I can't love them both- 23.kapitola

31. července 2017 v 23:30 | Any

23.kapitola- Bitva o New Orleans

Klaus odstrčil Marcela. Dopadl na chodník o pár metrů dál. Marcel se znovu rychle zvedl a praštil ho pěstí do obličeje.

Klaus se rozesmál, "budeš se muset snažit víc, Marcellusi."

Marcel se po něm znovu vztekle ohnal. "Marcel. Jmenuju se Marcel."

Klaus ho znovu udeřil. Marcel zády narazil do výlohy za sebou. "Jaký ubožák se z tebe stal. Řekni mi, kde jsem udělal chybu?" Zeptal se Klaus.


Marcel se hrdě zvedl ze skla, které zbylo z výlohy. "Co si o mně vlastně myslíš?" Zeptal se nalomeně. "Po Eleně bych nikdy nešel! Nejsem zrůda. Nejsem ty, Klausi!" Vykřikl vztekle.

Klaus ho znovu srazil k zemi. Marcel se zvedl a pokusil se znovu zaútočit. Klaus ho chytl pod krkem.

"To ten tvůj vzdor nikdy neskončí?" Zeptal se z části pobeveným hlasem. Díval se mu pevně do očí. "Miloval jsem tě jako syna! A stejně se z tebe stalo tohle!" Nevěřícně si ho prohlížel. "Přivolal jsi Mikaela, obrátil jsi proti mně Rebeku, nemám jinou možnost než tě zbavit tohohle utrpení. Po tom všem, co všechno jsem ti obětoval!" Vykřkl mírně nalomeným hlasem. Klaus měl v očích drobné slzy.

"Jenom ty jsi způsobil mé utrpení! Okolo tebe je jen temnota. Zničíš všechno dobré, co je v tvé blízkosti. Elena by měla z téhle zpropadené rodiny odejít dřív, než to potká i tvou dceru!"

Klaus vztekle vykřikl a zasunul tesáky do Marcelova krku. Marcel vykřikl bolestí a pokoušel se vzdorovat. Hybrid se na něj po chvíli podíval a z pusy si otřel krev.

Marcel si překvapeně přejel po kousanci a pak rychle zmizel pryč.

"Jen si utíkej! Vždycky jsi byl akorát zbabělec. Moc času ti nezbývá," řekl Klaus za jeho mizící siluetou.

Náhle ucítil prudkou bolest. Překvapeně se podíval na břicho. Vytékala mu z něj krev. Bolest se šířila dál po celém těle.

Dopadl na kolena. Podíval se na postavu, která se k němu přibližovala.

"Co jsi mi to provedla?" Zeptal se přiškrceně a zhluboka se nadechl.


* * *

Elijah roztáhl ruce a úspěšně urazil hlavy dvěma dalším upírům. Pousmál se a kapesníčkem z kapsy obleku si otřel ruce. "Tak kdo je další?" Zeptal se uvolněně.

Upíři zničeně leželi na zemi.

"Dobrá práce," řekla uznale vysoká černovlasá žena. "Ušetřil jsi mi práci s jejich zabíjením," řekla spokojeně a mávla rukou. Několik mužů za ní se rychle vrhlo na Elijahe a kousli ho do krku. Vlkodlaci. Elijah dopadl bezvědomě na zem.

"Utíkejte!" Vykřikl Marcel, který se objevil nahoře na balkoně. Přeživší upíři začali rychle mizet.

"Zkuste jich zabít co nejvíc můžete," řekla klidným hlasem ta černovlasá žena. Vlkodlaci přikývli a rozeběhli se.


* * *

"Ubohý Niklausi, nevypadáš nejlépe," řekla jemně Colette a šla k němu. Klaus se zvedl a pokusil se na ni zaútočit. Zvedla ruku a bolestně se chytl za hlavu a znovu spadl na kolena.Další zatracený kouzlo.

"Co jsi mi to udělala?" Vykřikl vztekle Klaus skrz zuby přes veškerou bolest.

Colette se pousmála. "Udělala jsem z tebe kotvu ke svému kouzlu. Prsteny, které jsme s Bonnie Bennettovou začarovaly čerpají tvou sílu."

Klaus se na ni podíval. "Po tom všem, co jsem pro tebe udělal mě takhle zradíš!" Z pusy mu vytékala krev.

Colette si klekla na kolena a dívala se mu do očí, "přiznej si, Klausi, že jsi se mnou nikdy neměl žádné úmysly. Byla jsem pro tebe jenom rozptýlení?" V očích měla slzu, "opravdu jsem tě milovala. Ale vždycky, když jsem tě potřebovala, tak sis pokaždé vybral Elenu."

Chytla ho za bradu. "Podívej se na mě! Miloval jsi mě někdy? Záleželo ti na mně vůbec?" Zvýšila hlas.

"To už se nikdy nedozvíš," zašeptal Klaus a nenávistně se jí podíval do očí. Bolest znovu ovládala jeho tělo. Bezmocně vykřikl.

Colette se postavila a udělala pár kroků zpátky. Zakroutila hlavou, "ironií všeho je, že díky své zoufalé snaze získat město jsi přišel o všechno ostatní. Tvá sestra Rebekah, tvůj adoptovaný syn Marcel."

Udělala krok vpřed, "a teď kvůli tobě bude trpět i tvé dítě a jeho matka. A to všechno jenom díky tvé chamtivosti!"

Klaus vykřikl a vrhl se na ni. Bolestně se znovu skácel na zem. "Zabiju tě!"

Zakroutila hlavou, "ve tvém stavu?" Zvedla ruku a kouzlem ho omráčila.

"O tom pochybuju," řekla si pro sebe. Netěšilo ji to, co musí udělat.


* * *

"Ne!" Vykřikl Marcel a rozběhl se k několika desitkám zraněných upírů. "Ne, ne, ne, ne!" Byli pokousaní vlkodlaky. Vztekle kopl do dřevěné židle. Odletěla a rozpadla se na několik kusů.

"Ach můj bože Marceli!" Vykřikla Camille a vběhla dovnitř. "Zoufale se někoho pokouším najít! Co se to stalo?"

"Mí lidé byli pokousáni vlkodlaky." Položil ji ruku na tvář, "musíš tady odsud okamžitě odejít."

Camille se podívala na jeho krk.
"Ach bože! Klausova krev tě vyléčí," řekla rychle.

"Marceli!" Vykřikl Elijah a zvedl se ze země. Rychle se vydal k nim. "Kde je můj bratr?"

"Nechal jsem ho na ulici. Chystal se mě zabít, ale zastavilo ho nějaké kouzlo," odpověděl jednoduše Marcel.

"Colette!" Vykřikl frustrovaně Elijah.

"Kde je Elena?" Zeptala se vyděšeně Camille.

Elijah se rozeběhl k místu, kde měla očarovat prsteny. Na Camillinu otázku neodpověděl. Zastavil se v naprosto prázdné místnosti. Marcel s Camille doběhli za ním.

Pak si všiml, že za stolem leží tělo. Sklonil se vedle něj. Byla to Bonnie Bennetová. Položil jí palec na krk. Byla pořád naživu. Rozkousl si zápěstí a přiložil jí ho k ústům. Bonnie začala pomalu otevírat oči.

"Colette," zašeptala slabě. Její pohled vypadal nepřítomně. "Elena. Musí mít Elenu." Řekla Bonnie po chvíli. Elijah se zvedl a vztekle shodil ze stolu veškeré skleněné nádoby. S hlasitým prasknutím spadly na zem.
"Ne!" Vykřikl rozzuřeně.

Bonnie se rychle postavila. "Zkusím udělat lokační kouzlo." Podívala se na ně. "Potřebuju nějakou Eleninu osobní věc. Třeba hřeben nebo tak."

"Dojdu pro něj," řekl rychle Elijah. Jeho pohled byl plný strachu.


* * *

Elena začala otevírat oči. Všude okolo viděla nějaká světla. "Je vzhůru!" Vykřikla neznámá žena s černými krátkými vlasy.

Pomalu se posadila. Ležela na dřevěném oltáři. Rozhlédla se okolo. Byla v krematoriu? Okolo nebyl příliš veliký prostor. Vykřikla, jakmile ucítila prudkou bolest. Bolestně se chytla za břicho a dál křičela.

"Musíš se uklidnit, Eleno," řekl známý sladký hlas. Podívala se na Colette. "Proč mi tohle děláš?" Zeptala se skrz bolestné vzlyky.

"Předci po nás chtějí oběť. Musíme obětovat tvé dítě," řekla Colette jenoduše.

"Ne!" Vykřikla Elena. "Neublížíte mému dítěti!" Vykřikla a pokusila se zvednout. Prudká bolest v břiše ji znovu položila. "Všechny vás zabiju!"

"Ne, nezabiješ. Ani Klaus nebo Elijah," řekla čarodějka s blonďatými vlasy.

Elena znovu zakřičela pod tou příšernou bolestí v břiše. "Už nemáme moc času, to "dítě se brzy narodí," promluvila znovu čarodějka s černými krátkými vlasy.

Elena zakroutila hlavou, v očích měla slzy, "to není možný. Je příliš brzy." Dál s sebou třásla, ale čarodějky ji přidržovaly.

Colette se na ni podívala, v jejích očích byla vidět lítost. "Moc mě to mrzí, Eleno. Opravdu." Povzdechla si. "Ale musí to takhle být, není žádný jiný způsob."

"Ne," zakroutila hlavou Elena. "Ne!" Znovu sebou začala škubat. Křičela jak nejvíc dokázala díky bolesti, smutku a strachu. Její řev byl plný bolesti a vzlyků.

Elena se prudce klepala. Tlak v břiše se zhoršoval. Kontrakce byly stále častější. . Čtyři čarodějky ji pevně držely.
Byla úplně zpocená. Pořád se pokoušela křičet.

"Jdi ode mě, ty mrcho!" Vykřikla na Colette. Dál řvala bolestí nad další kontrakcí.

Prudce se otočila, jakmile slyšela bouchnout dveře do krematoria. Byl to Klaus. Rychle šel směrem k nim. Vypadal zraněně. Byl celý od krve a kulhal. Vlkodlakovi, který se rozběhl proti němu urazil hlavu. Tmavovlasá čarodějka rychle mávla rukou a Klaus prudce přistál zády proti kamenné zdi. Znovu vztekle zařval.

Elena zaječela, jakmile přišla další intenzivní bolest. Pokoušela se pravidelně oddechovat.

Colette se otočila na Klause. "Chci, abys věděl, že mě to nijak netěší. Slibuju, že to udělám rychle."

"Všechny za to zaplatíte! Budu se koupat v kaluži vaší krve!" Vykřikl Klaus vztekle přes bolest, která mu projížděla celým tělem.

"Tlač," řekla Colette po chvíli. "Už vidím hlavičku. Dobře!"

"Zemřete v bolestech!" Vykřikl znovu Klaus.

Elena silně vydechla, jakmile cítila, že bolest přestala. Mírně zvedla hlavu a viděla, jak mezi jejíma nohama Colette právě vyndala dítě. Její dítě. Znělo to tak neuvěřitelně.

"Máte krásnou dceru. Musíme ji objetovat dřív než vyjde slunce." Řekla Colette směrem ke Klausovi.

"Prosím, můžu si ji pochovat?" Zeptala se slabě Elena a dívala se na to krásné miminko před sebou.

"Na to není čas," protestovala ta krátkovlasá čarodějka.

"Je to její matka, má na to právo," řekla Colette a podala směrem k Eleně dítě.

Eleně se klepaly ruce, když si ji brala. Ta malá holčička, kterou teď držela, je část jí samé. "Moje dcera," zašeptala Elena a nevěřicně se na ni dívala.

Podívala se na Klause. Jeho výraz ještě nikdy předtím neviděla. Vypadal dojatě, dokonce měl slzy v očích. Mírně se na něj usmála. Z toho pohledu pochopila, že i pro něj to je neuvěřitelná chvíle. Držela svou dceru, měla dceru.

Pohled na ni se jí rozmazal pod ostrou bolestí, která jí projela krkem. Automaticky si na něj položila ruku, ztrácela velké množství krve. Černovlasá čarodějka jí právě podřízla nožem hrdlo.

"Ne!" Slyšela Klasův křik. "Ne!" Jeho řev se odrážel o kamenné studené zdi a rozléhal se celým krematoriem.

Všechno okolo zčernalo, už nic neviděla a ani necítila. Její tělo dopadlo bezvládně na zem.

Colette si rychle vzala z Elenina těla dítě. "Jdeme," řekla k ostatním čarodějkám. "Ne!" Křičel dál Klaus.

Všechny se vydaly ke dveřím. Jedna mávla rukou a zlomila Klausovy vaz. Kouzlo přestalo působit a jeho tělo dopadlo na zem.


* * *

Klaus se probral na zemi. Prudce se zvedl, jakmile uviděl Elenino tělo. Podíval se na ni. Položil jí ruku na tvář. Bylo pozdě. V očích měl slzy vzteku a bolesti zároveň. Podíval se před sebe a vztekle a bolestně vykřikl. Byla pryč. Elena Gilbertová byla mrtvá.


* * *

"Eleno!" Vykřikl Elijah a rozeběhl se dovnitř kremoatoria. Zarazil se, jakmile ji viděl ležet nehybně na zemi v Klausovo náručí. "Ne," řekl nevěřicně a pomalu šel k nim.

Klekl si a díval se na ni. Celé jeho tělo se klepalo. Měla zavřené oči. Její krk byl úplně zakrvácený. Rukou jí přejel po tváři a díval se na ni. Po chvíli se podíval k zemi. Nemohl zvládnout se na ni dívat. Tělem mu projela příliš silná vlna bolesti. Ztratil ji. Přišel o ni. Selhal.

"Je mrtvá," zašeptal Klaus a starostlivě se podíval na svého bratra. V očích měl spoustu slz, zničeně si sedl na zem.

"Pokousali tě," poznamenal Klaus při pohledu na jeho krk. Rozkousl si zápěstí Natáhl ruku směrem k němu. Elijah se na něj váhavě podíval.

"Dítě odnesly. Možná když je půjdeme hledat, tak má pořád ještě šanci," řekl Klaus zlomeně. "Potřebuju tě, Elijahi."

Elijah se na něj bolestně podíval. "Prosím," zašeptal Klaus. Elijah se přiblížil a nakonec se napil jeho krve.

Zvedl se a jemně vzal Elenino tělo. Položil ji zpět na oltář. Znovu se na ni podíval. Byla mrtvá! Do očí se mu nahrnuly slzy. Pokusil se je potlačit. Prstem jí odstranil vlasy z obličeje. Z jejího těla už veškerý život vyprchal.

"Připouštím, že jsem byl poražen," řekl Klaus a posadil se zničeně na zem.

"Byl jsi poražen?" Zeptal se ironicky. "Neporazitelý Klaus Mikaelson byl poražen?" Nevěřícně zakroutil hlavou.

Klaus se zvedl a přikývl. "Pořád máme čas zachránit mou dceru," řekl odhodlaně. Elijah si ho měřil pohledem, ale nakonec přikývl.
"Zachráníme ji," odpověděl. Pomalu se naposledy ohlédl na Elenino bezvládne tělo.

Otočil se na druhou stranu, jakmile na svém rameni ucítil ruku. Podíval se do šedých očí, které teď byly plné bolesti.

"Pojď bratře," řekl slabě Klaus, podíval se směrem k oltáři, "už se neprobudí," zašeptal jako kdyby tomu sám pořád nemohl uvěřit.

Těžce polkl. "Už není nic, co bychom pro ni mohli udělat," dodal tlumeně, "ztratili jsme ji."

Elijah při pohledu na Elenu zavřel oči pod tou bolestí v jeho nitru. Pak je ztěžka otevřel a s povzdechnutím se otočil a šel za svým bratrem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama