Always and Forever- 21.kapitola (Poslední)

7. ledna 2017 v 22:08 | Any

21.kapitola- Miluji tě, sbohem

Visela jsem na zdi a veškerá krev stékala dolů. Začínala jsem slábnout. Alice se spokojeně usmívala, "co se asi stane s upírem, když přijde o veškerou krev?" Spokojeně na mě mrkla. Slyšela jsem, jak se otevřely dveře a někdo vešel dovnitř.

"Niklausi," usmála se Alice spokojeně. Klaus se k ní vydal, ale nějakým kouzlem ho poslala k zemi. "Je mi líto," řekla naoko zklamaně. Klaus se na ni pořád pokoušel zaútočit, ale nikam to nevedlo.


"Niklausi!" Ozval se autoritativní hlas ode dveří. Elijah. Stěží jsem se otočila, abych ho mohla vidět. Elijah se vydal přímo k Alice. On to ví, že to je ona? Divila jsem se.
"Přece bys neublížil mé velké lásce," řekl zamilovaně a položil Alice ruku na tvář. "I v jiném těle vypadáš kouzelně," zašeptal. Alice se spokojeně usmála. "Co chceš s nimi udělat?" Podívala se na Klause a na mě. "Myslím, že se jim pomstím. Oba mi ublížili."

Elijah spokojeně přikývl. Usmál se a jemně Alice políbil. Bolestivě jsem to sledovala. Krev pořád stékala. Ruce jí položil na záda a začal ji líbat hlouběji. Pak náhle Alice vykřikla a schoulela se mu zmateně do náručí.
"Vždycky jsem tě milovala, Elijahi," řekla z posledních sil a zavřela oči. Klaus to mlčky pozoroval.

Všimla jsem si, že Alice má v těle dýku. Okamžitě jsem spadla ze zdi dolů přímo do jejích kostí. Kouzlo přestalo působit. Vyděšeně jsem se odplazila dál a pořád jen ležela.

Elijah se ke mně rozeběhl. "Eleno!" Vykřikl. "Mrzí mě to," řekl rychle a rozkousl si zápěstí a okamžitě jsem se napila. "Urychlí to hojení."
Měl pravdu. Pozorovala jsem, jak mi postupně mizí všechny škrábance.

Ruku mi položil na tvář a díval se mi pevně do očí, "opravdu mě to všechno mrzí." Zakroutila jsem hlavou, "ne, to já jsem ti něco měla říct. Já jsem..."

"Ne," přerušil mě, "omlouvám se za všechno." Nechápavě jsem se na něj podívala. "Už od začátku jsem k tobě něco cítil. Ale byl jsem takovej slaboch, nedokázal jsem si přiznat své skutečné city k tobě." Povzdechl si, "ale teď, když jsem tě mohl ztratit, tak jsem si uvědomil, že už musí přestat. Už nic nebudu skrývat a držet v sobě."

Palcem mi přejel po tváři, "miluju tě, Eleno Gilbertová. Jsi to nejlepší, co se mi za celých dlouhých tisíc let stalo." Pousmála jsem se. Nečekala jsem, že tohle někdy uslyším, ale je to skutečnost.
"Já tě taky miluju, Elijahi Mikaelsone. Z celého svého srdce."

Eljah se usmál a vzal do svých dlaní můj obličej a přitáhl se ke mně. Jemně mě políbil. Jeho polibky byly tak něžné a elegantní úplně stejně jako on sám.

Vyrušilo nás nějaké odkašlání. Otočili jsme se a viděli Klause, jak nad tím znechuceně kroutí hlavou. Společně jsme se rozesmály a s Elijahem jsem se vydala k jeho autu. Chtěl mě odvézt k Salvatorovým.

"Ještě ti musím něco říct," promluvil Elijah, když jsme se vraceli zpátky. "S Niklausem máme nějaké povinnosti." Povzdechl si, "vracíme se do New Orleans."
Překvapeně jsem ho pozorovala. Doslova jsem oněměla, neměla jsem na to co říct.

"Chci jen, abys věděla, že jsi tam vždycky vítaná. Pokud budeš chtít, tak můžeš jet se mnou." Pomalu jsem přikývla.
"Jde mi jen o to, že mí přátelé..."
Elijah přikývl, "vím, potřebují tě. Pamatuj si, že můžeš kdykoliv přijet." Smutně jsem přikývla. Elijah mi jemně přiložil ruku na tvář, "sbohem, Eleno." Ani jsem si nevšimla, že už jsme zastavili.

Po tváři mi stekla slza, "sbohem, Elijahi." Vykoktala jsem. Elijah se usmál a palcem mi setřel slzu. Nesnášela jsem pořád dokola to loučení, a tak jsem rychle otevřela dveře a rozeběhla se k domu.
Stefan mě pustil dovnitř.

"Co je ti?" Zeptal se rychle. Mlčky jsem se vydala do obýváku a utřela si slzy. Stefan mě ustaraně sledoval. "On je... Je pryč, odjíždí."

"Kdo?" Divil se Stefan. "Elijah," odpověděla jsem. Slzy začaly téct proudem. Stefan mě bez zaváhání obejmul. Pevně jsem se ho držela. "Já to zvládnu. Přenesu se přes to."

Pomalu jsem se odtáhla. "A proč jsi neodešla s ním?" Povzdechla jsem si. "Nechtěla jsem vás tady v tom nechat. Ty jsi ztratil bratra. Bonnie Jeremyho."
Stefan zakroutil hlavou, "ty jsi je ztratila taky, Eleno. My všichni se pokusíme posunout. Ale proč ty bys tady měla trpět a nechat si utéct další osobu, kterou miluješ?"

Pokrčila jsem rameny, "já nevím, Stefane. Sama nevím, jestli jsem připravená odejít a všechno tady zanechat. Potřebuju čas na rozmyšlenou." Strnule přikývl a vydala jsem se do svého pokoje.

Natáhla jsem se, byl už pozdní večer, ale stejně jsem nemohla usnout. Myslela jsem pouze na Elijahe. Zítra definitivně opustí město, povzdechla jsem si. S těmito myšlenkami se mi po nějaké době podařilo usnout.

Stála jsem na ulici. Přede mnou byl náš rodinný dům. Nechápavě jsem ho pozorovala. To není možné, sama jsem ho přece po Jeremyho smrti spálila.
Pak jsem nahoře za oknem viděla projít nějakou siluetu. "Jeremy?" Divila jsem se a vydala se ke dveřím. Byly otevřené.

Překvapeně jsem vešla. Teta Jenna právě krájela nějakou zeleninu na salát. "Ahoj, Eleno," pozdravila mě. "Jsem ráda, že už jsi doma."
Pořád mě pozorovala a usmívala se při tom. Vyděšeně jsem šla nahoru do schodů a vešla do Jeremyho pokoje.

Lekla jsem se, protože stál hned za dveřmi a zmateně je pozoroval. "Ahoj Eleno," usmál se zničehonic na mě.

"Ty žiješ?" Zeptala jsem se potichu. "Samozřejmě, že ne, Eleno. Sama to víš nejlépe." Chytl mě za ruku, ta jeho byla tak chladná.

"Dívej se mi do očí," požádal mě. "Ale pamatuj si, že společně s tvou tetou jsme našli klid. Mám se tady dobře. Pozorujemě tě, celou dobu jsme s tebou, mysli na to."

Z očí mi stekla slza, "prosím, Jeremy, neopuštěj mě znovu."

Zakroutil hlavou, "já jsem tě nikdy doopravdy neopustil. Všude jsem byl s tebou a vždycky to tak také bude." Chytl mě za ruku, "teď je čas, abys konečně byla šťastná. Musíš jít za Elijahem. Vím, že toužíš být s ním, nepřiprav se o své štěstí."
Strnule jsem přikývla a objala ho, "mám tě ráda," vykoktala jsem skrz všechny ty slzy. "To já tebe taky."

Rychle jsem se vzbudila. Proč bych pořád měla trpět? Možná náš vztah nedopadne dobře, ale to se nikdy nedozvím, pokud mu nedám šanci. A to bych si vyčítala celý svůj nekonečný život. Rychle jsem si oblékla růžové šaty a rozčesala si vlasy.

Vzala jsem si kabelku, do ní jsem si dala pár dalších věci a seběhla dolů. Stefan s Caroline seděli na gauči. Stefan držel ruku na její tváři.
"Promiňte, nechci vás rušit," usmála jsem se.

Oba se na mě vyděšeně podívali, "nerušíš," vykoktala Caroline. Podívala jsem se na Stefana, "měl jsi pravdu. Zkusím začít nový život," ušklíbla jsem se na ně, "a myslím, že nebudu sama."

"Lépe ses nemohla rozhodnout," usmála se Caroline a pevně mě objala. "Jsme nesmrtelné, brzy se zase uvidíme." Přikývla jsem.

Pak jsem se otočila na Stefana. "Děkuji za všechno, co jsi pro mě kdy udělal," řekla jsem, z očí mi teklo pár slz. "To já děkuji tobě."

"Otočila jsem se na druhou stranu. Bonnie se rozběhla ke mně a pevně mě objala. "Mám tě moc ráda, Bon. Drž se!"

Smutně se na mě podívala, "budu," pokusila se usmát, ale slzy byly silnější.

Ještě jednou jsem jim zamávala a zamířila k autu.

Zastavila jsem před Elijahovo domem. Doufala jsem, že ještě nikam neodjeli. Oddychla jsem si, když jsem je viděla s Klausem před domem, jak nesou do auta nějaké krabice. Rychle jsem vyskočila z auta a rozeběhla se k nim.

Zastavila jsem před Elijahem. "Jdu s tebou," řekla jsem zadýchaně, "chci odejít a začít s tebou nový život," řekla jsem a usmála se.

Elijah mě chytl okolo pasu a přitáhl mě k sobě. Přiblížil se k mým rtům a něžně mě políbil. Ruce jsem mu omotala okolo krku.

Všimla jsem si Klausovo otráveného výrazu, ale ignorovala jsem to. Jediné, na čem mi teď záleželo, byl Elijah. A tohle byl náš společný začátek.
Elijah se ode mě odtáhl a dal mi ještě jeden malý polibek na čelo. Znovu jsem se na něj spokojeně usmála.

"Doufám, že pojedete druhým autem, protože netoužím poslouchat tyhle kecy celou cestu," řekl otráveně Niklaus. Této poznámce jsme se oba museli zasmát, i na Klausovo tváři bylo vidět mírné pobavení.

Ještě jednou se políbili, usmáli se na sebe a vydali se k autu.

Elena věděla, že udělala dobré rozhodnutí. Proč žít svůj nekonečný život ve smutku? Konečně našla někoho, koho milovala a byli spolu šťastní. Elijah byl přesně ten muž, kterého hledala.

Elijah si sice řekl, že do žádné dvojnice se už nikdy nezamiluje, ale Elena prostě byla jiná, speciální, nešlo se do ní nezamilovat. Takovou dobu ty city odmítal a potlačoval. Teď ale konečně byli spolu a za celý svůj dlouhý život nemiloval nikoho tak jako Elenu.

Elena se spokojeně podívala na svůj přívěšek, který dostala od Elijahe kdysi v New Orleans. A znovu se šťastně usmála. Čekal ji nový začátek jedné veliké kapitoly. Tu starou se už rozhodla navždy zanechat v Mystic Falls.

Tohle byl nový příběh jí a Elijahe. Nová životní kapitola, ve které budou čelit problémům společně.


Tak tohle je poslední kapitola této povídky, doufám, že se vám líbila. Konec je klasický sladký Happy End, nepíšu je vždycky, ale tady jsem měla pocit, že to jinak skončit nemůže. Jiný konec mi k tomu prostě neseděl. :D
A teď upřímně, jsem ráda, že mám o jednu povídky míň. Ke konci už jsem hodně bojovala, abych ji nakonec dokončila, protože mě moc nebavila psát. Ale jsem ráda, že jsem ji ukončila, nemám ráda nedokončené věci.
Nejvíc mě momentálně baví psát I can't love them both a Camille Giroux, takže pokud jste je ještě nečetli, tak to můžete udělat teď. :) Mám je radši než jsem měla tuhle povídku, to říkám narovinu. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama