I can't love them both- 21.kapitola

23. července 2017 v 15:53 | Any

21. kapitola- Ticho před bouří

Elena seděla na posteli. Zakrvácené šaty už vyhodila. Vykoupala se a úspěšně ze sebe smyla všechny stopy po krvi.
Z přemýšlení ji vyrušilo zaklepání. Rychle se otočila ke dveřím. Klaus.

Znovu se podívala před sebe, slyšela, jak jde směrem k ní. "Dneska jsi dokázala, že jsi docela odolná," řekl mlčky.

Podívala se na něj. Stál přímo před ní. "Jste bojovnice, vy obě," usmál se při pohledu na její vystouplé břicho.

"Asi nemáme jinou možnost, vzhledem k tomu, co s děje, hlavně v poslední době. Rozhodla jsem se, že až do porodu zůstanu tady."


"To rád slyším," odpověděl Klaus spokojeně.

"Ale nikdo mi nebude přikazovat, co mám dělat," pokračovala Elena nekompromisně.

"Jediné, co chci je, aby mé dítě bylo v bezpečí."

Elena se mu podívala do očí. "Tvé dítě?" Povytáhla obočí. "A co já? Co se stane se mnou, až se narodí?"

"Pojď se mnou," přerušil ji Klaus a vydal se ke dveřím. Po chvíli se otočil znovu k ní. "Prosím. Chci ti něco ukázat."

Elena se zvedla a šla chodbou za ním, dokud nedošli do velkého pokoje. Byl krásný. Nově vymalovaný. Na stěnách visely Klausovy obrazy. Všude okolo byly dětské hračky. A uprostřed... Uprostřed byla krásná dřevěná dětská postýlka.

Elena šla dovnitř a přejela po ní rukou. Ležel v ní malý plyšový medvídek. Vzala ho do ruky a otočila se zpět na Klause.

"Věř tomu, nebo ne, Eleno, opravdu bych byl rád, kdybys tady zůstala. Naše dcera si zaslouží být vychovávána oběma rodiči v rodinném domě."

"Ty, já, Elijah a zázračné dítě pod jednou střechou. To nemůže skončit dobře."

Klaus se pousmál. Po chvíli jeho úsměv nahradil vážný výraz. "Viděla jsi mého otce."

"Proč mu tak říkáš? Není to tvůj pravý otec, nezaslouží si takové oslovení."

"Ublížil mi tak, jak by to mohl dokázat jedině otec," řekl Klaus rychle. "Co ti řekl?"

Elena udělala krok vpřed, medvídka měla pořád v ruce. Klaus ji s očekáváním pozoroval.

"Nic pravdivého," odpověděla nakonec a usmála se. Klaus chvíli přemýšlel nad její odpovědí a pak se nakonec ušklíbl. Prohlížel si ji. Vypadal, jako by měl něco za lubem, ale pak se otočil a rychle odešel pryč.

Elena zůstala v pokoji sama. Znovu se rozehlédla okolo a pak položila medvídka zpátky do postele.
Uslyšela další kroky. Stála a čekala, dokud se nezastavily přimo za ní. Chvíli ji jen pozoroval a nic neříkal.

"Málem jsi zemřela," promluvil Elijah a zhluboka se nadechl, "nepamatuji si, že bych se za těch tisíc let tak bál." Dodal po chvíli.

Elena se dívala do postýlky před sebou. Cítila, jak se na ni s očekáváním podíval. Čekal, co řekne. Ale neřekla nic, jazyk jí ztěžkl, už neměla nic, co by se dalo vyjádřit slovy.

Ucítila, jak se otočil a slyšela jeho kroky, jak jde pryč. Nesmí ho nechat odejít, tentokrát ne, honilo se jí hlavou.

"Elijahi," řekla bez rozmyslu a otočila se pohledem na něj. Zastavil se a podíval se na ni. Elena se rychle vydala k němu. Rukama se dotkla jeho obličeje. Přitiskla se k jeho tělu a setkala se s jeho rty a jazykem.

Prvních pár sekund byl v šoku, ale pak ji rukou chytl za zadní část krku a přitáhl si ji víc k sobě. Polibek začal opětovat a prohloubil ho. Po chvíli ji přestal líbat, pořád byl v její blízkosti. Jeho ruka se z krku přesunula k jejím ústům. Palcem jí jemně přejížděl po horním rtu. Prohlížel si její pusu, byl v silném pokušení ji znovu políbit. Nakonec odolal a se zasvištěním byl pryč.

Elena otevřela oči. Elijah už tam nebyl. Prstem si přejela po rtech, kde ještě před chvíli byl jeho jazyk. Mírně se pousmála nad krásným pocitem, který v ní vyvolával ten polibek.

* * *
Elijah se zastavil, jakmile před sebou viděl stát svého bratra. Klaus ho sledoval se zvláštním vševědoucím a zároveň chápavým pohledem.

"Buď opatrný, bratře," podíval se na něj, "a pamatuj si má slova, že to láska z nás dělá slabochy. Ale my nejsme slabí."

"Vím dobře, co dělám. Mám všechno pod kontrolou," řekl pevně Elijah a vydal se pryč. Klaus ho sledoval odcházet. "Kéž bys jen měl pravdu, Elijahi. Láska k ní tě zničí," řekl Klaus a byl si jistý, že ho bratr dobře slyšel.

Elijah těžce zavřel oči nad jeho slovy a zhluboka se nadechl. Uvědomoval si, že má v podstatě pravdu. Choval k ní hluboké city, věděl to. Ale snažil se si to nepřipustit. Celé ty měsíce, co ji sledoval, to musel potlačovat.

Ale dneska už nemohl. Poté, co ho políbila už nezvládl se tomu ubránit. To, co takovou dlouhou dobu zůstávalo uvnitř, vyšlo na povrch v mnohonásobné síle. Trvalo, než to znovu dostal pod kontrolu. Chtěl ji znovu políbit, ale nakonec se mu podařilo to potlačit a i když ho to stálo mnoho úsilí, tak dokázal odejít.

* * *
Červen se blížil ke svému konci. Elena seděla v dětském pokoji. Dobře věděla, co je dneska za den. Měla 19. narozeniny. Nikdo kromě ní o tom nevěděl. Nebyl to ani důvod k oslavě. Soustředila se jen na svou dceru. Zamyšleně si přejela po břiše a pokračovala v psaní.

Moje nejmilejší holčičko,
Doufám, že si tenhle dopis nikdy nepřečteš. Protože pokud ho právě čteš, tak to znamená jediné- jsem mrtvá.
Chci, abys věděla, že tě miluju z celého svého srdce. Chci, abys měla bezpečný domov, milující rodinu a abys byla šťastná.
I když tady nemůžu být a sledovat, jak rosteš, jak zažíváš svá první zklamání, tak si pamatuj, že jsem vždy při tobě a dohlížím na tebe.

Elena se podívala před sebe, jakmile slyšela kroky. Klaus stál ve dveřích a s úšklebkem ji pozoroval.

"Píšeš milostný dopis jednomu ze svých nápadníků? Smím vědět, kdo je ten šťastný?" Překřížil si ruce a opřel se o rám dveří. "Nech mě hádat, je to Elijah?" Povytáhl obočí.

Elena se zasmála a zakroutila hlavou, "těsně vedle."

"Neříkej mi, že to jsem já. Myslel jsem, že jsem vypadl už dávno," ušklíbl se.

Elena se rozesmála, "ty máš tak neuvěřitelně velký ego, Klausi," řekla pobaveně. Chytla se za břicho, jakmile ucítila kopání.

Klaus ji ustaraně pozoroval a udělal krok vpřed. "Je malý vlček v pořádku?"

Elena přikývla, "poslední dobou je neskutečně živá. Pořád kope."

"Pojď," řekla Elena a položila ruku na své břicho. Klaus to celé nejistě sledoval a zadrhl se na místě. Elena natáhla ruku, "no tak," usmála se.

Klaus udělal další krok a klekl si před ní. Elena uchopila jeho ruku do té své. Tělem ji projel zvláštní pocit. A pomalu ji položila na své břicho. Podívala se do Klausova obličeje, aby viděla jeho výraz.
Po chvíli nejistoty a překvapení se usmál.

"Cítiš to?" Zeptala se. Klaus přikývl, na tváři měl úsměv. "Celý den nedělá nic jiného, jenom kope."

"Klausi," řekl Elijah a rychle vtrhl do místnosti. Zastavil se a překvapeně je sledoval. Klaus dal rychle svou ruku pryč a otočil se na bratra.

"Můžeš na chvíli? Potřebuju s tebou o něčem mluvit." Řekl naléhavě Elijah. Klaus se rychle zvedl a vydal se za bratrem.

Elena sledovala, jak oba odešli. Znovu se podívala na svůj dopis a pokračovala v psaní.

Tvůj otec tě miluje už teď. Nemusíš mít strach, jsem si jistá, že se o tebe postará. A protože všechno někdy končí, tak tady musí nastat konec mého dopisu. Miluju tě.
S láskou, tvá matka

Elena si povzdechla a opatrně založila dopis. Odhrnula si vlasy z čela a dívala se před sebe.

* * *
"Máme řešení, jak získat vlkodlaky na naší stranu," vysvětloval Elijah. Klaus ho mlčky poslouchal. "Čarodějky si je získaly díky tomu, že jim slíbily kouzlo, kterým zastaví jejich proměnu. Budou se moci proměnit kdy budou chtít."

"A jak znám čarodějky z New Orleans, jsou to prohnané mrchy," řekl Klaus s úšklebkem.

Elijah přikývl,, "pokud očarujeme měsíční kameny, tak je máme pod palcem my. A mám silnou čarodějku, která takové kouzlo může udělat." Elijah ukázal rukou ke dveřím. "Bonnie Bennetová."

Klaus ji překvapeně sledoval. "Jsi si jistá, že takové kouzlo dokážeš?" Zajímal se.

Bonnie přikývla. "Udělám cokoliv, abych Elenu ochránila."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama