I can't love them both- 17.kapitola

12. dubna 2017 v 8:57 | Any

17.kapitola- Navěky a navždy

Elijah cítil, jak dýka opustila jeho tělo. Byl zpocený. Špatně se mu dýchalo. Podíval se na osobu před sebou. Trvalo, než se mu podařilo ji rozpoznat.

"Eleno?" Zašeptal zmateně.

Elena si položila prst na pusu, "pšt, nemluv." Mírně se pousmála, "dýka je venku z tvého těla, jsi v pořádku," řekla spokojeně a pohladila ho po tváři.


Elijah zakroutil hlavou, "ne, to není skutečné, nejsi tady."

Elena se pousmála, "jsem tady a jsem skutečná." Prstem mu přejela po rtech. "Stejně skutečná jako tenhle polibek."

Mírně se k němu naklonila a její rty se dotkly těch jeho. Měly stejnou chuť, jako si vždy představoval. Mírně nadzvedl hlavu a její polibky jí opětoval. Byla tak něžná.

Elena se náhle zarazila. Nehýbala se. Její tělo dopadlo na něj. V hrudi měla šíp. Elijah se rychle zvedl. Její tělo držel v náručí. Rychle si rozkousl zápěsti a k ústům jí dal svou krev. "Notak." Nic se nedělo. Nehýbala se.
"Ne!" Vykřikl Elijah a rychle se postavil.

"Co ty tady děláš?" Zeptal se naštvaně. Upíří rychlostí se k němu přemístil a chytl ho pod krkem. Luk mu dopadl na zem.

Damon se rozesmál, "ví tvůj bráška, jaké city chováš k matce jeho dítěte?" Zajímal se. Nevadilo mu Elijahovo sevření. Vypadal i tak spokojeně.

"Ne," řekl Elijah uvolněně, "budeš se muset snažit víc." Zakroutil hlavou, "ty bys nikdy Elenu nezabil."
"Máš docela postřeh," rozesmál se Damon.

Přesně v momentě, kdy mu chtěl Elijah vyrvat srdce z těla, tak ucítil prudkou bolest. Tělem mu projel dřevěný kolík.

Bolestně dopadl na zem. S námahou se otočil za sebe. "Bratře," řekl zničeně. A vykřikl nad bolestí, která mu projížděla tělem.

* * *
"Kde to jsme?" Zeptala se naštvaně, když vystoupila z Klausova auta. Byla na mírném zeleném kopečku, kousek za New Orleans.

Klaus se mlčky posadil na kopec a díval se na New Orleans před sebou.

"Proč jsi mě sem vzal?" Zeptala se Elena.

Klaus nic neříkal a dál upíral pohled na město před sebou.

"Před lety, když jsme museli z New Orleans utéct kvůli Mikaelovi, tak jsme s Rebekou byli zrovna tady. Čekali jsme na Elijahe. Tehdy jsme si mysleli, že Marcel zemřel při tom požáru v opeře."

"Marcel tam uhořel. A Elijah nepřichází. Co když ho otec dostal?" Zeptala se Rebekah plačtivě. Klaus pomalu zakroutil hlavou, "Elijah je silný, dostane se z toho." Klaus polknul, "držíme stále při sobě, sestřičko. Jako jeden. Navěky a navždy."
Jemně jí položil ruku okolo ramen. Rebekah si mírně opřela hlavu o jeho rameno a rozplakala se.

Oba se prudce zvedli, když přiběhl Elijah. Rebekah ho rychle objala, "Elijahi, díky bohu." Pak se mu podívala do očí. "A Marcel?" Zeptala se s nadějí v hlase.

Elijah pomalu zakroutil hlavou. Rebekah se rozbrečela, nemusela se ani ptát, věděla to. "Mrzí mě to, nedalo se nic dělat," řekl mlčky Elijah a podíval se při tom na Klause. I na jeho výrazu bylo poznat, že je zničenej.

"Marcellus je mrtvej," řekl Klaus. "Ale pokud okamžitě neutečeme, tak za chvíli budeme taky."

Elena seděla vedle Klause a poslouchala jeho vyprávění. "Rebekah tenkrát byla tak zničená. Myslel jsem, že vím proč, ale tu skutečnou pravdu jsem zjistil až teď. Celou tu dobu ji rozežíralo vědomí, že to ona sem povolala Mikaela. Chtěla, abych zemřel."

Elena překvapeně sledovala blížící se siluetu před sebou. Klaus vypadal vyrovnaně. Byla to Rebekah? To není možné. Viděla, jak ji Klaus zabil. Na vlastní oči. Jak teď mohla být tady?

"Nech nás prosím o samotě, lásko," požádal ji Klaus. Celou dobu nespouštěl Rebeku z očí. Elena se neochotně postavila a šla směrem ke Klausovo autu.

"Minul jsi mé srdce?" Zeptala se Rebekah pomalu.

"Nejspíš ano," zašeptal Klaus a díval se do země na trávu před sebou. "A nebo jsem tě možná nikdy nechtěl zabít. Možná jsem chtěl, abys cítila ten strach a nejistotu, které jsem já cítil vždy v přítomnosti Mikaela."

"Víš ty sám pravdu?" Zajímala se Rebekah.

"Vím jedno. Ty jsi mě vždy odsuzovala, že ubližuji své rodině, ale nakonec jsi to byla ty, kdo chtěl zabít svou vlastní krev."

"Udělal si z našich životů peklo." Rebekah se nadechla, "vždycky jsem to byla já. Ne Finn, Elijah, nebo Kol. Já! Milovala jsem tě i přes to všechno, co jsi dělal!" Dodala Rebekah, v očích měla slzy.

Klaus zakrutil hlavou, "už bylo dost rodiny. Ty, Elijah, Kol, Finn. Miloval jsem vás všechny. To byl Mikael, kdo mě zničil."

Rebekah si otřela slzy, "mě zničil taky," dodala tiše. "Všichni jsme už dávno zničení. Jsme ta nejsilnější stvoření na světě, žijeme bez naděje a nikdy nezemřeme. Jsme ztělesněním kletby navěky a navždy."

"Možná přišel čas na nový příběh. Co je to, co chceš, Rebeko?" Zeptal se Klaus a postavil se.

"Chci to, co jsem chtěla už jako dítě." Nadechla se. "Chci domov a rodinu..." Podívala se mu do očí, "chci někoho, kdo mě bude milovat a hlavně chci žít."

Klaus se podíval do země a mlčel. Po chvíli se jí znovu podíval do očí, "v tom případě jdi. Jdi hodně daleko a nikdy se nevracej. Jsme příliš zničení na to, abychom mohli zůstat spolu. New Orleans bude mé město, ve kterém vychovám svou dceru."

Podíval se na ni, "Elijah se rozhodne tu zůstat. Ale ty sestro... Jsi volná."

Rebekah nic neříkala. Mlčky ho sledovala. Pak se nadechla a vydala se pryč. Klaus sledoval její mizící siluetu. V očích měla slzy.

"Sbohem, sestřičko," zašeptal Klaus.

* * *
Elena seděla vedle Klausovo auta. Zvedla se, jakmile uslyšela nějaké kroky. "Rebeko?" Zeptala se překvapeně. "Co tady děláš?"

"Přišla jsem se rozloučit. Nik mi dovolil opustit město. To nemůžu odmítnout."

Elena se pousmála, "to opravdu ne. Po 1 000 letech s Klausem si zasloužíš nějaký odpočinek."

"Přišla jsem tě varovat ohledně Nika. Je to monstrum. Je příliš zničený na to, aby našel sám sebe. Ale pořád věřím, že je pro něj naděje." Podívala se na její břicho. "V tom dítěti, které nosíš." Elena si položila ruku na bříško. "A když už mluvíme o dítěti, naše rodina má hodně nepřátel, prosím, buď opatrná."

"Víš, že se vždcky můžeš vrátit," usmála se Elena.

Rebekah zakroutila hlavou, "bohužel nemůžu. Ale i když tady nebudu, řekni prosím té malé, že jí hrozně moc miluju."

Elena přikývla, "řeknu jí o tobě." Rebekah se pousmála a vydala se pryč.

* * *
Elijah seděl v obývacím pokoji a díval se na svou sestru. Rebekah ho ustaraně sledovala, právě mu vytáhla dýku z těla.
"Věřil jsem, že tě nezabije," přikývl Elijah.

Rebekah se mírně usmála, "předpokládám, že se rozhodneš tady zůstat." Elijah přikývl. "Myslela jsem si, že mě Nik chce zabít. Buď si to rozmyslel, nebo to nikdy nechtěl. Někde hluboko to je ten bratr, kterého jsme kdysi znali."

Elijah se pousmál, "hodně hluboko, ale pořád tam je."

"Pomoz mu najít cestu," požádala ho Rebekah. Zhluboka se nadechla. "Doufám, že víš, že když jsem přivolala Mikaela, tak jsem nikdy nepomyslela na to, že bych ublížila tobě, Elijahi."
Elijah mírně přikývl hlavou. "Vím," usmál se.

Rebekah ho jemně políbila na tvář, "sbohem," řekla tiše a vydala se pryč.

* * *
Elena sledovala, jak Klaus přišel zpět k ní. Na tváři měl naštvaný výraz, ale zároveň tam byly i stopy po bolesti. Nic neříkal.

"Něco jsem dneska pochopila," promluvila Elena. Klaus se na ni překvapeně podíval. "A co?"

"Říkáš, že ji nenávidíš, ale z toho, jak se k ní chováš, je to naprosto jasné. I když ji nenávidíš, tak ji pořád miluješ."

Klaus mlčel a vypadal zamyšleně.

Ležel na zemi pod přikrývkami. Byla bouřka. Tehdy byli pouze děti. Vzbudily ho blesky. Všiml si, že Rebekah také nemůže spát. Byla tak malá.

Zvedl se a lehl si k ní. "Utiš se, je to jenom bouřka," uklidňoval ji. "Neboj se, nic ti neublíží."

"Niku neodcházej," vypískla Rebekah, když se vzdaloval.

Vzal do ruky kousek dřeva a podal jí ho. "To je statečný rytíř. Vyřezal jsem ho pro otce. Teď můžeš být statečná taky."
Rebekah si ho přiložila na hruď. "Zůstaneš se mnou, dokud ta bouřka neskončí?" Zeptala se s nadějí v hlase.

Klaus ji chytl za ruku, "zůstanu s tebou napořád, Rebeko. Ať už se stane cokoliv." Rebekah se na něj usmála a držela ho za ruku.

"Klausi? Jsi v pořádku?" Zeptala se Elena a vytrhla ho tak z myšlenek. Klaus přikývl. "Musím něco udělat," řekl spíš sám pro sebe.

"Co?" Zeptala se udiveně Elena.


"Získám zpět své město," řekl naprosto neoblomným a rozhodnutým hlasem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama