Ztraceni v čase- 6.kapitola

30. srpna 2017 v 14:47 | Any
Další kapitola, tentokrát docela dlouhá. Doufám, že se bude líbit. Dejte mi vědět do komentářů, moc ráda si je čtu. Všem přeju hezký zbytek prázdnin. :)


Ve chvíli, kdy si Hermiona přečetla první větu v knize, tak chtěla vyprsknout smíchy. V hlavě uvažovala, jestli autor knihy znal Toma Raddlea, když ji psal. Místo aby na něj zírala a aby ji začal podezřívat, že ví něco, co vědět nemá, se donutila číst dál.

Ačkoliv Salazar Zmijozel vždy silně podporoval vládu čistokrevných, existuje hodně tvrzení, která odpovídají teorii, že měl vlastně smíšenou krev. V jeho dětství bylo tolik záhadných skutenčostí, které vedly jeho vrstevníky k závěru, že jeho matka mohla být mudlorozená.

Dívala se na stránku a musela potlačit odrknutí. Bylo dobře, že to nečetla během snídaně, protože hrozilo, že by se mohla zadusit dýňovou šťávou. Protáčela oči nad nesmyslností tohoto článku. Otočila knihu na přední stranu a dívala se na přehled témat.


Většina témat byla tak směšná, nepřekvapilo by ji, kdyby se o nich psalo v Jinotaji. Kniha obsahovala všechno od čistoty zmijozelské krve až k tajemné komnatě. Nesmí o tom zapomenout říct Harrymu.

Její oči se zastavily na části o smrti Zmijozela.

"Proč může být Zmijozel pořád naživu?" Přečetla nahlas.

Tom se z ničeho nic sám pro sebe zasmál. Zvedla pohled od knihy. Skoro zapomněla, že stál přímo vedle ní. Neřekl čemu se smál. Místo toho vrátil knihu, kterou držel, zpátky na poličku a díval se po nějaké jiné.

Čarodějka nervózně zkousla spodní ret a otočila na další stranu. Pokračovala ve čtení.

Ačkoliv metoda díky které to bylo odhaleno zůstává otevřená, tak je tu pořád možnost, že jeden ze čtyř zakladatelů Bradavic může být stále naživu. Během let došlo k mnohým údajným zpozorováním Salazara Zmijozela očitými svědky po celém světě. To je zmínělo v knize Nevysvětlené od Ernesta Nighta.

Jak už jsem se zmínil ve svém předchozím článku- Pravda o rozporu mezi čtyřmi zakladateli Bradavic- Salazar Zmijozel byl vždy posednutý myšlenkou nesmrtelného života.

Hermiona protočila oči. To by vysvětlovalo Voldemortovu posedlost nad nesmrtelností. Odpověď tady byla celou dobu: měl to v genech.

Odolala silnému pokušení nahlas se rozesmát a dál četla.

"Dalo by mu to možnost navždy čistit školu od těch nehodných k pochopení magie." (Lewis, 3982) Ceremoniál ke zničení knihy (pořádaný třemi zakladateli Bradavic) ke kterému došlo poté, co Zmijozel opustit prostory školy, tuto teorii přímo podporuje.

Hermiona překvapeně otevřela pusu nad myšlenkou zničení knihy v Bradavicích. Jak si toho zatraceně mohla nevšimnout? Četla takové množství knih, ale v žádné se nikdy nepsalo o ničení knih v Bradavicích.

"Neočekávala si, že pálení knih vedené samotným ušlechtilým Nebelvírem bude zmíněno v každé knize, nebo snad ano?" Zeptal se nečekaně Tom.

Hermiona zjistila, že se jí přes rameno dívá na knihu, kterou drží.

"Mohu tě ujistit, že kdyby ty knihy zničil Zmijozel, tak by to bylo napsáno aspoň jednou v každém textu."

"Pokud to ve většině knih není, tak jak o tom víš?" Zeptala se a podívala se na něj.

"Je to v některých knihách z oddělení s omezeným přístupem," odpověděl.

Hermiona na něj doslova zírala s pozdviženým obočím. Uvědomila si, jak pro něj bylo snadné říct profesorům, že dělá průzkum na esej v oddělení s omezeným přístupem. Podruhé toho dne proklínala profesory ze čtyřicátých let, že dovolili, aby budoucnost byla taková jakou ji znala.

Podíval se na ni s mírnou zvědavostí, možná byl zmatený výrazem, který momentálně měla na tváři. Když neřekla nic, aby to vysvětlila, tak si vytáhl knihu a začal ji číst. Umožnilo jí to hodně blízký pohled na jeho profil.

Kdyby ignorovala skutečnost, že se z něj stane neslavně proslulý černoknežník, tak by snadno pochopila, proč ho lidé považují za okouzlujícího a atraktivního. Hermiona někde uvnitř věřila, že Ginny by Tom Raddle přitahoval, kdyby nedošlo k tomu incidentu s deníkem.

A kdo říká, že se jí tenkrát nelíbil? Nebo dokonce teď?

Byla to dost zneklidňující myšlenka, ale věděla, že je dost pravděpodobná.

Hermiona zašilhala pohledem na mladého kouzelníka, pokoušela se najít nějaký náznak viny v tom výrazu čiré nevinnosti. Muselo tam být něco, co odkazuje na to, čím se stane v budoucnosti. Je nemožné vytvořit takovou úspěšnou a bezchybnou přetvářku.

Tom měl pravdu, že mezi ním a Harrym je podoba. Oba měli tmavé vlasy a chlapecký dobrý vzhled. Rozdíl mezi nima byl v tom, že Zmijozelův dědic byl v obklopení temnoty, když se neusmíval.

A navíc Harry neměl tolik sebevědomí jako Tom. Bylo těžké uvěřit, že Tom vlastně vyrůstal v sirotčinci. S tím půbavem jakým mluvil a elegancí se kterou chodil to vypadalo, jako kdyby byl z nějaké ve společnosti hodně vysoce postavené rodiny.

Pravděpodobně by Harrymu hodně dobře posloužilo, kdyby si začal víc věřit. Chci tím říct, že je docela atraktivní. Podívej se na všechny ty jeho obdivovatelky z budoucnosti, kterých si ani nevšímal.

Vzpomínka na to, jak se holky pošťuchovaly, když Harry, Ron a ona šli okolo, byla pořád živě v její paměti. Samozřejmě, že Harry s Ronem se pokaždé bavili o Famfrpálu nebo o něčem podobně nezáživném, že si Harry nikdy neuvědomil, jak byl pro holky přitažlivý.

A určitě to nebylo jen kvůli jeho slávě.

Z ničeho nic se Tom odpoutal od knihy a podíval se jí přímo do očí. Hermiona ztuhla jako jelen zachycený světlem. Cítila, jak jí krev proudí celým tělem, až se dostala ke tvářím. Měla lehkou závrať. Než byla schopná cokoliv říct, tak se na ni usmál a znovu se pohledem vrátil ke knize.

Čarodějka si přála vykopat díru, zakopat se do ní a počkat tam až do roku 1998. I když ještě nezačaly, už teď v hlavě slyšela ty drby. Tiše si říkala, že nikdo jí v téhle době nezná. Nebyla přítelkyně Harryho Pottera, přemožitele Temného pána. Nebyla ta z Nebelvíru- všechno vím, všechno znám. Nebyla...

Pro Merlina! Ze všech těch lidí, proč zrovna Voldemort si musí myslet, že se mi líbí? Hermiona uvnitř bědovala, když cítila, jak její tváře jsou teplejší a teplejší. Třeba si bude myslet, že jsem se dívala na tu poličku za ním.

Znovu se na něj podívala. Ale ne. Sakra. Už se jen nesmál.

Teď měl na tváři samolibý úšklebek, zatímco četl knihu.

Ještě k tomu trapasu byla Hermiona i rozzlobená. A to se ještě znásobilo díky jeho dalším slovům.

"Nemusíš se cítit trapně kvůli tomu... zírání," řekl jako by se ji pokoušel uklidnit.

Vykulila oči, když se na něj podívala. Pořád si četl tu debilní knihu a úšklebek se jen zvětšoval a zvětšoval. Nemohla mu prostě vyrvat z rukou tu knihu a praštit ho s ní po hlavě?

"Já jsem ne-" Začala vysvětlovat, ale přerušil ji.

"Aspoň se tak moc... nehihňáš," poznamenal.

"Tome-"

"Je opravdu těžké se soustředit na čtení, když se vedle tebe pořád někdo hihňá."

"Říkám ti, že-"

"Nevadí mi to, opravdu," pokračoval Tom a lhostejně pokrčil rameny, i když jeho oči nikdy neopustily knihu.

"Tome-"

"Ale musím tě před něčím varovat. Nemám rád, když se mě lidé dotýkají, aniž bych jim k tomu dal svolení, takže tě prosím, zdrž se-"

Hermiona cítila, jak jí z uší začíná vycházet pára.

"Tome Rojvoli Raddle!" Vykřikla.

Zvedl hlavu od knihy a nevinně se na ni podíval.

"Slečno Grangerová!" Nadávala paní Pinceová. "Ven! Na dva týdny!"

Hermiona zírala na knihovnici, její pusa se klepala jako leklá ryba. Otočila hlavu na Toma a střelila po něm vzteklým pohledem, než s dupotem vystřelila z knihovny.

Když doběhla k Nebelvírské věži, tak začala Zmijozelského rozzuřeně proklínat v každém jazyce, který znala. Byla vykázaná z knihovny na celé dva týdny!

Teď už měla o další důvod víc, proč Toma Raddlea nenávidět.


* * *
Tom se díval na Hermioninu mizející siluetu. V rukách si lenivě pohrával s hůlkou a opřel se o rám dveří v knihovně. Pár sekund jenom žasnul, jak moc se teď ta dívka podobá zuřící mantichoře.

Moc dobře věděl, že se té čarodějce nelíbí. Bylo naprosto očividné, že se na něj nedívá s nějakými milostnými záměry. V jejích očích byla zvědavost, ano, ale rozhodně ne láska nebo náklonnost. Tom jednoduše doufal, že když ji naštve, tak se mu podaří jí rozvázat jazyk. Bohužel se zdálo, že to trochu přehnal a místo toho na něj začala křičet. Ušklíbl se nad tou představou, jak ho proklíná přímo tady v knihovně.

Bohužel pořád nezískal ty informace, které chtěl. Nutili ho použít další možnosti, které pro něj budou mnohem zábavnější, ale pro ně bohužel o dost víc nepříjemné. Ničebný úšklebek se objevil na jeho tváři. Hodně si to ještě užije, obzvlášť až se konečně dozví, co před ním skrývají. Lord Voldemort vždycky dostane to, co chce, bez ohledu na to, co pro to musí udělat. Ani tentokrát to nebude jiné.

Bude muset připomenout svým rytířům, aby nechali tu malou lvici být. Jeho setkání s ní byla až do této chvíle příliš zábavná na to, aby je musel sdílet s nimi. A on je člověk, který se nerad o něco dělí.

Znovu se podíval na čarodějku, který teď těžce dupala do schodů, málem shodila studenta prvního ročníku.

Rozhodně zábavné.


* * *
Všechny oči spočinuly na ní, když vtrhla do nebelvírské společenské místnosti. Její tváře zčervenaly vzteky. Gareth překvapeně otevřel pusu dokořán. Se zaškubnutím v srdci si vzpomněla, jak často se tenhle pohled objevoval na Ronově tváři. Nicméně nostalgie byla znovu nahrazena vztekem, který pociťovala k jistému zmijozelskému primusovi.

"Em... Ahoj Hermiono, jaký byl tvůj den?" Zeptal se nervózně Joseph. Když na něj přísně přimhouřila oči, tak se podíval dolů na svou ruku a nervózně si odkašlal.

"Co se stalo?" Zeptala se Ginny.

"Byla jsem vyhozená z knihovny!" Vyprskla skrz zaťaté zuby, "na celé dva týdny!"

"Jak se to stalo?" Zamračil se Harry.

"Kvůli- Kvůli-" Běsnila Hermiona, když se její pohled zastavil na Garethovo tváři, který rychle odvrátil oči jinam, "kvůli tvému kamarádovi!"

"Kvůli Tomovi?" Zeptal se Gareth a nervózně se poškrábal na hlavě.

"Jak se opovažuje... Taková drzost toho stupidního, pitomého a nabubřelého Raddlea!" Zavrčela.

Joseph se začal smát, ale rychle to nahradil suchým odkašláním, když se na něm oči zuřivé lvice zastavily.
"Co udělal?" Zeptala se Ginny soucitně.

"Ten zmetek mě obvinil, že se mi libí! Jako kdyby- To si vážně myslí, že je až tak okouzlující?" Zafuněla Hermiona.

Harry, Ginny, Gareth a Joseph si mezi sebou vyměnily pohledy. Nikdo z nich si nebyl jistý, jestli má na tu otázku odpovědět. Brzy zjistili, že odpověď se od nich neočekává, když pokračovala ve slovních nadávkách na Temného pána.

"Slečno Grangerová," ozval se po pár minutách chladný hlas.

Hermiona okamžitě přestala mluvit a podívala se na schody. Kvůli tónu očekávala, že tam uvidí zmijozelského, ale místo toho spatřila Augustu Rookwoodovou. Primuska měla ve tváři stejně chladný výraz jako byl její hlas.

"Dáváte hrozný příklad mladším studentům. Pokud se neutišíte, tak budu muset zvažovat sebrání bodů své vlastní koleji. Teď kdybyste se laskavě utišila, aby ostatní také mohli studovat," ušklíbla se. S těmito slovy se vzdálila a vrátila se do svého pokoje.

Chvíli Hermiona jenom civěla na dveře. Podívala se na Harryho s Ginny a na jejich tvářích našla stejně překvapené výrazy.

"No... To je naše primuska," usmál se nejistě Gareth, "budeš si na ni muset zvyknout, taková je ke každému-"

Jeho hlas se vytratil, když se znovu poškrábal na hlavě. Hermiona měla pocit, že jí lže, to samé dělal i Ron, když jí lhal.

"Nemá mě ráda, že ne?" Zeptala se s ironickým úsměvem v obličeji.

Joseph a Gareth se na ni podívali, ale neodpověděli. Pečlivě zvažovali její podezření.

Přesně to jsem potřebovala.. Někoho na koho si dávat pozor, přemýšlela, když se svalila do křesla vedle Harryho.

"Nedělej si kvůli ní starosti, Hermiono. Jen se jí nelíbí ta skutečnost, že jsi chytřejší než ona," podpořil ji Joseph.

"Ale jak by to mohla vědět? Neměli jsme ještě tolik hodin," zareagovala rozzlobeně Hermiona.

"Máš víc hodin než ona," poznamenal Gareth, "troufám si říct, že kdybys tady byla od prvního ročníku, tak bys byla primuska místo ní."

"Nás taky nikdy neměla moc ráda, takže nejsi sama," řekl Joseph. Pokračoval pronikavým hlasem, "No podívejte se! Jestli tohle nejsou ti krvezrádci Potter a Weasley!"

Trio na něj chvíli jen zíralo, překvapeno tou děsivě dobrou imitací Augusty. A pak se začali smát. Joseph se uculil, postavil se a mírně se skrčil. Teď se smáli ještě víc.

Když se Hermiona podívala na své přátele, tak hřejivý pocit naplnil její tělo.

Bylo příjemné vědět, že není sama.

"Aspoň budeš mít jistotu, že až se vrátíme domů, tak žádným drbům čelit nebudeš," zašeptal jí Harry.

Hermiona úlevou a se souhlasem vydechla. Proč by se vlastně měla starat o to, co si o ní Tom myslí? Vlastně to byl jeden z nejotravnějších lidí, které měla to "potěšení" ve svém životě poznat.

V téhle chvíli si přála více než jindy, aby byli zpět v budoucnosti.


* * *
Pokud je Tom podežříval, že je na nich něco divného, tak to nikdy nedal najevo. Zdravil je každý den, když je viděl při hodině a pokoušel se být "nováčkům" nápomocný. Nicméně pokaždé když je obdařil tím svým "příjemným úsměvem", Harry měl vždy obří nutkání vyhledat Brumbála a podpořit ho v nalezení způsobu jak se okamžitě vrátit domů. Tomovo "přátelství" bylo pro Harryho naprosto znepokojující.

Nicméně jejich čas ve čtyřicátých letech nebyl až tak špatný, když potkávali možné předky svých spoužáků z budoucnosti. Harry měl podezření, že Black, který byl s ním na některých jeho hodinách musel být Alphard, Siriusův strýc. I když ještě neměli šanci si promluvit, tak si při hodinách vyměnili několik úšklebků. Dívka Lilian Brownová jim silně připomínala Levanduli. Byla extrémně ukecaná a v Nebelvíru patřila mezi první, kteří se dozvídali o nějakých drbech.

Čím víc se Harry díval na Augustu Rookwoodovou, tím měl silnější pocit, že je Nevilova babička. To ale také znamenalo, že byl jenom zmatenější s ohledem na budoucnost. Neměl tušení, proč by se k nim Nevillova babička chovala tak mile, když v minulosti byla tak příšerná. Byl přesvědčený, že Hermionino jméno se jednou objeví v konverzacích Nevilla s jeho babičkou.

Znovu se začal soustředit na hodinu lektvarů a podíval se na Hermionu, která se pokoušela dokončit svůj lektvar dřív než jistý Zmijozel. Byl si naprosto jistý, že používá inteligenci jako formu tajné pomsty. A proto se snažila dokončit každou práci dřív než Tom.

Harry se nahrbil, když ji slyšel zašeptat slušné množství nadávek. Předpokládal, že se je naučila od Rona.

"Nefunguje to," potvrdila, když znovu procházela instrukce.

"Co?" Zeptal se.

"Ten lektvar se nezbarvuje do stříbřitě fialové, jako se píše v knize," zamumlala.

"Ou," odpověděl.

Podíval se po třídě a našel stříbřitě fialový opar vycházející z Tomovo kotlíku. Harry pokrčil rameny a pokračoval v krájení dračích pařátů na perfektní čtverečky.

"Měl si ho zabít aspoň desetkrát bolestivěji, Harry," zasyčela naštvaně Hermiona. Harry krátce přemýšlel, jestli by ji neměli přeřadit do Zmijozelu.

"Co třeba že jsem se snažil?" Řekl Harry, když se jeho oči zastavily na profesoru Křiklanovi, který se rozhlížel po třídě, aby zjsitil, kdo už svůj lektvar dokončil.

"Odvrácení kletby pro něj byl až příliš snadný způsob, měl trpět víc," pokračovala a zamíchala vířivý prach do směsi. Zdálo se, že se jí podařilo zbarvit lektvar na barvu, kterou měl mít.

Nervózně se zasmál. Hermiona Grangerová někdy dokázala být stejně děsivá jako dav Smrtijedů.

"Já vím," řekl Harry, protože nechtěl hurikán Grangerovou naštvat ještě víc.

Mlčky odpočítával sekundy, když dívka vedle něj mumlala všechny možné nadávky na Toma Raddlea. Vydechl úlevou, když lektvar byl konečně hotový a Křiklan začal chodit po třídě a kontrolovat lektvary.

"Ale copak to tady máme," řekl Křiklan, když zamířil k jejich stolu. "No ne! Vy dva máte nepopíratelné nadání pro lektvary. Jediné, co potřebujete, je trocha tréninku."
Podíval se na Toma a řekl: "Dávej si pozor, Tome, protože tihle studenti mají šanci tě předstihnout v tvé chytrosti a nadání."

Tom se na profesora pokorně usmál. Už svůj lektvar dokončil a to vysvětlovalo, proč teď Hermiona měla na tváři znechucený pohled. Když se podíval na její výraz, tak mlčky usoudil, že tenhle druh soupeření by pro ni mohl být dobrý, protože v jejich ročníku byla vždy jasně nejchytřejší a nebyla to vlastně žádná výzva.

Když mířili zpátky do Nebelvírské místnosti, tak cítil, že se nemýlí.

A pravděpodobně to bude něco, čím ji s Ronem budou moci dráždit, jakmile se vrátí zpět do budoucnosti.

Spokojeně se usmál.

"Co se jí stalo?" Zeptal se Gareth Harryho, když Hermiona prošla okolo s naštvaným pohledem vepsaným ve tváři.

"Ona- No... Měla špatný den," odpověděl Harry. Tázaná čarodějka měla na tváři soustředěný výraz, a tak usoudil, že přemýšlí, jak Raddlea na hodinách porazit.

"Můžeme si s tebou o něčem promluvit, Harry?" Zeptal se Joseph.

Harry přikývl a dva mladí muži ho odtáhli za roh, kde je Hermiona nemohla slyšet.

"Chceme, abys nám na tohle odpověděl upřímně," začal Gareth.

"Je to smrtelně důležité," dodal Joseph.

"Co?" Zeptal se Harry, byl čím dál tím víc zmatený.

Oba se mu podívali přímo do očí.

"Líbí se Hermioně Raddle?" Zeptal se Joseph.

"Cože?" Vykřikl Harry.

Každý v místnosti se otočil a podíval se na ně tři. Joseph s Garethem se omluvili, než odtáhli Harryho do klučičího pokoje. Rozhlédli se okolo, aby se ujistili, že nikdo jiný uvnitř není, než ho zamkli.

"Můžeš nám to říct, Harry. Slibujeme, že o tom neřekneme živé duši," řekl Joseph.

"Oba dva jste mimo," odpověděl Harry a zakroutil hlavou.

"Prosím tě Harry. Byli jsme u toho, když se přiřítila do společenské místnosti a stěžovala si, že ji Tom obvinil z toho, že se jí líbí." Gareth Harrymu položil ruku na rameno.

"Byla naštvaná, protože Raddle byl ohledně té záležitosti až příliš otevřený?" Zeptal se Joseph.

"Příliš otevřený?" Zamrkal Harry.

Joseph si povzdechl, "chci říct, byla naštvaná, protože se stydí za své city k Tomovi?"

"Nebo ti o tom Hermiona jednoduše neřekla?" Vyptával se Gareth.

"To je možné," polemizoval Joseph, "je to sice holka, ale docela divná-"

"Divná?" Zamračil se Harry.

"Jasně," dodal Joseph, "nevidíš okolo holky jako ona. Je tak..."

Zamračil se, když hledal slova, kterými ji popsat.

"Agresivní," doplnil ho Gareth. Joseph souhlasně pokývl hlavou.

"Většinou jsou holky docela tiché a okolo Raddlea se jenom hihňají," pokračoval Joseph.

"Pokaždý se snaží si získat jeho pozornost zodpovězením každé otázky ve třídě," dodal Gareth.

"A taky se pokouší splnit úkoly dřív než on," poznamenal Joseph. Gareth hned přikývl.

"Josephe, Garethe-"

"Harry, měl by ses zeptat Hermiony," navrhl Joseph.

A pak kvůli tomu přijít o hlavu? Přemýšlel Harry s úšklebkem na tváři.

"Pokud se jí opravdu líbí, tak bych jí s Tomem mohl domluvit rande," nabízel se Gareth, "brzy bue výlet do Prasinek."

Harry nevěděl, jestli je zrovna vhodné, aby se nad tou situací začal hlasitě smát.

"Myslím, že jste to špatně pochopili, Hermiona ho nemůže mít ráda," prohlásil.

"Mohl bys být docela překvapený, Harry, až ty věci vyjdou najevo," řekl Joseph a kroutil hlavou, "v mnoha situacích se stane něco, o čem se dřív jenom vtipkovalo a pochybovalo se o té možnosti."

"Hermiona je jen na Raddlea kvůli něčemu naštvaná," vysvětloval Harry.

"Jsi si jistej?" Zeptal se pochybovačně Joseph.

Harry přikývl. "Jsem plně přesvědčenej, že se Hermioně nelíbí."

"Když si seš teda jistej," odpověděl Gareth a protáhl se, "ale pokud se jí jednoho dne bude líbit, tak si nestěžuj, že jsme tě nevarovali."

Harry už se nemohl dál kontrolovat a vyprskl smíchy.

Hermioně že by se líbil Tom Raddle? To byl jeden z těch nejlepších vtipů, který kdy slyšel. Jen si představoval Ronovo obličej, kdyby mu tohle řekl.


* * *
"A z toho důvodu neexistuje žádný způsob, jak by se mohly rubíny používat jako přísada do lektvarů," zodpověděl Tom otázku profesora Křiklana.

"Velmi správně, Tome, dalších deset bodů pro Zmijozel!" Vykřikl radostně Křiklan.

Přesně v té chvíli vystřelila Hermionina ruka do vzduchu.

Křiklan se na ni tázavě podíval, "ano, slečno Grangerová?"

"Dovoluju si nesouhlasit, pane profesore," odpověděla.

Celá třída se otočila a zírala na ni.

"S čím?" Zeptal se Křiklan pomalu, "Tom zodpověděl otázku správně."

Koutky Hermioniných úst sebou škubly. Harry si byl naprosto jistý, že zrovna měla krušnou chvilku, když se pokoušela zadržet úšklebek a zároveň Toma opravit.

"Sice je pravda, že rubíny se opravdu ve většině případech do lektvarů použít nedají, ale jsou tu vzácné případy, kdy mohou," zareagovala, "je věřejně známo, že rubíny postrádají magické vlastnosti, které jsou nezbytné u přísad do lektvarů. Nicméně by bylo mnohem přesnější tvrzení, že jejich magické vlastnosti jsou skryty."

"V nějakých případech, když rubín nosil delší dobu čaroděj nebo čarodějka, tak se jejich magické vlastnosti odhalily. Samozřejmě, každý rubín je jedinečný a magická vlastnost každého kamene je jiná, ale to určitě neznamená, že rubíny nemají potenciál."

Celá třída na ní udiveně koukala, zatímco Křiklan šťastně zatleskal.

"Výborně, slečno Grangerová!" Vykřikl, "patnáct bodů pro Nebelvír!"

Harry se ustaraně podíval na spokojený výraz v její tváři, snad si uvědomuje, co dělá.


* * *
"Teorie jasně říká, že mixování dvou lektvarů je připraví o jejich veškeré vlastnosti!" Dohadovala se Hermiona na hodině lektvarů o pár dní později.

"Proto to je jenom teorie a ne skutečnost," nesouhlasil Tom.

Očividně už měl dost Hermionina věčného opravování čehokoliv, co řekl.

Harry si schoval obličej do dlaní. Na druhé straně Křiklan se na ně díval, jako by sledoval tenisový zápas, který si nesmírně užíval.

Ostatní Zmijozelští s výjimkou Draca, (který je pořád ignoroval), se na čarodějku dívali naštvaně pokaždé, když se zrovna hádali. Konkrétně Abraxas Malfoy vypadal, jako by k Hermioně cítil osobní zášť.

Zbylí studenti ve třídě měli na tvářích znuděné výrazy, když se ponořovali do chodu vlastních myšlenek. Na druhé straně Augusta zvládala Hermionu ignorovat, ačkoliv tu byly chvíle, kdy ji Harry přistihl koukat na ni s vypočítavým pohledem.

Pro Harryho už se z toho všeho stala denní rutina, kterou si v žádném případě neužíval.

"To nebude fungovat," řekla Hermiona, když si skřížila ruce na hrudi.

"Pokud všechno budete posuzovat jenom podle teorií, aniž byste to zkusila předem, slečno Grangerová, tak si nemůžete být jistá, jestli to bude fungovat nebo ne," poznamenal Tom nesouhlasně.

"No jsem si jistá, že jsi vyzkoušel všechny teorie, jen abys zjistil jestli fungují," vyštěkla.

Harry se krátce podíval na Toma, než se zděšeně znovu otočil k Hermioně. V jeho očích viděl červené blesky vzteku.

Hermiona měla na tváři pořád stejný domýšlivý výraz, ale v očích byl naprosto prázdný pohled. Harry poznal, že přemýšlí nad tím samým co on- neměla to říkat. I když ostatním lidem ve třídě to mohlo připadat jako běžná hádka, Tomovi se to muselo zdát, jako kdyby o něm věděli něco, co ostatní ne.

"Jenom jsem navrhoval, že dva lektvary by spolu perfektně fungovaly. V žádném případě neignoruji teorie, které byly v minulosti vytvořeny," vysvětloval elegantně Tom po chvíli ticha.

Jeho skutečné pocity byly skryté za fasádou, kterou znovu vytvořil.

Hermiona se nervózně kousala do spodního rtu. Harry pochyboval, že Toma slyšela, a tak ji pod stolem jemně kopnul. Podívala se na Toma pohledem, který mu připomínal vyděšeného králíčka.

"Ano... To připouštím, musela jsem si to špatně vyložit," vykoktala a znovu se posadila na židli.

"Tak tedy dobrá! Po skvělé diskuzi mezi Tomem a Hermionou bychom mohli začít s naším dnešním lektvarem," navrhl Křiklan radostně.

Hermiona s Harrym si vyměnili znepokojené pohledy a v tichosti si připravili ingredience, každý byl uvězněný ve svých vlastních myšlenkách.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mimaaa Mimaaa | 30. srpna 2017 v 21:27 | Reagovat

Awww😍❤️ moc sa mi tento príbeh páči ❤️ Ako verná Tomione shiperka som rada, že si príbeh začala prekladať :) ❤️
Teším sa na ďalšiu časť :) ❤️❤️

2 Lee Lee | 31. srpna 2017 v 16:27 | Reagovat

Bože to je tak skvělý příběh! :O Miluju ho :3 Doufám že další kapitolka bude co nejdříve😄😊

3 denisa denisa | E-mail | 2. září 2017 v 11:52 | Reagovat

skvělý chcidalší

4 Ver Ver | E-mail | 18. září 2017 v 17:23 | Reagovat

Skvělý příběh ^^. Jsem ráda, že jsi ho začala překládat a moc Ti děkuji, že to děláš :) Už se těším na další díl.
Kdy asi bude ? :D

5 BethanyPfz BethanyPfz | E-mail | Web | 7. října 2017 v 13:06 | Reagovat

http://www.gamefreefun.com/profile/549707/albertina82

6 BethanyLxx BethanyLxx | 15. listopadu 2017 v 22:21 | Reagovat

My friend and I went camping the other day. It was a horrible experience, as he wouldn't let me sleep all night. He kept talking about random stuff and whined about his sleeplessness. I totally told him to <a href=http://www.dailymotion.com/video/x65ytft>website</a> and deal with it.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama