Ztraceni v čase- 3.kapitola

29. července 2017 v 8:20 | Any
Další kapitola! :) Musím se přiznat, že tenhle překlad mě opravdu baví. Hlasujte a komentujte a slibuju, že další díl brzy bude. :)


"To bylo docela jednoduché," poznamenala Hermiona radostně. Harry ani zdaleka nesdílel její štěstí. Draco se minulou noc rozhodl, že bude prostě ignorovat jejich přítomnost.
"Nicméně doufám, že se mi ty testy povedly."

Zrovna dokončili testy, které jim zadal Brumbál a šli do příslušné společenské místnosti.

Sluneční paprsky pronikaly skrz okna na chodbu. Někteří lidé na portrétech se pomalu protahovali a zívali, protože je už vzbudilo ranní svítání. Jen málo studentů bylo v tuhle dobu vzhůru, ale přesto u knihovny už zahlédli pár z nich.

"Samozřejmě, že se ti povedly, jsi Hermiona Grangerová," ujišťovala ji Ginny.


"Jenom mám strach, že některé z těch teorií se mohly během let změnit. Co když v naší době jsou správné, ale tady ne?" Zajímala se Hermiona a nervozně protáhla obličej.

"Moc se stresuješ, Hermiono," poznamenal Harry, "uklidni se. Jsem si jistý, že se dostaneš na každý předmět, který v Bradavicích nabízejí."

Oba se s Ginny okamžitě začali smát.

"Jen doufám, že ne na jasnovidectví," řekla Hermiona sarkasticky a protočila oči pod tou představou. "Pozor na propojení Marsu s Venuší!" Vykřikla Hermiona při přehnaném napodobení profesorky Trelawneyové. Harry s Ginny se začali smát ještě víc.

Hermiona se smála společně s nimi, dokud koutkem oka nezachytila Dracovo pohled. Z nějakého důvody navzdory všem těm posměškům a sprostým slovům, co na ni kdy použil během těch let v Bradavicích, jí ho bylo líto. Ona u sebe měla své přátele, ale on byl úplně sám.

"Malfoyi."

Otočil se směrem k nim a tázavě se na ni podíval. Nervozně se kousla do spodního rtu, nebyla si jistá, jak by měla zformulovat další slova. Nakonec sesbíralaveškerou odvahu a podívala se mu přímo do očí.

"Vím, že v minulosti jsme měli hodně konfliktů, ale teď jsme úplně v jiné době a nikdo tady neví kdo jsme nebo čím jsme si prošli. Ráda bych navrhla příměří, klidně i dočasný, dokud se nevrátíme zpět do naší doby," řekla Hermiona.

Draco se zamračil a podíval se na úplně druhou stranu.

"Nestojím o tvou pomoc," zamumlal.

Ginny se přestala smát a sledovala jejich rozhovor. Harry se naštvaně podíval na Draca. Hermiona z toho měla pocit, že se chystá vyndat hůlku a proklít Malfoye.

"Malfoyi," začala pomalu.

Otočil se a vztekle se na ně podíval.

"Řekl jsem, že nestojím o tvou pomoc!" Vyštěkl. "Skončil jsem tady kvůli vám třem. A teď se to snažíš napravit tím, že budeš předstírat milé chování? Takhle to nefunguje-"

"Jak se jenom opovažuješ ji obviňovat z takových věcí!" Zařval Harry, jeho obličej byl plný zuřivosti. "Hermiona měla jen starost, protože TY budeš na stejné koleji jako Rad-"

Hermiona ho pohotově zatahala za hábit.

"Harry," varovala ho.

Harry jí věnoval uklidňující pohled a pak se otočil na Draca.

"Fajn! Tak si klidně buď tvrdohlavej kretén! My nebudeme stát na konci jeho hůlky, až uděláš něco neuváženého, co se mu nebude líbit," zasyčel Harry a chytl Hermionu s Ginny. Táhl je k Nebelvírské věži. Malfoy stál na místě a překvapeně je sledoval.

* * *
"Pro Merlina Tome! Není ti nic?" Zaslechli Harry, Hermiona a Ginny zaskučet ženský hlas, když seděli u nebelvírského stolu a snídali.

Byli zvědaví, odkud ten zdroj hluku pochází, a tak se otočili a sledovali, jak mladá žena spěchá ke zmijozelskému stolu. Blonďaté vlasy měla volně rozpuštěné podél ramen. Podtrhovaly její srdíčkový tvar obličeje. Její oči byly plné znepokojení, jakmile se přiblížila k Tomovi. Všichni tři se shodli, že vypadá jako hezčí verze Pansy Parkinsonové.

"I kdybych předtím byla úplně zdravá, tak teď už jsem smrtelně nemocná," zašeptala Ginny znechuceně, když sledovala, jak se ta žena na Toma skoro vrhla.

Harry s Hermionou si odfrkli.

"Je to jen pár drobných zranění, Iris, děkuji za tvou starost," odpověděl Tom s úsměvem, který přiváděl do mdlob dívky okolo.

"Ty dívky to trochu přehánějí, ne?" Zeptal se Harry naprosto zmateně.

Ve čtvrtém ročníku viděl dívky omdlévat z Viktora Kruma, ale nikdy to nebylo až v takovém rozsahu jako tady. Studentky nebyly jediné, které mladý Voldemort přitahoval. Zdálo se, že jeho šarm rovněž zabíral i na profesory.

"To bych řekla," zamumlala Ginny, když si skoro zabořila obličej do talíře.

Harry povytáhl obočí nad její reakcí a otočil se k Hermioně, aby dostal i její odpověď. Kousavě se dívala do strany a broukala si nějakou písničku. Obě mladé čarodějky dobře věděly, že Tom Raddle je blázen, který nutně potřebuje psychickou pomoc. Nicméně nemělo žádný smysl popírat fakt, že byl zároveň neskutečně pohlednej.

"Ahoj!" Přerušil je neznámý hlas a ukončil tak mezi nimi to zvláštní ticho.

Překvapeně se podívali nahoru. Stál tam vysoký muž s výrazně zrzavými vlasy a pihami. Měl na sobě černé oblečení, které nosili všichni studenti v Bradavicích. Znak na jeho prsou potvrzoval fakt, že byl také z Nebelvíru.

"Ahoj," odpověděli všichni tři jednohlasně.

"Jmenuju se Gareth Weasley," představil se a blýskl po nich zářivým úsměvem. "Nikdy předtím jsem vás tady neviděl. Hádám, že jste ti noví studenti, o kterých jsem včera slyšel v nebelvírské společenské místnosti. Vítejte v Bradavicích! Předpokládám, že jste také z Nebelvíru, když sedíte u našeho stolu."

"Ano, jsme z Nebelvíru," usmála se vroucně Hermiona na hovorného mladého muže.

"Skvěle! Smím vědět, jak se jmenujete?"

Všichni tři se Garethovi postupně představili.

Usmál se na ně, jamile si zapamatoval jejich jména a posadil se na místo vedle Hermiony. "Rád vás poznávám. Doufám, že se třemi novými studenty se nám už konečně podaří vyhrát školní pohár."

"Konečně?" Zeptala se Ginny.

"No za posledních pár let školní pohár vždycky vyhrál Zmijozel. Ani se tomu nedivím. Jak by někdy mohli prohrát s Tomem Raddlem v jejich koleji? Je zatraceně skvělej! Nikdy jsem neviděl někoho tak chytrýho jako je on... No možná ještě Brumbála. Všichni profesoři ho zbožňují kvůli jeho talentu na magii," odpověděl s povzdechnutím Gareth, když se podíval ke zmijozelskému stolu.

Harry se tajemně podíval na Toma. Nicméně další Garethova slova málem způsobila, že všichni tři sletěli ze židle.

"Ale je to skvělej chlápek. Hodně nápomocnej a ochotnej k lidem, kteří ho požádají o pomoc."

"Seš si jistej, že mluvíme o tom stejném člověkovi?" Zeptal se Harry. Garethovo názor na budoucího Pána zla mu způsoboval závratě.

Gareth se na něj zvědavě podíval, když si na talířek nabral pár vajíček.

"Vy jste ho už poznali? Zvláštní... Většina lidí, která měla šanci s ním mluvit, ho považuje za milého a okouzlujícího," poznamenal překvapeně, "možná byl ve špatné náladě, když jste se setkali?"

"No, ano, už jsme ho potkali. Vypadá jako milý člověk," odpověděla Hermiona s nuceným úsměvem.

Pochopila, že se musí chovat, jako kdyby tu byli noví, pokud nechtěli, aby je lidé začali podezřívat. A proto se museli tvářit jako že nemají sebemenší tušení o všech těch tajemstvích, které Tom Raddle skrývá.

"Opravdu?" Zeptal se Gareth překvapeně, "jak jste ho poznali?"

"No.. Tak nějak jsme na něj spadli-"

Gareth vykulil oči.

"Když jsme s pomocí přenašedla cestovali do Bradavic," dokončila to Hermiona.

"Spadnout přímo na našeho prefekta hned první den, co jste tady? Neuvěřitelný!" Poznamenal udiveně. Jeho obličej jasně ukazoval právě probíhající souboj mezi úžasem a údivem.

"Byla to nehoda," doplnila ho rychle.

"Ale stejně... Wow!" Vydech Gareth.

"Wow co?" Zeptal se další hlas.

Všichni se podívali jeho směrem a spatřili vysokého kluka s černými neposednými vlasy a tmavě hnědýma očima. Nedalo se pochybovat o tom, jakého předka právě potkali. Harry se musel hodně přemáhat, aby okamžitě nevyskočil ze sedačky z obrovského nadšení, jaké v něm vyvolával ten tmavovlasý muž.

"Tihle čtyři spadli přímo na Toma hned první den, co sem přijeli," odpověděl vzrušeně Gareth.

Nebelvírčan s neposednými černými vlasy se na ně podíval s vykulenýma očima. "Je lepší se okamžitě někde skrýt, když okolo sebe vidíš nějaké z mnoha Raddlovo obdivovatelů. Mohou vás svou posedlostí rozsekat na kusy," zasmál se.

Hermiona měla najednou znepokojivý pocit, že si nedělá srandu, ale že to je realita. Ginny se tvářila, jako kdyby si to už dovedla živě představit.

"A mimochodem, jsem Joseph. Joseph Potter."

"Ráda tě poznávám," usmála se Hermiona jakmile se všichni vzájemně představili.

"Už víte jaké budete mít hodiny?" Zeptal se Joseph, když se posadil vedla Garetha a začal si talíř plnit jídlem.

"Ještě ne. Teprve dneska ráno jsme dělali testy, ale Brumbál nám slíbil, že výsledky dostaneme během snídaně," odpověděla Hermiona.

Jakmile to zmínila, tak se podívala k učitelskému stolu a byla spokojená, když viděla Brumbála, jak k nim míří.

"Dobré ráno slečno Grangerová, pane Evansi a slečno Weatherbyová," pozdravil je všechny zdvořile, "samozřejmě i vám pane Pottere, pane Weasley."

"Dobré ráno, profesore," odpověděli všichni sborem.

Brumbál vytáhl několik listů pergamenu.

"Tohle jsou vaše rozvrhy," vysvětloval, "pokud budete mít ohledně nich nějaké otázky, můžete mě vyhledat o přestávce mezi hodinami."

"Děkujeme, profesore," vypískla Hermiona šťastně, jakmile si prohlédla svůj rozvrh.

Brumbál už byl na odchodu, když Harry zvolal: "Profesore!"

Starý čaroděj se na něj tázavě podíval.

Harry ukázal na Hermionin rozvrh, "jak je možné, že někdo může stihnout takové množství hodin?"

Hermiona se na něj podívala, zatímco Ginny potlačovala smích. Brumbál se pousmál a pak se vydal zpátky k profesorskému stolu.

"No nazdar! Má skoro tolik hodin jako náš primus!" Poznamenal Gareth, když se podíval na její rozvrh.

"Skoro?" Divila se Ginny a povytáhla obočí.

Gareth přikývl, "má asi o jednu nebo dvě hodiny víc než ona. To je celý," vysvětloval. Harry, Hermiona a Ginny se na sebe vzájemně podívali s pusou dokořán údivem.

"Jak je to vůbec možný? Spí nebo jí vůbec někdy?" Zeptala se Hermiona, právě teď vypadala naprosto otráveně díky jistému Zmijozelovu dědici.

"Stíhá to, protože se v podstatě nemusí učit, nikdy jsem ho neviděl studovat. Asi mu to všechno dochází rovnou při hodinách," poznamenal Joseph.

Hermiona v údivu silně vrazila vidličku do šunky na talíři.

"Odkud toho o něm tolik víš?" Zeptal se Harry a pozorně sledoval výraz na tváři muže, který byl skutečně jeho předek.

Upřímně doufal, že Joseph není jedním z Voldemortových následovníků, protože to by potom celkem vážně uvažoval nad utopením se v jezeře.

"No každý zná Raddlův rozvrh," odpověděl uvolněně, "stačí jen jít za těmi davy holek."

"To určitě musíš přehánět," zasmál se Harry.

"Nebyl jsi tady dostatečně dlouho, Harry. Nevíš, jak reaguje většina holek, když je poblíž. Běžné odpovědi většinou zahrnují hihňání, další hihňání a pak mdloby," vysvětloval. Všichni tři cestovatelé časem se pobaveně zasmáli. Pak se k nim posunul blíž a zašeptal: "dokonce hodně holek z naší koleje ho taky tajně obdivuje."

Svůdně se usmál na obě dvě čarodějky u stolu.

"Pokud ovšem nepatřiš i ty mezi ně," zasmála se Ginny, když mu to vrátila.

Joseph se na ni podíval.

"No jasně že ano. Miloval bych být v Tomově náručí," odpověděl pronikavým hlasem a dlouhými řasami zamrkal na trio.
"Tom tady, Tom támhle. Všude pořád samej Tom! Už toho mám dost."

Harry, Hermiona a Ginny se zasmáli.

"Ty ho nemáš příliš rád, že ne?" Zpozoroval Harry.

"Nemá," promluvil Gareth, "jenom žárlí, protože Raddle má každou holku po pouhém mávnutí ruky.

Joseph se tvářil poníženě. "Cože? Já a žárlit? To si ze mě musíš dělat srandu, kámo," řekl dramatickým hlasem, "jsem Joseph Potter. Potřebuju se snad sám snižovat na nějakého žárlivého imbecila? Nemyslím si."

Všichni tři se znovu zasmáli.

"Prostě mu nevěřím, to je celý," vysvětloval Joseph.

"Nevěříš mu?" Zeptal se Harry.

"Je hodně tajnůstkářskej, když už se mě na to ptáš," poznamenal Joseph.

Gareth vykulil oči. "Tobě se zdá každej až moc podezřelej," smál se, "všichni profesoří ho milují, takže na něm nemůže být nic špatnýho."

"Brumbál ne," upozornil ho Joseph, "ačkoliv to nikdy neřekne nahlas, tak je vidět, že Raddlea neupřednostňuje před zbylými studenty jako to dělají ostatní profesoři."

"No chodí do Zmijozelu, tak je jasný, že musí mít nějaké typické chování Zmijozelu," odůvodnil si to Gareth a pokrčil rameny.

Harry s Ginny se na sebe vzájemně podívali. Zdálo se, že Gareth má z nějakého důvodu Toma docela rád.

"Hmm. Ale každopádně to není nic, co by nám mělo dělat starost," řekl Joseph. Potom se zazubil na trio. "Tak co? Neměli bychom vám ukázat okolí hradu, abyste se neztratili?"

"Ne," začal Harry, ale byl přerušen Hermionou, která ho pod stolem silně praštila do stehna.

Dal si ruku před pusu, aby zabránil hlasitému výlevu nad bolestí, kterou mu její rána způsobila.

Oba dva mladí muží se na něj podivně podívali, zatímco Hermiona se na něj omluvně usmála.

"Od včerejší noci má silnou bolest břicha a opravdu už se chce vrátit zpátky na kolej, aby si mohl odpočinout. Nicméně bychom se potřebovali naučit, jak se orientovat v okolí školy, nebo bychom se tady mohli doopravdy ztratit," zalhala.

Chápavý výraz se objevil na tváři obou mladých kouzelníků.

"V pořádku. Můžeme vám to tady ukázat i zítra," řekl Joseph a pokrčil uvolněně rameny.

Harry si otráveně přejížděl po stehně.

"Jsem v pohodě, vážně," vyklopil ze sebe Harry skrz zaťaté zuby a střelil po Hermioně nasupeným pohledem. "Pojďme."

Pomalu se zvedli a vydali se ke dveřím Velké síně.

"Děkuju moc, Hermiono. Příště mě laskavě upozorni, až mě budeš chtít znovu ozdobit modřinami," zasyčel na ni naštvaně Harry.

"Je to náš první den tady. Musíme se tvářit, že se tu vůbec nevyznáme," odpověděla tiše.

"No jasně," zašeptal Harry a tvářil se jako by to konečně pochopil.

Hermiona si povzdechla. Tohle bude dlouhá cesta.

"Jenom pár informací na začátek," usmál se na ně Gareth. "Jak jistě víte, ředitel je Dippet. Pro představu, je to takový starý kozel." Všichni tři se zasmáli nad jeho popisem. "Ředitel naší koleje je profesor Brumbál, který rovněž učí přeměňování."

"Podle mě je to ten nejmoudřejší profesor v Bradavicích," přerušil ho Joseph.

"Profesor Křiklan je ředitelem Zmijozelu a učí lektvary," pokračoval Gareth.

"Podle mých rodičů je hodně odlišnej od předchozích ředitelů Zmijozelu," dodal Joseph, "je odlišný po mnoha stránkách."

"Má tendenci nadržovat studentům, kteří buď mají někoho slavného v rodině, nebo jsou obzvlášť nadaní na lektvary."

"Nicméně neprotěžuje Zmijozelské nad jinými studenty, což je dost dobrý," ušklíbl se Joseph, "Raddle už si omotal okolo prstu většinu profesorů."

"Jako kdyby Tom nebyl jeho oblíbeným studentem tak jako tak, Josephe," protočil oči Gareth.

"Dobrý postřeh," zasmál se Joseph.

"A učitelem Kouzelných formulí a zároveň ředitelem havraspárské koleje je profesor Kratiknot. Je to celkem příjemný starý chlapík," pokračoval Gareth.

"Ale to neznamená, že nemá špatný nálady. Většinou mu nevadí, když si děláme srandu při hodinách, ale pokud to přeženeš, tak můžeš schytat esej na několik týdnů."

"Profesorka Fernsová učí bylinkářství a je ředitelkou Mrzimoru," řekl Gareth, "je hodně milá a laskavá."

"A nudná," přikývl Joseph, "kdybychom při jejích hodinách nestáli, tak by tam spalo stejné množství studentů jako při hodinách Dějin čar a kouzel s profesorem Binnsem."

"Ten nejdebilnější předmět ve škole," poznamenal Gareth, "a navíc si nikdy nezapamatuje vaše jména."

"Připravte si polštáře a začarujte je tak, aby vypadaly jako zápisník," navrhl Gareth.

"Hodiny Obrany proti černé magii profesorky Merrythoughtové jsou docela zajímavé."

"Skoro tak zábavný jako Brumbálovo hodiny."

"Pořád se jenom učíš, fakt mě bolí, že to musím říct, ale má dokonce víc trpělivosti než Brumbál," přiznal zdráhavě Joseph.

Trio se na sebe vzájemně usmálo. Způsob, jakým mluvili Joseph s Garethem, jim silně připomínal Weasleyovic dvojčata- Freda a George.

"Primuska je Augusta Rookwoodová," povzdechl si Joseph, když přestali mluvit o Bradavických profesorech. "Sice je z Nebelvíru, ale to jí nebrání v odvádění fakt špatné práce."

"Co máš na mysli?" Zajímala se Ginny a nakrčila obočí.

"Její dvojče, Augustus, chodí do zmijozelu," vysvětloval Gareth, "pochází z čistokrevné rodiny, takže někdy-"

"Vždycky, Weasley, vždycky," opravil ho Joseph.

"-si myslí, že je o něco lepší než všichni ostatní," dokončil to Gareth.

"O dost lepší," opravil ho znovu Joseph.

Harry s Hermionou se ustaraně podívali na Ginny. Na tváři měla vražedný výraz. Nemohli jí to vyčítat vzhledem k tomu, že Freda zabil právě Augustus Rookwood.

"A primus je Tom Raddle, chodí do Zmijozelu. Z té koleje je jediný slušný koho znám," poznamenal Gareth.

Všichni tři si museli dát hodně záležet, aby se nezačali smát.

"Ačkoliv ho opravdu nemám rád, tak musím uznat, že k Nebelvírským je mnohem zdvořilejší než ostatní Zmijozelští," přiznal Joseph, "aspoň se snaží být férovej, když na to přijde. Ostatní Zmijozelští... No to uvidíte sami, až tu budete delší dobu. Je to vlastně válka mezi dvěma kolejemi."

"A co ty zbylé dvě koleje?" Zeptala se Hermiona.

"No samozřejmě se nedá řict, že by je ta rivalita mezi kolejemi nezajímala, zajímá."

"Pokud si chceš pořádně udělat přehled o tom kdo je přítel a kdo nepřítel, tak Mrzimorští by většinou radši pomohli nám, zatímco Havraspárští by pravděpodobně stranili Zmijozelským," řekl znechuceně Gareth. "Ale normálně se obě koleje pokoušejí zůstat neutrální."

"Tak neutrální jak jen můžou být," doplnil ho rozmrzele Joseph.

Trio se na sebe znovu podívalo, zatímco Gareth s Josephem dál klábosili.

I když neměli sebemenší tušení co se stane během dalších dnů, byla tu jedna věc, kterou si jistí byli- nikdy to tu nebude úplně nezáživné.

* * *
Hermiona si položila brk na lavici, zatímco čekala, až začne hodina kouzelných formulí. Ginny chodila z důvodu, který věděli pouze oni a Brumbál, do šestého ročníku místo sedmého.

Harry, Joseph a Gareth seděli vedle ní a bavili se o konkurzu do Famfrpálového týmu, který měl brzy začít.

Brunetka a blondýna se posadili do přední části třídy a diskutovaly o bůhvíčem. Jinak už v učebně nikdo jiný nebyl.

To se změnilo ve chvíli, kdy do třídy vkročil Tom Raddle. Rozhovor mezi dívkami ustal. Obě se upřeně dívaly na mladého muže. Tři muži vedle ní si ani nevšimli přítomnosti dalšího člověka ve třídě.

"Ahoj Tome," zvolaly flirtovně dívky z přední lavice.

"Dobré ráno," odpověděl Tom s úsměvem, který způsobil, že se dívky začaly hihňat.

Hermiona protočila oči. Uvědomovala si, že tenhle rok bude ještě horší než čtvrtý ročník s Viktorem Krumem v Bradavicích. Kdykoliv Krum vešel do knihovny, tak se okolo něj okamžitě hemžil dav nadšených dívek.
To Hermioně způsobovalo mnoho problémů, protože bylo hodně těžké studovat při jejich neustálém kvílení a štěbetání.

Nemohla si pomoct, ale zaraženě zírala, když se Tom rozhodl se posadit vedle ní. Dívky vepředu se okamžitě otočily a přejely ji pohledem.
Hermiona byla celkem naštvaná, protože po něm nechtěla, aby si sedal vedle ní.

Dobrotivé nebe, když chceš aby seděl vedle, tak proč se napřed nemůže normálně zeptat? Jako kdyby velký Lord Voldemort někdy přijímal instrukce od nás "obyčejných lidských bytostí", přemýšlela Hermiona a potlačila nutkání na něj vyvalit oči.

"Velký Lord Voldemort" na ni rychle pokývl hlavou než se posadil.

"Proč tady sedíš?" Zeptala se Hermiona bez přemýšlení.

Až když slova opustila její ústa, tak si začínala uvědomovat, jak hloupě to muselo znít. V Bradavicích stejně nikdy nebyla pro studenty nějak vyznačená místa.

Tom se na ni podíval, na jeho tváři byl vidět údiv.

Dokonalý obrázek nevinnosti.

Kdyby nevěděla o všech těch zločinech, které v budoucnosti spáchal, tak by hned uvěřila, že je nevinný. Nikdo by nikdy neuvěřil, že takový mladík jako on v budoucnosti spáchá takové zlo, které po sobě zanechá tisíce mrtvých.

Hermiona se nad tím mírně ušklíbla. Kdyby z něj neměl být zlý čaroděj, tak by dělala úplně to samé jako každá dívka v Bradavicích. Mohla by na něj myslet, aniž by přitom cítila vinu.

"Obvykle tady sedí, Hermiono," vysvětloval Gareth. Uvolněně se poškrábal na zátylku. "No vlastně obvykle sedí na tvém místě, ale protože jsi mu ho zabrala-"

Hermiona se na něj podívala.

"Ou," odpověděla zaraženě. Pozorovala, jak si Tom elegantně položil na stůl inkoust a listy pergamenu.
Pak se otočila zpět na Garetha a zašeptala: "Je to tvůj kamarád nebo tak něco?"

Gareth zakroutil hlavou.

"Spíš ne. Znám ho, protože mi ve třetím ročníku tak nějak pomohl," vysvětloval. Rozpačitě se usmál. "Řekl jsem Josephovi, že jsem zapomněl udělat esej, který měl být hotový do dalšího dne. Nemohl mi pomoct, protože je na tenhle předmět úplný antitalent. Tom nás zaslechl se o tom bavit a nabídl se, že mi pomůže. Zůstal vzhůru skoro celou noc, aby mi pomohl s výzkumem a pak to po mně celé překontroloval."

"Ou," bylo všechno, co Hermiona dokázala říct. Kradmo se podívala na Toma, který si četl poznámky z minulé hodiny.

Zamračila se a po chvíli se otočila na Garetha, který byl opět ponořený do konverzace s Josephem, zase o Famfrpálu.
Harry se na ni krátce podíval, než se znovu připojil k jejich rozhovoru. Přesně věděla na co teď myslí, bylo to to samé nad čím sama uvažovala.

Pokud byl Gareth opravdu předkem Weasleyových, tak si uvědomovala, že by měl být napsaný jako krvezrádce ve Voldemortově knize. Weasleyovi určitě neměli moc nebo majetek. Ale proč se v tom případě k němu Tom choval tak mile? Ani jí, ani Harrymu to nedávalo vůbec žádný smysl.

Když se znovu podívala na Toma, tak skoro vyletěla z místa, když si všimla, že se na ni dívá. Usmál se na ni předtím než se znovu vrátil ke svým poznámkám jako by se nic nestalo.

Něco se stalo! Hermiona nebyla typ člověka, který by snadno přehlížel detaily.

Díky chladnokrevnému pohledu v očích Toma Rojvola Raddlea jí tělem projela husí kůže.

A pocit, který jí ten pohled způsoboval, se jí vůbec nelíbil.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama