Camille Giroux- 7.kapitola

27. srpna 2017 v 22:35 | Any

7. kapitola- Veselé Vánoce

Zděšeně se na sebe podívali. Camille dýchala jako o život. Viděla svého bratra stát mezi dveřmi. Crosby se na ni podíval a dal si prst k ústům, aby jí naznačil, ať nic neříká.

"Camille, jsi tady?" Zeptal se znovu. Cítila, jak se jí při jeho pohledu zastavilo srdce. Vidí je nebo ne?


Když už si myslela, že si jich všiml, tak se otočil a odešel zpět na chodbu. "Camille!" Vykřikl znovu, naštěstí už venku.

"To bylo o fous," vydechla Camille, když se od ní Crosby vzdálil.

"Něco pořád nechápu," řekl zničehonic Crosby.

Překvapeně se na něj otočila. "Co nechápeš?" Divila se.

"Jsi dospělá. Tak proč pořád posloucháš svého bratra? Můžeš dělat vlastní rozhodnutí-" Začal vysvětlovat, dokud ho nepřerušila.

"Protože ho znám. Mám ho ráda, moc ráda, ale taky je hodně ochranářský, jako kdybych byla malá holčička. Proto vím, že kdyby mě viděl líbat se s jakýmkoliv mužem, natož s tebou, tak by reagoval-" Zadrhla se a hledala vhodná slova, jak ho popsat.

"Jako debil?" Doplnil ji Crosby a zlomyslně povytáhl obočí.

Camille po něm střelila zlostným pohledem. "Sakra Crosby," řekla s předstíranou naštvaností, "ne, chtěla jsem říct jako každý starostlivý starší bratr."

Udělala krok vpřed. "Ale na tom nezáleží," pokračovala klidnějším hlasem, "jak jsi řekl, jsem dospělá žena. A proto se dokážu rozhodovat sama." Pak se mírně pousmála. Crosby se na ni trochu udiveně díval. "A teď vím, že chci udělat tohle."

Svými rty se přitiskla na jeho a něžně ho políbila. Crosby jí položil ruce okolo pasu a polibek začal opětovat. Camille se utápěla v jeho jemných rtech. Ani za nic se nechtěla odtrhnout. Zády opět narazila do zdi.

"Sakra," postěžovala si, když jí začal zvonit telefon. Crosby udělal krok dozadu a pokynul jí, aby to vzala. Protáhla obličej, když viděla jméno volajícího. Claude.

"Ano?" Řekla do telefonu.

"Zatraceně Camille, kde jsi?" Ozval se nervózní hlas bratra.

"Omlouvám se, nebylo mi nějak dobře, tak jsem musela odjet domů," zalhala.

"Jak ses tam sama dostala?" Zajímal se dál.

"Zavolala jsem si taxíka," přidala další lež.

"Přijedu za tebou," řekl rozhodně.

"Ne," protestovala rychle, "potřebuju se jenom pořádně prospat.

"No dobře," rezignoval po chvíli. "Tak si odpočiň."

Přikývla. "Děkuju. Ahoj Claude." Rozloučili se.

Zavěsila a podívala se na Crosbyho pobavený obličej. "Co?" Zeptala se nechápavě.

"To se spolu vždycky bavíte takhle?" Zeptal se.

Pokrčila rameny, "jak jsem říkala, je starostlivý."

"Nijak se za to nemusíš stydět. Taylor je moje mladší sestra, takže to dobře znám."

Zasmála se, "takže jsi vlastně jako Claude?" Ušklíbla se.

"To jsem neřekl," obořil se rychle pobaveně, ale přece jen to je moje malá sestřička."

"Už je mi to jasný," pořád se smála.

"Odvezu tě domů," rozhodl se Crosby po chvíli.

"Dojedu, to je v pohodě," řekla rychle.

"Claudovi jsi řekla, že už jsi doma, takže když se teď objevíš znovu na večírku, tak to nebude vypadat dobře," vysvětloval, "a co když Sophia bude doma dřív?"

Nakonec přikývla, "no dobře, pojedu s tebou. Děkuju moc." Vděčně se usmála.

Společně se vydali ven k jeho autu. Nechápala, kdy se stala ta změna. Kdy ho přestala vnímat jako toho arogantního hokejistu a začala se s ním cítit báječně. Pravděpodobně to bylo mnohem dřív, než si to sama přiznávala.

Otevřel jí dveře od svého SUV. "Děkuju," usmála se a posadila se. Sám se vydal na místo řidiče a nastartoval.

Camille se dívala ven z okna. Nevěděla, co říct. Ani nechápala, co se to mezi nimi děje. Ale přišlo jí to tak přirozené, přesně tohle chtěla.

"Budeš slavit Vánoce s Claudem?" Zeptal se po nějaké době Crosby.

Camille přikývla. "A i s rodiči. Poletíme za nimi do Ontaria." Podívala se na něj. Díval se před sebe a soustředil se na řízení. "A ty?" Zeptala se nakonec.

Ušklíbl se. "Se setrou poletíme do Nového Skotska."

Zbytek cesty strávili mlčky. Překvapeně se otočila, když zastavil před jejím domem. Neochotně se zvedla a vystoupila ven. Crosby už stál vedle auta.

Camille se mírně pousmála. "Děkuju moc," řekla upřímně. "Veselé Vánoce," dodala po chvíli.

Podíval se na ni, "Veselé Vánoce i tobě," odpověděl.

Když jsme se rozloučili, tak jsem se pomalu vydala ke dveřím domu. Cítila jsem, že tomu něco chybí. V krku se mi tvořil knedlík.Váhavě jsem držela ruku na klice. A pak jsem se rozhodla. Prudce jsem se otočila. Pořád tam byl. Jako kdyby čekal přesně na tohle. Zrychlila jsem krok a rozhodně mu obmotala ruce okolo krku a něžně ho políbila.

Můj polibek hned opětoval. Po několika minutách, které mi připadaly jako pár sekund jsem se odtáhla. Celý ten svět okolo pro mě přestával existovat. A teď zase hurá do tvrdé reality.

Rozloučili jsme se a vydala jsem se domů. S adrenalinem v těle jsem vyběhla schody. Nechápala jsem, jak se to stalo, ale měla jsem hřejivý pocit. Nevěděla jsem, kam tohle spěje, ale těšila jsem se z jeho polibků.

Má radost ustoupila, když jsem otevřela dveře a zjistila, že uvnitř se svítí. Tlumeně jsem zavřela dveře a opatrně vešla do obýváků. Strnula jsem, když jsem viděla Sophiu sedět na křesle. Pořád měla své krásné šaty.

Triumfálně se usmála. "Když jsem se od tvého bratra dozvěděla, že ti nebylo dobře, tak jsem jela domů, abych se ujistila, že jsi v pořádku." Starostlivě mě sledovala a postavila se. "Ale taky nejsem blbá. Všimla jsem si, že tam není ani jeden z vás. Tak mi upřímně řekni, co mezi vámi je."

Camille se posadila na gauč. Cítila se před ní jako školačka, která právě porušila školní řád. "Upřímně, já nevím," řekla tlumeně a povzdechla si. "Líbali jsme se," dodal nejistě.

Sophia se rozzářila. "Ach můj bože Camille. Jsi do něj zamilovaná. Svědčí o tom tvůj pohled. Kdy o tomhle řekneš Claudovi?"

Vyděšeně se na ni podívala, "panebože to ne. Musím si být jistá. Jestli mu to jednou řeknu, tak si svými city k němu musím být naprosto jistá. A teď jsem jen zmatená."

Sophia se pousmála, "všechno ukáže čas. Letíš za svou rodinou?"

Camille přikývla. "Jo. Slíbila jsem jim to. Ale prosím, nech si všechno pro sebe."

"Jasně že nechám," odpověděla pohotově. "Můžeš mi věřit."

* * *
25. prosince ráno už stála se svými rodiči a Claudem u Vánočního stromečku. Vybalovali dárky. Od mámy dostala krásný nový šátek a od otce kávovar.
Vděčně se usmála. Claude jí překvapivě koupil fialové šaty a klasicky jí dal svůj nový dres.

Pak jí upoutala malá krabička zastrčená úplně vzadu. Nervózně ji vzala do ruky. Nebyla tam ani jmenovka.

Všimla si, jak ji celá rodina s očekáváním sleduje. Překvapeně se na ně podívala.

"Před chvílí ti to tu nechal pošťák," odpověděla matka, tvářila se, jako by už teď věděla něco víc než dokonce ona sama.

Sundala modrý obal. Byla v něm bílá krabička s modrou stužkou. Musel to být nějaký šperk. Vydechla překvapením, když se dívala na krásný stříbrný přívěšek. Byla na něm hokejová brusle. Nezastavila spokojený úsměv, dobře věděla, od koho je.

Pak si teprve přišla přiloženého vzkazu. Podívala se na něj. Byl napsaný úhledným písmem.

Doufám, že se ti líbí.
Veselé Vánoce přeje SC

Nevěřícně kroutila hlavou.

"Ani jsi nám neřekla, že sis tam našla přítele," usmála se šťastně matka.

"Protože to není tak úplně můj přítel. Sama moc nechápu, co to mezi námi je," odpověděla upřímně.

"Myslím, že to už nebude dlouho trvat," podívala se na ni šibalsky matka a nenechala se odbýt.

"Jen doufám, že to není nějaký fanoušek Pittsburghu," řekl žertovně Claude, když si všiml té brusle, kterou teď držela v ruce. V duchu se smála, kdyby jen věděl, že to je samotný hvězdný kapitán Pens Sidney Crosby. Rodiče po něm střelili varovným pohledem.

"Ne, samozřejmě, že je hlavní, když tě učiní šťastnou," dodal rychle. "Ale jestli ti ublíží," upozornil ji a stlačil ruku v pěst. Camille se nad tím zasmála.

Ale ne. Nechtěla se znepokojovat Claudovo reakcí, kdyby se o tom dozvěděl. Na to bylo příliš brzy. Ani sama nevěděla, co to mezi nimi je a co s nimi bude dál. Sophia měla pravdu, všechno ukáže čas. Teď si užije svátky s rodinou a nebude na to myslet.


Náhrdelník si připnula na krk. Usmála se, jak se jí krásná stříbrná brusle vyjímala na hrudi. Věděla, že na něj nedokáže přestat myslet, jenom tahle bruslička jí ho bude navždy připomínat, ať už se stane cokoliv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pringel Pringel | 28. srpna 2017 v 14:27 | Reagovat

Ahoj, mohu se zeptat kdy bude další díl Ztraceni v čase? :)

2 Any Any | Web | 28. srpna 2017 v 15:37 | Reagovat

Ahoj :) Další díl se už překládá a myslím, že bude během pár dnů. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama