A Marriage Most Convenient- 6.kapitola

17. ledna 2017 v 18:53 | Any
Rovnou říkám, že momentálně vůbec nic nestíhám. :D Ale tahle povídka mě teď chytla, a tak jsem přeložila další díl. Alespoň vám vynahradím tu dlouhou pauzu, kterou jsem s ní udělala. Také mě motivují vaše krásné komentáře. Takže, prosím, komentujte, dodáváte mi chuť k dalšímu překladu. :) Moc děkuji všem. :)


6.kapitola- Úšklebky a myšlenky na rodinné štěstí

Pro muže je naprosto nepochopitelné, že by nějaká žena mohla odmítnout nabídku k sňatku. -Jane Austen
Ale vážně, lidi. Kdo by mohl odmítnout mou nabídku k sňatku? -Draco Malfoy
Proč by mě Draco Malfoy vůbec žádal o ruku? Samozřejmě, že bych řekla ne. -Hermiona Grangerová

Hermiona zapomněla na Draca, zapomněla na jeho polibky. Rozeběhla se na chodbu, která spojovala oba dva pokoje. Našla svou dceru stát u dveří s rukou na klice. Zcela očividně plakala. Její chůva stála za ní a ustaraně ji sledovala.
Hermiona se své holčičky neptala, co se jí stalo, ani jí nevynadala, že vešla do jejího pokoje bez zaklepání. Místo toho si ji vzala do náručí a posadila se s ní na kraj postele.

"Co se děje, zlatíčko?" Zeptala se ustaraně.


Ingrid vešla do místnosti a řekla: "Skákala po posteli, i když jsem jí říkala, ať to nedělá a potom spadla."

"Ach tak. Ublížila sis?" Zajímala se Hermiona a začala na jejím těle hledat nějaké stopy po zranění.

Draco přišel blíž k posteli, z nějakých neznámých důvodů vypadal znepokojeně. Sám nevěděl proč.
"Nevypadá, že by se nějak poranila," zašeptal tiše.
Podíval se na Ingrid, "znáte vůbec svou práci? Neměla byste alespoň jednou za čas hlídat to dítě? To jste zase usnula?"

"Draco," upozornila ho Hermiona, "co se děje, Alice?"

Dál Alice jemně utěšovala na klíně, dokud konečně nepřestala brečet. "Spadla jsem na ten domeček a teď je rozbitý, mami. Je zničený na několik kusů. Nemůžeme ho už spravit. Prostě nemůžeme." Znovu začala vzlykat.

Dracovi se sevřelo srdce, když sledoval matku s dcerou. Hermiona utěšovala blonďatou holčičku, mluvila s ní, jemně ji houpala a Dracovi se do hlavy dostalo něco, co ještě nikdy předtím necítil. Je to moje. Zasloužím si to. Také to budu mít. Nebyla to nějaká prchlavá myšlenka, že to chce mít jednou s někým speciálním. Chce to mít teď hned a s nimi.

Hermiona se podívala na Draca a usmála se. Perfektně chápal ten úsměv, nevěděl jak, ale prostě mu rozuměl. Na chvíli odešel do jiné místnosti a potom se zase vrátil. "Doprovodíš mě do svého pokoje, slečno Alice?" Zajímal se.

Alicina hlava byla schovaná v matčině hrudi. Odmítavě zakroutila hlavou. Hermiona se postavila, Alice chovala na boku a odnesla ji do její ložnice.
Ukázala na domeček, "podívej zlatíčko. Je jako nový. Pan Draco použil kouzlo a opravil ho."

Přestala plakat a podívala se na domeček. Položila ruku na matčino rameno a najednou vypadala trochu stydlivě.
"Co Dracovi řekneš, zlato?"

"Máma řekla, že nemáme používat kouzla na ten domeček, pane Draco," řekla Alice jemně. Hermiona se rozesmála a Draco cítil, jak se mu koutky úst stáčejí do úsměvu.

"Nemusím ji poslouchat, protože není má matka," odsekl Draco a víc se k nim přiblížil. Jednu ruku použil na Hermionino rameno a tu druhou na Alicino.

"Chtěla jsem, abys mu poděkovala," řekla Hermiona po chvíli.

Ingrid se vrátila do místnosti a nebyla si jistá, jestli má radost z té scény před sebou. Společně s Harrym Potterem byli jediní, co věděli o Alicině pravém otci. A to, že tam teď stojí a obě je utěšuje může znamenat jedině katastrofu pro všechny.
Hermioně neuvěřitelně ublížil rozvod a stejně na tom byla i Alice. Nechtěla je znovu vidět zničené.
Rychle se postavila a vzala Alice za ruku, "vezmu ji do koupelny, myslím, že je čas ji vykoupat."

Zanechaly dva dospělé v Hermionině pokoji. Hermiona zavřela dveře a podívala se na Draca. "Děkuji ti, že jsi jí opravil ten dům. Jistě víš, že takové malé věci jsou pro děti neskutečně důležité."

"A tvá dcera je pro tebe neskutečně důležitá, mám pravdu?" Zajímal se Draco.

"Jistě, že je," odpověděla Hermiona.

Také byla neskutečně krásná, ale její blonďaté vlasy a světlé oči ho mátly, protože Hermiona měla hnědé vlasy a její manžel rovněž. Jen těm kudrlinkám rozuměl.
"Vypadá to, že je i velmi chytrá," řekl upřímně, "přemýšlím, kde k tomu přišla," usmál se. Hermiona se na něj ušklíbla, jak nejlépe dovedla.
Vydal se k ní, "pokud tohle měl být úšklebek, tak opravdu za moc nestál. Já bych tomu měl rozumět. Každý mluvil o mých úšklebcích, vždy byly proslulé."
Hermiona si položila ruku na bok a zkusila to znovu. Ušklíbla se, podívala se na něj a dokonce přitom zvedla jedno obočí.

Draco se hlasitě rozesmál. Hermiona do něj strčila, "dobře, tak se šklebit neumím, ale je mi to jedno. Odejdi, Malfoyi, potřebuji se převléct."

"Do šatů, které jsem ti koupil." Nebyla to otázka, bylo to prohlášení.

Kousla se do rtu a znovu se podívala na krásné šaty. "Ano. Nemá tohle být má odpověď na tvou dnešní otázku?" Zajímala se.

Tentokrát se Draco ušklíbl, "přesně tak. Ale né na tuto otázku. Je to odpověď na otázku, kterou ti položím později, takže si ji pamatuj. Vrátím se za půl hodiny. Obleč se a nezapomeň na svou odpověď. Ano, Hermiono. Ano a řekni to znovu."

"Ano, ty jsi tak zvláštní," rozesmála se Hermiona.

"Ano... Jsem," také se zasmál. Pak se vydal pryč z pokoje. Chodbou zamířil k výtahu. Zmáčkl tlačítko a čekal. Když se dveře otevřely, Harry Potter a jeho žena Ginny, původním jménem Weasleyová, vyšli ven. Dva dávní protivníci na sebe zírali s lehkou nadřazeností. Draco protočil očima, když Harry otráveně zasténal.

"Pottere," podařilo se Dracovi říct naprosto opovržlivě, když okolo něj prošel a nastoupil do výtahu.

"Malfoyi," odplivl si Harry zlomyslně předtím, než vystoupil z výtahu. Podíval se na svou ženu a zeptal se: "Nevíš v jakém pokoji je Hermiona?"

"Pokoj 27," odpověděl uvolněně Draco. Harry se na něj otočil tak rychle, až ho to rozesmálo.

"Jak to můžeš vědět?" Zajímal se Harry. Položil nohu ke dveřím výtahu těsně předtím, než se mohly zavřít.

Draco chtěl Potterovi říct, že to věděl, protože dnes se s tou ženou chtěl zasnoubit, ale pak si uvědomil, že by o tom Hermioně řekl jako první. Ale vidět ten výraz na Potterovo tváři, to by byla čistá radost, naprosté blaho a nespoutané štěstí. Ale na druhou stranu tu byly i jiné způsoby, jak si z něj dělat srandu.
Draco se opřel o zadní stěnu výtahu a ruce si překřížil na hrudi, "vím to, protože jsem tam odsud právě přišel."

Harry znovu nastoupil do výtahu a dveře se za ním zavřely. Svou ženu nechal stát na chodbě. Použil hůlku, aby se výtah přestal hýbat. "Proč jsi byl v Hermionině pokoji?"

"Nejen, že jsem byl v jejím pokoji. Seděl jsem na její neustlané posteli a dokonce jsem jí pomáhal si obléct šaty," řekl Draco a trochu si přikrášlil pravdu. Potterovo obličej zrudnul.
"Tvůj obličej má přesně tu barvu, jako Hermioniny kalhotky minulou noc. A nebo to byla barva kalhotek, co měla dneska? Nemůžu si vzpomenout."

"Teprve dneska přijela," odpověděl Harry se skříženýma rukama.

"Oh, tak v tom případě to musí být barva kalhotek, co má na sobě dneska," zalhal Draco.

Náhle se Harry otočil, zmáčkl tlačítko a výtah se otevřel. Odešel ven, ale otočil se a dveře držel otevřené, když znovu promluvil.
"Na chvíli jsi mě dostal, Malfoyi, nicméně tě znám velmi dobře. Dobře mě poslouchej, řeknu to jen jednou, nech ji na pokoji. Nemůžeš pochopit to, čím vším si prošla. Jasné?" Podíval se na svou ženu, která byla pořád ještě na chodbě. "Našla jsi její pokoj?"

Ginny se podívala z Draca na Harryho, "no.. ano. Je to číslo 27, přesně jak řekl Draco."

Harry se rychle podíval na Draca těsně předtím, než se dveře výtahu zavřely. Draco měl na tváři široký úsměv. "To je pravda, neměla na sobě žádné kalhotky, když jsem před chvílí odešel z jejího pokoje. Pouze ručník. Jak jsem na to jen mohl zapomenout?
Užij si s ní krásnou návštěvu. I s Alice a tou, no ona jí říká chůva." Rozesmál se, když se dveře úplně zavřely za velmi naštvaným Harrym Potterem.

O půl hodiny později stál Draco sebevědomě za dveřmi Hermionina pokoje. Byl naprosto šťastný. Všechno vycházelo přesně v jeho prospěch, tím si byl jistý. Řekl Flintovi, že dnes oznámí své zasnoubení. Byl naprosto nadšený a překvapený. Zeptal se ho, koho si vezme, ale Draco mu na to odpověděl, že si vezme někoho, kdo by je všechny překvapil. Uvědomoval si, že tam dnes budou i jeho rodiče, stejně tak i jeho teta Phillipa a bratranec Talbert. Věděl, že dnes večer budou určitě všichni překvapení. To bude noc, kterou si navždy zapamatuje.

Draco zaklepal na dveře. Starý dobrý pokoj 27. Ušklíbl se, když musel zaklepat podruhý a potřetí. Nebylo možné, že bo ho tam jen tak nechala stát. Ne v den jejich zásnub. Chystal už se vykopnout dveře, když konečně otevřela vedlejší dveře, které vedly do sousední místnosti. Vystrčila hlavu ven, ale to bylo všechno.

Vydal se ke dveřím. "Co za rozbroje ses to pokoušel vyvolat, když si dnes mluvil s Harrym?" Zeptala se.

Aha, takže Potter už si na něj stačil stěžovat. Usmál se a opřel se o rám dveří. "Taky tě rád vidím, lásko. Mohu vidět tvé šaty?"

"Myslíš místo mých černých kalhotek? Nebo byly červené? Nebo to byl pravděpodobně můj ručník?" Zeptala se rozmrzele.

"Potter je jako malé dítě," řekl Draco, "přestaň se schovávat v pokoji své dcery, máme ples, na který musíme dorazit."

"Alice ještě nespí," odpověděla, "a upřímně, moc se jí nelíbí, že jdu dneska pryč. Nemůžeš ještě chvilku počkat?"

Podíval se na hodinky. "Ne. Jdi do svého pokoje. Přijdu tam, řeknu Alice dobrou noc a pak se vrátím a zaklepu na tvé dveře, jako by to dobrý partner udělal, a ty mě okouzlíš svou krásou."

"Nikdy nebudu mít muže, který mi bude přikazovat, co mám dělat, Malfoyi," pak se rozesmála, "a co kdybych tě neokouzlila?"

"V tom případě se otočím a odejdu pryč," usmál se a ukázal prstem doleva, "jdi do svého pokoje. Nech tyhle dveře otevřené a dám ti deset sekund." Draco v hlavě počítal do deseti a pak otevřel dveře.
Hermiona byla pryč, Ingrid seděla v rohu pokoje, pletla. A Alice seděla na posteli, s knihou na jedné straně a se zeleným drakem z druhé strany.

Draco vešel dovnitř. "Tohle je mnohem hezčí zvíře, než ten medvěd. Jak se jmenuje?" Zajímal se.

"Donald," odpověděla.

"To je naprosto logické jméno pro plyšového draka, nemyslíš? Drak Donald." Posadil se na její postel a zeptal se: "Vypadá tvá matka dneska krásně?"

Holčička přikývla.

"Jsi ráda, že jde dnes na ten ples a ty musíš jít spát?" Popichoval ji Draco.

Alice odmítavě zakroutila hlavou.

"Proč ne?" Zajímal se. "Ráno bude mít tolik zážitků, o kterých ti bude chtít povyprávět. Nebude to úžasné? Ty tady zůstaneš a budeš mít krásné sny. A ráno ti řekne, jak jsme spolu tancovali, jak jsme se společně najedli a možná ti dokonce řekne, že jsem ji políbil." Mrkl na ni.

"Nechci jiného tátu," řekla Alice smutně, "ani nechi jinou matku. Ale táta je pořád s Lauren. Už ho nikdy neuvidím." Otočila se zády k Dracovi a řekla: "Jsem ospalá, jdi pryč, pane Draco."

Draco si nevěděl rady, co udělat s touhle "novou" Alice. Myslel, že se z nich stávali přátelé, ale samozřejmě, že nechtěla jiného otce. Sakra, vždyť jeho rodiče byli deset let rozvedení a stejně nenáviděl, když měl jeden z nich nového partnera, i když už byl dospělý. Co si musí ta malá holčička myslet? Přiblížil se k ní a dotkl se jejího ramene.

"Nikdy nebudu tvůj otec, slečno Alice, ale vždy budu tvůj přítel," řekl jemně. Sáhl si do kapsy a vytáhl galeon. Pamatoval si, že když byl jako malý smutný, tak mu peníze zlepšovaly náladu. Vlastně to dělaly i teď. Položil jí ho do dlaně.

Podívala se na galeon a pak se podívala přes rameno na Draca, "buď si jistý, že pokud ji dnes v noci políbiš, tak mi o tom řekneš," řekla Alice. Silně sevřela galeon a zavřela oči.

"Jistě," odpověděl. Vydal se ke dveřím do Hermionina pokoje. Předtím se ještě podíval na Ingrid. "Doufám, že si jste jistá, že zase neusnete. Nejste ospalá, že ne? Nemáte v plánu to dítě nechat samotné?"

Ingrid se na něj naštvaně podívala. Pak silněji stiskla své pletení a pokračovala nazzlobeně dál.

Usmál se a zaklepal na dveře. Hermiona ho očekávala u dveří, které vedly na chodbu, ale otevřela propojovací dveře, které vedly z Alicina pokoje do jejího.

To, co viděl před sebou ho naprosto ohromilo. Nebylo to nic umělého. Byla přesně taková jaká byla. Krásná, laskavá a jemná. Okamžitě si uvědomil, že si ji nezaslouží a že je jeho pravý opak, ale nijak mu na tom nezáleželo. Byl sobecký, zlý a tajemný, ale i tak ji chtěl. Došlo mu, že požádat ji o ruku by nemusela být vůbec žádná chyba. Mohlo by to být perfektní, protože právě teď vypadala perfektně. Dokonce se jí podařilo tu jeho záhadnou ženu poslat kamsi do ústraní v jeho mysli. Měl strach že pokud teď promluví, tak se prozradí. Mohla by zjistit, že pro ni není příliš dobrý a poslat ho pryč. Přestoupil přes práh a zavřel dveře, jakmile byl v jejím pokoji.

Vzal ji za ruce a prohlédl si ji od shora dolů. Široce se usmála, "dobrý?" Zajímala se.

"Pamatuj si svůj slib," oznámil jí. Pustil její ruce a nechal je dopadnout podél těla. Otočila se k posteli a vzala si kabát a kebelku.

"Ano, chci říct, že si ho pamatuju," řekla s mírným začervenáním. Nemohl z ní spustit oči a nemohl se přestat smát.
"A kdy se mě chystáš zeptat na tu děsivou otázku, na kterou musím říct ano?"

"Velmi brzy, lásko, už velmi brzy, můžeme?" Natáhl ruku směrem k ní. Položila do ní tu svou. Měl v plánu ji překrýt svou druhou rukou, ale místo toho ji zvedl ke svým rtům a jemně políbil její hrot. Několikrát zamrkala a pak se podívala dolů na podlahu.

Vedl ji ke dveřím, zatímco si v hlavě opakoval pořád tu samou větu, 'velmi brzy, lásko, už velmi brzy.'

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 22. ledna 2017 v 4:30 | Reagovat

úžasné HP miluji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama