In All My Years- 18.kapitola (Poslední)

18. prosince 2016 v 21:13 | Any

18.kapitola- A žili šťastně až do smrti, alespoň většina z nich

Probudila jsem se v místnosti, kterou jsem začínala poznávat. Byla jsem v ložnici v Elijahově domě a ležela na posteli.
Elijah seděl v rohu ložnice a když si všiml, že se mé oči pomalu otevřely, postavil se vedle mě.

"Eleno! Jsi v pořádku?" Zeptal se.

"Jo, alespoň myslím. Je Andrea mrtvá?"


"Ano. Klaus ani neměl žádné tušení, že byla naživu," vysvětloval pomalu.

"No alespoň něco dobrého vzešlo z mé skoro smrti. Trochu se pousmál a to mi nechtěně zkroutilo rty do úsměvu.

Pak se ozvalo zaklepání na dveře. Elijah otevřel a stála tam Rebekah.

"Je tu člověk, který vás chce oba vidět," oznámila Rebekah, "řekla mi, co se vám chystá říct, tak navrhuju, abyste jí dali šanci předtím, než jí urvete hlavu. Budete to chtít vědět."

Jakmile skončila, dovnitř vtrhla Katherine, domýšlivě jako vždy. "Slyšela jsem, že jste zabili tu mrchu čarodějnici, která tvrdila, že miluje Klause."

"Co víš o Andree?" Zajímal se Elijah.

"No vím, že dívka, která vás navštívila ve skutečnosti chtěla zabít Klause."

"Cože?" Divila jsem se, když jsem vyskočila z postele.

"Jo, Andrea byla na druhé straně několik stovek let kvůli tvému otci Mikaelovi," ukázala na Elijaha, "našel ji, když hledala Klause. Tehdy ho ještě milovala. Ale pak na druhé straně zešílela a nenáviděla Klause za to, že na ni zapomněl. Stopovala jeho ale i vás a snažila se pro něj vymyslet nějakou šílenou voodoo smrt."

Zachvěla jsem se při představě nějaké teenagerovské dívky, jak nás všechny špehuje.

"Je ještě něco, co nám potřebuješ říct?" Zajímal se Elijah.

"Jo, tady to je," vytáhla z kapsy dopis, "původně jsem to chtěla nechat u vchodových dveří, ale protože tady Klaus není, tak si myslím, že bude dobré to předat tobě."

"Co to je?" Šla jsem blíž k Elijahovi.

"Je to pro Klause. A v žádném případě se nepokoušejte to otevřít. Čarodějka to očarovala, takže si to může přečíst pouze Klaus."

"Ale co je to?" Zajímala jsem se.

"Doufejme, že má svoboda," řekla předtím než odešla z domu.

Když byla pryč, uvědomila jsem si, jak blízko od Elijahe stojím. V místnosti bylo příšerné ticho.


Než jsem si stačila uvědomit , co se děje, přitáhl mě blíž k sobě a jemně a krátce mě políbil. Ale bylo to tak krátký, že jsem to za chvíli postrádala. Když se odtáhl, musela jsem vypadat tak šokovaně, že si myslel, že mě to odpuzuje.

"Omlouvám se," řekl rychle, "musím jít."

Vzdálil se a nechal mě v tom pokoji stát samotnou.

* * *
To odpoledne jsem šla domů a rozhodla se to vzít přes náměstí. Cítila jsem přítomnost někoho jiného. Otočila jsem se a viděla Stefana, Caroline, Bonnie a Matta.

"Co ode mě teď chcete?" Zeptala jsem se nedůvěřivě.

"Chceme se omluvit," zareagovala Bonnie.

"Ano, kdybychom si uvědomili dřív, jak ti na Elijahovi záleží, tak bychom se ho nikdy nepokusili zabít," řekl Stefan.

"A já se omlouvám, že jsem tě nutila jít na tu Mikaelsonovskou oslavu. Byla jsem v tom hlavně já a chovala jsem se jako totální mrcha," přidala se Caroline.

"Vlastně jsme to podělali všichni," ozval se Matt, "neočekáváme, že nám teď hned odpustíš, ale chceme, abys věděla, jak moc nás to mrzí."

Trvalo mi chvíli, než jsem zareagovala. "Rozumím tomu, ale bude mi nějakou dobu trvat, než se přes to dostanu. Všem vám chci odpustit, ale Elijah pro mě hodně znamená a mám pocit, že jako mí přátelé jste si to měli uvědomit."

"Naprosto to chápeme," řekla Bonnie, "a jako přátelé ti necháme prostor."

Jemně jsem se pousmála, když odešli. Po chvíli jsem se otočila a stála tváří v tvář Elijahovi.

"Ahoj," pozdravila jsem ho.

"Chci se omluvit, že jsem tě dnes ráno neposlouchal," začal Elijah. Co to dneska je s těmi omluvami?
"Byl jsem naštvaný, ale teď vidím, že jsem neměl důvod proč být. Také jsem neměl utéct poté, co jsem tě políbil.

"Elijahi, to je-"

"Ne, nech mě to dokončit," přerušil mě, "byl jsem sobecký a měl jsem poslouchat, když jsi-"

Odhodlaně jsem přilepila své rty na ty jeho a zastavila jsem tak jeho nekončící omluvy. Původně jsem myslela, že to bude krátký polibek, ale když ho přešel ten šok, tak si mě přitáhl blíž a prohloubil polibek.

Jeho ruce byly obmotané okolo mého krku a své jsem mu položila na krk. Jeho jazyk jemně lechtal mé rty a já jsem je pro něj ráda rozdělila. Stáli jsme si tak uprostřed města a užívali jsme si to, co byl jeden z nejůžasnějších momentů v mém životě.

Když polibek přešel k neuspokojivému konci, Elijah opřel své čelo proti mému.

"Za všechny ty roky jsem nikdy nikoho nemiloval tak, jako miluju tebe, Eleno Gilbertová."

Nemohla jsem popsat slovy, jak jsem se cítila, když tohle všechno řekl. Nebyla jsem ani schopná zformulovat slova, abych mu mohla říct, že ho také miluju, a tak jsem ho místo toho políbila. S veškerou vášní, která ve mně stále přetrvávala.

Na ničem jiném nezáleželo, i kdyby se ho jeho matka pořád pokoušela zabít, i kdyby lidé, kterým důvěřuji nejvíce, by se ho pokusili zabít, i kdyby naše životy nebyly úplně bezpečné, věděla jsem, že budu mít Elijahe a on zase mě.


Navěky a navždy.


Tak zlatíčka tohle je poslední kapitola této povídky. Chci moc poděkovat všem jejím čtenářům a doufám, že se vám konec líbil. :) Můžete mi i napsat názor, budu moc ráda. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama