Camille Giroux- 6.kapitola

3. srpna 2017 v 11:46 | Any

6.kapitola - City a žárlivost

Camille stála na stoličce a dávala na stromeček vánoční ozdoby. Po dalším těžkém měsíci studia a přednášek přišly konečně Vánoce. Její oblíbená část roku.

"To už je dneska docela zázrak tě vidět bez těch otravných učebnic," řekla Sophia pobaveně, když vešla do místnosti.

Camille se na ni šťastně otočila. Měla červený svetřík se Santou Klausem a černé legíny. Vypadala rozkošně. Vedle ní stál Bryan. Ruce jí položil okolo pasu a něžně ji políbil. Sophia byla tak šťastná. Tohle ji nutilo přemýšlet nad jejím naprosto tragickým osobním životem. Posledního kluka měla ve druháku na střední. Ukázalo se, že ji podváděl s její "kamarádkou." Byl to opravdu hnusný rozchod. Od té doby se už nezamilovala. Ani neměla příliš času.


Z přemýšlení ji vyrušilo bouchnutí dveři. Otočila se za zdrojem toho hluku. Sophia se zrovna rozloučila s Bryanem. Camille se na ni pokusila usmát.

"Mě neoklameš, potřebuješ chlapa," řekla přísně a přejela ji pohledem. Takže to nezabralo.

"Co když teď prostě nemám čas na seznamování?" Podívala se na ni prosebně. "S pár spolužáky jsem sice byla v klubu, ale nevím... I když byli pohlední, tak jsem prostě nedokázala jejich zájem opětovat."

Sophia udělala krok vpřed. "A není to tím, že jsi zamilovaná do jiného?" Hravě na ni mrkla.

"Tak na to zapomeň!" Vykřikla rázně Camille. "Vím kam tím míříš. A musím tě ujistit, že nikdy by se mi nelíbil někdo takovej."

A jakej Sid vlastně je? Sid? Odkdy mu říkáš Sis? Crosby, chtěla jsem říct Crosby! Co je na něm vlastně špatnýho? Jak se můžeš takhle ptát! Všechno je na něm špatně. Je arogantní, sebestřednej uplakánek. Ale pohlednej!
Camille se zoufale chytla za hlavu. Její myšlenky jí komplikovaly rozumné uvažování.

"Podle tvé reakce bych řekla, že to bude naopak," poznamenala Sophia sebejistě. "Ale nejsi v tom sama. Bryan mi dokonce říkal, že se na tebe Sid jednou na tréninku vyptával."

Camille cítila, jak jí hlasitě tluče srdce. Zaraženě se dívala na kamarádku před sebou. "Cože?" Zeptala se po chvíli udiveně.

Sophia přikývla. "Zajímal se, jak se máš." Její pobavený výraz se najednou změnil na vážnou tvář. Rukou ji chytla za paži a podívala se jí do očí.

"Chci abys věděla, že jsem tvá kamarádka. A rozhodně se přede mnou nemusíš stydět kvůli takovým věcem. Není na tom nic špatného. Nevybíráme si toho, do koho se zamilujeme. Jsme jen lidé. A jako kamarádka tady pro tebe vždy budu."

Camille na chvíli zavřela oči a povzdechla si. Crosby určitě nějaké kouzlo měl. Byl atraktivní. Bohužel začínala vidět i skutečnost, že nebyl zlej. Nemohl být. Nechtěla to vidět, ale všímala si toho. A čím víc si toho všímala, tím se jí začínal míň hnusit a možná se jí na něm něco dokonce líbilo. Ale bylo to špatně! Nemohla být jako většina holek. Nechtěla mu dopřát takovou radost.

Znovu otevřela oči. "Ne, Soph. Nemám ho ráda. Nelíbí se mi." Frustrovaně se podívala do stropu. "Nemůže. A i kdyby jo, tak je to celý špatně. Je nechutnej. Sakra vždyť má přítelkyni. Tak jak se na mě proboha může ještě vyptávat?"

Sophia ji pozorovala ustaraným pohledem. "Máš v tom opravdu zmatek. Potřebuješ si to v hlavě srovnat," řekla naléhavě, "a proto tě prosím, pojď se mnou na ten večení vánoční ples. Nebudou tam jen hráči Pittsburghu. Budou tam i jiné hvězdy. Když nebudeš chtít, tak ho ani nemusíš potkat."

"Nevím, jestli to je dobrý nápad," pronesla zamyšleně.

Sophia ji chvíli studovala a pak se spokojeně usmála. "A pokud tě to zajímá, tak s tou přítelkyní se rozešli."

Camille vykulila oči. "Co?"

"Bryan mi to řekl před pár týdny. Už si nerozuměli," vysvětlovala kamarádka.

"Před pár týdny?" Vydechla Camille, "a proč mi o tom říkáš až teď?"

Sophia se triumfálně usmála, "neříkala jsi náhodou, že tě nezajímá?" Pokrčila rameny, "pouze jsem se zdržela tvých vlastních slov," řekla jednouduše.

Camille se zamračila. Její přítelkyně ji teď opravdu dostala.

"Dobře, půjdu s tebou," usmála se po chvíli odhodlaně.


* * *

Camille strávila celé odpoledne přípravami na ten večerní ples. Na sebe si vzala zelené obtažené šaty dlouhé nad kolena. Kvůli nedostatku času si nemohla koupit jiné. Měla je už od střední školy a byly její oblíbené. Vlasy si mírně zvlnila, ale nechala je rozpuštěné.

Sophia vešla do pokoje a nevěřícně na ni koukala, "vypadáš nádherně," usmála se šťastně.

Sama na sobě měla bílé šaty s véčkovým výstřihem. Dlouhé byly až k lýtkům. "Ty vypadáš božsky jako vždy," řekla Camille upřímně.

"Připravená jít?" Zeptala se natěšeně. Camille přikývla. Odhodlaně se vydaly před barák, kde už na ně čekal Bryan.

Měl modrou košili a černé společenské kalhoty. "Vypadáte fantasticky, dámy," řekl uznale. Nemohl z nich spustit oči. Pak se pohledem zastavil na Sophii. Přitiskla se k němu a jemně ho políbila na rty.

Camille čekala, dokud neskončili a pak všichni tři naskočili do jeho auta.


* * *
V devět už kráčeli chodbou do velkého sálu. Taneční parket uprostřed byl obrovský. Už teď byl zaplněný lidmi. Po krajích byly stoly s jídlem. Všude byla vánoční výzdoba.

"Geno!" Vykřikli všichni spokojeně, jakmile viděli ruského méďu. V obleku mu to vážně slušelo. Vypadal spokojeně, že je vidí.

"Omluvte nás na chvíli," promluvila po chvíli Sophia a společně s Bryanem se vydali na taneční parket.
Geno jí podal skleničku šampaňského.

"Děkuju," usmála se vděčně. Společně si ťukli. "Veselé Vánoce," řekla spokojeně.

"Veselé Vánoce," odpověděl Geno, "V Rusku slavíme Vánoce až v lednu," vysvětloval. Camille přikývla, "slyšela jsem o tom."

"Omluvíš mě na chvíli?" Zeptal se po nějaké době. Camille přikývla. "Jasně." Usmál se a vydal se na taneční parket. Chytl svou krásnou manželku a stejně jako Sophia a Bryan začali tancovat.

Camille si od číšníka vzala další šampaňské. Tak na věčnou samotu, řekla si v duchu a upila.

Její pohled se zarazil, jakmile pár metrů před sebou spatřila Crosbyho. Měl na sobě tmavě modrý oblek s černou kravatou. Spokojeně se bavil a usmíval se.

Camille se zarazila, jakmile se jeho pohled zastavil na ní. Na tváři měl nečitelný výraz. Tělem jí projela prudká vlna zklamání, jakmile vedle něj spatřila blonďatou ženu. Stála malý kousek od něj a něčemu se spolu smáli. Sklenička se jí zastavila u pusy. Nehcápala, proč to na ni tak působilo, ale dělo se to.

Nemohla se na ně dívat. Kdyby bylo něco pravdivého na tom, co Sophia říkala, tak by si tak rychle nenašel novou přítelkyni.

Slabě zakroutila hlavou a rychle se otočila a spěchala ven k východu. V tom spěchu a nervozitě do někoho vrazila.

"Omlouvám se," vykoktala rychle omluvu. Celá ztuhla a vykulila oči, jakmile uviděla, kdo to stojí před ní.

"Ty už ani nepoznáváš svého bratra?"

"Claude!" Zvýšila udiveně hlas a pevně ho objala. Překvapeně ho pozorovala. "Co tady děláš?" Zajímala se.

Claude se na ni žertovně zamračil, "tohle je ples pro největší hvězdy NHL. Když už tady je i Crosby, tak proč ne já?"

Při zmínce toho jména jí znovu tělem projel ten nepříjemný pocit. "Tak jsem to nemyslela," zareagovala spěšně, "když už jsme u toho, tak Crosby není tak špatnej."

Claude si ji šokovaně měřil pohledem. Všimla si, že i Alex Ovechkin vedle něj vykulil oči.

"Je tady něco, o čem bych měl vědět?" Zeptal se Claude po chvíli. Jeho oči byly plné zvědavosti. Alex se podíval na Crosbyho a ušklíbl se.

"Ne, chtěla jsem tím jen říct, že je to dobrý hráč. Nic víc," vyvrátila jim rychle veškerá podezření.

"To s ní udělal ten Pittsburgh," řekl Claude směrem k Alexovi. Camille se nejistě podívala na Crosbyho. Jakmile si všimla, že jeho pohled je opět na ní, tak prudce otočila hlavu ke svému staršímu bratrovi.

"Promiň Claude, není mi moc dobře, musím pryč," řekla rychle a než měl Claude šanci zareagovat, tak už běžela pryč.

"Měsíce mě neviděla, ale stejně po minutě strávené se mnou utíká pryč," řekl Claude pobaveně Alexi Ovechkinovi. Ten se nad tím zasmál.

* * *
Camille vyběhla pryč ze sálu a zastavila se na chodbě. Zády se opřela proti zdi a nechala své myšlenky volně plynout.

Proč ji sakra tolik rozrušil fakt, že měl Crosby novou přítelkyni? Nikdy mezi nimi nic nebylo, mělo by jí to být jedno. A přesto nebylo.

Tady na tomhle místě zůstat nemůže. Musí ven na čerstvý vzduch. Zvedla se a chodbou vyrazila ke dveřím.

Strachy se zachvěla, jakmile ji někdo popadl za zápěstí. Když očima spatřila o koho se jedná, tak se rozhodla nekřičet. Došli do tmavé prázdné místnosti u chodby.

Pustil ji uprostřed místnosti a díval se jí pevně do očí.

"Co ode mě chceš?" Zeptala se nervozně, v té tmě ani neviděla výraz na jeho tváři. Neodpovídal. "Sakra Crosby," řekla po chvíli.

Udělala krok k němu. Nijak se nepohnul.

"Co si vlastně o sobě myslíš? Tvrdíš, jak mě nenávidíš. Pak se na mě vyptáváš spoluhráčů. Vypadá to, že nemáš přítelkyni, ale stejně jsou ženy pořád u tebe. O co ti sakra jde?" Zeptala se frustrovaně. "Proč pořád mlčíš?" Vykřikla znepokojeně.

Crosby se začal smát. Byl to takový ten samolibý smích, který upřímně nenáviděla. Překvapeně ho sledovala. Nepřišlo jí na tom nic k smíchu.

"To vypadá, jako kdyby někdo žárlil," řekl po chvíli naprosto normálním hlasem, udělal další krok vpřed. Camille začala couvat dozadu. "Proč si prostě nepřiznáš své city?" Zeptal se a podíval se na ni jednoduše.

"Na tebe bych nikdy nežárlila. A žádné city k tobě nechovám!" Ujišťovala ho. Částečně i samu sebe.

"Tvá reakce mi říká něco úplně jiného."

Ztuhla na místě, jakmile si všimla pohledu, jakým se na ni dívá. Než se stačila vzpamatovat, tak udělal krok vpřed a tělem se přitiskl na to její. Ruce si položil na zeď za ní a uvěznil ji tak ve svém sevření. Cítila, jak se jeho rty přitiskly na její. Byl něžný. V ten moment pro ni neexistoval žádný svět okolo. Pouze on a ten polibek.

Když mu polibek začala opětovat, tak se odtáhl. Pořád byla v jeho sevření. Jeho hnědé oči se dívaly do jejích.
Naklonil se k jejímu uchu. "Určitě ke mně chováš nějaké city," zašeptal samolibě.

Camille zvedla ruku a vrazila mu silnou facku. Překvapeně si přejel po tváři. Podařilo se jí tak vymanit z jeho sevření.

"Že se nestydíš! Jak mi tady můžeš říkat o citech, když na parketu na tebe čeká přítelkyně!" Vykřikla vztekle. Zrudla ještě víc, když se začal smát. "Co je na tom tak vtipného? Hnusíš se mi!"

"Moje přítelkyně?" Zeptal se pobaveně a dál se smál. "Taylor jako moje přítelkyně?"

Ještě má tu drzost jí říkat, jak se jmenuje. To snad nemyslí vážně.

"Taylor je moje mladší sestra," řekl po chvíli už klidným hlasem.

Camille zrudla. Mnohem víc než předtím. Bylo jí trapně. Přála by si, aby se země pod ní otevřela a prostě ji vzala s sebou.

"Omlouvám se," řekla zděšeně. "Neuvědomila jsem si to. Musím jít," řekla kvapně a vydala se pomalu ke dveřím. Čekala, že ji třeba zastaví, ale to se nestalo.

Zastavila se na místě a povzdechla si. "Vlastně jsi měl dnes v jedné věci pravdu." Pomalu se otočila zpět k němu. Stál na stejném místě a pořád ji pozoroval. "Opravdu jsem žárlila," řekla tlumeně a vydala se zpět k němu.

Ruce mu obmotala okolo krku a rty se přitiskla na jeho. Skoro okamžitě ho přešel ten počáteční šok a její polibek začal opětovat. Ruce jí položil okolo pasu.

Svým tělem ji upevnil na zeď. Polibky byly stále hlubší a hlubší. Camille vzdychla, jakmile jí pusou přejel po krku. Na zádech jí začal rozepínat šaty. Rukama mu zajela do vlasů. Byla přitisknutá na jeho mužném a svalnatém těle.

Takový pocit ještě nikdy necítila. Hlas, který se ozval jako další jí vytrhl ze snu.


"Camille!" Zaslechla výkřik. "Camille, jsi v pořádku?"

Crosby přestal s veškerými doteky. Překvapeně se na sebe podívali. Oba dobře věděli, komu ten hlas patří. Claude...

Jak holky na plese vypadaly:

Camille

Sophia

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama