Always and Forever- 20.kapitola

30. prosince 2016 v 14:26 | Any

20.kapitola- Už žádné lži

Šla jsem po ulici a nesla s sebou asi dvě tašky. Bylo odpoledne. Musela jsem si něco nakoupit na večeři s Elijahem, pořád jsem nemohla uvěřit, že mě pozval. Těšila jsem se na chvíle strávené s ním o samotě.

Byla jsem už kousek od domu Salvatorových, když jsem spadla na zem. Držela jsem se za břicho, cítila jsem příšerné píchání a tlak.
"Aghhh..." Křičela jsem a svírala se na zemi bolestí.


Spatřila jsem nad sebou obličej nějaké ženy. Měla zelené oči a tmavě hnědé vlasy. Vypadala tak na dvacet. Pořád mě jen pozorovala, nechystala se mi nějak pomoct, místo toho se ušklíbla.
"Ráda tě vidím, Eleno. Dvojnice." Ussmála se.

Dál jsem ležela na zemi. Nějaká žena asi ve středním věku se k nám rozeběhla. "Slečno, jste v pořádku?" Zeptala se mě. Ta druhá žena přestala svírat panenku a má bolest tak pominula. Mávla rukou a zlomila překvapené chodkyni vaz. Její tělo bezvládně dopadlo na zem.

Rozeběhla jsem se k ní a chtěla ji zabít. Ale znovu mávla rukou a bolestí jsem se chytla za hlavu a dopadla na kolena.
"Kdo jsi?" Vykoktala jsem ze sebe.

"Jsem Helene." Pousmála se. "Potřebuju tvou pomoc." Pobaveně jsem zakroutila hlavou, "já ti určitě pomáhat nebudu."
"Ale budeš," přikývla spokojeně a mávla rukou. Z domu Salatorových vyšla Caroline se Stefanem.

Nadějně jsem je pozorovala. Pak jsem se podívala na Helene, ale nevypadala nijak udiveně. Car se Stefanem mě sledovali sedět na kolenou, ale pořád měli na tvářích úsměvy. Takhle přišli až k nám.

"Co jsi jim to provedla?" Podívala jsem se na ni nechápavě. Hrdě se usmála, "ovládla jsem je." Zakroutila jsem hlavou, "jsi čarodějka, tohle není možné."

Podívala se na Caroline, "sundej si svůj denní prsten," přikázala jí. Caroline se pousmála a jako by se nic nedělo se pro něj natáhla a začala si ho sundavat.
"Ne!" Vykřikla jsem, "ne!" Nepřestávala. "Pomůžu ti! Slibuju, že ti pomůžu!" Spokojeně se ušklíbla a nechala Caroline být.

"Tak o co se jedná?" Povzdechla si a začala vysvětlovat: "Potřebuju, abys našla a prohlédla Elijahovo starý deník přibližně tak ze 16.století. Bude tam zmínka o jeho velké lásce, zjistíš kam ji Elijah pohřbil."
Vykulila jsem oči, "zbláznila ses? Jak tohle můžu dělat?"

"Možná se sama divíš, ale tobě důvěřuje, takže to pro tebe bude mnohem jednodušší." A já tu důvěru budu muset zničit, pomyslela jsem si.

"Nenechá mě jen tak mu čumět do deníku!" Bránila jsem se.

"To už není moje starost," odpověděla uvolněně, "to budeš muset vymyslet, nebo..." Ukázala na Stefana s Caroline.
"Fajn," řekla jsem nakonec.

Triumfálně se usmála, "ale pospěš si. Nerada čekám."

* * *
Věci jsem si dala domů a dojela před Elijahovo dům. Měla Caroline se Stefanem, neměla jsem na vybranou.
Zaklepala jsem na obrovské vstupní dveře. Elijah během chvíle otevřel.

"Eleno, co tady děláš takhle brzo? Vyzvednu tě večer." Přikývla jsem a nervozně jsem oddechovala.

"Jde o to, že mě posílá Rebekah. Není teď tady a potřebuje, abych jí nahoru pro něco došla, když jsem vypnula lidskost, tak jsme se skamarádili." Zalhala jsem.

Podezřívavě se na mě díval. Jasně, že mi na to neskočil. "Tak pojď dál," řekl po chvíli. A nebo snad jo?
Doufala jsem, že mě nebude následovat, ale nestalo se tak. Jen mi řekl, kde Rebečin pokoj je. "Elijahi, pojď sem na chvíli," ozval se Kol z obýváku, "je to důležité." Super, ulevilo se mi, takže teď mám více času.

Nahoru po schodech jsem vešla do chodbičky a prohlížela všechny otevřené dveře. Pak jsem v jedněch zahlédla spoustu knih. Sebevědomě jsem tam zamířila.
Byl to opravdu jeho pokoj. Otevřela jsem skříňku a rychle začala prohlížet všechny knihy. Jedna byla z 12.století. Chtěla jsem si ho přečíst, ale na to jsem neměla čas. Pak jsem našla ten ze 16. Bylo tam hodně zmínek o nějaké dívce jménem Alice. To musí být ono.

10.5.
Alice dnes zemřela. Neustála tu nejistotu a nerozhodnost. Utopila se. Našel jsem ji ležet dnes ráno ve své vaně. Chybí mi.

Udiveně jsem četla to elegantní písmo. Měla jsem zvláštní pocit, když jsme musela číst, jak byl Elijah poseldý tou ženou. Otočila jsem stránku na další zápis.

12.5.
Dnes jsme ji společně s Niklausem pochovali. Je na něm poznat, že i on trpí její ztrátou. Rozhodli jsme se ji pohřbít do země nedaleko našeho sídla pod velkým smrkem, aby nikdo jiný nezjistil, že je mrtvá.

To je ono, uvědomila jsem si. Knihu jsem dala zpět na své místo a vydala se rychle ven z pokoje. Mé tělo ztuhlo, když jsem naproti spatřila stát Elijahe.
"Máš to?" Zeptal se. Přikývla jsem, "jo, všechno je v pořádku. Uvidíme se večer," usmála jsem se a vyběhla ven z domu.

* * *
Večer chvíli před osmou jsem stála u zrcadla a dodělávala poslední úpravy. Měla jsem na sobě červené kratší šaty a zlaté lodičky. Vlasy jsem si nechala rovný vyžehlený.
S Helene jsem už mluvila a předala jí veškeré informace o Alice. Nezněla úplně spokojeně, protože těch smrků je tam několik, ale nakonec přikývla a nechala Stefana s Caroline být. Ti byli ještě tak zmatení, že jsem si s nimi moc nemohla promluvit.

Od přemýšlení mě vyrušil zvonek u dveří. Spokojeně jsem se vydala dolů. Otevřela jsem dveře. Elijah měl na sobě tmavý oblek a byl dokonale upravený jako vždy.
"Vypadáš báječně," pochválil mě. "Můžeme?" Otočil se ke svému novému černému Mercedesu.

Přikývla jsem a následovala ho. Otevřel mi dveře. "Děkuju," pousmála jsem se a posadila. Jakmile se objevil vedle mě, tak jsme se ihned rozjeli.

"Eleno, jsou tu věci, které mě znepokojují," promluvil a podíval se na mě. On to ví, znejistěla jsem, měla jsem vědět, že to zjistí, byl inteligentní.
Když jsem nic neříkala, tak pokračoval, "mluvil jsem s Rebekou, ale říkala, že po tobě nic nechtěla. Tak co jsi dělala u nás doma?"

Nechtěla jsem mu znovu lhát, teď už ne. Povzdechla jsem si, "No je tady něco, co ti musím říct, Elijahi."
Přikývl, "tak pokračuj."

"Vydírala mě nějaká čarodějka, chtěla, abych se podívala do tvých deníků a já..." Odmlčela jsem se. Všimla jsem si, jak jeho výraz ztvrdl. "Co jsi zjistila, Eleno?"

"Vím o Alice," připustila jsem. Překvapeně mě pozoroval. Jeho výraz se proměňoval ve zlost. Vypadal rozzlobeně, ale nic neříkal.
"Elijahi, prosím, řekni něco."

Povzdchl si. Byl opradu naštvaný. "Proč jsi mi to neřekla, když jsi k nám přišla? Jsem Původní, jsme mnohem silnější než nějaká čarodějka, ale ty ses mi místo toho jen mlčky nabourala do soukromí," pokračoval se zvýšeným hlasem. Tváře mi zčervenaly ostudou.
Díval se před sebe, ani se na mě nemohl podívat. "Myslím, že je čas, abys šla." Auto se zastavilo.

Váhavě jsem se na něj podívala. "Jdi," vyzval mě, "než si to rozmyslím." Rychle jsem otevřela dveře a vystoupila. Sledovala jsem, jak Elijah odjel pryč.
Vydala jsem se pěšky zpátky domů. Po tvářích mi stékaly obrovské slzy. Připadala jsem si naprosto nemožně a hloupě. Co jsem to udělala? Měl pravdu, měla jsem se mu svěřit.

A teď jsem ho úplně ztratila. Tohle mi jen tak neodpustí. Tak mě to umlčelo, že jsem mu ani nebyla schopná říct, jak mě vydírala životy mých přátel.

"Ahoj Eleno," vyrušil mě nějaký hlas. "Helene," řekla jsem překvapeně. "Co ještě chceš?" Helene mávla rukou a omdlela jsem.

* * *
Ležela jsem v lese na nějakém kameni. Zmateně jsem se rozhlížela okolo. Vedle mě ležely kosti.
"Už jsi vzhůru," promluvil nějaký hlas. "Helene," zašeptala jsem udiveně.

Smutně pokrčila rameny, "upřímně preferuji jméno Alice." Udiveně jsem ji sledovala, "co jsi mi to udělala, ty mrcho?" Vykřikla jsem.
"Potřebovala jsem najít své tělo, abych se do něj mohla znovu vrátit. A k tomu potřebuju veškerou krev dvojnice," řekla potěšeně.

"Ne, nemůžeš mě jen tak zabít, jsem upír, můžu ti vyrvat srdce dřív než napočítáš do tří." Pokusila jsem se zvednout, ale nějaké blesky mě udeřily do hlavy.
Usmála se, "ne, Eleno. To bohužel nepůjde. A kdo by tě tady teď hledal? Tví stupidní kmarádi? Jediný, kdo měl sílu se mi alespoň postavit byl Elijah, ale ten už nepříjde, protože jsi ho hluboce zklamala. Už nestojí o to tě pořád zachraňovat."

"Ty jsi to celé plánovala," vyjela jsem na ni, "chtěla jsi, abych ztratila Elijahovu důvěru, protože jedině původní by tě mohl přemoct."
Uznale přikývla hlavou, "správně, bod pro Elenu." Mávla rukou a kouzlem mě připoutala ke zdi nad všemi těmi kostmi. Hýbala jsem se, ale nebylo mi to nijak platné, pořád jsem tam pevně držela.
Alice se usmála, "je čas začít." Začala recitovat nějaké kouzlo z knihy.

Sledovala jsem, jak se mi po celém těle udělaly škrábance a začala z nich vytékat krev. Měla jsem je na rukách, na nohách, na břiše, na zádech, prostě šude. Cítila jsem, jak mi i po obličeji stéká krev.
"Ne!" Křičela jsem, "neeeeeeeeeeeeeeeee!"

Všechna má krev se hromadila dole na těch kostech. Pořád jsem se hýbala, ale nikam to nevedlo. Zoufala jsem kopala nahoma, ale všechno to bylo k ničemu. Ze škrábanců mi stékala pořád nová krev.

* * *
Elijah seděl u Stefana s Caroline v domě Salvatorových.
"Představila se jménem Helene a využívala nás," vysvětloval právě Stefan. "K čemu?" Zeptal se Elijah.
"To jsme se nedozvěděli, ale chtěla něco od Eleny," odpověděla Caroline.

"A kde je Elena teď?" Zajímal se.
Caroline pokrčila rameny, "neměla být náhodou s tebou?"

Elijah se rychle zvedl z gauče, "Alice," zašeptal překvapeně. Caroline se Stefanem se na něj překvapeně podívali. "O čem to mluvíš?"
"Musím jít," řekl a rychle odešel pryč.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama