I can't love them both- 14.kapitola

7. ledna 2017 v 17:32 | Any

14.kapitola- Nenávidím tě!

Elena seděla zamyšleně u okna a sledovala svět venku. Bylo březnové ráno, svítilo sluníčko. Bylo vidět, že jaro už konečně přichází.
Lidé běhali spokojeně venku. Viděla dcerku, jak se nadšeně rozběhla ke své matce, která jí podávala zmrzlinu. Holčička si ji vzala a spokojeně ji začala lízat. Matka šla s úsměvem vedle ní a vzala ji za ručičku.

Poslední týdny Elenu trápily myšlenky, jestli bude dobrou matkou. Je vůbec připravená na něco takového? Zvládne ten úkol? Není příliš mladá? Měla silné podezření, že jakmile se jejich holčička narodí, tak se jí Klaus zbaví. Co když jí odstraní z života její vlastní dcery? Byl to Klaus Mikaelson, pravděpodobnost,že by toho mohl být schopnný, byla vysoká.


Ozvalo se zaklepání. "Dále," řekla rychle Elena. Rebekah vešla dovnitř. "Jak se máš?" Zeptala se a usmála se na Eleny již hodně viditelné bříško.
Pokrčila rameny, "v rámci možností."

"Kde je Klaus?" Zajímala se Elena. Rebekah se na ni nervozně podívala, "šel za Marcelem," řekla po chvíli.

Elena zakroutila hlavou, "nemusíš mi lhát, vím moc dobře, že je s nějakou ženskou. Sice jsem jen člověk, ale nejsem hloupá. Vidím, jak to s Elijahem přede mnou všechno tajíte. Ale s tím můžete přestat, jediné co nás s Klausem spojuje je to dítě." Ruku si položila jemně na bříško, "nic jiného mezi námi není."

Rebekah ji mlčky sledovala, nevěděla, jak popsat její výraz. "A co Elijah?" Usmála se.

"Je ke mně pozorný, stará se o mě. Někdy mám pocit, jako by otcem mého dítěte byl spíš on než Klaus."

"To je celý vznešený Elijah," přikývla pobaveně Rebekah.

Celé odpoledne Elena strávila koukáním ven z okna. Týdny jí utíkaly tak pomalu. Už se skoro stmívalo.

Rebekah telefonovala s Marcelem. Ozvalo se zaklepání na dveře. "Počkej chvíli, vyřeším to." Řekla zamyšleně a položila telefon.
Pomalu otevřela dveře. Stál tam nějaký muž. "Co potřebujete?" Zeptala se podezřívavě.

Pousmál se, "chci si s vámi promluvit." Rebekah zakroutila hlavou, "to nebude možné." Rychle vešel dovnitř a vrhl se na ni.

Rebekah ho chytla pod krkem, "zjevně nevíš, že nemá smysl útočit na mě. Jsem mnohem silnější než ty," řekla a zlomila mu vaz.
Dovnitř se náhle vplížilo několik dalších mužů. Rebekah s nimi začala bojovat. Jeden z nich ji kousl do ruky. Rychle mu také zlomila vaz.

Nakonec je všechny dokázala zabít. Podívala se na svůj kousanec na ruce. Byli to vlkodlaci. Zatraceně. Rychle se rozeběhla nahoru.
"Eleno?" Vykřikla, když vběhla do jejího pokoje. Byl prázdný. Pak si všimla rozbitého okna. Povzdechla si.

Vzala si mobil. "Klausi? Máme problém."

* * *
Klaus ležel v posteli s Colette. "Co se děje, sestřičko?" Zeptal se klidně.

"Elenu někdo unesl. Sežeň Elijahe a okamžitě sem přijeďte."

"Co se zase stalo?" Zeptala se Colette a obmotala mu ruce okolo pasu. Klaus ji odtáhl, "na to teď není čas." Rychle si vzal triko a bundu a odešel pryč.

Colette to celé zamračeně sledovala. Zase ta jeho děvka s tím dítětem, honilo se jí hlavou.

"Co se stalo?" Vykřikl Klaus a vešel dovnitř. Podíval se na Rebeky nervozní obličej, "jak je možné, sestro, že pokaždé když ji unesou, stane se to za tvé přítomnosti?"

Rebekah se zamračila, "byli v přesile. A řekla bych, že to souvisí s tebou." Klaus se na ni udiveně podíval. "Byla to smečka vlkodlaků." Ukázala mu své kousnutí.

"To není možné," řekl po nějaké chvíli. "Není možné, že by byl tady." Rebekah ho překvapeně sledovala, "kdo?"

* * *
Elena vycítila, že jede autem. Ale vzhledem k tomu, že měla pásku přes oči i pusu, tak nemohla dělat nic.

Po nějaké době auto zastavilo a ten člověk si ji přehodil přes rameno. Mlátila do něj, ale nemělo to žádný smysl.

S bolestivým škubnutím ji byla stržena páska. Zmateně se rozhlížela okolo. Byla v nějakém starém srubu. Ruce měla připoutané ke zdi.
Zmateně se podívala před sebe, "Tylere?" Řekla, jakmile poznala svého starého přítele.

Křivě se usmál, "taky tě rád vidím, Eleno."

"Vysvětlím ti to," začala pomalu. Zakroutil hlavou, "vysvětlíš mi co? Že ses nechala zbouchnout Klausem Mikaelsonem a teď společně šťastně čekáte, až se stanete rodiči? Když jsem se od vlkodlaků dozvěděl, že nějaká žena opravdu dokázala otěhotnět s někým takovým, říkal jsem si, že to bude nějaká ubožačka." Ukázal na ni prstem, "ale že to budeš ty, Eleno, to by mě v životě nenapadlo."

Eleně po tváři stékaly slzy, "nic z toho jsem neplánovala, ale stalo se to. A nějaké vyčítání to nezmění. Co se mnou chceš udělat?"

Tyler si klekl, aby jí viděl do očí, "pamatuješ si, co Klaus udělal mně? Proměnil mě v hybrida a dokonce připravil o život mou matku!"

Elena ho překvapeně sledovala. "Koukám, že o tom se ti zapomněl zmínit. Ale jen kvůli němu je má matka mrtvá! Nemyslíš si, že by bylo fér, abych ho připravil o někoho, koho miluje on? Proč bych měl trpět jen já?" Nenávistně se podíval na její břicho.

Elena se začala kroutit, ale řetězy byly pevné. "Prosím Tylere, to dítě za nic nemůže. Nezabíjej nevinné dítě."

Uchechtl se, "jak tohle můžeš říct? Roste v tobě potomek toho ďábla. A jedině takhle bude Klaus trpět."
"Ne!" Vykřikla Elena. "To nemůžeš udělat!"

* * *
"Je tady čarodějka," řekl Elijah. Sophie šla neochotně za ním. "Tady Sophie Deveroux slíbila, že nám pomůže a pokusí se tak odčinit zradu její příbuzné Agnes."
Sophie se zatřásla pod jménem Agnes. "Dejte mi nějakou její osobní věc, abych ji podle toho mohla najít."
Rebekah jí podala Elenin kartáč.

Sophie si ho vzala a zavřela oči. "Vidím jí," řekla po chvíli. Je v nějakém srubu v zátoce."

"Vím, kde to je," řekl Klaus. Pojď se mnou, Elijahi. Rebeko, postarej se o tu mladou čarodějku, kdyby nás náhodou měla v plánu zradit."

* * *
"Já bych si taky nemyslel, že bys něčeho takového byla schopná, ale udělala jsi to. Nemám žádný důvod, proč bych tvé dítě měl nechat žít. Můžeš zavřít oči."

"Tylere, prosím! Jsme přátelé od dětství-"

"Právě proto, že tě znám takovou dobu, tak těušetřím. Zachráním tě od toho dítěte, tobě se vůbec nic nestane. To ti mohu slíbit."

"Já tě znám, Tylere. Řekni mi, co se změní, až zabiješ to dítě? Myslíš, že dosáhneš klidu, když zabiješ jedno malé nevinné dítě? Jak se ti bude žít s tím, žes zabil někoho, kdo mohl mít celý život před sebou?

"Mlč!" Vykřikl Tyler naštvaně a podíval se jinam. Smutně zakroutil hlaovu. "Takhle ta bolest nepřestane. Zvětší se. Vážně mě mrzí, co se stalo tvé matce."

Tylerovi po obličeji stékalo pár slz. Chytl se za hlavu, "bolí to! Tak moc to bolí!"

Elena přikývla, "znám tu bolest. Také jsem ztratila svou rodinu. Ale pokud se dostaneš na Klausovu úroveň a budeš zabíjet lidi kvůli pomstě, nic z toho nepřestane a jen se to zhorší." Řekla skrz slzy Elena.

Strhl pouta, která Elenu držela u zdi. "Podívej se na mě, Tylere. Nesnižuj se na takovou úroveň. Já tě znám, jsi dobrý člověk. Jdi někam jinam, usaď se a začni znovu."

Tyler si otřel slzy a objal ji. Elena mu jemně položila ruce na záda. "A v momentě, kdy to budeš nejméně čekat, ta bolest odejde."

***
Klaus rychle vystoupil z auta a rozběhl se ke srubu. Elena s Tylerem klečeli uprostřed místnosti. Rychle popadl Tylera za krk a přitlačil ho ke zdi.
"Ne!" Vykřikla Elena a rozeběhla se k nim. "Nedělej to, Klausi!" Řvala zoufale.

Klaus se na chvíli podíval na ni, "mrzí mě to lásko, ale o svém životě rozhodl v momentě, kdy chtěl ublížit mé dceři." Vyrval Tylerovi srdce z těla a nechal ho dopadnout na zem.

"Ne!" Řvala Elena a rozeběhla se k jeho bezvládnému tělu. Klekla si k němu a začala plakat. "Přesvědčila jsem ho... Chtěl začít od znova a ty... Ty jsi ho prostě zabil!" Její vzlyky byly stále větší.

"Tak to by už stačilo," řekl Klaus a přehodil si ji přes rameno, "jdeme domů." Elena sebou nespokojeně vrtěla, ale nemělo to žádný smysl. Byl příliš silný oproti ní. "Postarej se o jeho tělo, Elijahi."

* * *
Elena strávila celý večer zamčená ve svém pokoji. Nemohla uvěřit, že její přítel z dětství je mrtev.
Ozvalo se zaklepání na dveře. "Jdi pryč!" Vykřikla plačtivě.

"To jsem já, Elijah. Pustíš mě dovnitř?" Nebyla si jistá, jestli někoho chtěla vidět, ani Elijahe ne.
Po chvíli se otevřely dveře, Elijah použil svou upíří sílu a vešel dovnitř. "Chci být sama!" Opakovala Elena naštvaně.

"Je mi líto, co se stalo tvému příteli," řekl a posadil se na kraj postele.

"On mi nechtěl ublížit, Elijahi. Klaus mu zničil život podobně jako mně a chtěl jenom pomstu! Ale pak jsem ho přesvědčila." Na chvíli se odmlčela, "v momentě, kdy jsem ho přesvědčila, aby si to rozmyslel, přišel Klaus a chladnokrevně ho zavraždil!" Slzy jí stékaly dolů proudem, "byl jen jednou z Klausovo mnohých obětí. Nezasloužil si takovou smrt."

Elijah se natáhl a pevně ji objal. Překvapila ji jeho náhlá podpora. Elena zničeně seděla v jeho náručí. Nemohla uvěřit, že se to opravdu stalo.
"Tvůj přítel nalezne klid společně se svou rodinou."

Bylo pozdě večer, když se Elena rozhodla odejít ze svého pokoje. Snědla alespoň 1 banán. Cestou zpět potkala toho, po kom toužila nejméně.

"Dnes jsi bez rozmyšlení zabil jednoho z mých přátel. Chci, abys věděl, že už ti nikdy nic takového neodpustím." Celou dobu se mu dívala do očí, aby ukázala, že nemá strach.

Klaus se ušklíbl, "to je tvoje rozhodnutí." Jeho šedé oči se zapíchly do jejích hnědých. "Jakmile někdo bude mít jen myšlenku, že ublíží mé dceři, tak ho bez rozmyslu zabiju. I když mě pak budeš nenávidět sebevíc, nikdo takový nepřežije, ani kdyby to měla být má vlastní krev!"

"To jsou působivá slova od někoho, kdo ještě nedávno odmítal to dítě vůbec uznat! Zajímavé, že se najednou tak staráš, protože vždy, když jsem tě potřebovala, tak jsi tady nebyl! Docela se bojím, jaký z tebe bude otec! Jsi úplně stejný jako Michael!" Vykřikla naštvaně.

Klausovo oči se naplnily zlostí, Elena pochopila, že přestřelila. Klaus ji silou přitlačil ke zdi. "Tohle už nikdy znovu neříkej!"

Podívala se mu do očí, "a co uděláš? Zabiješ mě? Protože tím bys to jen potvrdil."

Jeho výraz se trochu zmírnil. Podíval se jí do očí, pořád stáli u sebe, "děláš jako bys mě vůbec neznala. Nemusím tě zabít, můžu se ale postarat o to, že mě budeš prosit o smrt."

Jeho sevření povolilo, ale pořád ji držel. "Já tě nenávidím," řekla Elena naštvaně.

Klaus se samolibě ušklíbl, "a stejně ses se mnou vyspala." Elena se zamračila. "Myslím, že mě vlastně musíš mít nějakým způsobem ráda."

Zakroutila hlavou, "i kdybych někde hodně hluboko uvnitř měla, tak dneska jsi to zničil všechno! Tohle ti nikdy nemohu odpustit!"

"Zbytečně to moc hrotíš, lásko," řekl jemně, pořád se jí díval do očí. Neustupovala, nechtěla ukázat strach.

Klaus se pak podíval dolů na její ústa. Než se stačila vzpamatovat, tak ji přitlačil víc proti zdi, ruce jí přidržoval nad hlavou a tvrdě se dotkl jejích rtů. Jeho polibek byl drsný a hodně rychlý.

Elenu po nějaké chvíli přešel ten šok a začala ho opětovat. Přesně v té chvíli se Klaus odtáhl a podíval se jí do očí.

Na tváři měl samolibý úšklebek, "myslel jsem si to. Přece jen mě máš nakonec ráda, lásko." Jeho sevření povolilo a spokojeně se vydal pryč.

Elena sledovala jeho bezstarostnou chůzi. "Já tě nenávidím!" Vykřikla zoufale za ním a rukou si otřela pusu. "Nenávidím!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smithe144 Smithe144 | E-mail | Web | 28. února 2017 v 15:19 | Reagovat

i love your blog and i think its going to my favorite!!i love viagra and cialis too! gbeegaceddaaeffe

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama