I can't love them both- 16.kapitola

8. dubna 2017 v 21:55 | Any

16.kapitola- Rodina je naší největší slabinou a sílou zároveň

Klaus otevřel oči. Cítil příšernou bolest, když dýka opuštěla jeho tělo. Colette stála nad ním. V pravé ruce držela dýku.

"Co jsi udělala?" Zvýšil hlas Klaus. Colette nic neříkala, prudce se zvedl a chytl ji pod krkem. Přitlačil ji ke zdi budovy. "Co jsi sakra udělala?"

"Měl bys mi poděkovat," zaskřehotala. Podívala se do jeho naštvaných očí, "zachránila jsem tě. Narozdíl od tvé rodiny."

Klaus ji udiveně pozoroval. Jeho sevření zesílilo. Colette zavrávovala. "Co se stalo? Kde je Elena?"

"Prosím přestaň, ubližuješ mi," zakoktala. Klaus se ušklíbl, "to je účel, lásko."


"Ty nevidíš, že já jsem jediná, komu na tobě opravdu záleží?" Klaus povolil sevření. "Já jsem ta, kdo vytáhl dýku z tvého těla. A kde je tvůj bratr Elijah, nebo Rebekah? A nebo dokonce Elena." Pousmála se, "nemáš nikoho jiného. Kdybych nepřišla já, tak by tě tu takhle nechali trpět."

* * *
Elena seděla na gauči v Klausovo domě. Elijah ji jemně přes tělo položil deku. "Děkuju." Elijah mírně přikývl a posadil se do křesla naproti ní.

"Musíme najít Klause." Řekla rychle. "To, co s ním teď dělají určitě není dobré. Sice je to Klaus, nemilosrdný vrah, ale pořád je to otec mého dítěte. Nemůžu ho tomu nechat na pospas." Odhodlaně se postavila.

Elijah byl po chvíli vedle ní. "Co to děláš?"

"Musíme mu pomoct. Pokud to neuděláme, tak to udělá někdo jiný. A Klausovo další činy půjdou jen proti nám."

"Je to můj bratr. Myslíš si, že ho tam chci nechat a dělat, že neexistuje?" Udělal krok vpřed. Stál teď mnohem blíž. Možná až příliš. "Najdu ho. Ale ty tu zůstaneš. Není žádný rozumný důvod, proč bys tam šla a vystavovala se zbytečnému riziku."

"Nemůžeš mě vynechat jen proto, že jsem člověk. Dokážu se o sebe postarat," protestovala Elena, "nijak mě nedonutíš, abych tu zůstala a jen čekala, co bude dál."

Elijah si povzdechl a natáhl ruku směrem k ní. Odhrnul jí pramínek vlasů a zastrčil jí ho za ucho. Elena stála jako opařená a koukala na pohyb jeho ruky. Celou dobu se jí díval do očí. Elena zvedla hlavu a podívala se na něj. Stál jen kousek od ní. Čekala, že ji políbí.

Ale místo toho jí z krku strhnul přívěšek. "Proč?" Zeptala se naštvaně, věděla, co přijde.

"Mrzí mě to," odpověděl klidně Elijah. "Zůstaneš tady. Nikomu nebudeš otevírat. Přežila si únos od Sophie Devarouxové a jsi unavená a potřebuješ si odpočinout, zatímco já hledám své sourozence. Čekáš, dokud se nevrátím."

Elena zavřela oči. Po chvíli, když je znovu otevřela, tak stála sama uprostřed místnosti. Zvláštní. Byla unavená. Posadila se na pohovku a vyčkávala.

* * *
Elijah vyšel ven ze dveří. Neměl z toho dobrý pocit, ale věděl, že to musel udělat. Elena byla až příliš tvrdohlavá. Jednou na to může doplatit, honilo se mu hlavou.

Jeho myšlenky se zastavily, když spatřil osobu před sebou. "Rebeko?" Řekl překvapeně. Byla zraněná. Rychle se k ní vydal a podepřel ji. "Vlkodlačí jed," zašeptala Rebekah vyřízeně.

* * *
Elena se okamžitě zvedla, jakmile uviděla Elijahe i s Rebekou. "Co se stalo?" Zeptala se zděšeně. Rebekah vypadala naprosto vyřízeně, byla hodně zpocená. Lehla si na gauč.

"Dali jí do pití vlkodlačí jed," odpověděl Elijah.

Ozvalo se prásknutí dveří. Překvapeně se otočili. Stál tam Marcel. Elena ztuhla. Rychle obranně zvedl ruce, "přícházím sem v míru," řekl rychle a vydal se k Rebece. Elena věděla, že spolu něco měli, a tak to, co se teď dělo, ji nijak nepřekvapilo.

"Nemusíš se obavát. Já budu v pořádku," odpověděla Rebekah. "Ale máme vážnější problém," řekla zadýchaně. Zhluboka dýchala.

Přesně ve chvíli, kdy se Elena chtěla zeptat jaký, tak se dveře znovu otevřely. Dovnitř vešel Klaus. "Ano, to opravdu máme." Řekl hlasitě.
Měl tričko od krve, ale jinak vypadalo všechno normálně. A stejně tu něco nehrálo. Jeho výraz byl plný vzteku, víc než ho kdy předtím viděla.

"A ten problém je přímo tady." Dodal. Všichni ho nechápavě sledovali. Rebekah se ztěžka postavila. V ruce držel dýku. Něco bylo hodně špatně.

Pak se upíří rychlostí pohnul a chytl Rebeku pod krkem. "Zradila jsi mě. Má vlastní sestra!"
Dýku jí držel u krku. Marcel se rychle postavil.
"Niklausi, nedělej to." Řekl pohotově Elijah.

Klaus se podíval na něj. Dýku dal pryč od Rebečina krku a ukázal s ní na Elijahe. "Nebo bys to možná měl být ty, bratře. Každý moment, který strávíš s Elenou, se mi snažíš ukrást mou dceru!"

"S Elenou to nemá nic společného," odpověděl rozvážně Elijah.

"Má to s ní všechno společné! Od té doby, co sem přišla, cítí k tobě nákolonost. Hltá každé tvé slovo! A má dcera, má vlastní krev, bude jednoho dne říkat otče tobě!"

"Zase si myslíš, že jsme tě z něčeho vynechali, že jsme se proti tobě spikli! Copak ses ještě nepoučil? To ty nás od sebe odháníš!" Vykřikla Elena.

Klaus se na ni otočil. Pohled v jeho očích byl zvláštní. Pak se znovu podíval na Rebeku, která byla pořád v jeho sevření.
"Chtěla jsi, abych zemřel, přiznej to!" Vykřikl znovu.

Rebekah se zakuckala. "To není pravda!" Zakřičela, jak nejsilněji mohla.

Klaus zakroutil hlavou. "A co tvá přítelkyně, Genevieve?" Usmál se. Rebekah se na něj udiveně podívala. "Je naživu. Vidím, že tě to překvapilo, protože jsi ji ty sama před lety zabila."

"Niklausi, musíš se uklidnit," řekl rychle Marcel.

"A ty," řekl Klaus nenávistně a pustil Rebeku, dopadla na zem. "I ty ses na tom podílel! Spikli jste se proti mně." Rychle Marcela přitlačil ke zdi a píchl mu do těla dýku.

"Ne!" Vykřikla Rebekah a postavila se. V očích měla slzy. Klaus se na ni otočil.

"Pamatuji si toho sladkého, milého chlapce, který mě rozesmíval a dával mi dárky. Miloval umění, hudbu. Chtěla jsem být stejná jako ty. Jak jsi mohl tak hluboko klesnout?" Zeptala se Rebekah nenávistně, ale zároveň i smutně.

Elena stála celou dobu vedle Elijahe. Natáhl před ní ruku, chápala to. Potřebují si to vyřešit mezi sebou. I když vůbec nevěděla, co se to děje.

"To já jsem zavolala Mikaela. Já jsem ho přivedla do New Orleans, kvůli tvé krutosti! Byla jsem ta naivní dívka, která chtěla být milovaná a šťastná a ty jsi mi to odepíral! Můj sobecký a manipulátorský bratr, který miluje jen sebe!"

Klaus rychle vytáhl z díry za obrazem kolík. Elena se vyděšeně zachvěla. Rebeku chytl a zády ji přirazil ke zdi tak silně, že několik obrazů spadlo na zem a kolík namířil přímo na ni.

"Niklausi," ozval se varovně Elijah, ale Klaus ho naprosto ignoroval.

"To já jsem ta bezcitná stvůra, a proto ses rozhodla zavolat Mikaela. Chtěla jsi, abych zemřel!" Klaus ji pozoroval. "Přiznej to," dodal už o něco klidněji.

Rebekah ho sledovala, dívala se mu do očí. Klaus se odmlčel. Pak se podívala dolů k zemi, "možná, že jsem chtěla," zašeptala. Elena viděla Klausovo výraz, trochu ho znala a poznala, že je plný bolesti. Stejně ho to, co řekla Rebekah, překvapilo. Elijah mezitím využil chvilkové Klausovo nepřítomnosti a vytáhl Marcelovi dýku z těla.

"Udělal si z naších životů peklo, Niku. Tak na co ještě čekáš? Ukonči to." Klausovo obličej byl plný zloby. Zničehonic měla Rebeka kolík v těle. Zhluboka se nadechla a dopadla na zem.

"Ne!" Vykřikla Elena. Elijah se vztekle vrhl na Klause, v ruce držel dýku, kterou vytáhl z Marcelova těla. Klaus byl pohotový a pevně chytl Elenu pod krkem.

Elena vyděšeně zrychleně dýchala. "Ještě jeden krok, bratře a na místě jí zabiju." Elena zakroutila hlavou, v očích měla slzy.

"Ne, to neuděláš," odpověděl Elijah.

"Opravdu?" Uchechtl se Klaus, "podívej se, jak dopadla sestra. Opravdu tomu věříš?" Pozvedl obočí. Elijah zakroutil hlavou.
"Já jsem se nezměnil. To byl Mikael, kdo mě zničil," řekl Klaus zničeně. "A teď mi dej bratře tu dýku."

Elijah se podíval na Eleny zničený výraz. Zakroutila hlavou. A pak mu vložil dýku do ruky. Než Elijah mohl cokoliv udělat, tak mu do srdce vrazil dýku. Bolestně se na něj podíval a pak dopadl na zem. "Nějaký krásný spánek ti prospěje, bratře."

"Ne!" Vykřikla Elena. "Jak jsi jen mohl?"

"Ty přece víš nejlíp, lásko, jaký jsem. Tak by tě to nemělo tak překvapovat," ušklíbl se. "Všichni jste se rozhodli stát proti mně." Jeho pohled se přesunul na její vystouplé břicho. "Byl bych rád za jednu chvíli, kdy byste se rozhodli stát při mně, věřit ve mně, věřit, že mé úmysly s tím dítětem byly čisté."

Klaus jí palcem setřel ze tváře slzu. Elena okamžitě chytla jeho ruku. "Nedotýkej se mě," řekla rychle.
Klaus dal pryč svou ruku a pozoroval ji. "Já jsem v tebe věřila. I po tom všem, co jsi mi udělal, opravdu jsem ti věřila. To ty jsi mě svým chováním odehnal." Řekla upřímně a sama si setřela slzy.

Klaus ji chvíli sledoval a pak ji pevně chytl za ruku. "Co to děláš? Nedotýkej se mě!" Vykřikla vztekle.

"Mrzí mě to, lásko," odpověděl a přehodil si ji přes rameno a šel s ní ven. "Co to děláš? Kam mě to vedeš?" Zeptala se vyděšeně Elena. Klaus byl hodně naštvanej, tohle nebyla dobrá situace.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama