Always and Forever- 19.kapitola

18. prosince 2016 v 18:53 | Any

19.kapitola- Udělal bych to pro tebe

Před domem Salvatorových jsem zastavila auto a vystoupila. Vzala jsem si kabelku a vydala se ke dveřím. Váhavě jsem zaklepala. Dlouho nebyla žádná odezva, přemýšlela jsem, co všechno se stalo v době, co jsem tady nebyla.

Když už jsem si myslela, že mi nikdo neotevře, tak se dveře se zavrzáním konečně otevřely a za nimi stála Caroline. Udiveně jsem ji pozorovala.
"Eleno," pousmála se." I když se pokusila usmát, tak bylo vidět, že se musí hodně přemáhat. Oči měla úplně opuchlé, jako by pořád jen brečela.


"Pojď dál," pokynula mi. Hbitě jsem ji následovala až do obývacího pokoje. S pohledem plným bolesti se podívala k oknu. Překvapeně jsem se tam podívala a spatřila rakev. Rychle jsem se rozběhla až k ní.

Jakmile jsem zjistila, kdo tam leží, tak jsem málem omdlela na místě. "Stefane!" Vykřikla jsem a pohladila ho po tváři. Car se mezitim postavila vedle mě.
"To ho uřkla ta čarodějnice," uvědomila jsem si. Smutně přikývla.

"Bonnie se pokouší vymyslet nějaký protijed, ale nikam to nevede. Pokoušeli jsme se dát do toho protijedu i Damonovu krev, protože jako bratři by měli být spojeni nějakým poutem, ale nikam to nevede, nezabralo to."

Car vložila ruku do té Stefanovy a propletla si s ní prsty. Všimla jsem si jejího smutného pohledu a také, že jí z očí začaly vytékat další slzy.

"Car," zašeptala jsem. Smutně se na mě podívala. "A to ještě máme odmaturovat, Stefan zmešká i maturitu," rozplakala se.



Pevně jsem ji přitiskla do pořádného objetí. Bezmocně se ke mně přitáhla.

"Omlouvám se, Car. Je mi to opravdu tak líto," řekla jsem posmutněle, slzy jsem měla na krajíčku. "Mrzí mě, že jsem vás opustila, místo abych vás podržela."

Caroline se překvapeně odtáhla. "Ne, Eleno. Udělala jsi to, protože jsi přišla o svého bratra, měla jsi k tomu dost dobrý důvod." Při vzpomínce na Jeremyho mi z očí vytryskly další slzy.

Dveře se otevřely a dovnitř vešla Bonnie. Jakmile si mně všimla, tak se ke mně rozběhla a silně mě objala.
"Eleno," zašeptala. Stiskla jsem ji ještě pevněji. "Bonnie," začala jsem. "Moc mě mrzí, že jsem vás tady takhle nechala. I ty jsi ztratila Jeremyho. Omlouvám se." Cítila jsem, jak se rozplakala. "Měla jsem tady být."

Všimla jsem si, že v ruce svírá nějakou lahvičku s fialovou tekutinou. Všimla jsi, jak na ni zírám. Pomalu se odtáhla a podívala se na mě. "Ta byla na probuzení Stefana, ale stejně jako ty jiné, nefunguje."

"Byl tady dokonce i Klaus," ujala se slova Caroline. "Také se snažil Stefana vzkřísit." Překvapeně jsem se na ni podívala. "Ale bohužel ani to nefungovalo."


15.6.
Tak jsem se opět rozhodla jsem něco napsat. Vrátila jsem se zpátky do neúprosného života. S Bonnie a Caroline se pokoušíme vymyslet lék pro Stefana, ale nefunguje to. Za pár dnů už máme odmaturovat, mrzí mě, že nebude moci být u toho. Ani nevím, jestli tam sama mám chodit, ale Caroline by mi to neodpustila, takže...

"Eleno!" Vtrhla Caroline do pokoje. "Už jdu, už jdu." Omluvně jsem zvedla ruce. Deník jsem schovala do nočního stolku a seběhla po schodech dolů.

Bonnie vyřízeně seděla u rakve. Takže to dopadlo i jako předtím, uvědomila jsem si. Damon stál vedle ní a zoufale si prohlížel svého bratra.

Z myšlenek mě vyrušilo zaklepání na dveře. Damon s Bonnie byli příliš zabraní do své momentální aktivity, a tak jsem se tam rozhodla zajít podívat.

Když jsem viděla kdo tam stojí, tak jsem ztuhla překvapením.
"Elijahi," zašeptala jsem. "Eleno," pousmál se. V rukách držel nějakou velikou starou knihu. "To je čarodějnická kniha mé matky," začal vysvětlovat, jakmile si všiml mého pohledu. "Chtěl jsem ji dát tvé kamarádce čarodějce. Od Niklause jsem se dozvěděl o tvém příteli."

"Předám jí to, moc ti děkuju, Elijahi." Lehce se pousmál a vydal se zpět ke svému autu.

Bonnie okamžitě začala listovat v knize, Damon jí stál za zády. My s Caroline jsme seděli u Stefana.

"Tady to je!" Zvolala Bonnie. Okamžitě jsme se k ní obě přiřítily. "Přerušení života a přechod do čarodějného komatu," přečetli jsme nápis.

Pokud přijdeš o bližního svého tímto způsobem, tak už ho nikdy neshledáš, oběť obětována magii musí přetrvávat.

Bonnie smutně zakroutila hlavou. "To není možné," rozplakala se Caroline. "Musí existovat nějaký způsob, vždycky nějaký je!"
"Mrzí mě to," položila si Bonnie hlavu na kolena.

"Způsob existuje," promluvil Damon a postavil se. Nechápavě jsme ho sledovali. "Podívejte se na tu stranu hned vedle."

Učinili jsme tak, jak řekl. "Umrtvovací kouzlo," opakovala Bonnie překvapeně to, co tam skutečně bylo.
"Ta věta říká, že oběť musí zůstat. Ale neuvádí která. Stefan je můj blízký, takže..."

"Ne!" Zvýšila hlas Bonnie. "Já tě nezabiju, nechci..." Damon smutně zakroutil hlavou, "tohle je jediná možnost. Stefan si to zaslouží, tolikrát se pro mě obětoval. Já teď musím zase udělat něco pro něj."

"A ty," podíval se na Bonnie, "měla by sis to zabíjení užívat, vzpomeň si, že právě já jsem tě zabil. A možná, kdybys ty nebyla mrtvá, tak bychom tě nemuseli křísit a Jeremy by přitom nezemřel."

"Bonnie, ne! Neposlouchej ho!" Vykřikla jsem. "Nechte mě alespoň jednou udělat něco užitečného," protestoval Damon.

Bonnie si do ruky vzala knihu kouzel. "Ne!" Ječela jsem. Damon přikývl, "udělám to pro svého bratra," řekl rozhodně. Pak se vydal ke mně a naposledy mě pevně obejmul.


Bonnie se dala do odříkávání toho kouzla. Damon začal po chvíli ječet a chytl se za hlavu. "Aghhhh!" Rozléhalo se po celé místnosti.
Z očí mu začala téct spousta krve. Ztratil rovnováhu a spadl na zem. "Damone!" Vykřikla jsem a rozeběhla se k němu. Nadzvedla jsem ho a položila si ho na nohy.

"To je dobrý," zašeptal, jeho tělo se chvělo pod dalšími návaly bolesti. "Jsem v pořádku, tohle jsem dlužil svému bratrovi... Jsem..." Bolest ho zastavila, pokusil se znovu popadnout dech.

"Jsem v náručí své velké lásky." Z očí mu vytekla další krev, znovu vykřikl bolestí. "Miluju tě, Eleno Gilbertová. Když jsem tě poprvé uviděl, cítil jsem k tobě něco speciálního."
Začala jsem plakat, když jsem viděla ten jeho smutný pohled. "I já tebe," vyklopila jsem ze sebe.

Damon se s námahou pokusil usmát, "oba moc dobře víme, že to není pravda. Ale děkuju." Pousmála jsem se.
"Aghhhhhh!" Vykřikl. Bonnie stála nad námi a pořád odříkávala to kouzlo.

Rukou jsem ho pohladila po tváři. "Stefan..." Zašeptal, ale bolest ho zlomila. "Řekni mu, že mi na něm záleží a že chci, aby byl šťastnej." Přikývla jsem a setřela si další slzy. Damon začal lapat po dechu. Pohladila jsem ho po tváři. Pak nádechy ustaly a jeho tělo mi bezmocně leželo v náručí.

S pláčem jsem ho naposledy objala a pak se zvedla. Bonnie přestala odříkávat to kouzlo a sklonila se k Damonovi. Ruku položila na jeho hruď. "Mrzí mě to," podařilo se jí říct i přes všechny ty vzlyky. "Opravdu mě to mrzí."


"Fungovalo to!" Vykřikla Caroline. Otočily jsme se a spatřily Stefana, jak začíná dýchat a otevírá oči. Car se k němu ihned rozeběhla.
Pomalu jsme ji následovaly. Stefan nás zmateně pozoroval. Detailně si prohlížel naše tváře. "Kde je Damon?" Zeptal se po chvíli.

Se slzami v očích jsem se na něj podívala, "Damon tě zachránil. Obětoval se pro tebe." Stefan se na mě překvapeně podíval, "cože?" Rychle se zvedl z rakve a rozhlédl se okolo. Jeho pohled se zastavil u Damonovo mrtvého těla.

"Ne!" Řekl zlomeně a rozběhl se k němu. "Ne," rozplakal se a třásl s Damonovo tělem. Rozeběhla jsem se k němu a chytla ho za ramena.
"Stefane," zašeptala jsem, "tvůj bratr..." Polkla jsem. "Tvůj bratr tě miluje. Přeje si, abys byl šťastný. Udělej to prosím pro něj." Z očí jsem si setřela další slzy. "Ty to zvládneš Stefane. Z té lásky ke svému bratrovi."

* * *
O několik dnů později jsme stáli na školním dveře a drželi svá maturitní vysvědčení. "Tys to zvládnul," usmála se Caroline směrem ke Stefanovi.
"My všichni jsme to dokázali," pousmála se Bonnie.

Položila jsem Stefanovi ruku na tvář. Zmateně se na mě podíval. "Nezapomeň, že tohle je to, co Damon chtěl. Přál si, abys byl šťastný. Neudělej jeho oběť zbytečnou."
Stefan se pokusil pousmát, ale jeho úsměv po chvílli zase ochabl. Povzdechl si a vydal se pryč.

"Ale to už byl pokrok," pokračovala Caroline optimisticky. Souhlasně jsem přikývla. "To teda byl."

"Co tady dělají?" Zeptala se nechápavě Caroline. "Kdo?" Podivovala jsem se a podívala se jejím směrem. Klaus s Elijahem šli směrem k nám. S Car jsme si vyměnily překvapené pohledy.

"Klausi," řekla po chvíli. "Elijahi," doplnila jsem ji. "Eleno." Odpověděl.

"Co tady děláte?" Vyptávala se Caroline. "Přišli jsme vám pouze pogratulovat," ušklíbl se Klaus.

Caroline povytáhla obočí, "za jakej druh vola mě považuješ? Mylíš, že ti uvěřím, že jsi jenom tak z dobroty srdce přišel rozdávat gratulace? Ne, Klausi, na to tě znám až moc dobře."

"Jen pojď se mnou," požádal ji Klaus. Caroline vykulila oči, "zbláznil ses? Jasně, že zůstanu tady!"

"Caroline," požádala jsem ji a doufala jsem, že to pochopí. Podívala se na mě a pak vedle na Elijahe a šibalsky se na mě usmála. "Tak jdeme," řekla rychle a vydali se s Klausem pryč.

Pousmála jsem se a podívala se na Elijahe. Jeho pohled, kterým mě pozoroval, mě znervozňoval. Vždycky jsem byla v jeho přítomnosti taková nesvá, zatímco on byl pořád tak sebejistý.
"Mrzí mě, co se stalo tvému příteli Damonovi."

Smutně jsem přikývla, "děkuji ti za tvou soustrast." Přikývl a znovu se na mě podíval, "vlastně bych si s tebou chtěl pořádně promluvit, ale tady to není příliš vhodné. Co takhle dnes večer vyrazit na večeři?"

Překvapeně jsem se na něj podívala, zval mě na rande? "Půjdu moc ráda," řekla jsem nejistě. Spokojeně přikývl, "vyzvednu tě dneska večer před domem Salvatorových."

"Dobře," souhlasila jsem. Elijah se zkoumavě podíval na hodinky, "budu už muset jít, mám ještě něco důležitýho, o co se musím postarat. Uvidíme se večer."

Spokojeně jsem přikývla a než odešel, tak se naklonil a jemně mě políbil na tvář. Ještě když odcházel, tak jsem tam omámeně stála a ruku držela na místě, kde ještě před chvílí byla jeho pusa. V jeho přítomnosti jsem se cítila tak bezstarostně a spokojeně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama