Tatia- The Northumbrian Princess- 4.kapitola

30. dubna 2017 v 11:55 | Any

4.kapitola- Tábořiště

Po nějaké době se konečně objevili u několika stanů. Uprostřed bylo ohniště, kousek bylo moře. A vzadu byl les. Tak tady bude muset nejspíš být, uvědomovala si Tatia. Chyběl jí její domov. Tohle bylo jejich tábořiště.

Ragnar seskočil dolů z koně. Všichni okolo také. Tatia stála a koukala vyděšeně na zem. Bylo to vysoko.
"Plánuješ někdy slézt?" Zeptal se Ragnar pobaveně.


"Já... Nikdy jsem nelezla z koně dolů bez něčí pomoci." Řekla vyděšeně a pokoušela se překonat samu sebe. Ragnar se otočil ke svým mužům a něco jim řekl svým jazykem. Všichni se začali smát. Měla takový pocit, že to bylo o ní.

Pak se zase otočil na ni, "a necháš mě ti pomoct?"

Tatia nakonec přikývla, "ano, prosím." Ragnar ji chytl rukou okolo pasu, její hruď byla přilepená na té jeho a překvapivě ji docela jemně položil na zem.

"Děkuju," zašeptala potichu.

"Pojď, ukážu ti, kde budeš spát." Následovala ho k jednomu z mnoha stanů. Ragnar bez problému vešel dovnitř. Tatia tam nervozně stála a rozhlížela se okolo.
"Co je? Bojíš se, že ti ublížím?" Povytáhl obočí. Zakroutila hlavou a vešla dovnitř.

"Vidím ti to na očích," pokračoval Ragnar a usmál se.

Byli tam položeny nějaké meče. Pak tam byla spousta místa, kde ležely nějaké kožešiny. Ragnar si sedl na jednu z nich
Poklepal na místo vedle sebe, "posaď se a uvolni se trochu," přikázal jí a ušklíbl se. Tatia se váhavě posadila, pokud možno co nejdál od něj.

"Kdo všechno tady ještě spí?" Zeptala se. "Pár dalších mužů," odpověděl Ragnar. Tatia znejistěla, "muži?" Vykulila oči. Ragnar přikývl.

"Co je to s tebou?" Rozesmál se, jako by už předem věděl odpověď.

"Já jsem nikdy s žádným mužem nesdílela společný prostor na spaní," vysvětlovala vyděšeně, "první a jediný takový by měl být můj manžel."

Ragnar pobaveně zakroutil hlavou, "to si předtím ani nemůžeš užít trochu zábavy?" Zakroutila hlavou, "ne, má pověst je potom pošpiněná a je těžké si najít vhodného muže."

"To je hodně debilní zvyk."

"Teď už na tom stejně nesejde, bohatý šlechtic si mě stejně nebude chtít vzít."

"Proč by neměl chtít?" Zajímal se Ragnar a trochu se nadzvedl, aby jí viděl do obličeje. Tatia se na něj neotočila, ale cítila na sobě jeho pohled.
"Tohle mou pověst naprosto zničí. Můj otec bude muset najít dalšího ženicha někde hodně daleko, kam se to nedonese."

"Tvůj otec není příliš dobrý člověk," poznamenal Ragnar a ukázal na její červenou tvář. Tatia si po ní přejela.

"Nečekala bych to zrovna od tebe, ale děkuju. Tvá dcera musí mít opravdu štěstí," řekla upřímně Tatia. Ragnar se rozesmál, "proč bych zrovna já měl mít dceru?"

"Nevím, měla jsem takový pocit," odpověděla nejistě. Ragnar si lehl do kožešin a uvolněně se protáhl.

Ragnar
Ragnar si uvědomoval, že ho na té princezně něco upoutalo. Pořádně ani nevěděl co. Už od první chvíle, co ji viděl sedět na té hostině, jak se smála u toho jídla, věděl, že z té vesnice neodejde bez ní.
Chtěl ji vzít s sebou do Kattegatu. Ale kdyby ji tam odvedl násilím, nikdy by mu neodpustila. Měl čtyři dny, aby ji přesvědčil.
Chtěl se o ní dozvědět co nejvíc. Chtěl ji poznat.

Tatia
"A co ostatní tví muži, mohou rozumět tomu, co říkáme?" Zajímala se Tatia. "Ne," odpověděl Ragnar. "Kromě mě nikdo."

Tatia byla celou dobu vyděšená k smrti, ale pokoušela se před Ragnarem vypadat odvážně. Ačkoliv to v žádném případě nebyla.

"Ty se mě ještě pořád bojíš?" Zeptal se Ragnar a podíval se na její rozklepané ruce. "Ne," vykoktala rychle Tatia.
Ragnar se znovu posadil a nahrbil se tak, aby měl obličej přibližně na úrovni jejího. Pak se k ní začal přibližovat, jeho oči se dívaly do těch jejích. Tatia nervozně sledovala jeho šibalské modré oči. Začala se klepat. Byl jen centimetry od ní.

Ragnar se znovu vzdálil a rozesmál se, "řekl jsem, že ti nikdo neublíží a mám v plánu to dodržet. Kdybych měl v plánu ti ublížit, tak už bych to dávno udělal."

Zvedl se a vydal se ven. "A kde spíš ty?" Zeptala se rychle Tatia. Lehkovážně pokrčil rameny, "podle toho, kde zrovna usnu. Přinesu ti něco k snědku," řekl a odešel pryč.

Tatia se zabalila do teplého kožichu. Přemýšlela, jestli není Ragnarovo. Pořád byla velmi vyděšená. Vikingové jen tak vcházeli do stanu, pobaveně ji sledovali a zase odcházeli pryč. Z celého dne byla tak unavená, že nakonec zavřela oči a usnula.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama