I can't love them both- 24.kapitola

24. srpna 2017 v 17:07 | Any

24. kapitola- Soumrak v New Orleans

Nad hřbitovem se snášela mlha. Ačkoliv byl den, tak viditelnost byla na pouhých pár metrů. Zvuky havranů narušovaly to hrobové ticho. Tady to všechno začalo.

Nikde nebyla ani noha. Elena tiše našlapovala. V dáli spatřila nový hrob. Nikdy předtím ho tady ještě neviděla. Okolo něj ležely věnce. Nemýlila se. Byl tady pouze chvíli.


Poklekla před ním a posunula pár věnců, aby viděla jméno na náhrobku.

Tyler Lockwood
  1. 2. 1993- 16. 3. 2011

Uslyšela nějaké kroky.

"Halo? Je tu někdo?" Vykřikla a otočila se za sebe. Nikdo tam nebyl.

Když se opět podívala na náhrobek, tak málem zkolabovala.

"Tylere?" Zeptala se překvapeně.

Vlkodlak stál za svým vlastním hrobem.

Elena zakroutila hlavou, "nemůžeš tady být... Jsi-"

"Mrtvý?" Přerušil ji Tyler s pozdviženým obočím. "Tvůj velký přítel Klaus mě zabil. Taky že jsem."

"To není možné..." Chytla se nervózně za krk. "Co tady dělám? Pokud jsi mrtvý ty, tak já..." V očích měla slzy. Tyler mlčky přikývl.

"Nemůžu být mrtvá!" Vykřikla Elena skrz vzlyky, "moje dcera..."

"Vážně sis myslela, že to mohlo skončit líp? Hybrid a dvojnice... Ud samého začátku to bylo odsouzeno k neúspěchu." Řekl Tyler pevným hlasem.

"Ne," zakroutila hlavou Elena. Zhrouceně seděla na zemi. "Proč jsme tady? Co děláme na hřbitově v Mystic Falls?"
Opět se začal zvedat vítr. Tyler se musel chytnout náhrobku. Větve se lámaly a lítaly kolem nich.

Elena se postavila na nohy a vyhnula se větvím. "Co se to tady děje?" Vykřikla do silného větru.

"Nejsme ve skutečném světě. Jsme na druhé straně-"

"Místo, kam po smrti přejdou všechny nadpřirozené bytosti," doplnila ho Elena. "Ale já jsem člověk."

Tyler se na ni podíval, "jako dvojnice jsi i ty nadpřirozená." Lampy, které stály podél hřbitova začaly padat na zem. Tyler ji rychle popadl a srazil k zemi. Minula jí tak další lampa.

"Co se to děje?" Vykřikla Elena znovu do toho hluku, když se opět postavili na nohy.

Tyler se díval před sebe. "Opona mezi normálním světem a druhou stranou se hroutí. Druhá strana bude brzy zničená."

"A my zanikneme s ní," uvědomila si Elena. "Jak je to možné?"

"Bonnie ti to neřekla? Použila tvou a Stefanovu krev. Jen krev dvojníků může zničit druhou stranu."

"Takže nebudeme existovat ani jako duchové." Zhluboka se nadechla, trvalo jí, než nabrala odvahu. "Navždy zmizíme pryč. Bez možnosti návratu."

Tyler se jí podíval do očí. "To platí jenom pro mě. Tvá dcera je z části vlkodlak, čarodějka a upírka. Zemřela si s její krví v těle. Pokud se teď zabiješ, tak-"

"Se vrátím jako upír," řekla pomalu Elena. Tyler přikývl. "Musíš to udělat. V jedné věci jsem se zmýlil. Tvá dcera nemůže za to, jaká nestvůra je její otec. Zaslouží si žít. Vrať se a zachraň ji. Buď tam pro ni. Nedovol Klausovi, aby se o ni staral."

Elena zakroutila hlavou, "neodejdu bez tebe. Nenechám tě znovu zemřít. Musí být nějaký způsob..." Tyler zakroutil hlavou. "Neztratím tě. Tentokrát ne," řekla Elena slabě.

"Udělej to, Eleno!" Vykřikl Tyler.

"Neodejdu bez-" Začala Elena. Dřív než to stihla doříct, tak ztratila vědomí a spadla na zem. Tyler jí zlomil vaz.

* * *
Elijah s Klausem zoufale běželi po hřbitově.

"Musí tady někde být!" Vykřikl Klaus frustrovaně. "Prohledali jsme celej tenhle zatracenej hřbitov! Ty prokletý čarodějnice vytvořily iluzi!"

"Nevzdám to, dokud to dítě nenajdeme," řekl Elijah. Rozhlédl se okolo a vztekle ukázal prstem. "Tohle! Tohle všechno je svět, který jsi vytvořil ty, Niklausi! Nepřátelé, které sis vytvářel každý den svého mizerného života!"

"Bratře," přerušil ho.

Elijah zakroutil hlavou a mluvil dál, "co jsi po tom všem čekal? Že se tvé dítě narodí do šťastného života? Že jeho matka bude živá, aby mohla poznat svou dceru? Že budeme žít jako rodina?"

"To byla tvoje fantazie, né má!" Řekl Klaus tvrdě.

"Ne, bratře! Byla to naše naděje. Naděje naší rodiny." Přestal křičet a zhluboka se nadechl. "A teď je pryč. Chápeš to?"
Elijah se na chvílli odmlčel, když znovu začal mluvit, tak se mu úplně zlomil hlas. "Pustil jsem ji k sobě. Vím, že lidé umírají. Věděl jsi to a sebral si mi ji. Potřeboval jsem ji a ty jsi mě zlomil."

Elijah se zničeně posadil na zem a otřel si z očí slzy. Klaus šel váhavě k němu a posadil se. Rukou ho chytl za zápěstí. Elijah se na něj díky tomu podíval.
"Budeš moct říct své neteři, jak moc ti záleželo na její matce. Až ji zachráníme."

* * *
"Nevím, kde je Klaus," řekla Camille nervózně a podívala se na Marcela.

"I kdyby tady byl, tak by nás nezachránil." Odpověděl Marcel přesvědčeně.

"Musí být nějaký způsob-"

Marcel jí z tváře odhrnul vlasy, "už je pozdě."

Camille měla v očích slzy. Silně ho popadla za ruku, kterou držel na její tváři. "Ne. Nepřijdu o tebe."

"Už se rozednívá." Podíval se na své muže na zemi. "Nikdo z nás nemá příliš času."

"Klause přesvědčím. Musíme ho okamžitě najít," řekla Camille rozhodně. "Dneska neumřeš," přesvědčovala ho.

"Vím, co mám udělat," řekl Marcel po chvíli ticha. "Musím mu dokázat, že jsem opravdu nikdy nechtěl ublížit jeho dceři." Camille se na něj nechápavě podívala.

* * *
Elena zprudka otevřela oči a nadechla se. Ležela na oltáři v krematoriu. Ruku si držela na krku. Byl zakrvácený. Skoro všude po těle měla zaschlou krev.

Rychle se zvedla a vydala se ven. Popohánělo ji jedno jediné: její dcera. Na ničem jiném jí už ani nezáleželo. Neřešila proč tady je, viděla to jako šanci, jak zachránit svou dceru.

Prošla kolem několika hrobek. Zastavila se, jakmile spatřila Elijahe s Klausem. Seděli vedle hrobky na konci cesty.
Mlčky se zastavila před nimi. Její obličej postrádal jakékoliv emoce.
Oba překvapeně strnuli, jakmile ji uviděli.

"Eleno," zašeptal Elijah a vydal se k ní. Klaus za ním se také postavil. Oba si ji nechápavě prohlíželi.

Elijah se zastavil těsně před ní. Jednu ruku jí položil na zátylek a druhou na tvář. Pečlivě studoval její obličej, jako by zjišťoval, jestli je skutečná. Elena se mírně zatřásla nad tou velkou blízkostí.
"Jak to, že tu jsi?" Zeptal se slabě a nevěřícně.

Elena mírně zakroutila hlavou, "vzbudila jsem se v krematoriu a cítila zvláštní hlad," zašeptala tlumeně. "Vím, co musím udělat."
Elijah s Klausem si mezi sebou vyměnili pohledy.

Elena udělala pár kroků zpátky. "Cítim ji. Je tady," řekla potichu, "cítím svou dceru."

"Zemřela jsi s krví dítěte v oběhu," promluvil Klaus směrem k ní. Pak se otočil na Elijahe. "Je v přeměně."

"Do 24 hodin se musí krmit lidskou krví," doplnil ho Elijah.

"Na mně mi nezáleží," přerušila je Elena. Bez veškerých emocí se podívala na Klause, "musíme najít svou dceru."

Otočila se a šla na začátek hřbitova. Rychle ji následovali.

Po nějaké době se rozeběhla přímo do kostela. Jakmile viděli to, co ona, tak také běželi. Dítě leželo na oltáři. Colette držela v ruce nůž a okolo ní jí pomáhaly dvě další čarodějky.

Když si všimly dvou upírů a jednoho hybrida, nemohly uvěřit svým očím. Ta krátkovlasá se zvedla a mávla rukou. Všichni tři odletěli o několik metrů zpátky.

Elena se rychle zvedla od zdi, do které předtím vrazila. Elijah a Klaus stáli vedle ní, každý z jedné strany. Pochopili signál, museli se rozdělit. Klaus vyběhl ven a Elijah s Elenou znovu běželi k nim, každý z jiného směru.

Čarodějky se snažily ochránit Colette, která odříkávala to zatracené kouzlo. Elena s Elijahem dopadli bolestně na zem. Čarodějka na ně použila opravdu silné kouzlo.

Překvapeně zvedly hlavu. V těle blonďaté čarodějky se objevil kus skla. S bolestí spadla na zem.
Otočila se ke dveřím. Bonnie šla dovnitř a říkala nějaké kouzlo.

Klaus proskočil velkým oknem dovnitř a přistál přímo vedle oltáře. Zaútočil na krátkovlasou černovlasou čarodějku. Rychle zvedla ruku a Klaus spadl do dřevěné zpovědnice naproti. Elena se podívala na Elijahe. Přikývl hlavou.

Prudce se zvedla a upíří rychlostí se rozeběhla ke Colette a přirazila ji ke zdi. Silně ji uhodila. Spadla na zem.

Otočila se a rozeběhla se ke své dceři. Černovlasá čarodějka s dlouhými vlasy zvedla ruku a Elena pod prudkou bolestí skončila na zemi. Byla silná, měla i moc předků.

Klaus vyskočil ven ze zpovědnice a ulomil dřevěný kůl. Hodil ho a trefil se přímo do hrudi černovlasé čarodějky, která ovládala kouzlem Elenu.

Elena se rychle zvedla a běžela ke své dceři. Stála u ní ta černovlasá krátkovlasá čarodějka. Zvedla ruku a okolo ní se objevil oheň.
Zvedla nůž a namířila ho na dceru. "Ne!" Vykřikla Elena. Klaus a Elijah stáli vedle ní.

Bonnie odříkávala stejné kouzlo. Pokoušela se zničit čarodějčinu ochranu. Z nosu jí vytékala krev. Ruku držela před sebou a kouzlo opakovala hlasitěji a hlasitěji.

Zrovna když čarodějka chtěla malé dítě probodnout, tak se v jejím těle zarazil nůž. Dopadla na zem.

Překvapeně se otočili za sebe. Stál tam Marcel. Upíří rychlostí se přesunul a vzal malé dítě pryč.

* * *
Klaus pomalu vešel na nádvoří francouzského domu. Marcel seděl opřený o kašnu. Všude byla spousta těl. V ruce držel jeho dceru.

"Přišel jsem pozdě," řekl Marcel zlomeně.

"Zdá se, že se vlkodlaci vrátili a dokončili to, co začali," odpověděl Klaus a rozhlédl se okolo. Pak se opět podíval na svou dceru. "Vzal jsi mi dceru, abych tebe a tvé přátele výléčil."

Vyhrnul si rukáv a rozkousl si zápěstí. Šel k němu. "Tady. Zasloužíš si to, protože jsi zachránil mou dceru."

"Ne," řekl Marcel váhavě a podíval se na dítě ve svém náručí. "Tohle skončilo už minulé století. Za to, že jsem sem přivolal tvého otce se upřímně omlouvám."

"Ne. Zasloužíš si žít, je příliš brzo na to, abys zemřel." Klaus mu přiložil ruku k ústům. Marcel se na něj váhavě podíval a pak se nakonec napil.

"Přísahám, že zničím každého, kdo tohle způsobil," řekl odhodlaně. Pak se jeho pohled zaměřil na dceru, která tiše oddechovala. Jeho výraz se zmírnil. Nemohl tomu uvěřit. "Mohu?" Zeptal se slabě.

Marcel mu ji podal. Klaus ji držel a nevěřícně ji pozoroval. Byla tak maličká, tak nevinná. Mávala ručičkama a její malé oči se podívali na něj. Nakonec si ji přiložil k hrudi a pohoupal. Měl dceru. Marcel naproti němu se usmál.

* * *
"Fakt mě mrzí to, co se stalo," řekla Colette, když ji Elijah připoutal ke zdi.

"Proč?" Zeptala se Elena tvrdým hlasem. "Proč jsi to dělala?"

Colette se jí podívala do očí, "přísahám, že jsem to nechtěla udělat. Předkové mě k tomu nutili." Povzdechla si, "neměla jsem na vybranou," dodala se slzami v očích.

"Chtěla jsi obětovat nevinné dítě!" Vykřikla Elena a udělala krok blíž.

"Rozhodli o tom naši předci, nebylo to z mé vůle." Pak se podívala na Elijahe, "to ona o tom rozhodla."

Elijah ji chytl pod krkem. "Kdo?" Zeptal se pevně.

"Překvapuje mě, že se na to musíte ptát," rozesmála se. Elijah pustil její krk. "Esther," řekl nevěřícně. Colette přikývla.

"Dokud to dítě žije, tak čarodějky v New Orleans ho nepřestanou hledat, Esther nic nezastaví, to dítě nikdy nepřestanou hledat, nepřežije" přesvědčovala je Colette a vykřikla bolestí. Z očí jí vytékala krev. "Nesplnila jsem svůj úkol. Jdou si pro mě. Cítím to."

V očích měla slzy, "jen jsem chtěla žít," dodala plačtivě, "prosím, řekněte Klausovi, že mě to mrzí." Krev jí tekla i z pusy.

Elena stála pár milimetrů od ní, "mě to nemrzí," řekla tvrdě a vrazila Colette dýku do břicha. Colette vydechla bolestí a pak zavřela oči. Elena se otočila a vydala se pryč.

Rozeběhla se, jakmile viděla svou přítelkyni na zemi. "Bonnie!" Vykřikla a klekla si vedle ní. Nos měla od krve, ale díky bohu dýchala. Byla jen oslabená od kouzla.

* * *
Elena v náručí chovala svou dceru. Otočila se i s ní, jakmile slyšela přijít Eijahe. Všechny její emoce byly zapnuté na maximum. Slyšela třepotání křídel hmyzu, každé zavrzání nábytku, prostě všechno. Její dcerka vypadala tak nevinně. Pousmála se a pohladila ji po hlavičce.

"Co se děje?" Zeptala se, když Elijah nic neříkal. Překvapeně se podívala na zkumavku, kterou držel v ruce. Zastavil se pár centimetrů před ní.

"Musíš dokončit svou přeměnu," řekl Elijah a podal ji zkumavku. Elena položila dceru a vzala si ji od něj. Byla v ní lidská krev. Cítila to. Váhavě se na ni dívala. Elijah mírně pokývl hlavou. "Tvá dcera nesmí vyrůstat bez své matky," zašeptal Elijah. Pomalu se na něj podívala. Jeho hnědé oči sledovali pozorně ty její. Pak se podívala na Hope a přikývla. Rychle vypila obsah lahvičky. Teď už byla upír.

Elena si znovu vzala dceru a přiložila si ji k hrudi. Otočila se s ní směrem k oknu. Slyšela další kroky. Cítila, že to není Elijah. Klaus se zastavil těsně za ní.

"Jaký život ji asi čeká?" Řekla, když se otočila ke Klausovi s Elijahem. "Teprve se narodila a už se ji její babička pokouší zabít." Slzy jí stékaly po tvářích. "Řekla jsem si, že budu silná. Ale jak to mám dodržet, když je jen jediná možnost jak ji ochránit?" Zeptala se plačtivě.

Klaus ji sledoval pohledem, který jasně dával najevo, že ví o čem mluví.

"Pošleme ji pryč. Za tu dobu tady zůstaneme a budeme se pokoušet uklidit ten nepořádek, který jsme způsobili," doplnil ji Klaus.

"Ne," zakroutil hlavou Elijah. "To je šílené. Slyšela si Colette. Čarodějky ji nikdy nepřestanou hledat."

"Přestanou, pokud nikdo nebude vědět, že je naživu," odpověděl Klaus. "Udělám všechno, abych naši rodinu zachránil."

Elena se podívala na svou dceru. "Myslím, že se musíme rozloučit." Zašeptala slabě, ve tváři měla slzy.
Políbila ji na tvář. Nechtěla se od ní odtrhnout, byla tak krásná a tak nevinná. Elijah se postavil před ní a jemně své neteři přejel po čele. Pak ji na něj políbil.

"Bude lepší, když půjdu sám. Vy tady zůstaňte a veřejně truchlete," řekl těžce Klaus. Elena slabě přikývla. Znovu dceru políbila, než ji předala Klausovi. Její obličej se plně zalil slzami, jakmile se Klaus vydal ke dveřím. Překřížila si ruce a zakroutila hlavou.

Na rameni cítila Elijahovu ruku. Otočila se a objala ho. Rukama ji chytl zezadu za hlavu a jemně ji políbil na čelo. Její dcera byla pryč. Kolik měsíců nebo dokonce let z jejího života zmešká? Elena držela hlavu schoulenou v jeho hrudi.

* * *
Elena měla v ruce svíčku a chodbičkou mířila k nástěnce, kde bylo napsáno Na památku malé Mikaelsonové. Měla na sobě černé dlouhé šaty, v očich spoustu slz. Na památničku byla spousta květin a věnců. Lidé je tam začali dávat, jakmile se o tragédii dozvěděli. Elena se sklonila a položila svíčku na zem. "Na památku mé nenarozené dcery," řekla tlumeně a znovu se rozbrečela.


* * *
"Kdo ji může ochránit lépe než my, bratře?" Zajímal se Elijah.

"Jedna osoba tu je," odpověděl Klaus.

* * *
Klausovo auto zastavilo za značkou s oznámením Právě opuštíte New Orleans. Podíval se na svou malou dceru a s ní v náručí vystoupil ven. Pousmál se, jakmile viděl postavu. "Ahoj, sestro."

Rebekah se usmála a vydala se k němu. Nevěřícně sledovala to malé stvoření, "je tak krásná. Jako její matka."

"V očích má náznak ďábla. To jsem celý já," ušklíbl se Klaus. "Potřebuju důvěryhodnou čarodějku, která provede maskovací kouzlo. Nikdo ji nesmí najít," pokračoval vážnějším tónem.

"Vím, co mám dělat, Niku. Někoho takového mám, postárám se o ni," pousmála se Rebekah. "Slibuju."

Klaus se znovu podíval na svou dceru. "Udělám z tohohle města tvůj domov," zašeptal odhodlaně. "Cítím, že ti v žilách koluje má krev. Vrátíš se ke mně." Políbil ji na tvář a pomalu předal Rebece.

"I přes naše neshody, Rebeko, neexistuje nikdo jiný, komu bych ji svěřil raději," řekl upřímně a dlouze Rebeku objal.

"Bude šťastná," usmála se Rebekah. "Jak se jmenuje?"

"Hope. Jmenuje se Hope," odpověděl po chvíli, "jak její strýček rád říká, bude nadějí téhle rodiny." V očích měl pár slz, když sledoval, jak Rebekah nasedá do auta.


* * *
Klaus stál, ruce měl opřené o zábradlí balkonu a pozoroval město před sebou.

"Klausi!" Vykřikla zoufale Camille. Pomalu se otočil. Běžela k němu. "To dítě. Tvoje dítě. Je v pořádku?" S vystrašeným pohledem se zastavila před ním.

Klaus polkl a podíval se na zem. "Je mrtvá," řekl pomalu.

Camille si zděšeně položila ruku na pusu. "Ne. Ne." Nadechla se. "Ach můj bože, Klausi, je mi to tak moc líto."

"Ne. Pokud za to někdo může, tak jsem to já," řekl Klaus těžce a otočil se směrem k ní. "Cením si toho, že jsi tady, ale nemůžeme být přáteli."

"Co? Víš, že to není pravda," odpověděla slabým hlasem.

"Camille," přerušil ji. "Víš moc dobře, čeho jsem schopný. Jsi moc dobrá na to, aby ses zapletla do záležitostí této rodiny. Zničilo by tě to." Povzdechl si a hledal další vhodná slova. "Proto tě žádám, jdi. Prosím."

"Klausi," zašeptala Camille a udělala krok vpřed. V očích měla slzy.

"Jdi," řekl tlumeně Klaus.

Slzy v jejích očích začaly přibývat. Nevěděla, co na to říct. Otočila se a běžela pryč. Nemohla zastavit vlnu slz.

* * *
Klaus vešel do dětského pokoje. Byla tam. Elena seděla v rohu na zemi. V ruce držela dečku, ve které ještě před chvílí byla Hope. Nijak nedala najevo, že ví o jeho přítomnosti. Pomalu se posadil vedl ní. Sledovala dečku před sebou. Ani se na něj nepodívala.

"Zničím každého, kdo se bude pokoušet ublížit mé rodině. Budu bojovat, dokud znovu nezajistím klid, aby se naše dcera mohla vrátit tam, kam patří." Elena se na něj slabě podívala. Obličej měla oteklý. "Zpátky ke své rodině," dořekl to Klaus.

Elena se očima znovu podívala na dečku a nijak nedokázala zabránit slzám. "Jmenuje se Hope," zašeptal Klaus. Elena se pokusila o úsměv, který byl přerušený další vlnou slz. Nechala se unášet tou bolestí. Slabě se posunula proti zdi a hlavu položila na Klausovu hruď. Tahle bolest nikdy nepřestane. Ne dokud se znovu nesetká se svou dcerou.

Klaus jemně ovinul ruce okolo jejího těla a držel ji na své hrudi. Pořád na něm ležela a zavřela oči. Celé její tělo se klepalo.


"To je v pořádku, lásko," zašeptal slabým hlasem Klaus a jednou rukou jí jemně hladil po vlasech. Tou druhou ji přidržoval na svém těle. Zavřel těžce oči a dovolil si vypustit pár tichých slz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama