A Marriage Most Convenient- 5.kapitola

7. ledna 2017 v 22:30 | Any
Tak přidávám další kapitolku :) Budu moc ráda za každý komentík, jen díky vám mám větší chuť překládat dál, moc vám všem děkuji. :) :3


5.kapitola- Šaty a návrhy

Překvapení jsou pošetilé věci, požitek nijak nezvýší a nepříjemnost je z toho veliká. -Jane Austen
Rád překvapuji lidi, ale sám překvapení nesnáším. -Draco Malfoy
Někteří lidé rádi překvapují jiné, ale já bych radši dostala nějaké překvapení, místo neustálého překvapování ostatních. -Hermiona Grangerová

Hermiona se posadila na zem v pokoji své dcery a společně s Alice zdobila papírovou krabici, ze které jednou bude domeček pro panenky. Krabice byla stejně velká jako Alice a přišla dnes ráno sovou jako dárek k narozeninám od jejího bývalého manžela. Přišlo to o den dýl, protože její narozeniny byly už včera. Bylo naprosto očividné, že dárek sám nevybral. Musela to udělat jeho nová žena. Hermiona věděla, že to tak je, protože ta krabice obsahovala i velkého růžového medvěda s puntíky na krku.

Alice nesnášela růžovou, neměla ráda vycpané mědvědy (preferovalae vycpané draky, žáby, želvy a hady), a nesnášela knoflíky. No vlastně Alice na knoflíky žádný názor neměla, ale Hermiona je neměla zrovna ráda.
Uvnitř byla ještě kartička, na které byl klaun (ty také nenáviděla), a bylo tam napsáno 'Všechno nejlepší úžasné mladé slečně.' A dole byl podpis 'od tvého otce Kevina a nevlastní matky Lauren.' Proboha! Takhle Hermiona poznala, že tu kartičku nepodepsal. Kevin sice je línej, dětinskej a necitlivej hulvát, ale k Alice byl vždycky hodně milý a laskavý, i když od prvního dne věděl, že to není jeho biologická dcera.
Nikdy se ho ale neptala, jestli mu záleží na její dceři, spíš se ptala na všechno ostatní.


Ošklivý růžový medvěd byl dlouho opuštěný v rohu místnosti, ale krabice si teď plně získala Alicinu pozornost.
Chtěla z toho udělat domeček, tak teď společně do krabice malovaly okna, vystříhávaly dveře a dokonce se jim na jedné straně podařilo udělat komín. Hermiona přilepila vystřihané záclony vedle namalovaných oken.

Byla uvnitř krabice, dodělala krb, když se ozvalo zaklepání. Ztuhla. Co když to byl Draco? Co když jí opravdu koupil ty šaty? Myslela si, že si z ní jen dělal srandu, že to nebyla reálná hrozba, ale co když nakonec byla? Co by teď měla udělat? Co by měla říct? Co když se nedostane ven z té krabice dřív, než Alice otevře dveře?

Alice se podívala do okna papírového domečku a řekla: "dveře se klepou."

"Vážně? Klepou se dveře, nebo na ně někdo klepe?" Zeptala se Hermiona pobaveně své dcery.

"Nejsem si jistá, ale půjdu se podívat," odpověděla Alice. Hermiona neřekla ne, když už se Alice rozeběhla ke dveřím a otevřela je.

Draco si zoufale povzdechl, když viděl Alice. "Proč tentokrát otevíráš dveře? To je tvá chůva už po smrti?"

"To si nemyslím," řekla Alice. Hermiona se pokoušela dostat ven z krabice.

"No nenapadá mě žádný jiný důvod, proč bys otevírala dveře, slečno Alice. Copak tady není nikdo dospělý, kdo by tě to mohl naučit? Kde je tvá matka?"

Alice se podívala na Hermionu zrovna když se škrábala ven z krabice. "Leze ven z domečku."

Draco vypadal zmateně, když do široka otevřel dveře. Hermiona šla blíž k němu. "To obvykle necháváš svou dceru otevírat dveře, Hermiono?"

"Obvykle ne," řekla zhnuseně. Rukama si vyklepávala prach z blůzy a džínsů. Draco se na ni usmál, protože bylo vidět, že se připravuje na ples, ale zatím bez šatů. Její vlasy byly rozcuchané a stály jí směrem nahoru, měla na sobě make up a voněla jako by byla z nebe. Balíček s šaty držel za zády.

"Tohle ses rozhodla si vzít na sebe místo těch ošklivých starých šatů?" Ušklíbl se Draco.

"Ne, ale pořád je příliš brzy se oblékat. A pomáhám Alice udělat z této krabice domeček pro panenky." Chytla se za hlavu a pokoušela se své vlasy dát do původního stavu.

Draco pověsil černý balíček na věšák mezi dveřmi vedoucími do ložnic. "Skvěle, protože jsem ti koupil šaty přesně, jak jsem slíbil."

"To jsi nemusel dělat," našpulila rty.

Hermiona se dotkla balíčku a začala ho rozepínat. Draco jí plácl přes ruku, docela silně a řekl: "zatím žádné okukování, lásko."
Hermiona ucukla bolestí, druhou rukou svírala svou zraněnou ruku.
Draco se podíval na Alice a řekl: "Tvá matka je zlobivá dívka." Pak se podíval na krabici, "to je ošklivý dům."

Hermiona ho praštila po hlavě, částečně byla vyděšená, že by mohl ranit Aliciny city a také mu chtěla vrátit to, jak ji předtím praštil do ruky.
Rychle se k ní otočil, ruku si přidržoval na hlavě, "stejně je to ošklivý dům, Grangerová."

"Proč si myslš, že je ošklivý?" Zajímala se Alice, ale nezněla uraženě. Ukázala k medvědovi v rohu, "myslím, že ten medvěd je ošklivý. Nesnáším růžovou."

"Bože, ten medvěd vypadá příšerně. Kde jsi sehnala něco tak strašného?" Zajímal se Draco.

Alice naklonila hlavu na stranu, "dostala jsem ho od svého otce Kevina a nevlastní matky Lauren k narozeninám. Ale mnohem radši mám tu krabici. Máma mi pomáhá z toho udělat domeček... A mami? Neřekl ti pan Draco, aby ses na to ještě nedívala?"

Hermiona se rychle otočila, její ruka spočívala na zipu od balíčku, podívala se na ně, oba ji teď pozorovali.
Draco se rozesmál, "byla jsi prozrazena svým vlastním dítětem!" Ruku dala pryč od balíčku. Draco se obrátil k papírovému domečku a řekl: "víš, slečno Alice, s trochou kouzel bychom z toho mohli udělat nejlepší dům v Anglii!"

"Máma řekla, že bychom měli používat svou představivost místo kouzel. Říká, že bychom neměli být závislí na čarování," vysvětlovala jednoduše Alice.

"Můžeš mi vyhláskovat slovo závislost?" Zajímal se Draco.

"Ne, jsou mi teprve čtyři," řekla pomalu Alice, jako by Draco byl hloupý.

"Pokud to slovo nedokážeš vyhláskovat, tak bys ho neměla používat. Tvoje matka každopádně zní jako nějaký starý nudák," smál se Draco.

"Hej!" Ozvala se Hermiona, "její matka stojí přímo tady, Malfoyi!" Ingrid vešla do místnosti, v ruce držela veliký tác.
Hermiona se usmála, "podívej zlatíčko, Ingrid ti nese večeři do postele. Teď se běž najíst a pak tě Ingrid vykoupe a půjdeš spát. A ještě předtím půjde tvá matka na ples. Ale přijdu za tebou a uložím tě do postele, ano?" Ohnula se a políbila svou dcerku na tvář.

"Může mě pan Draco také uložit?" Zeptala se zvědavě a vzala si z tácu sušenku.

Hermiona se podívala na Draca. Měla pocit, že jí srdce vybouchne na dvě části. Vidět svou dceru s jejim skutečným otcem ji bolelo. Cítila, že má blízko k slzám. Draco si kleknul, "přijdu sem, až půjdu vyzvednout tvou matku, ano? Dnes jdu s tvou matkou na rande, věděla jsi to?"

"Ne, nevěděla, pane Draco," odpověděla Alice. Skočila do postele a dál zobala sušenky.

Draco se otočil směrem k Hermioně, "věděla jsi, že dnes jdeme na rande, Hermiono?" Postavil se a podíval se jí do obličeje.

Hermiona pouze dokázala zakroutit hlavou. Kdyby promluvila, tak by opravdu mohla začít brečet.
Vzala si balíček a vešla s ním do svého pokoje, doufala, že ji Draco nebude následovat. Neuspěla. Šel hned za ní.

Zůstavala k němu zády, "mám už povoleno se na ně podívat?"

"Co se děje, lásko?" Zeptal se.

"Přestaň mi tak říkat," odpověděla tiše.

"Jsi naštvaná, protože Alicin táta poslal ten dárek o den později?" Zeptal se.

Šokovaně se k němu otočila, ruku si držela na srdci, "jak víš, kdy má narozeniny?" Nemohl vědět o Alice, prostě nemohl.

"Protože mi už dříve řekla, že její narozeniny byly včera," zdůvodnil to. Pocítila okamžitou úlevu, ale po chvíli se cítila stejně zarmouceně jako předtím. Draco měl vědět, kdy má narozeniny. K Alice se choval úžasně. Měl veškeré právo vědět, kdy má narozeniny, ačkoliv jinak o ní nevěděl vůbec nic.
Znovu se otočila a povzdechla si.

Draco se na ni znepokojeně podíval, když se znovu dotkla zipu na balíčku. "Co se opravdu děje, Grangerová?" Zajímal se. "Víš, že to jsou jen zatracené šaty a jen jedno zatracené rande. Je to jen jeden stupidní ples, já potřebuju partnera, ty potřebuješ partnera, tak bychom prostě měli jít společně. Nejsi naštvaná, protože jsem tě oficiálně nepožádal, že ne? Nemyslel jsem si, že by ti záleželo na něčem takovém."

"Ne, nezáleží mi na tom a je mi jedno, jestli dnes budu mít nějaký doprovod nebo ne," poznamenala Hermiona, její záda byly stále otočená směrem k němu. Udělal krok vpřed. Dál pokračovala v mluvení, ačkoliv její hlasitost se postupně ztrácela. Draco se musel namahat, aby ji slyšel.
"Jsem jen melancholická, když myslím na Kevina a jeho novu ženu. Na to všechnom, co mají, to všechno, co já jsem musela zanechat a vzdát se toho."
Náhle prostě nemohla přestat mluvit.

Podívala se mu do tváře a pak se posadila na kraj postele, "opustila jsem svůj dům, obchod a všechno, co jsem měla v Kanadě v momentě, kdy jsem se rozhodla vrátit do Anglie. Ale je to v pořádku. Klidně bych se toho všeho vzdala znovu, protože to jediné, co opravdu potřebuju, je Alice.
Ale jak vidíš, myslela jsem si, že bych aspoň mohla mít dům, kam bych se vrátila. Víš, že jsme kdysi měli tady v Anglii krásný velký dům ve stylu královny Anny?"

Jak tohle jen mohl vědět? Nicméně řekl: "ne, nevěděl."

Přikývla. Podívala se dolů a řekla: "k tomu medvědovi byl ještě lísteček, který mi připomněl, že musím ten dům rychle prodat a rozdělit se s ním, nebo..." Odmlčela se. Ten dopis jí říkal, aby prodala dům a poslala mu všechny peníze, jinak přijde do Anglie a bude chtít právo získat dceru do péče.
Hermiona si uvědomila, že jen proto, že se vzdal všech práv na ní v Kanadě, neznamená, že by si ji nemohl přijet nárokovat do Anglie a všechno jí tím velmi zkomplikovat.

Draco se posadil vedle ní a měl velikou potřebu ji chytit za ruku, ale nakonec tak neučinil. Byl to šílený nápad.
Místo toho řekl: "proč mu pořád musíš posílat peníze? To ten hajzl nemá žádnou práci?"

Hermiona pokrčila rameny, "pracuje. Ale obávám se, že ho pořád musím prodat. Štve mě to, protože to byl můj dům ještě předtím, než jsme se vzali. Myslela jsem si, že bych tam mohla rozjet svůj byznys."
Postavila se právě v momentě, kdy ji chtěl chytil za ruku. Místo toho jeho ruka projela vzduchem.

Otočila se, "nevím, proč ti to všechno vlastně říkám, nezáleží ti na tom, proč by také mělo?" Přemýšlel nad tou samou věcí, proč by mu na tom mělo záležet? Nakonec zjistil, že mu na tom opravdu záleží a nebyl si jistý, jestli se mu to tak líbí.

Vydala se k balíčku šatů. Aniž by se na něj podívala, řekla: "je od tebe neuvěřitelně pěkné, že jsi mi koupil šaty, ale nevím, jestli to mohu přijmout."

"Jsou to šaty, pouze šaty. A dneska to je to nejméně důležité. Pamatuj si, že to, co je dneska nejdůležitější, je slovo 'ano.' Vše co dneska musíš říct je 'ano' na všechno, na co se tě zeptám," připomněl jí.
Postavil se za ní a jemně se dotkl šíje na jejím krku. Její vlasy byly svázané nahoře a její krk byl dlouhý, hubený a vyloženě prosil o nějaký dotek. O polibek. Přiblížil se, aniž by se jí kdekoliv dotkl. A otevřenou pusou na její citlivou pokožku umístil teplý a mokrý polibek.

Ztuhla pod jeho dotekem a pak se zatřásla. Vzdálil se od ní, když se švihem otočila, aby mu mohla vidět do obličeje.
Začal se k ní přibližovat, aby ji mohl znovu políbit, ale předtím než tak mohl učinit, tak se natáhla po balíčku s šaty.
Fajn. Pokud chce teď chce ignorovat ten polibek, tak on také. Stejně chtěl vidět její reakci na šaty.

Hermiona rukou sáhla dovnitř balíčku a vytáhla ven třpytivé plesové šaty. Byly stříbrné a také hodně výrazně fialové poseté krystaly a drahokamy. Měly velký výstřih bez rukávů. Byly nádherné. Pověsila je zpět na háček a opřela se o skříň.

"Ach Draco, to si nemůžu vzít. Jsou příliš, příliš překrásné. Jak tohle můžu přijmout ze všech těch lidí zrovna od tebe?" Záviděla lidem jako byl Draco Malfoy.
Byl tak sebevědomý a sebejistý. Vždy chtěl, aby všechno bylo po jeho. Poslední noc, kdy něco takového pocítila bylo tehdy, když byla jejich dcera zplozena. Možná byl teď čas, aby to pocítila znovu.

Cítila jeho ruku okolo pasu. Podívala se dolů k zemi. Proč jí to připadalo správné, když to měla cítit pouze jako špatnou věc? Mělo jí to připadat uspěchané, umělé, nebo nucené, ale zdálo se jí to být správné. Přišlo jí to tak nevinné a neškodné, nic takového už roky necítila.

Jeho hlas byl u jejího ucha, jeho dech cítila na krku, na své jemné citlivé pokožce. Začala rudnout a její srdce bušilo jako o závod.
"Řekl jsem ti někdy, Hermiono, že ses mi na škole líbila? Vím, že jsem se k tobě choval většinu času jako hajzl, ale to bylo jen krytí. Byl jsem do tebe tajně zblázněný."

Zachichotala se. Přes rameno se na něj podívala, "zblázněný? Můžeš to prosím vyhláskovat? Protože pokud neumíš hláskovat slovo, tak bys ho neměl používat." Řekla pobaveně Hermiona a dělala si tím z něj srandu.

Otočil si ji rukama a začal: "z, b, l," ale dál už nepokračoval. Uchopil její čelist, přinutil ji se tak na něj podívat a přílížil se k ní. "Víš co, lásko? Pokud to dokážu vyhláskovat, tak co dostanu?" Zajímal se Draco.

Opřela se o jeho hruď. Proč tohle znělo tak povědomě, proč se všechno tak rychle událo a proč náhle Alice stále ve dveřích a plakala?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 siruka siruka | 10. ledna 2017 v 10:02 | Reagovat

vaa to je mazec :-D ,uz se moc tesim na dalsi dil diky za preklad

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama