Camille Giroux- 3.kapitola

18. prosince 2016 v 17:59 | Any

3.kapitola- Nenávidím tě!

Camille seděla v obýváku a učila se do školy. Přibližně za měsíc jí mělo začít první zkouškové a byla už celkem nervozní.
Sophia byla veselá jako vždy. Chodila po pokoji a připravovala se na večer. Dnes měla začít nová sezona NHL. Momentálně se s ní ani nedalo normálně bavit. Oblékla si na sebe Rustův dres a pořádně se nalíčila.

Pak si naneštěstí udělala čas i na mě "Camille, prosím. Přece tě tu nenechám samotnou," usmála se Sophie.
Lehce jsem se zamračila, "už jsme se o tom bavily tisíckrát. Nepůjdu na žádný zápas Pittsburghu."


"Ale Geno se na tebe moc těší," zasmála se má kamarádka. Zakroutila jsem hlavou, "to sis právě teď vymyslela!"

"Copak jsem ti už někdy kecala? Přijdeš mu sympatická. Přece ho nezklameš!" Pokračovala zvesela dál Sophia.

Povzdechla jsem si, "no kvůli Genovi bych i šla," začala jsem pomalu, "mám ho opravdu ráda."

"Neříkej mi, že se bojíš Sida poté, co jsi se přímo před ním šikovně zřítila rovnou do bazénu," smála se Sophia.

"Nebojím se ho," zareagovala jsem rychle, "začínám litovat, že jsem ti to vůbec někdy řekla, teď si ze mě budeš navždy dělat legraci. A prosím, raději mu přede mnou ani neříkej Sid, pro mě to je jedině Crosby a to se ještě hodně přemáhám."

"Tak pojď se mnou. Sida ani neuvidíš, maximálně na ledě. A hokej máš přece ráda, můžeš se přece jen dívat, nemusíš jím fandit." Pak se pousmála, "Cam, prosím, udělej to pro mě."
"Fajn," řekla jsem nakonec, "ale jen kvůli mé lásce k hokeji."

Večer jsme společně vystoupily před Paints Arenou. (Consol Energy Center na ni byla v říjnu přejmenována, tak proto ta změna názvu tady)
Měla jsem na sobě černé legíny a tílko, vojensky zelenou dlouhou bundu a vysoké kozačky. Chtěla jsem se obléci hodně nenápadně.

Sophia se na mě otočila a podala mi kartičku s logem Pens a nápisem VIP. Zamračila jsem se, "ale ne."

Pousmála se, "chodím s Bryanem, copak sis myslela, že budeme sedět někde jinde?" Překvapeně jsem ji pozorovala, "kde jsi vzala lístek i pro mě?"
"Domluvila jsem se s Genem, zařídil ti ho."

"Takže jsi celou dobu věděla, že mě přemluvíš, abych šla?" Přikývla, "jasně, že jo, známe se už hodně dlouho."

Mezitím jsme došly k VIP vchodu.
Hlídači se na nás přísně dívali, ale nechali nás bez problému projít k turniketům.

Hala už se plnila diváky. Posadily jsme se na svá místa. Sophia se zasněně rozhlížela okolo. Vedle nás se posadily nějaké další ženy. Nejspíš přítelkyně hráčů nebo rodinné přůbuzné. Všechny měly neskutečně vysoké podpatky. Jedinou, kterou jsem poznala, byla ta Crosbyho přítelkyně. Utkvěla mi v paměti, protože byla tak neskutečně vyumělkovaná.

Pak už začal mluvit moderátor. Nijak zvlášť jsem ho neposlouchala, pouze všechny vítal v nové sezoně. První zápas se měl odehrát proti Washingtonu Capitals. Pak se zhasla světla a lidé začali křičet a blikat mobily. Potom se na velké obrazovce objevil sestřih z celé minulé sezony, zajímavé momenty, goly. To jsem trochu sledovala.
A teď už přivítejme naše hráče. Číslo 3- Olli Matta!

Diváci dál vřískali, s příchodem dalších hráčů se potlesk jen zvětšoval. A teď prosím dámy a pánové přivítejme hráče s číslem 87. Váš kapitán, Sidney Crosby!! Celou halou se ozývaly mohutné výkřiky. Jen já jsem tam seděla a na tváři měla nezaujatý výraz. Crosbyho přítelkyně kousek od nás začala naprosto šíleně pištět. Zakroutila jsem nad tím hlavou.

Jakmile začala hrát hymna, tak jsme se samozřejmě všichni postavili. Tahle chvíle se mi líbila nejvíc.

Už po první třetině vedli Capitals 2:0, dva goly dal samotný Alex Ovechkin. Celá Paints Arena utichla. Užívala jsem si ten zoufalý výraz na Crosbyho tváři. Bohužel po 3.třetině už má radost byla pryč. Pens nakonec zvítězili 3:2. Crosby si připsal jednu asistenci a zbylé dva goly dal. Byl vyhlášen první hvězdou zápasu.

Sophia se na mě spokojeně podívala, "pojď, jdeme do šaten." Vykulila jsem oči, "zbláznila ses?"

Zakroutila hlavou, "Geno tě bude chtít vidět, pojď."

Sešly jsme dolů k šatnám. Sophia odvážně vešla dovnitř, a tak jsem ji následovala. Většina hráčů tam stála do půl těla nahá. Ale pohled to byl příjemný. Zastavili jsme se u Malkina. "Geno," usmály jsme se obě.

"Byli jste skvělí!" Pochválila je Sophia. Geno se skromně usmál, "doufám, že to s námi půjdete pořádně zapít." Než jsem stačila cokoliv říct, tak to Sophia odsouhlasila.
Geno se na mě zkoumavě podíval: "Co je s tebou? Nevypadáš moc nadšeně."

"No já fandím Phialdelphii," vypadlo ze mě konečně. Geno se na mě překvapeně podíval. Celou šatnou se začalo ozývat mírné bučení.
"To ještě napravíme," řekl nakonec pobaveně Geno. Usmála jsem se, ale věděla jsem, že se to nikdy nestane.

"Myslím, že to už nepůjde napravit. Je to sestra Clauda Girouxa" Překvapeně jsem se otočila ke dveřím. Dovnitř vešel Crosby. Všimla jsem si, že je také do půl těla svlečený. Naskytl se mi tak pohled na jeho vypracovanou hruď. Pokoušela jsem se mu dívat do očí. Na tváři měl zase ten svůj arogantní výraz. Vydal se na své místo a ručníkem si prohrábl propocené vlasy.

"No ty vole," ozývalo se šatnou. "Tak to je teda pecka," řekl udiveně Phil Kessel. "Stejně tě napravíme!" Vykřikl přesvědčeně Kunitz.

Když se Bryan převlékl, tak jsme se ještě vydali do baru. Byl to přesně ten jako kdysi. Nevadilo mi to, alespoň si trochu odpočinu. Posadila jsem se vedle Gena. Sophia s Bryanem si zabrali místa vedle mě.

"Jakej je Claude jako bratr?" Zajímal se Geno. Pousmála jsem se, "je skvělý! Možná mě někdy až příliš kontroluje, ale to je u staršího bratra normální."

"To je fantastický. Dáš si?" Zeptal se a nabídl mi svou vodku. Copak by mi jedna vodka uškodila? Pomyslela jsem si.

"Děkuju," řekla jsem a vypila ji. Dál jsme si povídali, pili, smáli se. Zrovna když jsem se chtěla radovat, že tady není ten arogantní Crosby, tak jsem ho spatřila, jak vešel do dveří. Měl na sobě černou mikinu, kraťasy a kšiltovku s logem Pens. Pozdravil se s Fluerym, Kesslem a pak i s Bryanem. Nanneštěstí se posadil vedle něj, takže byl jen pouhá dvě místa ode mě. Sundal si mikinu a položil ji vedle sebe. Překvapivě měl na sobě tričko s logem Pens.

Široce se usmál a podal ruku i Sophii. Ta byla jako v sedmém nebi. Mě samozřejmě naprosto ignoroval.
Bryan dal Sophii pusu na čelo a odešel k baru, přidal se tam k Mattu Murraymu. Po dalších nudně strávených 15 minutách se Sophia pomalu začala zvedat.
"Omluvte mě, potřebuji na záchod." Zděšeně jsem se na ni podívala, když jsem si představila, jak budu sedět hned vedle Crosbyho.

"To teda nepotřebuješ," zašeptala jsem potichu. Sophia zakroutila hlavou, "promiň, ale nevydržím to." Zvedla se a byla pryč.

Crosby se bavil s Fleurym, a tak si ani nevšiml volného místa. Koukala jsem do stolu plného alkoholu. Od Gena jsem vypila další skleničku vodky. Pak jsem vedle sebe cítila už známou vůni. Crosby se posunul a využil tak volného místa.

"A co tady vlastně dělá naše veliká fanynka Philadelphie?" Otočil se na mě Phil Kessel. "Musí někde něco slavit, protože kdyby měla čekat, až Philadelphie také něco vyhraje, tak by neslavila nikdy nic." Stolem se ozval bouřlivý smích.

"Musí pít maximálně, aby zapila ten smutek z jejich věčných proher," řekl pobaveně Crosby. Všichni se začali smát ještě víc, zamračeně jsem to sledovala.
Crosby mě pobaveně sledoval, "dáš si?" Zeptal se a v ruce držel skleničku nějakého koktejlu.

Dostala jsem skvělý nápad, co teď dělat. Pousmála jsem se a s širokým úsměvem jsem přijala jeho skleničku. Přiložila jsem si ji k ústům, ale místo abych se z ní napila, tak jsem ji rychle a nečekaně vylila Crosbymu přímo na hruď. Jeho samolibý výraz se změnil v naštvaný.

Prohlédl si své tričko s logem Pens. Pak se napřímil a sundal si ho. Zase jsem musela čuchat jeho vůni. Znechuceně jsem ohrnula nos. Tričko si položil vedle sebe a mně se opět naskytl pohled na jeho odhalenou hruď. Byl opravdu svalnatý, to se mu muselo nechat. Pokoušela jsem se na něj nedívat. Ostatní hráči se rozesmáli, Crosby měl na tváři zase ten svůj povrchní výraz.

"Konečně alespoň uvidíš, jak vypadají pořádní chlapi a ne ty vaše panenky z Philadelphie," pokračoval Kessel, v jeho hlase byl hodně slyšet alkohol.
"A to je ještě sestra Clauda Girouxa," poznamenal znovu Crosby. Nenávistně jsem se na něj podívala. Ledabyle pokrčil rameny.

"No tak to mě poser," ozvalo se okolo stolu. "Toho neschopného debila?" Můj pohár trpělivosti už přetekl. Vztekle jsem se zvedla od stolu. "Abyste věděli, my lidé ve Philadelphii si takové ubohosti líbit nenecháme, protože máme svou hrdost."

Vzala jsem si kabelku a okolo Crosbyho jsem se vysunula ven. Rukou jsem omylem zavadila o jeho hruď. Všimla jsem si, jak se tomu všichni smějí.

Naštvaně jsem odešla ke dveřím a po schodech sešla dolů. Trochu se mi z toho alkoholu motala hlava.
"Girouxová!" Zaslechla jsem za sebou ten arogantní hlas, který už jsem dokázala poznat. Crosby byl za mnou. Neotáčela jsem se a běžela někam pryč do tmy. Úplně jsem ho ignorovala.

"Camille!" Zaslechla jsem své křestní jméno. Zastavila jsem se. On věděl, jak se jmenuju? Překvapeně jsem se otočila. Crosby stál jen kousek ode mě. Pořád měl odhalenou hruď. Překvapeně jsem si prohlížela jeho svalnatou hruď. On se mi díval do očí.

"Kam si myslíš, že teď jdeš?" Zajímal se. Jako bych se teprve teď vzpamatovala, "jdu domů," řekla jsem rozhodně.
Rozesmál se, "pěšky?"
Přikývla jsem, "a proč ne?"

"No vzhledem k tomů, že vím, kde je Sophiin byt, tak si myslím, že možná po třech hodinách chůze tmou bys tam mohla dorazit."

"Fajn, tak mě laskvě nezdržuj, abych tam stačila dojít."

"Zbláznila ses? Jsi opilá. Odvezu tě domů." Zakroutila jsem hlavou, "to radši půjdu pěšky i na konec světa než jet někam s tebou."
Otočila jsem se a šla od něj pryč.

"Girouxová!" Vykřikl za mnou. Neotáčela jsem se a šla dál. Pak jsem cítila, jak mě popadl za ruku. Překvapeně jsem se na něj otočila. Stáli jsme od sebe jen několik palců. Sledovala jsem ten jeho pobavený obličej. Pak jsem se podívala na naše pořád ještě spojené ruce a rychle jsem vytrhla tu svou z jeho sevření.

"Ty jsi opravdu neskutečně arogantní pitomec!" Rozčilovala jsem se a pořád se mu přitom dívala do obličeje.
"Nenechám tě tady v takovém stavu."

"Já jsem naprosto v pohodě!" Vykřikla jsem a pěstičkama ho začala mlátit do hrudi. Vzhledem k tomu, jak klidně stál, tak to pro něj bylo spíš jako lehké pohlazení. Pobaveně zakroutil hlavou a rukama mě chytl za zápěstí. Znovu jsem se mu podívala do očí.
"Já tě nenávidím," řekla jsem rezignovaně.

Pořád mě držel, tělem se přiblížil víc ke mně a podíval se mi do obličeje. Dělilo nás jen několik milimetrů. Pak se zkoumavě podíval na mé rty. Byla jsem náhle jako omámená. Cítila jsem jeho vůni, jeho tělo bylo skoro u toho mémo. Čekala jsem, až mě políbí.

Ale místo polibku mi zašeptal do ucha: "Věř mi, že tě nenávidím víc." To jako by mě úplně probralo z tranzu. Naštvaně jsem ho sledovala. Byla jsem ochotná se od něj nechat políbit?

"Já s tebou nikam nepojedu!" Rozhodla jsem se. Ušklíbl se a obmotal mi jednu ruku okolo pasu. Zvedl mě bez problému jako pírko. Chvíli jsem protestovala, ale pak jsem pochopila, že to nemá cenu. Položil mě až před svým Range Roverem.

Neochotně jsem si sedla na místo spolujezdce. Crosby se pak posadil vedle a nastartoval. "Jak se má Claude?" Zeptal se pobaveně po chvíli.
"Proč jste pořád takoví? To chování v tom baru bylo opravdu příšerné."

"Pokud myslíš ostatní, tak tím se nijak trápit nemusíš, byli jen opilí."

"A to ty nejsi?"

"Myslíš, že bych jinak dokázal řídit? Přišel jsem dýl, ještě jsem nic neměl. Stejně moc nepiju." Přikývla jsem. "A jak se má tvá přítelkyně?" Všimla jsem si, jak se na mě pobaveně podíval, než odpověděl.
"Má se skvěle, mám ji od tebe pozdravovat?" Přikývla jsem, "to od tebe bude milé." Přikývl a jel dál.

Bylo zvláštní jet s Crosbym v jeho autě. Bylo to velké SUV. Ani ve snu by mě nikdy nenapadlo, že něco takového zažiju.
Cesta s ním překvapivě docela utekla a nebyla tak špatná, jak jsem čekala. Před domem mi zastavil, "děkuju," řekla jsem zdvořile a zavřela za sebou dveře. Ještě jsem se otočila a sledovala, jak bez problému odjel pryč.

V bytě jsem si položila kabelku na stůl, Sophia ještě, jak jinak, doma nebyla. Ještě někde paří. Napsala jsem jí rychlou zprávu, že už jsem doma. Otevřela jsem si kabelku a k velkému překvapení jsem v ní našla Crosbyho triko. To, které jsem mu polila.

Určitě mi ho tam on nebo jeho spoluhráči nastrčili. A to zrovna, když jsem si o něm začínala myslet, že není až tak nesnesitelnej, jak jsem původně předpokládala.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Emily Emily | E-mail | Web | 3. ledna 2017 v 17:03 | Reagovat

Konečne som si našla čas a prečítala som si celý príbeh a musím povedať, že je to skvelé :3 konečne som našla nejaký hokejový príbeh z NHL ( ešte k tomu so Sidom ❤ ) a naozaj sa mi to páči :3 Tie náražky na Clauda a celkovo Flyers nemali chybu :D zasmiala som sa :D Poprosím si čím skôr pokračovanie :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama