Tatia- The Northumbrian Princess- 7.kapitola

23. července 2017 v 23:42 | Any

7.kapitola- Růže mezi trny

"Kam jdeš?" Zeptala se pohotově, jakmile se od ní začal vzdalovat.

"Sehnat nějaké obvazy na ten kotník," odpověděl s mírným úšklebkem a vydal se pryč.


Sledovala oheň před sebou. Nějací muži si právě opékali králíky. Jejich pohledy, s jakými ji pozorovali, ji děsily. Byly plné hladu. Bohužel ne kvůli tomu králíkovi.

Ulevilo se jí, když se Ragnar vrátil i s obvazy. Chtěl se posadit vedle ní, ale rychle ho zastavila, "prosím ne. Chtěla bych na nějaký klidnější místo, kde na mě nebudou koukat jako na lovnou kořist."

Ragnar se samolibě usmál. Tatia nad tím otráveně zakroutila hlavou a pokusila se postavit, ale její kotník ji opět zradil a k pobavení všudypřítomných okolo přistála na zadku. Ragnar jí podal ruce.

Povzdechla si a nechala se jím postavit zpátky do stoje. Přitáhl si ji na několik centimetrů od svého těla. Pobaveně se jí díval do očí. Chtěla si dokázat, že se ho nebojí a jeho pohled mu opětovala. Přiblížil se k ní ještě víc s úsměvem na tváři. Její obličej se začínal plnil nejistotou. Co se to s ní sakra děje?

Věděla, že ji Ragnar využívá a je k ní milý jen, aby se od ní dozvěděl co nejvíce o Anglii, aby to měl jednodušší s dalším ziskem zlata. A i přesto, že tohle všechno dávno odhalila, tak se byla schopná nechat unést jeho šarmem, který předstíral, aby z ní vytáhl co nejvíce informací.

"Můžeš mě, prosím, odnést?" Zeptala se, když stál přímo před ní. Ragnar se usmál a zvedl ji. Její tělo bylo nalepené na jeho hrudi.

Možná mohla jít i sama, ale nechtěla zatěžovat svou nohu. Chtěla, aby se uzdravila co nejdříve. Nevěděla, kdy ji bude potřebovat funkční. Proto se rozhodla nechat Ragnara, aby ji tu nohu obvázal.

Po chvíli ji položil na zem, když došli na krásnou louku před samotnou řekou. Sám se podíval nejprve na oblohu a pak si lehl zády do trávy. Tatia seděla vedle něj a koukala se před sebe.

"Ty se nechceš vdávat?" Zeptal se zvědavě a prohlížel si přitom oblohu.

"Jasně že nechci. Pravděpodobně si vezmu nějakého namyšleného šlechtice, kterého mi můj otec ze zoufalství sežene."

"Nemůžeš si vzít někoho koho chceš?"

"Ne. Už od dětství jsem byla vychovávána pouze, abych se stala manželkou a matkou. Nejprve patřím svému otci a pak jakmile se vdám, přejdu do vlastnictví svého manžela. Já sama si nemůžu vybrat nikoho, koho chci."

Ragnar pobaveně zakroutil hlavou, "to je pěkně hloupé. Jsi jenom dívka. Měla by sis užít, než se staneš manželkou a matkou," odpověděl jednoduše.

Tatiu překvapila jeho slova. Vypadalo to, jako by mu na ní záleželo. Věděla, že to je nesmysl, šlo mu o informace.

"Děkuji za tvá milá slova. Oceňuji to. Téměř to zní, jako by ti na tom záleželo."

Ragnar pozvedl hlavu, pohled jeho modrých očí probodával ty její, "ty myslíš, že nezáleží?"

"Vím, že ne. Mluvíš se mnou, protože ze mě chceš dostat co nejvíce informací o mé zemi. A hloupá a naivní princezna je snadný způsob, jak toho dosáhnout."

"To je sice z části pravda, ale opravdu mi na tom záleží. Měla by sis vzít mě, postarám se o tebe," řekl Ragnar a s vážnou tváří se na ni podíval. Žádný úšklebky nebo vtipy.

"Nikdy si tě nevezmu. Už jsem ti to naznačila, nepřeji si se za tebe vdát."

Usmál se, "to říkáš teď. Ale nakonec si mě vezmeš." Jeho oči ji pozorně sledovaly.

Rozesmála se, "co tě přivádí k tomu, že si tak věříš?" Podívala se na něj.

Šibalsky se na ni usmál, "myslím, že mě máš ráda."

Chvíli mezi nimi bylo ticho. Dokud se nezeptal, "včera na té hostině ses smála mně a mým mužům?" Zeptal se tentokrát vážným tonem, možná zněl i trochu naštvaně.

Znepokojeně se na něj podívala, "omlouvám se. Nešlo o to, že bych se vám smála. Vlastně mě pobavily výrazy mé rodiny, ty za to opravdu stály. Nesmála jsem se vám, ale s vámi. Nechtěla jsem vás nějak urazit."

Rozesmál se a prsty se dotkl její brady, přinutil ji tak se mu podívat do očí, "uklidni se. Dělal jsem si legraci, na ničem takovém nám nezáleží."

Byla překvapená a zároveň vyděšená. Překvapovalo ji, jak jemný k ní byl a vyděšená, jak uvolněně a dobře se cítila v jeho přítomnosti. Byl plně vyspělý a zralý muž, musel být alespoň o 15 let starší než ona. Každá chvíle, každý jeho dotek v ní vyvolával hřejivý a uspokojivý pocit v břiše. Bylo to pro ní doposud neznámé, nikdy nic takového necítila.

Vrátila se zpět do reality, jakmile ucítila, jak jí prsty přejíždí po tváři. "Neměl by ses mě takhle dotýkat. Budu mít problém, pokud to někdo uvidí."

"To sice říkáš, ale pořád jsi neudělala nic, abys mě zastavila." Ušklíbl se. Zvedl se a začal se k ní přibližovat. Chytl ji za ruce a svým tělem se dotkl toho jejího.

Pokusil se trochu snížit její tělo, takže o ni byl opřený celým svým tělem a ona ležela na zemi pod ním.

Silně ho praštila do obličeje, "tohle už nikdy nedělej!" Vykřikla, když si překvapeně přejel rukou po rudé tváři.

"Máš docela sílu, překvapila jsi mě," řekl Ragnar uznale, zvedl se a znovu si lehl do trávy.

"Myslel sis snad, že tě nechám?"

"Počítal jsem s tím, že mě odstrčíš, ale nečekal jsem, že mě dokážeš praštit tak silně," řekl a dál se smál.

Tatia protočila oči a dál sledovala řeku před nimi. "Umíš plavat?" Zeptala se a prolomila to ticho mezi nimi.

"Já? Jasně, že jo. Kdo by to neuměl?" Divil se Ragnar.

"Já neumím plavat, ale vždycky mě to fascinovalo." Připustila Tatia.

Rychle se zvedl a podíval se na ni, jako by měla dvě hlavy, "ty neumíš plavat?" Zeptal se udiveně.

Zakroutila hlavou, "ne, není to součástí mého tréninku."

"To je tak hloupé. Celé vaše tradice jsou naprosto nelogické."

"Věř mi, toho jsem si už dávno všimla. Kde je vlastně tvůj domov?"

Povzdechl si, "Několik hodin severně přes oceán." Podíval se na ni, "ale to nikomu neříkej."

"Proč?" Zeptala se překvapeně.

"Protože jsem tě o to požádal," řekl jednoduše.

"Nikomu neřeknu o našem rozhovoru. Máš mé slovo," řekla upřímně. Ragnar k ní byl milý, nikdo jí neublížil přesně jak slíbil, tak proč by si nemohla nechat nějaké jeho tajemství?

"To jsi ke všem vždycky tak zdvořilá?"

"Musím být, byla jsem k tomu vychovaná."

"To je strašný, měla by sis užít nějakou legraci."

"A jakou legraci máš na mysli?"

"Sundej si šaty a naučím tě plavat," řekl a záludně se podíval dolů na její tělo.

Tatia zakroutila pobaveně hlavou, "tak to v žádném případě, na to pane můžete zapomenout. A nemáte mi náhodout obvázat kotník?" Řekla koketně.

Ušklíbl se, "další záminka, abych se tě mohl dotknout," řekl Ragnar, když se zvednul a odstranil lem jejích šatů. Tatia se snažila nemyslet na jeho doteky.

Kotník jí ještě víc natekl, ta malá vycházka k vodě jí neudělala dobře. "Nějakou dobu bude lepší, když na něm nebudeš chodit," řekl Ragnar, když ji obvázal nohu.

Tatiase usmála, "a kdo tady hledá záminky, aby se mě mohl dotknout?"

Ragnar se na ni s vážnou tváří podíval, "ne. Já tě neponesu, stačí, když se budeš plazit po zemi." Tatiavykulila oči, "nemůžu se před tvými muži plazit jako nějaké zvíře! Bylo by to naprosto směšné. Musíš si dělat srandu!"

"Jasně, že si dělám srandu," řekl a opět se usmál. "Přeješ si vidět svého bratra?"

Chvíli přemýšlela nad jeho otázkou. "Nezabili jste ho, že ne?"

Zakroutil hlavou, "je naživu."

"Ne, nechci ho vidět," řekla po chvíli. Její důvody byly jednoduché. Ačkoliv byl její bratr nejstarší, jediný kluk, dědic, což z něj dělalo otcova milovaného syna, jiného ani neměl, vždy měl v rodině určitou výhodu. Tatia s ním měla výborný vztah. Nechtěla vidět, jak je držený v zajetí. Doufala, že se Ragnar nezeptá a byla ráda a překvapená zároveň, že tak neučinil.

"Děkuji, oceňuji, co jsi pro mě udělal," řekla Tatia upřímně a znovu si lehla vedle Ragnara do trávy.
Zamyšleně pozorovala oblohu, věděla, že ji Ragnar sleduje, ale bylo jí to jedno. A musela uznat, že se s ním opravdu cítila bezpečně. Možná někde hluboko uvnitř ho viděla jako alespoň o něco méně zlého.

Její myšlenky se ubíraly úplně jiným směrem.

"Nechci si ho vzít!" Vykřikla Tatia na svého otce. Král se na ni ostře podíval, "musíš si ho vzít. Je to bohatý šlechtic. Výhodnější sňatek se nám už nikdy nenaskytne."

"Proslýchává se, že je to krutý muž. Ale tobě je to naprosto jedno! Dal bys mě klidně i ďáblovi, jen abys dostal ty své odporné peníze!"

Otec ji praštil tak silně, že přistála na podlaze tváří dolů, "takhle se mnou mluvit nebudeš, jsem mnohem víc než tvůj otec, jsem tvůj král a během chvíle bych tě mohl zničit!" Otočil se a vydal se vzekle pryč.

Tatia zničeně ležela na zemi a začala plakat, "jak jen můžeš, zapomínáš na fakt, že jsem taky tvá dcera," řekla tlumeně skrz vzlyky. Slzy jí tekly proudem dolů.

Louise vběhl do místnosti a klekl si k ní. "Uklidni se, prosím. Je to krutý muž, nestojí za tvou bolest. Nezáleží mu na jeho vlastních dětech, touží pouze po moci a bohatství."

Tatia přikývla, "já vím," řekla bolestně. Louise ji jemně pohladil po tváři, "nikdy nebudu takový král jako on. V životě bych neublížil své vlastní dceři."

"Já vím, Louisi. Znám tě od narození," pokusila se pousmát, "ale na tom stejně nesejde. Provdá mě za toho lakomého šlechtice. Mám se stát ženou muže, který má tak neblahou pověst a to všechno jen pro peníze." Znovu se rozplakala. Louise ji chytl a pevně objal. Její hlava mu spočinula na rameni.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama