Ztraceni v čase- 4.kapitola

31. července 2017 v 23:34 | Any
Tak přidávám další kapitolu. :) Napište mi prosím názor a nezapomeňte ohodnotit. :) Všem moc děkuji! :)


"Tohle je směšný," povzdechla si Hermiona a zoufale zabořila hlavu do dlaní. Nachvíli se odmlčela, vyrušil je typický ruch Nebelvírské společenské místnosti.
Pak se znovu ujala slova, "mělo to už skončit. Neměli bychom se znovu setkávat s Vol... Vy víte kým."

Usoudili, že používat jméno Voldemort je příliš nebezpečné, pouze jeho následovníci by ho měli znát. Navíc měli příliš malé zkušenosti a pořádně ani nevěděli, kdo spolupracuje s budoucím pánem zla a kdo ne.


Ginny se ustaraně podívala na svého snoubence, očividně byla znepokojená informací, že nejnebezpečnější kouzelník z jejich doby, se o ně až příliš zajímá.

"Ale... Říkala jsi, že se na nás jenom díval, ne? To neznamená, že nám něco udělá. Mohl by?" Zeptala se bojácně Ginny.

"Nebyla by sranda, kdyby mi bylo souzeno ho porazit a pak se vrátit v čase a být zabit tím samým člověkem?" Poznamenal Harry zamyšleně.

"To není vtipný, Harry," odpověděla Ginny a nejistě se zatřásla.

Harry jí jemně položil ruku na rameno.

"Mrzí mě to," omluvil se pohotově.

Ginny zakroutila hlavou, aby naznačila, že se nic nestalo.

"Myslím, že se musíme chovat nenápadně," navrhla Hermiona, nad tou myšlenkou mírně nakrčila obočí. "Naštěstí z příjezdu cizích studentů do Bradavic nedělali nějak velkou událost. I když upřímně si myslím, že to Brumbál Dippetovi něco takového vymluvil. To by bylo to úplně poslední, co bychom teď ještě potřebovali. A co se týče našeho návratu domů, Brumbál během roku určitě něco najde. Jak těžké to může být? Když mluvíme o Brumbálovi?"

"Pokud ovšem budeme žít tak dlouho, abychom se ještě mohli vrátit domů," řekl tiše Harry, "nemáš sebemenší představu, kolik zločinů už dokázal napáchat v tomhle věku. Nemluvě o tom, že ta... Tamta věc je pořád naživu."

Čarodějka pochopila, že mluví o baziliškovi. Sklíčeně si povzdechla. Všimla si, že je sledovala nějaká mladá dívka v rohu místnosti. Měla tmavé vlasy dlouhé k ramenům a přísně vypadající oči. Na její tváři se objevil chladný úsměv směrem k nim, dokud se nepodívala jinam.

"Kdo je to?" Zeptala se Hermiona, její oči pořád spočívaly na Nebelvírčance.

Harry se zamyšleně podíval jejím směrem.

"Není to Augusta Rookwoodová?" Zeptal se, "Joseph mě na ni dneska při přeměňování upozornil," řekl tišeji, "a nejmenuje se náhodou Nevillovo babička Augusta?"

Hermiona s Ginny na něj upřeně zíraly.

"Takže Neville je příbuzný Rookwoodů?" Zasyčela Ginny.

"To nevím. Ale nějak si vybavuju, že jeho babička se jmenuje Augusta," odpověděl Harry, "nikdy jsem se ho neptal, jak se jmenovala za svobodna. Vlastně mi do toho ani nikdy nic nebylo."

Všichni tři se opět podívali na primusku, která teď vedla živou diskuzi s dalšími nebelvírskými studenty sedmého ročníku.

"Nevypadá zrovna přátelsky," poznamenala Ginny.

"To vážně ne," souhlasil Harry a zasmál se, "ani jako stará není moc přátelská."

Obě čarodějky se zasmály nad jeho ohodnocením. Když se přestali smát, tak mezi nimi na nějakou dobu zavládlo ticho. Dívali se do hořícího ohně v krbu. Nikdy pořádně nepochopili, proč Bradavičtí skřítci začínali topit tak brzo. Sice bylo chladno, ale také se nadalo říct, že by byla nějaká velká zima.

"Myslím, že bychom brzy měli zajít zkontrolovat Mal- Malloye," navrhla Hermiona po chvíli. "Větší starost mám o něj než o nás. My aspoň máme to pohodlí, že jsme v úplně jiné koleji. Musí sdílet pokoj s Vy víte kým a jeho nejbližšími přáteli."

"Jsi si tím jistá?" Zeptala se Ginny, když se protáhla v pohodném křesle, ve kterém seděla. "Dost jasně nám řekl, ať ho necháme napokoji."

"Já vím," odpověděla Hermiona, "ale pořád mu nepřeju, aby utrpěl nějakou újmu. Jenom doufám, že nic nepokazil."

Ginny si povzdechla a pokrčila rameny, "no když na tom trváš."

"Docela bych se chtěl znovu podívat do hlavy Vy víte koho," zavtipkoval Harry, když mířili ke schodům. Pokoušel se situaci, v jaké se nacházeli, alespoň trochu odlehčit.

Dívky naneštěstí jeho pokus patřičně neocenily a místo toho se na něj přísně podívaly.


* * *

Snažili se najít nějakou příležitost, aby si mohli promluvit s Dracem, ale ukázalo se to jako nemožné. Pořád měli pocit, že Tom je mlčky sleduje a už vůbec tomu nepomáhal fakt, že byl na každé hodině jako oni. Kromě toho se jim Draco pořád vyhýbal, jako kdyby měli mor. Odmítal jim dát šanci ho zahnat do úzkých.

"Myslím, že bychom se na to měli prostě vykašlat, Hermiono," navrhl Harry, když šli k učebně lektvarů. "Vždyť ti Malfoy sám řekl, ať ho necháš."

Mladá čarodějka se na něj nesouhlasně podívala.

"Už jsem ti to říkala, Harry. Pokud něco pokazí, tak se všichni dostaneme do velkých potíží," vysvětlovala. Pokračovala už tiším hlasem, "sice jsme sem nepřišli klasickým způsobem při cestování časem, ale jsem si jistá, že tohle platí i tak. Nesmíme změnit budoucnost."

"Ale copak už ji neměníme?" Zašeptal Harry, "ty-víš-kdo mě vidí teď a i v budoucnosti. Copak nebude vědět, že Harry Potter je vlastně Harry Evans?"

"Pravděpodobně si bude myslet, že jsi předek Harryho Pottera, nebo něco podobného," odpověděla zamračeně.

"Myslel jsem si, že má být chytrej," poznamenal Harry a povytáhl obočí.

"Údajně," souhlasila Hermiona, "ale je to za padesát let. Pravděpodobně na tebe zapomene. A navíc, jak by mohl vědět, že nějaký blbec až vyroste, tak bude vypadat přesně jako jeho spolužák z Bradavic?"

Harry si odfrkl.

"A nezmínil si náhodou, že sám říkal, že vypadáš tak trochu jako on? Pravděpodobně si myslí, že je běžné, že někteří lidé si jsou podobní. A když se nesnažíme na sebe příliš strhávat pozornost, tak by ani neměl mít šanci tě poznat."

"Jaksi zapomínáš na fakt, že problémy mě hodně často vyhledávají," povzdechl si, "hlavně když je do toho zapojenej i on."

Hermiona přikývla a rozhlédla se po chodbě, aby zjistila, jak jsou daleko od učebny. Zděšeně vykulila oči a prudce zastavila. Harry se na ni zmateně podíval.

"Ginny!" Zvolala a znovu se dala do pohybu. Svého společníka nechala daleko za sebou.

Harry nějakou chvíli neměl sebemenší tušení, co se děje. První jeho myšlenka byla, že Smrtijedi útočí na studenty. Když viděl to samé co jeho kamarádka, tak okamžitě spěchal za ní.

Ginny stála před učebnou lektvarů, ale nebyla sama. Určitý muž s tmavými vlasy stál hned vedle ní.
Tvářila se uvolněněji, jakmile uviděla Hermionu.

Tom se na ni podíval s mírným zájmem. "Dobré odpoledne, slečno Grangerová," pozdravil ji s příjemným úsměvem na tváři, "domnívám se, že přesně tak vám profesoři říkají."

"Dobrý den i vám, pane Raddle," odpověděla Hermiona, když se postavila mírně před Ginny.

Ačkoliv Ginny nikdy nedávala veřejně najevo své rozpaky, svěřila se Hermioně, že se nikdy úplně nevyrovnala nad údálostmi ze svého prvního ročníku v Bradavicích. Vpomínky na to, jak ji Tom okouzlil a manipuloval s ní, byly v její hlavě pořád čerstvé.

"Prosím, říkej mi Tome místo pane Raddle," trval na svém.

"Jistě, Tome," odpověděla Hermiona. Doufala že úsměv, který se jí podařil udělat, vypadal stejně upřímně jako ten jeho. "Ginny už by měla jít na hodinu, aby nedorazila pozdě."

Podívala se na zrzku, která rychle přikývla hlavou.

"Omlouvám se, pokud jsem tě příliš zdržel, Ginny. Upřímně doufám, že někdy příště budeme moct dokončit náš rozhovor," řekl Tom a otočil se na Ginny.

"Rozhovor?" Zeptal se Harry a ochranářsky jí položil ruku kolem pasu.

Tomovo oči se zastavily na kratičký moment na jeho ruce, než se mu podíval přímo do očí.

"Jenom neformální rozhovor, pane Evansi," odpověděl jednoduše, "jako primus doufám, že se v Bradavicích budete cítit jako doma."

"Předpokládám, že stejně jako ty," vyštěkl Harry dřív než ho Hermiona stihla zastavit.

Zavládlo mezi nimi nepříjemné ticho. Hermiona se nejistě podívala na Raddlea, který se flegmaticky díval na Harryho. Druhý jmenovaný koukal do země a nervozně přešlapoval nohama. Jeho tělo bylo strnulé, jako by se buď chystal utéct nebo začít bojovat. Hermiona byla přesvědčená, že právě teď svírá hůlku a chystá se na smrtelný úder.

Vyděšený výraz se objevil na Ginnyně tváři, jako by právě před sebou viděla budoucího Voldemorta. Její oči byly vykulené, Hermioně připomínaly oči srny, a dokonce i pihy jí zbledly o několik odstínů. Hermiona na chvíli měla pocit, jako by se dívala na mladší verzi Ginny, na Ginny krátce po tom incidentu s Tomovým deníkem.

Bylo to jako celá věčnost, když Tom konečně znovu promluvil, "Ano, přesně jako já," odpověděl jemně.

Hermiona se pokoušela zjistit, na co může myslet, ale bezúspěšně. Tom se na ni tázavě podíval, když si uvědomila, že na něj zírá až příliš pozorně a nápadně.

Její tváře zčervenaly, upřímně si přála, aby někdo prostě vyskočil a zasáhl ji smrtelnou kletbou. Raddle si teď pravděpodobně bude myslet, že je jedna z jeho obdivovatelek. Pohledem se otočila k Harrymu, doufala, že její obličej nebyl tak červený, jak si myslela že je. I kdyby byl, tak byla přesvědčená, že její kamarád si toho nevšimne, protože vypadal znepokojeně nad svou vlastní chybou.

A asi tolik k plánu neupozornit na sebe mladého Voldemorta.

"On...hmm... On je," začala říkat Ginny.

Tom se usmál a přerušil její koktání.

"Máš přibližně 5 minut do začátku další hodiny. Jsi si jistá, že se tam dostaneš včas?" Zeptal se s úsměvem.

Chvíli trvalo, než Hermiona strávila to, co se právě stalo přímo před ní.

Musím se mýlit, to není možné. Ale upřímně... Je možné... Flirtuje teď s ní? Přemýšlela zhnuseně Hermiona.

"Ach můj bože!" Vykřikla Ginny znepokojeně a políbila Harryho na tvář. Všichni tři ji sledovali běžet na další hodinu.

Když Ginny zmizela z dohledu, tak se znovu podívala na Toma a zjistila, že ji znovu sleduje výrazem, který postrádal veškeré emoce. Frustrovalo ji to. Chtěla vědět, co se mu honí hlavou. Měla pocit, jako by hráli hru na kočku a myš.

Bohužel to oni byli tou myší.

"Také bychom se měli jít připravit na hodinu," řekl nedbale Tom jako by se nic nestalo.

Harry nervozně přikývl a zamířil ke dveřím. Tom ustoupil stranou a pokynul jim, aby vstoupili první. Harry si krátce vyměnil pohled s Hermionou a pak oba zamumlali své díky a vešli do učebny lektvarů.

Oba se ujistili, že sedí v lavici, která byla hodně daleko od Pána zla.

"O čem mluvil s Ginny?" Zašeptal Harry směrem k ní.

"Jak to mám vědět?" Zeptala se naštvaně Hermiona a střelila po něm pohledem. "Jak jistě víš, tak nepoužívám nitrozpyt."

"Jasně že vím," odpověděl otráveně, "jen mám starost o Ginny. Vypadala hodně vyděšeně."

"Já vím, ale bouhužel s tím nemůžeme nic udělat," řekla bezmocně, "doufala jsem, že nezaujmeme jeho pozornost, ale očividně celý ten incident u jezera vzbudil jeho zvědavost."

Harry zasténal.

"Tohle není dobrý," řekl frustrovaně a zabořil hlavu do dlaní, "tohle vůbec není dobrý. Vypadá to, že se začal až moc zajímat o Ginny."

"Hodně mírně řečeno," ušklíbla se Hermiona.

Vyndala své pomůcky na lektvary a položila je na stůl.

Koutkem oka zahlédla Toma, jak tlumeně mluví se svými přáteli. Draco také seděl mezi nimi. Jako obvykle se snažil vyhnout očnímu kontaktu s ní nebo Harrym. Kupodivu nevypadal zrovna v klidu, že sedí mezi Zmijozelskými.

Všimla si, že Tom říká něco skupině Zmijozelských, zatímco se pohledem zaměřil na ně dva.

"Myslím, že si zahrává s našim myšlením. Ať udělá cokoliv, Harry, tak mu neskoč do pasti."

"To dobře vím," odpověděl.

Hermiona protočila oči, "to je to co říkáš vždycky, ale všichni dobře víme, že tvoje nerozvážnost se pokaždý zaplete s tím 'co víš'," poznamenala.

"Chodím do Nebelvíru. Co ode mě očekáváš?" Zvolal s přehnaným pohybem rukou.

Hermiona se zasmála.

Harry se protáhl a podíval se na své prsty, "budu se snažit," slíbil konečně, "nicméně pokud se pokusí ublížit Ginny..."

"Jsme v Bradavicích," přerušila ho pevným hlasem, "pokud se cokoliv stane, tak půjdeme za Brumbálem."

Harry zdráhavě přikývl, mlčky doufal, že se během roku nic nestane.


* * *

Hermiona byla hodně překvapená při zjištění, že Tom Raddle chodí na hodiny Studia mudlů. Možná ani neměla být, když Gareth s Josephem zmínili, že má ještě víc hodin než ona, což ji pořád neskutečně štvalo.
Nicméně věděla, že nenáviděl a věděl hodně (aspoň to si myslel) o mudlech, a tak čekala, že se té učebně bude vyhýbat jako moru. A když se posadil na židli před ní, tak její mysl přestala úplně pracovat.

Když dokončil připravování věcí na hodinu, tak se otočil a podíval se na ni.

"Zdá se, že máme hodně společných hodin," poznamenal hovorně.

"Vypadá to tak," souhlasila.

Jen jedna hodina je příliš, dodala si v duchu.

Jeho ruka ležérně spočinula na opěradlu židle, jeho abnormálně dlouhé prsty mírně poklepávaly na leštěné dřevo. Bylo hodně zvláštní si uvědomit, že vypadaly stejně jako budou v budoucnosti.

"Vypadá to, že si učení užíváš. Vždycky dychtivě posloucháš, co profesoři říkají a zodpovídáš otázky, které kladou při hodinách," poznamenal Tom, pozorně sledoval výrazy jejího obličeje, když k ní mluvil.

"To samé by se dalo říct i o tobě," odpověděla, v hlavě hledala cokoliv nad čím by mohla přemýšlet, aby mu nemusela čelit úplně sama.

I když byl hodně atraktivní, tak by nebylo příliš zdvořilé, kdyby na něj pořád zírala. Byla si jistá, že ještě neovládá nirozpyt, tak alespoň nemusela hlídat své myšlenky každou minutu.

Jako bys ty někdy Nitrobranu ovládala, Hermiono, pověděl hlásek v její hlavě.

Bylo to něco, co ji trápilo hodně dlouhou dobu a nikdy by nedovolila, aby se o tom Harry dozvěděl.
Litovala, když v pátém ročníku Harrymu vynadala za to, že nemůže zablokovat svou mysl před Voldemortem. Zdálo se, jako by něco stálo mezi Nebelvírskými a nitrobranou.

"Vědomosti jsou klíčem k úspěchu," poznamenal Tom. Její pozornost se opět vrátila k němu. Podíval se ven z okna a nepřítomně bubnoval prsty o lavici.

Přikývla.

Sice nerada, ale musela souhlasit s tím, co řekl. Moc lidí nikdy pořádně nepochopilo opravdovou důležitost vědomostí. Harry s Ronem si z ní pokaždý, když si půjčila knihy z knihovny, dělali srandu. Prostě nevěděli, kolik se člověk může naučit ze zkušeností druhých.

"Tak jak se ti zatím líbí v Bradavicích?" Zeptal se a znovu se na ni podíval.

Všimla si, že měl hodně tmavé oči. Bylo nemožné říci jakou mají barvu.

Okna k jeho duši skryté hluboko uvnitř.

"Jsem tady opravdu spokojená, líbí se mi tady," odpověděla a podívala se do strany.

Nevědomky ukazováčkem šoupala brk po lavici.

Vlastně bych si to tady užívala mnohem víc, kdybych se nebála, že se buď ty nebo tví přátelé rozhodnete ukončit můj život, pomyslela si ironicky.

"Bradavice jsou úplně jiné než vaše škola, nemám pravdu?" Vyptával se dál Tom.

"No ano, je to tady dost odlišné," odpověděla, v myšlenkách si zoufale povzdechla.

"Obtěžuju tě tolika otázkami?" Zeptal se zničehonic.

Překvapeně se na něj podívala.

"Ne, tak to není..."

"Moc mě to mrzí. Jde o to, že k nám skoro nepřicházejí noví studenti, nemohl jsem se zastavit při pokládání otázek. Omlouvám se," řekl rychle.

Znepokojený výraz na jeho tváři vypadal tak upřímně, že jí ho bylo skoro líto. Skoro.

"Ne, jen jsem myslela na esej, kteoru máme udělat do pondělí," vysvětlila, když se znovu vrátila k šoupání brku. Musela si pořád dokola opakovat, že čelí kouzelníkovi, který je extrémně talentovaný v manipulaci s lidmi.

"Vzhledem ke tvému výbornému projevu při hodinách si jsem jistý, že ji uděláš skvěle," přesvědčil ji.

"Děkuju," odpověděla, drobný úsměv se jí rýsoval na tváři.

"Nemusíš mi děkovat. Říkám to, v co věřím, že je pravda."

Hermiona se mírně začervenala.

Samozřejmě, že uměl být charismatický, když to potřeboval.

"Podle toho, co jsem o tobě slyšela, tak jsi neuvěřitelně inteligentní," řekla, pořád si užívala ten pocit, že jí Zmijozelův dědic- Lord Voldemort- lichotil.

"Řeči se většinou roznesou rychleji než pravda, obzvlášť v Bradavicích " zareagoval skromně. Náznak úsměvu se objevil na jeho tváří, když se nedbale zeptal: "Domnívám se, že pan Evans chodí se slečnou Weathrbyovou?"

Hermiona zvedla hlavu. Díval se jinam, a tak nemohla zjistit, jak se tváří. I kdyby byl jeho obličej namířený na ni, tak by z jeho očí stejně nedokázala nic vyčíst.

Zatracený Tome Raddle, ať tě ani nenapadne znovu manipulovat s Ginny, přemýšlela Hermiona. Zapomínala na skutečnost, že technicky se Ginny a jeho deník ještě nesetkaly. Pokud to je to, co se mu honí hlavou, tak mu bude muset ublížit za všechny ty duše, které kdy zničil.

Uvažovala, jestli jí lichotí, jenom aby z ní vytáhl nějaké informace. Skoro měla pocit jako kdyby dostala facku do tváře.

"Je to její přítel," odpověděla tvrdě.

"Chápu," odpověděl jemně. Jeho oči zůstávaly zaměřené na stejném místě na lavici, jako kdyby ho považoval za obzvlášť zajímavé.

"Přesněji její snoubenec," pokračovala skoro naštvaně, byla odhodlaná zničit jakékoliv záměry, ať už dobré nebo špatné, které s Ginny měl. "Hodně se milují. Ačkoliv to Harrymu trvalo pár let, než si konečně uvědomil, že ji má rád. Jsou si souzení. Ginny se líbil Harry už když ho poprvé spatřila na nástupišti děvět a-"

Okamžitě přestala mluvit. Oči znepokojeně vykulila. Pro Merlina, co to sakra udělala?

Tom se podíval přímo na ni. Ačkoliv si udržoval ten zdvořilý výraz, tak v jeho očích byl vidět vítězný záblesk.

"Nástupiště děvět a tři čtvrtě?" Zeptal se.

Téměř viděla zlomyslý úšklebek, který schovával za tím odporným nevinným úsměvem.

Měla chuť okamžitě skočit dolů z Astronomické věže. Cítila každou svou mozkovou buňku tvrdě pracovat, když přemýšlela, jak zakrýt svou obrovskou chybu.

"Ano... Různé školy mu poslaly dopis s přijetím a Harry chtěl vidět všechny možnosti, než si nějakou vybere," odpověděla pomalu. Doufala, že Tom uvěří té historce, kterou zrovna vymyslela.

"Jak zajímavé," poznamenal lhostejně. Zničil tak veškerou naději, kterou měla. Otočil se a podíval se před sebe, jakmile profesor vešel do třídy.

Hermiona náhle dostala obrovské nutkání mu brkem probodnout zátylek. Zapomeň na brk, Hermiono, probodnout ho hůlkou by na něm zanechalo mnohem větší škody.

Intrikánský debil!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 denisa denisa | E-mail | 7. srpna 2017 v 22:03 | Reagovat

super chci dalsi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama