I can't love them both- 18.kapitola

1. července 2017 v 17:21 | Any

18.kapitola- Země stínů

Klausovo auto zastavilo před jeho domem v New Orleans. Podíval se na ni. Elena pochopila, že má vystoupit. Beze slov se zvedla a postavila se na chodník. Když se otočila, auto už bylo pryč.

Vydala se ke dveřím domu. Uvnitř nikoho neviděla. Povzdechla si, vypadalo to tam tak opuštěně. Ztuhla, když si všimla siluety za sebou.

Ulevilo se jí, jakmile poznala, kdo to je.


"Elijahi," řekla překvapeně. Chvíli ho jen mlčky pozorovala. "Jsi v pořádku," dodala po chvíli spokojeně. Elijah mírně přikývl.

"Rebekah, je..."

"Pryč," doplnil ji Elijah, "já vím. To ona mi vytáhla dýku z těla." Elena chápavě přikývla. "Máme vážnější problém."

"Jaký?" Zeptala se nervozně.

"Podle toho, co Rebekah viděla to vypadá, že vlkodlaci se proti nám spojili s čarodějkami. Kde je teď vlastně Niklaus?"

Elena si povzdechla, "odjel za Marcelem, chce mít plnou kontrolu nad New Orleans."

"Musím hned za ním," řekl Elijah rychle, "nemůžeme si teď dovolit znepřátelit Marcelovy upíry. Pokud se nepletu, budeme je ještě potřebovat." Elena přikývla a sledovala, jak se za ním zavřely dveře.

* * *
"Kde je Rebekah?" Zeptal se Marcel, jakmile Klaus vešel dovnitř. Klaus se ušklíbl. "Co jsi jí udělal?" Zvýšil hlas.

"Bekah je v naprostém pořádku. Chtěl jsem ji zabít tak jako nikdy." Klaus se zamyslel, "ale pak jsem si uvědomil, že to nedokážu. Je to má sestra, patří do mé rodiny." Mírně se ušklíbl, "to samé se ale nedá říct o tobě."

Marcel se mu podíval do očí, "co ode mě chceš, Klausi?" Vyštěkl. Klaus udělal pár kroků dopředu, stáli teď pár centimetrů od sebe. "Odejdi z tohohle města a nikdy se nevracej."

Marcel zakroutil hlavou "myslíš, že se ho jen tak vzdám? Tohle město je pro mě domov. Neopustím ho bez boje."

Klaus se rozesmál, "myslel jsem si, že jsi chytřejší, Marcellusi. Ale pokud okamžitě zmizíš z tohohle města, tak tě nechám naživu." Udělal krok vpřed, "poslechni mou laskavou nabídku a opusti tohle město."

"Nikdy se tohohle města nevzdám bez boje. Nikdy." Pyšně zvedl hlavu.

"Jak chceš," pokrčil naoko smutně rameny Klaus. "Nedáváš mi jinou možnost. Nemáš sebemenší šanci vyhrát boj broti mně."

"Možná jsi vyhrál tuhle bitvu, ale já vyhraju válku." S těmito slovy se Marcel otočil a vydal pryč. "Vrátím se mnohem silnější a získám zpět své město." Řekl a zmizel pryč.

Klaus se pro sebe ušklíbl a prošel se po balkoně v jeho bývalém domě ve Francouzské čtvrti. Ruce si položil na zábradlí a nadechl se. Opět měl pod plnou kontrolou své město.

Otočil se, když zaslech kroky. "Čemu vděčím za to potěšení, bratře? Tak rád vidím, že jsi v pořádku."

"Kde je Marcel, Niklausi?" Zeptal se rychle Elijah a jeho poznámky ignoroval. Klaus mu podal sklenku whiskey. "Dáš si? Oslavujeme."

"Tak kde je, Niklausi? Neříkej, že jsi ho..."

"Vyhnal jsem ho a získal jsem zpátky to, co mi vždy právem patřilo." Pokrčil rameny.

"Uvědomuješ si, co jsi právě udělal? Čarodějky s vlkodlaky se spojili proti tobě. A teď sis znepřátelil Marcela a jeho upíry."

"Jsem silnější než oni všichni dohromady. Najdu si novou armádu."

"Tady nejde jen o tebe. Všechno není o tobě. Co třeba Elena- žena, která čeká tvoje dítě. A tvá dcera. Nad jejich hlavy si svým chováním postavil kříž. Měl by ses jim víc věnovat, protože pokud to neuděláš..." Elijah polkl, "tak bys toho jednoho dne mohl velice litovat."

"Když ti až tak záleží na jejím pohodlí, tak proč se jí nevěnuješ ty?" Povytáhl obočí Klaus. "Od prvního dne, co jsi ji viděl po ní toužíš, bratře." Elijah chtěl něco říct, ale Klaus ho přerušil, "ne. Nechci nic slyšet. Je mi jedno, co uděláš, ale pamatuj si, že ani ty nebo Elena mě nepřipravíte o mou dceru. Nikdo, kdo se o to jen pokusí, nebude žít. Zabiju každého, kdo se ji pokusí ohrozit. Vzpomeň si na Tylera Lockwooda a nepochybuj o mém slovu."

Elijah ho chvíli přejížděl pohledem. "Nikdy bych o tobě nepochyboval, Niklausi," odpověděl polohlasně.

* * *
Elena se nervozně procházela po pokoji. Zarazila se, jakmile uslyšela nějaké kroky. "Elijahi?" Zkusila to nervozně. Žádná odpověď.

Rychle vzala lampu ze stolku a postavila se vedle dveří. Zhluboka dýchala. Kroky se přibližovaly. Dveře se začaly otevírat. Elenino srdce bilo jako o život. Když mužská silueta vešla dovnitř, tak ho prudce praštila lampou do hlavy.

Nic to s ním neudělalo. Odrazil lampu a přitlačil ji ke zdi. Byl to Marcel. Proti němu neměla sebemenší šanci. Držel ji pod krkem, ne silně, ale dostatečně na to, aby to bylo nepříjemné.

"Nejsem tady, abych ublížil tobě nebo tvému dítěti." Podíval se dolů na její břicho. "Vlastně jsem se přišel rozloučit. Odcházím. Ale brzy se vrátím a získám tohle město zpět. Nenechám Klause Mikaelsona vyhrát. Každý, kdo stojí na jeho straně je v nebezpečí."

Elena se pořád klepala. Marcel pokračoval, "Mně se nemusíš bát. Já nejsem Klaus, nikdy se nesnížím na jeho úroveň. Znám Klause Mikaelsona. Až se tvá dcera narodí, co myslíš, že udělá? Věříš, že budete žít jako rodina? Klaus se tě zbaví, jakmile bude mít první příležitost. Po narození dítěte pro něj budeš naprosto nepotřebná."

Pustil její krk, věděl, že ho bude poslouchat i tak. "Jsi pro něj příliš dobrá. Jednoho dne si vzpomeneš na má slova," řekl klidně. "Sbohem, slečno Gilbertová. Alespoň prozatím."

Elena jednou mrkla a Marcel byl pryč. Tolikrát jí jeho slova už trápila. Věděla, že ji po porodu Klaus už potřebovat nebude. Ale jedna její část tomu pořád nechtěla uvěřit. A kdyby se pokusila utéct, tak by ji buď hned našel a potrestal, a i kdyby ne, tak by svou dceru vystavila ještě většímu nebezpečí. Potřebovala rodinu původních. Ale co se stane, až se ta malá narodí? Jaký život jí vlastně může nabídnout?

Jak tohle může skončit? Seděla na posteli a pozorovala zeď před sebou. Tohle nikdy nemůže dopadnout dobře. Její život byl předem odsouzený k záhubě už jenom tím, že je dvojnice. Ani si to neuvědomovala, ale po tváři jí stékaly slzy.

Z myšlenek jí vyrušilo otevření dveře. Byl to Elijah. "Co se stalo?" Zeptal se a přejížděl ji pohledem.

Elena se opět začala dívat na tu zeď před sebou. "Mám strach, Elijahi," řekla upřímně po chvíli. Rukou si přejela po břiše. "Ne o sebe, ale o život mé dcery." Povzdechla si. "Jakou mám šanci, že se narodí zdravá? Za celou tu dobu už mohla zemřít tolikrát. Co když ji nedokážu ochránit? Jsem jen člověk. Nechci ji ztratit, ale stojí proti mně tolik lidí, je Mikaelsonová. Vaše rodina má tolik nepřátel. Klaus udělal hodně nepřátel."

Znovu jí tekly po tvářích slzy. "A jak si mám být jistá, že se mě Klaus po jejím narození nezbaví?" Elijah se rychle vydal k ní a posadil se na postel jen kousek od Eleny.

"To neudělá. Jsi součástí rodiny, Eleno," řekl pevně a díval se jí do očí. Elena nezvedla pohled. "Něco takového bych mu nikdy nedovolil," dodal tiše.

"Nechci ji zklamat. Ale co když ze mě nebude dobrá matka? Je mi osmnáct, nevím, jestli jsem připravená." Otřela si slzy. "Moje biologická matka mě měla v patnácti. Nedokázala se o mě postarat. Co když budu stejná jako ona?"

"Eleno..." Promluvil Elijah. Palcem jí přejel po tváři a přinutil ji tak se na něj podívat. "Jsi ten nejčistější a nejodvážnější člověk, kterého znám."
Elena ho pozorovala. Elijah ji rukou jemně pohladil po tváři a začal se přibližovat. Podíval se na její rty. Elena sledovala jeho oči.

Přibližoval se k jejím ústům. Pak se na poslední chvíli zastavil a místo toho směřoval nahoru. Ruku pořád držel na její tváři. Jemně jí políbil na čelo. Elena cítila zvláštní uspokojivý pocit při doteku jeho rtů. Po chvíli se odtáhl a pořád ji pozoroval. Druhou rukou jí odhrnul z obličeje neposedný pramínek vlasů.

"Tvá dcera má velké štěstí, že bude mít někoho, jako jsi ty," řekl upřímně, "nedovolím, aby se vám něco stalo."

Elena se pokusila o úsměv, "děkuju ti za všechno, Elijahi." Znovu se přiblížila a pevně ho objala. Byla unavená. Opřela se o něj a schoulila se do jeho náruče. Cítila, jak jí Elijah odhrnul vlasy z obličeje.

"Niklaus má pod kontrolou město. Poslal mě pro tebe. Stěhuje se zpátky do domu ve francouzské čtvrti." Povzdechl si, "Marcel opustil město. Budete tam v bezpečí. Půjdeš se mnou?"

"Půjdu," odpověděla jednoduše Elena, "když Klaus něco chce, vždycky to dostane. To, co jsem se naučila je, že nemá cenu klást odpor. Je to jenom horší. Takže já vlastně ani nemám jinou možnost, než udělat to, co Klaus chce, abych udělala."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama