Tatia- The Northumbrian Princess- 5.kapitola

18. června 2017 v 13:42 | Any

5.kapitola - Pokušení

Ragnar
Ragnara překvapilo, že usnula tak rychle. Asi toho na ni dnes bylo až příliš. Jeho bratr Rollo poznal, že má něco za lubem, ale rozhodl se to nijak nekomentovat.

Potřeboval, aby mu začala důvěřovat. Možná kdyby mu řekla něco o Anglii, tak by to mohl mít jednodušší s dalším vpádem do té země.

Byl přesvědčený, že kdyby z toho stanu odešel o něco dýl, než odešel, tak by z ní jednoduše strhal šaty a vzal si ji násilím. Neměla by šanci se proti jeho síle ubránit. Mohl by ji mít i po svém a to okamžitě. Vzbudil by sice své muže, ale těm by to bylo úplně jedno.


Ale jí by to nebylo jedno.

Ta northumbrijská princezna ho opravdu svým způsobem zaujala. Překvapilo ho, že ještě nikdy s nikým nespala. Bylo to normální? Nebo to bylo proto, že byla princezna? Měl tři dny na to, aby ji přesvědčil, aby s nimi odjela do Kattegatu. Rozhodl se, že jí opravdu nijak neublíží a nedotkne se jí, jak slíbil, pokud sama nebude chtít, aby to udělal. Chtěl, aby po něm začala toužit.

Uvažoval, že kdyby přišla o svou čest, tak by v její zemi pravděpodobně nebyla schopná si najít ženicha. A tím by byla větší pravděpodobnost, že by chtěla odjet s nimi. Ale proč po ní sakra tak moc toužil?

Byla mladá. Byla příliš mladá na to, aby se mohla stát jeho ženou? A co by Lagertha řekla, kdyby si vzal další ženu? Lagertha, která čekala jeho syna. V žádném případě by se jí nelíbilo, kdyby si ji přivedl.

Nemohl mít takové myšlenky, pokud se jeho syn měl brzy narodit. Ale také ji nemohl nechat jen tak odejít. Chtěl ji tak moc. Neměl by chtít další ženu.

Z myšlenek ho vyrušilo vzlykání. Uvědomil si, že to byla Tatia. Co se jí zase mohlo stát? Byla hladová, smutná, nebo jí byla zima?
Posadil se, jakmile zaslechl něco jako vypísknutí. Jeho bratr Rollo klečel vedle Tatii. "Utiš ji, bratře, nebo ji vlastnoručně zaškrtím," řekl otráveně.

Ragnar obrátil oči v sloup, povzdechl si a vylezl z postele. Vydal se tam, kde ležela. "Co se děje?" Zeptal se jí potichu.

"Nic," odpověděla Tatia skrz vzlyky.

"V tom případě přestaň brečet," řekl a zamířil zpátky ke svému místu na spání.

"Co to děláš?" Zeptala se a trošku se zvedla, aby na něj viděla.

"Jdu spát. A ty bys měla udělat to samé, než někoho vzbudíš," řekl Ragnar a lehl si zpátky do postele.

"Je mi tady zima. Je to nepohodlné a není tu bezpečno."

"A proč by to tady podle tebe nemělo být bezpečné?" Zajímal se Ragnar a naprosto ignoroval, že si stěžovala, že jí je zima. Kdyby byla až tak zmrzlá, tak by si lehla pod kožešinu k němu. Věděl, že to by nikdy neudělala, ale ta představa mu pořád ležela v hlavě.

"Protože jsi mě tady nechal úplně samotnou," odpověděla Tatia naštvaně.

"Jsi v pořádku, jdi spát," řekl unaveně. Její vzlykání přestalo.

Nechápal ty lidi, co pořád stáli jako ovce za králem Aellem. Byl to idiot. Stačilo by sehnat větší armádu, dobýt to království, vzít Tatiu a vrátit se domů.

Ale na druhou stranu mu nic nechybělo. Všechny nájezdy se mu dařily, brzy se mu měl narodit syn, byl bohatý. Vlastně mu všechno vycházelo tak, jak mělo.

Tatia
Tatia se vzbudila. Hlavou se jí honilo, jestli to všechno nebyl jen zlý sen, ale jakmile zjistila, že leží na zemi, tak si uvědomila, že nebyl. Ve stanu byla úplně sama. Bylo už světlo, všichni už očividně byli vzhůru.

Zvedla se a vyšla ven. Pár Vikingů sedělo venku, ale měla pocit, že jich tu je méně než včera. Rozhlížela se, ale Ragnara nikde neviděla.

Dnes byl krásný slunečný den. Dívala se před sebe a přemýšlela, kterým směrem je království. Lordu Damleymu se pravděpodobně brzy donese informace o jejím žití tady. Ale nebude to takový problém, prostě dostane ruku její starší sestry Judith. Otec jí bude jako šílený shánět jiného ženicha, který bude někde velmi daleko, aby se tohle k němu nedostalo.

Měla strach, nechtěla si brát úplného cizince, byla nízká pravděpodobnost, že se do sebe zamilují. Bude muset být do konce života s někým, koho nebude milovat. Byla ještě tak mladá. A navíc nejen, že se nebudou pravděpodobně milovat, také její manžel může být zlý člověk.

"Ahoj," pozdravil ji Ragnar, když se vracel s mrtvým zajícem v ruce. "Já se nechci vdávat," vypadlo z Tatii naprosto bez přemýšlení.

Ragnar se rozesmál, "neuvědomil jsem si, že bych tě o to někdy žádal." Vypadla z transu a všimla si Ragnara, jak před ní stojí s mrtvým králíkem a zakrváceným nožem. Otočil se a něco řekl svým lidem. Samozřejmě nerozuměla ani slovo, ale všichni se rozesmáli.

Mračila se na něj, když se otočil zpět k ní. "To je to, jak si mám kleknout na koleno?" Vyptával se dál.
"Nejde o tebe. Jde jen o to, že jsem přemýšlela nad tím stupidním manželstvím a řekla jsem to nahlas," řekla rychle a jeho pobavený obličej se jen zvětšil.
"A nelíbí se mi, jak si pořád ze mě ty a tví lidé děláte srandu. Je to opravdu nečestné a nepřípustné chování." Řekla a vydala se zpět do stanu.

Našla svou tašku. Potřebovala se alespoň převlíct. Sice ti ostatní muži nevypadali, že by jim na hygieně nějak záleželo, ale i kdyby jí dali zlato a spoustu šperků, nepřestala by se starat o hygienu.

"Omlouvám se," řekl Ragnar a vešel do stanu.

"Jdi s tím mrtvým zvířetem a nožem ode mě pryč!" Vykřikla Tatia naštvaně. Ragnar vypadal trochu překvapeně nad její prudkou změnou nálady, ale odešel, jak říkala.

Vytáhla si modré šaty. Musela se převléci. Nechápala, proč jí Mary zabalila tolik honosných šatů. Na zádech se jí podařilo nahmatat vázání. Rukou zvládla si šaty rozvázat.

Zaslechla nějaké další kroky a všimla si stínu před sebou. Rychle se otočila, aby ten člověk nemohl vidět její holá záda.

Byl to Ragnar. Její vztek se ještě zvětšil. "Co chceš?" Vykřikla.

"Jen jsem-"

"Přestaň, nemluv. Převlékám se. Nepotřebuju a ani nestojím o tvou pomoc. A prosím, abys ty i tví muži na mě přestali zírat jako na kus masa. Je to neslušné a vulgární. Všichní tví lidé jsou neslušní a vulgární."

Naklonil hlavu a pokrčil obočí, "omlouvám se za ten smích-"

"Je mi ukradená nějaká tvoje omluva. Chci se převléci. Tak se otoč a jdi ode mě pryč."

Ragnar vypadal trochu ublíženě jejími slovy, ale i přesto se ušklíbl. Trochu zakroutil hlavou, když odcházel ze stanu.

Podařilo se jí obléci si modré šaty. Problém byl v zavazování, které bylo na zádech. Nikdy nevěděla, jak těžké to oblékání vlastně může být. Pomáhala jí Mary.
Po nějaké době si uvědomila, že tam prostě nedosáhne. To ji Mary nemohla zabalit nějaké jednodušší šaty? Jako by ji už předem dostala do trapné situace.

Pomalu se vyplížila ven ze stanu a zoufale se rozhlížila po Ragnarovi. Náhle po něm nebyla ani stopa. Místo toho si jí všiml jiný muž. Uvědomila si, že už ho viděla jednou. Seděl hned vedle Ragnara tehdy na té hostině.

S úsměvem si ji prohlédl a pak se otočil a řekl něco ve svém jazyce. Nerozuměla mu ani slovo, ale podle toho mlsného výrazu, kterým ji sledoval to nebylo nic, co by chtěla vědět.

Oddechla si, když se vedle něj objevil Ragnar. Něco mu začal říkat a Ragnar se usmál a podíval se přitom na ni. Byla zoufalá, protože nevěděla, o čem to mluví.

Pokynula Ragnarovi, aby šel za ní dovnitř. Podíval se na toho chlapa a ušklíbl se na něj. Pak teprve vešel dovnitř.
"Co ti to říkal?" Zeptala se nervozně.

"Můj bratr si myslí, že jsi krásná." Vyděšeně jsem se na něj podívala, "tvůj bratr?" Přikývl, "jmenuje se Rollo."
Tak to by vysvětlovalo ten vztah mezi nimi.

"Co ode mě potřebuješ?" Zajímal se Ragnar a podíval se na ni. "Chtěla jsem tě požádat, mohl bys mi prosím zavázat šaty?" Zeptala se trapně.

Ragnar se rozesmál a šibalsky se podíval dolů na její uvolněné šaty. "Přivolám bratra, určitě to s potěšením udělá," řekl a zlomyslně se jí podíval do oči.

"Ragnare prosím," zašeptala rychle vyděšeným hlasem, "omlouvám se, že jsem předtím na tebe tak hnusně vyjela."

Ragnar se tak zvláštně ušklíbl a vydal se k ní. Tatia si rychle klekla na zem. Vlasy si přidržovala na jedné straně těla. Počkala, dokud se Ragnar neobjevil za ní.
Její tělo se zachvělo, jakmile na kůži ucítila jeho teplý dotek. Jeho prsty se jemně dotýkaly její pokožky. Cítila, jak rukou přejížděl po jejích zádech. Nikdy by neřekla, že dokáže být tak jemný. Konečky jeho prstů jí jemně poklepávaly na záda.

Po chvíli cítila lehké doteky celých jeho dlaní. Chvílema přitlačil a pak se posunul ještě dál. Ucítila, jak se doteky postupně přesunuly pod šaty na její boky. Jeho tělo se přiblížilo k jejím zádům. Byl o ní opřený celou horní částí těla.

Pocítila zvláštní pocit, když jí jeho ruce jemně a intenzivně přejížděly po bocích. Jedna její část věděla, že by mu měla říct, aby přestal. Ale ta druhá část cítila uspokojení, jako ještě nikdy předtím. Zhluboka a nepravidelně oddechovala. Jeho ruce se přibližovaly víc k jejímu podbřišku. Ucítila, jak se jemně dotkl jazykem zadní části jejího krku. Pohyb rukou byl stále intenzivnější.

"Ragnare, prosím," podařilo se jí vypustit z úst, "nemůžeš se mě takhle dotýkat." Všechny jeho pohyby pokračovaly. "Okamžitě přestaň!" Vykřikla hystericky, "Ragnare!"

Polibky na krku ustaly. Ruce vysunul ven z jejích šatů. Tělem se vzdálil od toho jejího a začal jí uvazovat šaty. Jakmile byl hotov, zvedl se a vydal se pryč.

U východu se na ni otočil, "přinesu ti něco k jídlu," oznámil jí. Na tváři měl naprosto spokojený výraz.

"Jo, to bude skvělé," řekla naprosto vykolejeně a přikývla. Otočil se zády a vzdálil se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama