Ztraceni v čase- 2.kapitola

26. července 2017 v 13:12 | Any
Přeložila jsem pro vás další kapitolu. Nezapomeňte mi prosím dát vědět, jestli se vám líbila. Prosím hlasutje a komentujte, dává mi to motivaci k rychlejšímu překladu. Doufám, že se bude líbit. :)
S pozdravem Anet



"Pojď, Harry. Nemá smysl ho sledovat." Zasyčela Hermiona. Zrychlovala kroky, aby stačila jeho tempu.

"Hermiono. Když mi tohlo někdo říkal naposledy, tak jsem sledoval přesně tu samou osobu a přesně na to samé místo... A víš moc dobře, co se stalo," zašeptal Harry a rychle šel po ulici.

Protáhla obličej, pochopila, že mluví o smrti Brumbála.

Hrozivý pohled na Obrtlou ulici se zmírnil pod silnými vrstvami sněhu. Vlastně vypadala jako z nějakého mudlovského pohledu. Praskliny na cestě byly zaplněny hlubokou vrstvou sněhu a z domů visela spousta velkých rampouchů.
Okna, která normálně ukazovala hrozivé výrobky, byla ozářena světýlky, která postupně zvyšovala svou intenzitu.

"To bylo protože v tu dobu byl Voldemort ještě poblíž," argumentovala Hermiona naštvaně.

"Jenom se musím ujistit," odpověděl Harry.

"Myslím, že jsi paranoidní," protestovala dál.


"Jistota je jistota," ušklíbl se Harry. Hermiona obrátila oči v sloup, ale i tak šla pořád za ním.

Myslela si, že ta rivalita mezi Harrym a Dracem se po bitvě o Bradavice alespoň trochu zmenší, ale očividně se nějaké věci neměnily tak snadno.

Zastavili jen pár obchodů od Draca, který stál před Borginem a Burkesem. Obchod vypadal, že je v tuhle chvíli zavřený, což způsobilo na tváři zmijozelského chlapce hodně otrávený výraz.

Nicméně byli pořád ještě dost daleko, aby mohli vidět, co se přesně děje.

"Máš s sebou neviditelný plášť?" Zašeptala Ginny.

Harry s úsměvem přikývl.

"To ho nosíš úplně všude?" Zeptala se Hermiona hodně podrážděně.

"Nikdy nevíš, kdy ho budeš potřebovat," pokrčil rameny jednoduše Harry.

"Hlavně mi neříkej, že sis s sebou vzal i Pobertův plánek," řekla sarkasticky Hermiona. Unaveně poklepávala nohou na zem.

"Skvělý nápad! To si pro příště budu pamatovat," ušklíbl se zlomyslně Harry.

Hermiona se na něj podívala a poraženě zakroutila hlavou. Sledovala, jak si ze svého zimního kabátu vyndal neviditelný plášť a přehodil ho přes ně.

"Až vejde dovnitř, vklouzneme tam za ním," dával jim potichu instrukce, zatímco byli v bezpečí neviditelného pláště.

Sledovali, jak si Draco vyndal z kapsy zlaté kapesní hodinky a podíval se na ně.

"Jsme tady tři," poznamenala Hermiona netrpělivě, "jak se proboha máme všichni dostat dovnitř?"

"Prostě to uděláme tak, aby to vypadalo, že vítr je jen silnější než obvykle," vysvětloval Harry, "ale dávej si pozor, ať šlapeš tam kam on, jinak nás můžou chytit kvůli sněhu na podlaze. Pokud se dveře před tebou zavřou, tak můžeš vyklouznout a počkat venku."

Hermiona se na něj nespokojeně podívala, ruce si překřížila na hrudi. Nicméně ji samotnou překvapilo, že vydržela mlčet a nic už na to neřekla.

Všichni tři se přesunuli blíž k Dracovi. Sledovali ho stejně tak jako počítali kroky do obchodu. Čekali skoro deset minut, než konečně někdo otevřel zevnitř dveře.

"Pane Malfoyi, jsem rád, že Vás vidím," pozdravil ho Borgin s lichotivým úšklebkem a otevřel mu doširoka dveře.

Jakmile Draco vstoupil do obchodu, tak rychle vešli za ním a překvapivě to zvládli naprosto bez povšimnutí ostatních.

Obchod byl přesně tak ponurý, jak si ho Harry pamatoval, akorát se změnilo pár objektů, které byly vystaveny.
Určitě si nepamatoval lustr s lebkami, který byl položený v rohu, nebo náhodné barevné vázy, které byly rozmístěné všude po místnosti.
Nějaký zvuk vycházel z váz a přísahal by, že odněkud slyšel i povzdechnutí a lehký smích. Předtím než mohl najít zdroj těchto podivných zvuků, tak ho znovu zaujal rozhovor mezi Borgisem a Dracem.

"Věřím, že jste dostal můj dopis," řekl Draco domýšlivě a vydal se k pultu.

"Samozřejmě, pane Malfoyi. Je to pro nás vždycky obrovská pocta sloužit vaší rodině. Věc, kterou si přejete, je hodně vzácná a cenná, takže si jistě dovedete představit, že jsme ji hledali po celém kontinentu a i dál-" Vysvětloval Borgin předtím než byl přerušen mávnutím Dracovy ruky.

"Našel jste to?" Zeptal se blonďák.

Stopy vzteku se objevily na Borginově tváři, než se znovu dokázal ovládnout a na jeho tváři se opět objevil ten hraný lichotivý úšklebek.
"Samozřejmě, pane Malfoyi, ale bylo to velmi obtížné a drahé-"

Draco přikývl s otráveným a znuděným výrazem. "To už vím. Jen mi řekněte, kolik to stojí." Řekl otráveně a natáhl se do kapsy pro peníze.

"Budu muset něco zaplatit tomu, kdo to pro mě našel," začal mluvit Borgin.

"A cena?" Pozvedl obočí Draco.

"Bude vás to stát okolo 500 Galeonů," řekl Borgin a Draco na něj jen udiveně civěl.

"Cože?"

"Ano, pane Malfoyi. Stojí za tím hodně problémů, je to těžké najít a tohle je jediný, který se podařilo objevit za poslední milénium," pokračoval Borgin.

Harry, Hermiona a Ginny se na sebe podívali, zatímco Borgin a Draco se dohadovali. Co na světě proboha může stát 500 Galeonů?

Konečně se dohodli na ceně 400 Galeonů a Borgin se vydal do zadní částí obchodu pro tu věc. Úsměv na tváři starého muže připomínal kocoura, který právě chytil svou kořist.

"Co si myslíte, že to je?" Zašeptal Harry.

"Mohla by to být spousta věcí, ale nevím," odpověděla Hermiona tiše.

"Kdo je tam?" Promluvil Draco a podíval se jejich směrem.

Hermiona si automaticky položila ruce na pusu, Harry pozorně zvedl hlavu. Ginny se na ně nervozně podívala, když Draco pomalu šel k místu, kde stáli.

Harry ukázal na stranu a rychle se přesunuli vpravo.

Bohužel během přesunu o sebe zakopli a zavadili o jednu z barevných váz, která spadla na zem a rozbila se.

Draco zaraženě koukal na tu spoušť před sebou. Nažloutlá kapalina, která byla původně ve váze, se rozlila po podlaze. Byla pod jejich botama a natekla i do prasklin okolo.

"Sakra," zamumlala Ginny, když se dívala na ten nepořádek, který způsobili.

"Pottere," poznal Draco svého úhlavního nepřítele poté co znovu získal rozvahu. "Co tady děláš?"

"Co tady děláš ty?" Vyštěkl Harry.

"Očividně něco, co by tě nemělo zajímat," řekl Draco. Projížděl je očima, než se jeho pohled zastavil na neviditelném plášti, který Harry držel v ruce. "Sledovali jste mě?"

"Proč bychom tě měli sledovat?" Zajímal se Harry, když Ginnyin obličej nabral stejně rudou barvu, jakou měly její vlasy.

Praskání rampouchů a jejích padání k zemi si nachvíli získaly jejich pozornost a všichni se rychle podívali k oknu. Okna skřípala pod hodně silným větrem. Celý dům se otřásal díky silné vichřici.
Všichni čtyři začali přemýšlet, jestli byl dům odolný proti takovému počasí. Ledový vítr, který pronikl dovnitř skrz praskliny ve zdech, projel celým jejich tělem a způsobil jim husí kůži.

"Pokud jsi mě nesledoval, tak proč máš u sebe ten svůj neviditelný plášť?" Zeptal se Draco a podíval se na tři Nebelvírčany, kteří stáli před ním.

"Je to můj plášť, můžu ho nosit kdykoliv se mi zachce," řekl Harry, "a pokud bys nedělal nic podezřelého, tak proč by tě potom znepokojovalo, jestli tě někdo sleduje?"

"Jsem podrážděný, protože ten chlapec, který přežil, aby otravoval ostatní, nezná význam respektu a soukromí!" Zavrčel Draco.

"Respektoval bych soukromí lidí, kdyby se ten člověk nepotuloval po tak pochybném místě jako je Obrtlá ulice!" Odsekl Harry.

"Měl by ses naučit držel dál od starostí jiných lidí a začít vydělávat víc peněz, abys uživil rodinu své přítelkyně! Řekl bych, že bude rodit víc dětí, než si ty budeš moct dovolit," řekl jízlivě Draco.

"Čím víc tím líp. Aspoň pomůže přivést na svět slušné lidi, místo zaplňování Azkabanu Smrtijedy nebo lidmi, které věří v tu nesmyslnou čistokrevnost," vyštěkl Harry.

Draco okamžitě vytáhl hůlku.

"Opovaž se říct něco o mém otci, Pottere," řekl Draco varovně, dobře věděl, na co Harry odkazuje. "Nebo prokleju ten tvůj zadek. Životní dluh nebo ne.."

"Posluž si, Malfoyi, rád se podívám na ty tvé pokusy mě proklít," odpověděl Harry, když také vysunul hůlku.

"Expelliarmus!" Vykřikl Draco.

Harry uhnul na stranu a kletba udeřila do další vázy, která opět spadla na zem a vylil se z ní její bílý obsah. Připojila se ke žluté tekutině na podlaze. Obě tekutiny se neobvykle rychle smíchaly a vytvořily svěle fialovou barvu.

"Stupefy!" Zařval Harry a vyslal kletbu.

Draco se jí také vyhnul. Kletba udeřila do středu vázy, která byla opřená proti zdi. Veškerý její obsah se opět vylil na zem.

"Harry ne!" Vypískla Hermiona, všichni se dívali na místo, kde by se měl každou chvíli objevit Borgin.

Nicméně Harry vůbec neposlouchal, jeho soustředění bylo pouze na jeho úhlavním nepříteli ze školy. Jejich kletby byly postupně agresivnější a bolestivější.

Kdyby Hermiona s Ginny nebyly tolik zabraný do souboje těch dvou, všimli by si přípravku na podlaze, který mezitím změnil barvu na červenou-oranžovou, když se smíchal s další tekutinou. Nicméně si těch detailů nevšimli, podívali se jedna na druhou, zatímco Draco s Harrym pořád bojovali.

Dva mladí muži po sobě dál vrhali kletby a už hodně objektů bylo zničeno, když kouzla minula svůj cíl. Hluk byl už tak velký, že se Borgin konečně vrátil zpět.

"Přestaňte! Co to vy dva sakra děláte v mém obchodě!" Vykřikl, jeho obličej byl plný vzteku.

Oba rivalové přestali, ale pořád se na sebe obezřetně dívali. Ztěžka oddechovali, zatímco je Borgin projel znepokojivým pohledem.
Nikdo si nevšiml rozlité tekutiny na podlaze, která měla svítivou barvu- střídala se tam zelená, modrá, žlutá. Z vnitřní části obchodu navíc vycházel zvláštní šepot.

"Teď to ukliďte, zatímco spočítám škody! To si všichni čtyři zaplatíte. Ničení mého majetku a chování jako u nezletilých dětí.."

Pak je tam zanechal při úklidu a šel do vnitřní části obchodu, aby našel ceny všech zničených předmětů.

Navzdory vzteku si všichni čtyři nemohli pomoct, ale měli pocit, že muž má radost z toho, že jim může nakalkulovat mnohem větší cenu a nezaslouženě si tak vydělat.

Hermiona několikrát otevřela pusu, ale pak ji hned zase zavřela, přemýšlela, jestli by měla říct větu já jsem ti to říkala.

"Budete se vy dva na sebe pořád jenom dívat, nebo nám taky pomůžete? Ginny a já nejsme zodpovědné za ten nepořádek. Pokud nás necháte všechno vyčistit samotné, tak vás budu muset oba proklít," řekla vážně Hermiona a vyndala hůlku.

"Slyšíte to?" Zamračila se najednou Ginny.

"Co?" Zeptala se Hermiona a otočila hlavu, aby na ni viděla. Harry s Dracem mírně snížili hůlky a také se podívali na Ginny.

"Vy to neslyšíte?" Zeptala se Ginny zaraženě. Všichni tři se pokoušili zaslechnout to, co měla na mysli.

" -uit sali tentu vanis palagu-"

Všichni čtyři okamžitě začali hledat zdroj toho zvuku a zjistili, že vychází z okna v obchodě. Sněhové vločky se změnily na miniaturní meteory z ledu. Bušily na okno, znělo to jako by korálky padaly na podlahu. Sníh zakryl všechny předměty, které stály venku, jediné, co viděli, byla bílá barva.

Tekutina na zemi začala měnit barvu mnohem rychleji a šepotání rovněž zrychlilo.

"Co... Co se to děje?" Zeptal se Harry a znepokojeně sledoval tekutinu na zemi.

"Pojďme odsud," navrhla Hermiona roztřeseně.

Pokusila se pohnout dozadu, tam kam Borgin odešel, ale byla zděšená, když zjistila, že nemůže hnout nohama. Vypadalo to, že je na místě přidržuje ta kapalina na podlaze.

"Nemůžu se pohnout," zašeptal Draco chraptivě.

"Borgine!" Vykřikl Harry. Tentokrát se obsah zbarvil do světle růžové a mírně zářil.

" -nes jaku pituva shun tupala-"

"Borgine!" Zařval Draco. Najednou všichni spadli na zem, jako kdyby se gravitace alespoň desetinásobně zvýšila.

"Co se to děje?" Zeptala se Ginny slabě.

Kapalina se přeměnila na zlověstnou červenou a šepot nepřestával. Ginny se podívala na Harryho a přítáhla se k němu. Vzal ji za ruku a mírně ji sevřel, jako by jí říkal, ať se nebojí.

Oslepující bílé světlo zaplnilo místnost, když šepot přestal. Když záře zmizela, obsah tekutiny a čtyři lidé už v té místnosti nebyli.

Nebyli tam, aby byli svědkem, jak zuří bouřka. Nebyli tam, aby slyšeli tlumený smích, který vnikl do oken Borgina a Burkese.

Nebyli tam, aby viděli osobu v černém oblečení proniknout do sněhových závějí.

* * *
říjen 1944
Brumbál se mírně zamračil. Věřil jejich příběhu, ale pořád tam byla spousta nezodpovězených otázek.

"Máte nějaké tušení, kdo by vás mohl chtít poslat do této doby?" Zeptal se Brumbál.

Hermiona zakroutila hlavou, "Volemort-"

Draco se nápadně zatřásl.

"Harry už Voldemorta porazil... v naší době," pokračovala Hermiona, "a většina jeho Smrtijedů už skončila v Azkabanu... Nevím, kdo by tohle mohl udělat."

"Voldemort? Smrtijedi?" Zeptal se nechápavě Brumbál.

"Tom Raddle, pane. Tom Raddle a jeho následovníci," odpověděl rychle Harry.

"Tom Raddle?" Škubnul s sebou Draco.

Harry musel potlačit smích, když zaslechl Dracovo zakňučení. Pokoušel se si udržet vážný výraz a jednoduše přikýl hlavou.

"To jako chcete říct, že... Že ten chlápek, na kterého jsme spadli, bude budoucí Pán zla?"

"Ano Malfoyi," odpověděla Hermiona a varovně se na něj podívala, aby přestal mluvit. Naneštěstí pro něj tyto novinky byly příliš šokující.

"Ne- ne, počkat. Vypadal... Vypadal normálně! Děláte si srandu... Ne! Není... Nemůže být Pán zla!" Draco odmítavě zakroutil hlavou.

"Naneštěstí je," povzdechl si Harry a nervozně si mnul ruku.

Draco vypadal, jako by měl brzy mít srdeční zástavu.

"Ne... Ne. Musíte si dělat srandu. Takže nás někdo poslal zpátky v čase, abychom mohli být svědky, jak se Pán zla stal Pánem zla? A my jsme spadli na Pána zla?" Zaskučel vyděšeně Draco.

Vypadalo to, že předcchozí (nebo v tomhle případě spíš budoucí) pouto s Voldemortem ho dost poznamenalo. Zbylí lidé v místnosti na něj koukali, jako by se úplně zbláznil.

"Máte představu, co to mohlo být na té zemi za tekutinu?" Zeptal se po chvíli Brumbál.

Všichni čtyři se shodli, že pokusit se uklidnit Draca je naprosto zbytečné.

"Ne," odpověděla Hermiona a zakroutila hlavou.

Brumbál se trochu zamračil a podíval se ven z okna. Po pár minutách se znovu otočil na čtyři mladé dospělé před ním. Všichni se na něj dívali s nadějí v očích.

"Bude to dost obtížné vás poslat zpět do vaší doby," řekl jemně.

Jeho slova působila hodně špatně na Dracovo šílené myšlení, jeho pusa se otevřela dokořán, zatímco se na Hermionině tváři objevil znepokojený pohled.

Něco, co by ani Brumbál nedokázal vyřešit?

"Ale pane-," začala Hermiona a zarazila se. Nevěděla, co říct.

Brumbál se na ně díval několik minut, než znovu otevřel pusu.

"Navrhuju, že tady všichni čtyři zůstanete, dokud nezjistím, jaká metoda cestováním času na vás byla použita," poradil jim, "také vám doporučuji zůstat tady v Bradavicích. Předpokládám, že jste Bradavičtí studenti?"

"Měli jsme být, ale během našeho posledního roku jsme tak nějak odešli na misi, na kterou jste nás poslal- No, vlastně Harryho," vysvětlovala Hermiona.

Brumbál přikývl. "Chápu. Už mi nic víc, prosím, neříkejte. Nechci změnit tu budoucnost, kterou znáte. Nicméně bych vám rád navrhl, abyste svůj poslední ročník dokončili tady."

Nad vyhlídkou dokončení ročníku Draco otevřel pusu, aby protestoval, ale ostatní lidé v místnosti ho ignorovali.

"Ano, profesore," odpověděla Hermiona vzrušeně.

Harry protočil otrávěně očima nad její očividnou radostí ze slov "školní práce" a "domácí úkoly."

"Pošlu někoho, kdo vám předá potřebné učebnice a další věci, které budete potřebovat. V jakých kolejích jste byli?"

"Byli jsme v Nebevíru," odpověděla Hermiona. Pak ukázala na Draca, "a on byl ve Zmijozelu."

"Všechny věci vám tedy pošlu do vašich pokojů," řekl Brumbál, "předpokládám, že si pamatujete, kde vaše koleje jsou?"

"Ano profesore," odpověděli všichni tři najednou.

Brumbál se podíval na Draca, který je zuřivě sledoval. "Rozumím, pane Malfoyi, že máte určitý konflikt s panem Potterem, slečnou Grangerovou a slečnou Weasleyovou. Nicméně vám musím poradit, abyste se toho tady zdržel, když jste teď v téhle době, tak by to mohlo věci jen zkomplikovat a možná by vás to mohlo dostat i do nebezpečí. Sice nechcete dokončit školní ročník a své vzdělání tady, ale vzhledem k tomu, že zatím nemáme způsob, jak vás poslat zpátky, navrhuju vám, abyste tady zůstal jako student sedmého ročníku."

Pohled vnitřního váhání se objevil na Dracově tváři. Jako by se rozhodoval, jestli by na ně teď hned měl začít křičet, nebo souhlasit s tím, co navrhli. Nakonec zdráhavě odpověděl, "ano profesore."

"Myslím, že změna jmen bude nezbytná, protože jména Malfoy, Potter a Weasley jsou v kouzelnickém světě velmi známá," řekl Brumbál a spojil si ruce.

Harry s Ginny se na sebe vzájemně podívali, zatímco Draco sledoval zeď, pořád byl očividně otrávený celou touhle situací.

"Můžu se jmenovat Weatherbyová," promluvila po chvíli Ginny.

"Já se tedy budu jmenovat Evans," rozhodl se Harry.

Brumbál se podíval na Draca.

"Malloy," odpověděl podrážděně.


"Budu vás muset požádat, abyste sem znovu příšli zítra ráno v sedm. Potřebuju vám dát rozřazovací testy, abych věděl, do jakých tříd vás umístit," řekl Brumbál. Všichni čtyři přikývli. "Velmi dobře tedy. Teď už můžete odejít na své koleje."


Prosím, nezapomeňte napsat komentář s názorem a ohodnotit, pokud jste tento díl četli. Zajímá mě, pokud má povídka nějaké čtenáře. Všem Vám moc děkuju. :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 denisa denisa | E-mail | 27. července 2017 v 15:22 | Reagovat

super konecne jsem se dockala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama