se srazily a chvíli jsme se dívali navzájem do očí, dokud jsem nedala svou ruku pryč.

"Děkuju," řekla jsem vděčně, když mi otevřel dveře. Znovu jsem se podívala na mobil.

Informuj mě o tom ve škole. -Caroline

Elijah nastartoval auto. Možná bych správně měla být víc nervozní v autě s někým, kdo už ho jednou naboural, ale s Elijahem jsem na všechno zapomněla.

Když jsme vyjeli z místa, tak začal mluvit.

"Vím, že tu noc vše neskončilo tak, jak se plánovalo, ale chci, abys věděla, že tě ochráním před Andreou."
Otevřela jsem pusu, abych mohla zareagovat, ale přerušil mě.
"Vím, že si myslíš, že tě tví přátele mohou ochránit a pravděpodobně i mohou, ale ne tak jako já. Ať se budou snažit jak nejvíce mohou, tak nemají sílu porazit tak silnou čarodějku jako je Andrea."

Nějakou chvíli jsem si jen opakovala jeho slova. Překvapilo mě, že cítil potřebu mě ochránit. Byla jsem polichocena, že o mně takhle smýšlí. Ale nejvíc ze všeho jsem se cítila provinile, že jsem tak ochotně podepsala jeho rozsudek smrti.
Nechala jsem se k tomu tak snadno přemluvit, jen abych se jednou provždy zbavila Klause, i když on je ochotný riskovat svůj život, aby mě mohl ochránit.

Neuvědomila jsem si, že jsem tak dlouho potichu, dokud jsme nezastavili na parkovišti před školou.

"Eleno, prosím, řekni něco." Způsob jakým řekl mé jméno mě zlomil. Zasloužil si znát pravdu.

"Musím se k něčemu přiznat," řekla jsem pomalu.

"Pokračuj," pobídl mě.

"No, dvě noci předtím, než tvá matka sjednotila vaší rodinu, přišla za mnou a Stefanem a řekla nám, abychom byli na té vaší oslavě, protože chtěla spojit k sobě všechny své děti a pak jedno z nich zabít. Jako dvojníci jsme byli potřební k tomu kouzlu. Řekla nám, že to je její povinnost jako čarodějky vás zabít všechny. Nesouhlasila jsem s tím, ačkoliv mě každý ubezpečoval, že Klaus nám ublížil už tolikrát a že by byla škoda přijít o šanci se ho jednou provždy zbavit."
Podívala jsem se na něj, pokoušela jsem se přečíst jeho emoce. Ale jeho obličej byl naprosto prázdný, a tak jsem se rozhodla pokračovat.

"Ale to kouzlo nebylo kompletní, protože já ani ty jsme tam nebyli. Zrovna jsi mě bral domů. V tu dobu jsem si uvědomila, jak jsem se mýlila, když jsem vůbec někdy myslela, že bych to mohla udělat. Nemůžu uvěřit, jak snadno jsem se nechala zmanipulovat. A jak si teď uvědumuji, že Klaus... A nebo žádný Klaus, pravda je, že tě chci mít ve svém životě." Znovu jsem se zastavila. "Elijahi, prosím, řekni něco."

Polkl než řekl, "myslím, že už bys měla jít do školy."

To mě naprosto zasáhlo. Cítila jsem slzy v očích. Chtěla jsem, aby řekl cokoliv, ale tohle... Kdyby alespoň řekl, že mě nenávidí, nebo něco, kde bych přesně věděla, kde stojím. Ne, tohle bylo mnohem horší.

Nechtěla jsem zůstavat poblíž, když očividně chtěl, abych byla pryč, a tak jsem vběhla do školy a rovnou na záchody. Lidé na mě zírali, když jsem tam přiběhla, slzy jsem měla na krajíčku, ale nikdo nic neřekl. Proběhla jsem okolo Bonnie, a tak šla za mnou.

Otevřela jsem dveře od kabinky, když jsem si promnula oči a rychle se tam zamkla. Slyšela jsem, jak klepe na dveře, pokoušela se mě přinutit, abych je otevřela.

"Vykopnu ty dveře, Eleno, takže pokud tam jsi, tak ti radím, ať jdeš stranou," řekla Bonnie. Kopla a dveře se odrazily o moje záda, ale necítila jsem to. Kdybych dávala pozor, tak by mě překvapilo, že tohle může dokázat, ale já jsem ji nedávala. Vše, co jsem dokázala cítit byla ta bolest v mém srdci.

"Co se stalo, Eleno?" Sehnula se Bonnie a položila mi ruku na záda.

Pokoušela jsem se mluvit přes všechny ty vzlyky, co třásly s celým mým tělem, ale znělo to spíš jako lapání po dechu.
"On mmě nnenávidíí."

"Kdo?" Zeptala se Bonnie.

Pokusila jsem se odpovědět, ale někdo mě porazil. Dívka s blonďatými vlasy a zelenýma očima stála ve dveřích kabinky.

"To Elijah," řekla klidně, "Elijah ji nenávidí."

Andrea.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama