Tatia- The Northumbrian Princess- 9.kapitola

7. srpna 2017 v 11:02 | Any

9. kapitola- Bolest

Tatia rychle otevřela oči. Posadila se a rozhlédla se okolo. Ve stanu byla sama. Oddechla si. To, jak usnula přímo na Ragnarovi, nebyl příliš tvrdý spánek. Vzbudila se, když ji nesl zpět do stanu, ale předstírala, že ještě spí.

Pokud měl její plán vyjít, tak to tak musela udělat. To, jak Ragnarovi předtím řekla, že je milej, nebo že bude zvažovat odchod s nimi, tak to byly pouhé lži.

Uvědomila si, že pokud nebude milá, tak nikdy nebude mít šanci tady odsud utéct. Zvenku slyšela hlasy. Pořád si tam povídali, byli už neskutečně opilí.


Tohle byla její šance. Tatia mlčky opustila stan a zamířila opačným směrem od ohně. Jakmile se jí podařilo dostat dál od ožralých Vikingů, tak se rozeběhla.

Vběhla do lesa. Všechno jí vyšlo. Nikdo ji ani neviděl. Možná se jí podaří vrátit domů. Neměla ani představu, jakým směrem by to mohlo být. Musí být hodně daleko, když si vzpomněla na tu dlouhou cestu sem.

Nemohla už dál riskovat. Nemohla tam s nimi být už ani o trošku dýl. Ragnar se k ní vlastně ani nechoval špatně, ale moc dobře věděla, proč to dělal. Chtěl si získat její důvěru a očekával, že mu ta naivní princeznička pak všechno vyslepičí. Ale podcenil ji. Nakonec není tak slabá, jak si o ní myslel.

Neměla ani představu, kam to běží. Ale nemohla dovolit, aby se zastavila. Pak se náhle zamotala a začala padat dolů.

S hlasitým prásknutím přistála na tvrdé zemi. Bolestivě se držela za hlavu. Co se to sakra stalo? Pokusila se postavit, nohy ji skoro neposlouchaly.

Rozhlédla se okolo. Propadla se do nějaké hluboké díry. Povzdechla si. Tady odsud se už ven nedostane. Tohle musí být její konec. Zoufale se pokoušela vyšplhat nahoru. Byla v půlce, když se jí hlína v rukách odtrhla a znovu se řítila dolů. Poslední, co si pamatovala bylo, že se praštila do hlavy a pak už všechno zčernalo.

Ragnar

Ragnar byl naštvanej. Ani né hodinu poté, co ji odnesl, mu přišli říct, že je pryč. Ani se na nic jiného nemusel ptát, dobře věděl, že utekla. Teď už byl její odchod do Kattegatu naprosto nemožný.

Ta malá princezna si s ním zahrávala a z toho neměl zrovna radost. Ale také neměl v plánu ji tam někde nechat. Vyslal za ní skupinu mužů.

Celou tu dobu musel snášet Rollovo otravné poznámky. "Měli bychom na ni zapomenout, bratře. Ta princezna byla zajímavá, ale také příliš prohnaná. Měl bys ji nechat, aby ji sežrala divoká zvířata. Nedá se jí důvěřovat."

"Zmlkni!" Vykřikl vztekle Ragnar.

Pak se Rollo ozval znovu, "měl bys s ní přestat mluvit a sdělovat jí věci, bratře. Hrála si s tebou, hrála si s námi všemi."

"To je sice pravda, ale pořád ji potřebuju. Musím se od ní dozvědět něco víc o jejích lidech. To by nám mohlo pomoct. Odejdeme se spoustou zlata a nebudeme si muset špinit ruce krví. Proto jsem si ji vybral. Krásná, chytrá, ale příliš naivní. Je to snadný terč." Odpověděl klidně Ragnar.

Ale ani náhodou nebyl v klidu. Ta princezna ho měla za hlupáka. Vlastně byl neskutečně naštvanej. Bude si na ni muset dát větší pozor a držet ji pod neustálou kontrolou.

Tatia

Tatia zmateně otevřela oči. Rozhlížela se okolo. Ležela ve vikingském stanu. Příšerně ji bolela hlava.
Její pohled se zastavil na východu. Stáli tam dva muži. Jakmile si jí všimli, tak zařvali Ragnarovo jméno. Co se to sakra stalo? Byla hlídaná?

Ragnar vešel dovnitř. "Skvěle, že jsi vzhůru. Opravdu jsem tě chtěl nechat v té díře." Zasmál se, byl to takový abnormální smích. Naháněl jí hrůzu. "Ale pořád tě potřebuju k zisku svého zlata, jsi až příliš cenná."

Ten jeho tón, kterým s ní mluvil, zněl sarkasticky a neupřímně. Už nebyl tak přátelský jako předtím. Chtěl jí tím vyděsit a to se mu opravdu dařilo.

Uvědomila si, že její útěk byl opravdu hloupý nápad. Zcela očividně tím Ragnara naštvala. A to právě on byl jediný, kdo jí garantoval, že se jí nic nestane. Teď už svatba s Lordem Damleym nevypadala tak děsivě.

"Pojď, potřebuju ti něco ukázat," řek Ragnar a natáhl k ní ruku. Tatia trochu váhala, ale nakonec se rozhodla se chytnout a nechala ho, aby jí pomohl se zvednout.

Mlčky vyšli ven. Bylo zataženo. Vypadalo to, že každou chvílli začne pršet. Tatia měla strach, co s ní zamýšlí dělat.
Choval se naprosto jinak než předtím. Přemýšlela, jestli byl takový vždycky a ten milý Ragnar byla pouhá přetvářka, aby si získal její důvěru a pak mu řekla něco o své zemi?

Vykulila oči. "Louise!" Vykřikla a rozeběhla se dopředu. Její bratr a několik otcových bojovníků seděli na zemi. Byli připoutáni. Byl naživu. Ragnar alespoň nelhal.

"Tatio?" Překvapeně ji sledoval, "co tady děláš?"

Tatia ztuhla, když se hned vedle ní ozval Ragnarovo hlas, "tady princezna je mým hostem," usmál se Ragnar a položil jí ruku přes ramena.

Tatia se začala kroutit, dokud se jí nepodařilo dát jeho ruce pryč. Ragnar se rozesmál, "také je velmi bojovná, ale jenom někdy." řekl a podíval se na ni. Tatiu děsilo jeho chování. Nechápala, co tímhle vlastně sleduje.

"Prosím, neubližujte jí. Tatia by mohla být dobrá milenka. Umí být velmi vášnivá. Je to velmi laskavé a přátelské děvče," prosil Louise.

Ragnar se rozesmál, "moc přátelsky se nechovala. Nejdřív si s námi se všemi hrála a pak se pokusila utéct. Naštěstí jsme ji včas chytili," usmál se Ragnar zlomyslně.

"Co to máš na hlavě? Ublížili ti?" Zajímal se Louise.

Tatia smutně zakroutila hlavou, "nijak mi neublížili. Chovali se ke mně přesně tak, jak slíbili. Poranila jsem se sama při pokusu o útěk."

Louise byl dobrý člověk. Nezasloužil si tu být. Ale ona rovněž. Nebyla jejich vina, že se sem dostali. Za všechno mohl otec. A co to teď hrál Ragnar za hru? Byla z něj narposto zmatená, je možné, aby se jeho chování mohlo o tolik změnit?

Přiběhli k nim tři Ragnarovi muži a začali něco křičet. Ragnar se rychle otočil k ní a Louisovi, "vypadá to, že se nakonec domů vrátíte dřív než později."

Pak ji popadl za zápěstí a vedl ji zpátky. Jeho sevření bylo bolestivé a nepříjemné. Vikingové byli shromážděni u bran tábora a sledovali vozík, který tam přivezli otcovi muži.

Ragnar vyslal pár svých mužů. Tatia sledovala, jak jdou k vozíku. Pak si všimla, jak zezadu přijíždí na koních spousta mužů jejího otce. Věděla, co se děje. Vikingové zakřičeli na Ragnara.

Ragnar se na ni naštvaně otočil, "proto jsi v noci utekla? Věděla jsi o tom?"

Tatia zakroutila hlavou, "ne, netušila jsem..." Její slova přerušil křik mužů okolo. Vzali si své zbraně a vydali se ven. Tatia se otočila, i Ragnar byl pryč.

Spadla na zem. Muži, kteří běželi okolo si jí nevšímali a shodili ji. Vyděšeně sledovala celé dění před sebou. Nikdy nebyla tak blízko boje. Nikdy neviděla lidy tak hrozně umírat. Věděla, že otec posílá muže do bitvy, ale nikdy nebyla takový kousek od ní.

Ani se neuměla bránit. Nebyla to součást její výchovy. Byla vychovávána k tomu, aby se dobře vdala a jednou někomu dělala věrnou manželku a matku. Ochránit ji měl její manžel. Začínala si uvědomovat, jak stupidní její výchova vlastně je.

Slzy ji stékaly po tvářích. "Tohle není moje vina," opakovala si pořád dokola. Rozeběhla se a ukryla se do jednoho ze stanů. Nikdy nebyla tak blízko válce.

Vyděšeně počítala minuty. Pak veškerý rámus ustal a znovu zavládlo ticho. Vyděšeně seděla uvnitř stanu. Hlavu si položila na kolena. Ucítila, jak ji někdo silně popadl za zápěstí a táhl pryč.

Byl to Ragnar. Sice se s ním ještě včera cítila bezpečně, ale teď věděla, že to není dobré. Vypadal hodně naštvaně. V druhé ruce držel sekeru, byla od krve. Stejně jako jeho obličej. Byl celý pokrytý krví. Vyděšeně to sledovala, nikdy předtím na muži neviděla něco takového.

Copak bylo možné, aby se jeho chování změnilo během takové chvíle? A to všechno jen proto, že se pokusila utéct. Ale v první řadě tady ani neměla být. Měla strach. Jeho bratr Rollo byl včera naprosto nechutný a i nebezpečný a sám Ragnar neudělal nic, aby ji před ním ochránil. Maximálně se tomu pobaveně smál jako většina.

Teď byl najednou tak bezcitný. Jeho sevření bylo hrozně silné. Bolelo to. "Ragnare prosím! Přestaň. Ubližuješ mi!"

Ragnar ji konečně pustil dopředu. Spadla na zem přímo vedle svého bratra a jeho vojáků. Bratr ji vyděšeně sledoval.

Ragnar se na ně šibalsky usmál. "Vašemu otci už je asi jedno, jestli žijete nebo ne." Zamyšleně si položil prst na bradu, "budu si prostě muset vybrat jednoho z vás."

"Neubližuj mé sestře. Nezasouží si zemřít, má dobrou duši," prosil Louise tiše.

"Nech nás jít. Prosím, nech nás jít," opakovala Tatia.

Ragnar ji dál ignoroval. "Řekl jsem tvému otci podmínky. Někdo musel zaplatit za jeho neposlušnost," oznámil Ragnar jejímu bratrovi. Pak se znovu otočil k ní? "Proč brečíš?" Zeptal se jemným hlasem a vydal se k ní. "Co se děje, princezno?" Zajímal se utěšujícím tonem a položil jí na bradu svou sekerou a přinutil ji tak se na něj podívat.

"Prosím, nech nás jít. Můj otec ti zaplatí," opakovala zoufale Tatia.

Ragnar se ušklíbl, "jasně, že zaplatí. Mám jeho syna a dceru, budoucího krále a královnu." Palcem jí jemně otřel krev, kterou zanechala jeho sekera. Přiblížil se k ní. Přitáhl si ji víc k sobě. "Zavři oči, princezno," zašeptal tlumeně a nechal ji zabořit hlavu do jeho hrudi.

Tatia zavřela oči a přilepila se k jeho tělu. Čekala, až přijde ten úder, ta bolest. Až naposledy vydechne a tenhle její krátký život se ukončí. Ale nic takového se nestalo.

Otevřela oči přesně v momentě, kdy Ragnar vrazil sekeru do krku jejího bratra. "Ne!" Vykřikla Tatia skrz vzlyky. Tělo jejího bratra spadlo na zem. Tatia byla vyděšená, slzy jí stékaly po tváři. Rozeběhla se a utíkala pryč od té stvůry. Byla rozrušená. Zakopla a spadla na zem.

Ucítila na sobě Ragnarovo ruce. Pokoušela se s ním chvíli bojovat, "Můj bratr byl nevinný, za nic nemohl a tys ho jen tak chaldnokrevně zabil!" Ragnar ji vzal okolo pasu a přehodil si ji přes rameno jako pytel.

"Nech mě být!" Křičela skrz vzlyky. Pokoušela se od něj dostat pryč, ale byl oproti ní příliš silnej.

Položil ji do stanu, kde předtím spala. "Slyšíš mě, Tatio?"

"Nepokoušej se se mnou mluvit! Jsi zrůda!" Vykřikla znovu.

"Já že jsem zrůda?" Zeptal se pobaveně Ragnar. "Hned na začátku jsem řekl, že ti neublížím, tak proč mi nevěříš?"

"Protože jsi lhář! Zabil jsi mého bratra. Byl to dobrý člověk. Nejsi dobrý člověk. Nikdo z vás není! Zabíjíte nevinné lidi. Nikdy bych s vámi nikam neodjela!" Hlavu si položila na kolena.

Po chvíli lehce zvedla hlavu. Pořád tam stál a pozoroval ji. "Můj bratr měl celý život před sebou! Nemohl za to, že je tady stejně jako já. A stejně za to zaplatil on! Klidně mě zabij taky, protože to je váš způsob řešení problémů!"

Ragnar chvíli mlčel a bezvýrazně ji pozoroval. Znervozňovalo ji to. Jeho pohled jí přišel skoro až lehce ustaraný, pokud to bylo možné.

"Měla by ses prostě uklidnit. Jsi příliš mladá, abys to pochopila, ale jednoho dne tomu budeš rozumět." S těmito slovy se otočil a odešel pryč.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama