Camille Giroux- 4.kapitola

19. února 2017 v 11:55 | Any

4.kapitola- Drž si své přátele blízko a nepřátele ještě blíž?

"Omluvte mě, potřebuji na záchod, co to sakra mělo být? To je ta nejhorší výmluva." Zeptala jsem se naštvaně. "A pak jsem musela sedět hned vedle toho arogantního Crosbyho!"

Sophia se rozesmála, "to je mi fakt moc líto, ale neovlivním své potřeby. A jaké to bylo?"

Zamračila jsem se, "bylo to naprosto příšerné! Trošku jsem se napila, pak jsme se pohádali! A nakonec mě ještě odvezl domů."


Sophia vykulila oči, "odvezl tě domů?" Její výraz byl plný úžasu.

"Jo, jak jsem se sem podle tebe asi dostala?"

"No to je fantastické! To ani já jsem s ním nikam nejela." Byla zaskočená. "Odvezl tě domů. To tě musí mít opravdu rád."

Camille se rozesmála. "To sotva."

"Proč?" Divila se Sophia.

"Osobně mi řekl, jak moc mě nenávidí. Dneska mají trénink?"

Sophia přikývla, "jo. Chceš vidět Sida?" Ušklíbla se.

"Chci mu něco dát. A tentokrát se u toho nijak neztrapním a vytmavím mu to."

Spiklenecky mě pozorovala, "on se ti líbí?"

Překvapeně jsem se na ni podívala, "jasně že ne! V žádným případě. Je to arogantní pitomec, nenávidím na něm úplně všechno!"

"Spíš bych řekla, že ho začínáš mít ráda," trvala na svém kamarádka.

"Ne," ohradila jsem se, "poznám, když někoho mám nebo nemám ráda."

"Tím bych si nebyla tak jistá," rozesmála se Sophia.

Rychle jsem vstala a hodila po ní deku, která byla na gauči. Sophia ji chytla a nepřestávala se smát. Dala jsem si ruce v bok a čekala, dokud se neuklidní.

"Půjčíš mi prosím svou VIP průkazku? Potřebuju se tam dostat." Zakroutila jsem hlavou, "a ne, není to tak, jak si myslíš."

Sophia přikývla. "Fajn, ale slib mi, že neuděláš nějakou pitomost." Rozesmála jsem se, "děláš, jako bys mě neznala."

"No právě proto, že tě znám," odporovala Sophia. "Vím, že jsi hodně impulzivní."

Camille se usmála, "sibuju, že neudělám nic unáhleného." Sophia slabě přikývla a podala mi VIP kartičku.

"Děkuju," řekla jsem upřímně a vydala se ven.

Rozhodla jsem se jít pěšky. Pořád bylo celkem příjemně. Autem jsem se bála jezdit a bylo mi líto jet autobusem. Tohle bylo mnohem pohodlnější.

V kabelce jsem nesla jeho tričko. Pousmála jsem se. Dneska mu to konečně vytmavím.

Jakmile jsem vešla dovnitř, tak se na mě žena u recepce jemně usmála. Došla jsem až k ní a ukázala jsem jí kartičku.
Hned jak přikývla, tak jsem šla přes recepci dál. "Ale slečno, dnes je..." zaslechla jsem po chvíli její hlas. Zakroutila jsem hlavou, "to je v pořádku, vím, že teď mají trénink."

S úsměvem jsem opustila recepci a rychle šla do šatny. Neměla bych je spíš hledat na ledě? No uvidím, třeba ještě budou v šatně. Ani jsem si nebyla jistá, kdy jim trénink vlastně začíná.

Zastavila jsem se, když jsem viděla Gena v posilovně. Bylo tam s ním ještě pár dalších hráčů. Odhodlaně jsem vešla dovnitř, cítila jsem na sobě jejich pohledy.

Geno se usmál a objal mě, "Camille!" Řekl nadšeně, bylo roztomilé, jak se svým ruským přízvukem vyslovoval mé jméno. "Přišla ses na mě podívat?"

Usmála jsem se. Rozhlížela jsem se okolo, ale po Crosbym nebylo ani stopy. Zrovna když tě chci potkat, tak prostě zmizíš, řekla jsem si pro sebe.

Povzdechla jsem si, "Crosby je na ledě?" Zeptala jsem se po chvíli nesměle. Všimla jsem si, jak někteří hráči natočili hlavy mým směrem. Vypadalo opravdu divně, že se na něj teď ještě ptám.

Geno se zazubil, "tak ty jsi přišla za Sidem? No, to jsi mě zklamala." Jeho oči byly plné pobavených jiskřiček. Zamračila jsem se, "potřebuju s ním jen něco opravdu důležitého vyřídit. Není to, jak to vypadá."

Rozčiloval mě jeho pobavený obličej. "Tak je tam nebo ne?" Zvýšila jsem nechtěně hlas.

Zakroutil hlavou, "je v šatně, ale..."

"Děkuji, to mi stačí." Otočila jsem se a zamířila rovnou do šatny. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Má sebevědomá chůze se zarazila, jakmile jsem si všimla spousty lidí okolo. Držely kamery a překvapeně mě pozorovali. Crosby klečel v zadní části, naproti němu byl nějaký malý chlapeček.

Zmateně jsem stála na místě. "Odveďte ji," řekl nekompromisně kameraman. Nějaký muž se vydal směrem ke mně, "mrzí mě to slečno, ale právě teď natáčíme a není vhodná doba na..."

"To je v pořádku, znám ji. Nevidím žádný důvod, proč by tu nemohla zůstat." Přerušil ho Crosby. Překvapeně jsem se na něj podívala, díval se mi přímo do očí. Ten muž přikývl a vrátil se zpět na své místo.

Stála jsem hned vedle lidí ze štábu a pozorovala, co se dělo přede mnou. Pochopila jsem, že ten malý chlapec má leukemii. Rakovina je opravdu zlo. Když byla Sophia ještě malá, tak její matka zemřela na rakovinu prsu.

Crosby klečel u toho chlapce a podepisoval mu svůj dres. Chlapec se spokojeně usmál. Pak jsem si všimla vzadu dvou lidí, co seděli na lavičce a v očích měli slzy. Museli to být rodiče.

Camille si povzdechla. Crosby zvedl chlapcovy ruce a jemně mu přes ně přetáhl svůj dres. Pak mu ještě podepsal hokejku. Chlapec si ji vzal a nadšeně s ní začal pobíhat okolo.

Camille znervozněla, když na sobě vycítila Crosbyho pohled. Lehce jsem zvedla hlavu a podívala se do jeho hnědých očí.

Ucítila jsem něčí ruku na své. Překvapeně jsem se podívala na chlapce před sebou. Držel mě za ruku a táhl dopředu.
Usmála jsem se na něj. Táhl mě doprostřed šatny. Nejistě jsem šla za ním. Všimla jsem si, jak Crosby přikýl směrem ke kameramanům, že to je v pořádku.

Klekla jsem si hned vedle Crosbyho. Chlapce jsem jemně pohladila po rameni. Crosby se natáhl a pohladil ho po druhém rameni. Kameramani celou dobu filmovali a fotili jako o život. Chlapec vypadal naprosto spokojeně. Jeho matka si z očí otírala slzy.

Chlapec si s námi propletl prsty. Podívala jsem se na Crosbyho, opětoval mi můj pohled. Rychle jsem se podívala zpět do země.

Jakmile celá akce skončila, tak jsem se okamžitě vydala domů. Nechtěla jsem potkat Crosbyho, ani Gena. Chtěla jsem být rychle doma.

Byla jsem zmatená. Vždy jsem si myslela, že je Crosby arogantní uplakánek, ale když jsem ho dneska viděla s tím malým chlapcem. Choval se úplně jinak. Byl k tomu chlapci milý, něžný. A to, jak se mu podepisoval. Musela jsem uznat, že to od něj bylo hezké. Ale ne nicvíc! Pořád to byl ten Crosby, co se ke mně předtím choval opravdu hnusně a arogantně.

Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že Sophia je v práci. Položila jsem si kabelku na stůl a vyndala z ní jeho tričko. Když jsem si k němu přivoněla, tak jsem z něj pořád cítila jeho vůni.

No a co, dnes mu ho už vracet nebudu. Udělám to někdy, až bude vhodnější doba. Tričko jsem si prozatím uložila do skříně.
Vrátila jsem se zpět do kuchyně a rozhodla se si k obědu udělat sýrový salát.

* * *
Další ráno Camille vzbudilo sluníčko na její tváři. Vydala jsem se do koupelny a opláchla si obličej. Vzala jsem si na sebe župan a vešla do kuchyně.
Sophia už snídala u stolu a četla si noviny.

"Dobré ráno," pozdravila jsem svou kamarádku a z lednice si vzala jogurt.

"Proč jsi mi o tom neřekla?" Ozvala se Sophia od stolu. Překvapeně jsem se na ni podívala, "neřekla jsem ti o čem?"

Sophia zvedla noviny do vzduchu. Přistoupila jsem k ní blíž. Ztuhla jsem, když jsem přes přední stranu sportu uviděla na fotce sebe, Crosbyho a toho malého chlapce. Klečeli jsme vedle sebe a usmívali se. Byl to článek o charitativní akci, která se včera uskutečnila.

"No kdy by to byl kdy řekl. Tak proto jsi tam včera utíkala jak uragán? Chtěla jsi vidět Sida?" Mrkla na mě očima.

Zamračila jsem se, "chceš vědět, proč jsem ti to neřekla? Věděla jsem, že budeš reagovat přesně takhle."

Sophia se pousmála, "ale vždyť na tom není nic špatného. Sluší vám to. Dokonce o tam tady i píšou."

"Cože?" Vykulila jsem oči a podívala se tam, kam ukazovala.

Kdo je ta záhadná dívka vedle kanadské hokejové hvězdy? A neměla by si jeho přítelkyně začít dělat starosti?

Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem se tam o sobě dočítala. Na několika odstavcích spekulovali, jestli nejsme přátelé z dětství mezi kterými přeletěla jiskra. Podívala jsem se na Sophiu, vypadala spokojeně.

Chytla jsem se za hlavu a zhluboka se nadechla. Tyhle noviny byly dostupné v celé Pennsylvanii. Pokud to nějakou náhodou uvidí Claude, tak co si to o mně sakra pomyslí? Uvěří, že by se jeho malá sestřička mohla zaplést s jeho velkým konkurentem?

Proč se každý můj plán musí otočit proti mně? Nechápala jsem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama