I can't love them both- 25.kapitola

28. září 2017 v 10:26 | Any

25. kapitola- Znovuzrození

*o 3 měsíce později*

Vyděšená dívka zběsile utíkala dlouhou ulicí. Hnědé dlouhé vlasy se zvedaly ve směru větru. Klepala se. Cítila hlasitý tlukot srdce.

Z běhu byla zadýchaná. Měla strach se otočit. Bála se. Vyděšeně se zastavila, když před sebou uviděla konec uličky. Vběhla do slepé uličky.

Zoufale bušila na dveře domu. Nikdo neotvíral. "Pomoc!" Křičela. "Prosím!" Nic se nedělo. Pomalu se otočila a pohledem čelila té stvůře.



Šla k ní pomalým klidným krokem. Nebyla nijak zadýchaná. Na tváři měla ďábelský úsměv. U pusy měla spoustu krve. Přibližovala se.

"Prosím!" Prosila ji marně. Jen se ještě víc usmála. Celé její tělo se zachvělo, jakmile jí prstem přejela po krku.

Vyděšeně plakala, jakmile si všimla, jak jí zčervenaly oči. Poslední, co uviděla byly její dlouhé tesáky, které se jí rychle zakously do krku.
Vykřikla nad tou bolestí. Byla bezmocná.

Ostrá bolest ustávala, její tělo se podvolilo, viděla rozmazaně. Dokud úplně neoslepla. Zavřela oči a už nic necítila.

Žena na druhé straně si otřela pusu, nechala tělo dopadnout na zem a vydala se pryč.

* * *
"Kde je?" Zeptal se Elijah, když vešel do místnosti. Jeho bratr seděl na gauči a v ruce držel skleničku Whiskey.

Pokrčil rameny, "dneska našli další tělo mladé studentky pár bloků odsud. Určitě bude někde tam," řekl naprosto bezvýrazně Klaus.

"Tohle musí přestat," zakroutil hlavou Elijah a posadil se naproti svému bratrovi. "Nevypadá o moc líp než ty."

"Má tebe, abys jí pomohl," odpověděl Klaus jednoduše a nalil si další skleničku.

"Jako otec jejího dítětě bys mohl vědět, že se radši vypořádává se svými vnitřními démony sama," podotkl Elijah.

* * *
Elena prudce otevřela dveře od sklepení a podívala se do cely před sebou. "Eleno?" Zašeptala překvapeně Caroline. Vypadala unaveně. Ruce slabě položila na mříže.

Elena se bez emocí postavila před ní. "Tvoje dítě," řekla Caroline nechápavě, když si ji prohlížela, "je-"

"Je mrtvá," přerušila ji tvrdě Elena.

"Ne," zakroutila hlavou Caroline, "jak se to stalo? Tak moc mě to-"

"Vím, že tě to nemrzí." Podívala se za ní na Stefana s Damonem. Unaveně seděli na zemi, "nikoho z vás moje bolest nemrzí, to vy jste ji chtěli zabít," zvýšila nenávistně hlas.

"Nikdy jsem toho nepřestala litovat," řekla Caroline slabě, "myslela jsem si, že ti Klaus ublížil a nechala jsem se zaslepit mou nenávistí k němu." Pak se podívala k zemi, v očích měla slzy, "jako tvoje kamarádka jsem měla poznat, že ti na tom dítěti opravdu záleží, měla jsem tě znát líp."

"Ušetři mě těhle naprosto zbytečných slov! Skutečnost to nijak nezmění," pokračovala Elena, "chci abyste zmizeli a nikdy už se do mého života nevraceli!"

"Eleno," začala znovu Caroline.

"Nikdy," ignorovala ji Elena. "Pokud mi někdo z vás zkříží cestu, tak ho bez milosti zabiju."

"Tohle nejsi ty," zvýšila hlas Caroline, "co se to s tebou stalo?"

Elena se podívala k zemi, "i já jsem zemřela. Jsem teď stejná nestvůra jako vy všichni," pokračovala tím tvrdým a naprosto neznámým hlasem.

Klíčem odemkla celu. "A teď okamžitě vypadněte pryč z tohohle města!"

"Eleno," promluvil tlumeně Stefan a vydal se k ní. "To že se z tebe stane upír neznamená, že musíš být zlá. Můžeš svou sílu využít k pomoci lidem. Tohle nejsi ty," pokračoval jemně a hubenou ruku jí položil na tvář.

Elena ji prudce vytrhla, "ať budu jakákoliv, mou dceru mi to nevrátí." Podívala se k zemi. Jakmile tu bolest dokázala potlačit, tak vykřikla, "vypadněte! Okamžitě vypadněte! Hned!" Řvala hlasitě, dokud všichni nebyli pryč.

Vyšla ven do lesa. Byla noc. Slyšela zvuky noční lesní zvěře. Počkat. Pak se ozvalo i bolestné zasténání. Rychle se rozeběhla doprostřed lesa.

Na stromě visel muž. Byl pověšený za ruce. Tekla z něj krev. Zarazila se, jakmile si uvědomila, že ho zná.

Byl to ten zrádce. Jordan. Zrádce Jordan. Vypadal naprosto unaveně, ani ji pořádně nevnímal, jen oddechoval.

"Ty!" Vykřikla a rozeběhla se. Rukou mu srazila obvazy. Tvrdě dopadl na zem. Chytla ho za krk a přirazila ke stromu.

"Eleno ne!" Dostal ze sebe, "já jsem vás nezradil. Není to moje vina. Měla by ses zeptal svého milovaného Klause."

"O čem to mluvíš?" Vyptávala se a mírně povolila sevření. Dívala se do jeho modrých očí.

"Chtěl jsem tu dohodu dodržet. Nikdy jsem ji neporušil. Moje vlastní smečka se obrátila proti mně, protože jsem byl ochotnej spolupracovat s Klausem Mikalsonem."

Pokusil se přes svůj stav rozesmát, "ukázalo se, že Klaus zabil rodiny mnoha z nich při neúspěšné přeměně na hybrida."

Elena zbystřila. "Víš, kde je zbytek tvojí smečky právě teď?"

Jordan se rozesmál, "myslíš, že ti to řeknu? Vím co jsi zač, teď jsi jednou z nich. Jsi úplně stejná zrůda jako oni."

Znovu mu sevřela krk. "Asi si neuvědomuješ, že kvůli tvojí smečce zemřelo moje dítě. Má dcera. Kdyby se nespojily s čarodějkami, mohla být pořád naživu. Tak kdo je tady opravdová zrůda?"

Jordan se tvářil překvapeně, o tomhle očividně ještě nevěděl.

"To tvoje smečka tě tady drží, nemám pravdu?" Zeptala se a podívala se na jeho tělo, "mučí tě tady?" Ztěžka polkla, "byla nevinné dítě, které nemůže za to, jakého má otce. Prosím tě jako matka, která chce pomstít smrt své novorozené dcery, kde je tvá smečka?" V očích teď měla pár slz.

"Skrývají se v domě, ve kterém jste žili předtím-"

Překvapeně se na něj podívala, "ten který vyhořel?" Přikývl. "Zůstaneš tady, dokud ti já neřeknu," ovlivnila ho.

Vzala si mobil a rychle vytočila známé číslo.
"Eleno, konečně, kde-" Ozval se Elijahův hlas.

"Vím kde se ukrývá zbytek vlkodlačí smečky."

"Cože? Jak-"

"Jsou v našem starém vyhořelém domě. Sejdeme se tam." S těmito slovy hovor ukončila a vydala se k silnici. Ovlivnila nějakou holku a vzala si její auto.

Jakmile dojela před trosky vyhořelého domu, tak zrovna přijel i Klaus s Elijahem.

"Kdo ti to řekl?" Vyptával se Klaus pochybovačným hlasem.

"Jordan," odpověděla jednoduše. "Zradila ho jeho vlastní smečka. Odmítali s námi spolupracovat, protože se ukázalo, že si zabil rodiny mnohých z nich."

Elijah vrhl po Klausovi naštvaný pohled. Oba bratři následovali Elenu dovnitř. Chodili kolem trosek, ale nikde nebyla ani noha.

"Je to past, bylo to jasné už od začátku," řekl Klaus. "Musíme odsud pryč."

Elena zakroutila hlavou, "nevzdám to. Jestli si chceš jít, fajn, tak jdi, ale já to nevzdám. Ne dokud ti zrádci ještě dýchají."

"Eleno," řekl Elijah a vydal se k ní.

"Ne," zastavila ho, "nepřibližuj se." Polkla a chvíli se dívala do země. Pak znovu pozvedla hlavu. "Od doby, co se ze mě stalo tohle, ses na mě ani nepodíval."

"Eleno-"

"Nenávidíš to, co ze mě teď je úplně stejně jako já, přiznej to Elijahi." Udělala krok k němu a podívala se mu do očí, "přiznej to!" Zničeně ji pozoroval, když chtěl něco říct, tak se ozval Klausův hlas.

"Hej," vyrušil je Klaus. "Slyšíte to?" Zeptal se rychle.

Oba zaslechli to, na co narážel. "Jsou v podzemí," řekl tlumeně Elijah. Elena rychle udělala krok od něj a nohou kopla do dřevěné podlahy. Prkna se zhroutila dolů a udělala se v ní díra.

Bez zaváhání do ní skočila. Byla v široké podzemní místnosti. Elijah a Klaus dopadli vedle ní. Běžela chodbou za těmi zvuky. Viděla před sebou několik vlkodlaků.

Tohle byl moment, na který tak dlouho čekala. Rychle se rozeběhla za mladou holkou a vytrhla jí srdce z hrudi. Po chvíli sama dopadla na zem.

Cítila, jak ji někdo kousl do krku. Pokusila se ho odstčit. Nedařilo se jí to. Zuby konečně opustily její krk. Otočila se a viděla Klause, jak vlkodlaka odtáhl a urazil mu hlavu.

Krk nevnímala a odrazila dalšího přeměňujícího se vlkodlaka.

Klaus s Elijahem zabíjeli další okolo. Stála tam poslední dívka. Skoro se jí podařilo utéct, ale Elena si ji v čas všimla, chytla ji za ruku a přirazila ke zdi.

Překvapeně se podívala dolů na vystouplé břicho, které ochranářsky svírala. "Prosím o slitování," řekla plačtivě. Elena se jemně dívala na její břicho. Pak se tvrdě podívala znovu do jejího obličeje. "A kdo měl tenkrát slitování se mnou?" Zeptala se ironicky a zakroutila hlavou. Vyrvala jí srdce z těla. Vystříkla z ní krev a dopadla na zem. Byla mrtvá.

Elena šla po místnosti. Byli mrtví, ale ten pocit bolesti nebyl pryč. Byl pořád stejný. Rozeběhla se ven.

Nechala slzám volný průběh. Už nic nezadržovala. Zastavila se v dětském krásně zařízeném pokoji. "K čemu je tak krásnej, když ho nikdy nebude moct využít!" Vykřikla, slzy jí tekly po tvářích.

Vzala dřevo z postele a vztekle s ním začala práskat o zem. Kopala do všeho. Postel se úplně rozpadla. Strhla dětské závěsy.

"Eleno," řekl Elijah něžně a vešel do místnosti. "Eleno!" Vztekle kopala do dřevěných prken. "Eleno, prosím!" Zvýšil hlas. Cítila jeho ruce lehce položené na jejích bocích.

Pustila prkno na zem a pomalu se otočila a podívala se do jeho hnědých očí. Měl na tváři jemný výraz.

"Zabila jsem je," řekla plačtivě, "zabila jsem je všechny, ale necítím žádnou úlevu, necítím se líp! Necítím klid. Nic necítím!" Vykřikla.

"Je to přirozené vzhledem k tomu, co jsi prožila," přerušil ji pomalu Elijah.

"Nic z toho, co jsem, není přirozené!" Zařvala Elena a strhla jeho ruce.

"Jako upír budeš všechno prožívat s větší intenzitou," pokračoval klidným hlasem Elijah, "bude chvíli trvat, než to začneš ovládat."

Elena ho se slzami v očích pozorovala, "nechci takhle žít, Elijahi. Nenávidím to," řekla plačtivě, "byla jsem matka a podívej, co je ze mě teď. Jsem zrůda. Všechno se změnilo. Nejen pro mě."

Podívala se mu do očí, "vím, jak ses na mě díval kdysi a jak se na mě díváš teď." Elijah ji zaraženě sledoval, "ať řekneš cokoliv, tak to nemůžeš popřít."

S těmito slovy se otočila a vydala se pryč. "Eleno," řekl rychle Elijah. Ani se neohlédla a byla pryč. Zaraženě tam stál a díval se tam, kde ještě před chvílí byla.

"Jak dlouho jsi tady byl?" Zeptal se Elijah a otočil se na svého bratra. "Dost dlouho," odpověděl tlumeně Klaus a vydal se k němu. "Měl jsi pravdu, bratře." Pokračoval.

Elijah se na něj nechápavě podíval. "Podělal jsem to. Všechno to byla moje chyba. Měl jsem přijmout Elenino těhotenství místo té stupidní hry na krále." Povzdechl si a podíval se před sebe, "měl jsem tě poslechnout. Místo toho mě moje chamtivost a žárlivost připravily o dceru."

Elijah ho sledoval,, "přežíval jsem po tvém boku tisíc let, myslím, že pár let ještě zvládnu," řekl s klidným hlasem, "nerad to říkám, ale nejsem to já, jenom ty teď dokážeš pochopit Elenin žal."

"Ztratili jsme naše dítě," zašeptal Klaus, "co bych měl říct, abych zmírnil její bolest?"

"Všechno, co potřebuje slyšet," odpověděl Elijah.

* * *
Elena seděla na posteli ve svém pokoji a dívala se před sebe. Slyšela kroky. Ani nezvedla hlavu.

Klaus si klekl před ní. "Zlepší se to," zašeptal.

"Jsem nesmrtelná. Pokud se nedokážu dostat přes dnešek, tak jak se mám dostat přes navždy?"

"V životě se mi toho stalo hodně. Měl jsem spoustu nepřátel, přátel, milenek. Bylo hodně šedých momentů, ale přijdou mezi nimi i ty živé. Tvoje bolest bude slábnout."

Zakroutila hlavou, "ne dokud nebudu držet v náručí své dítě."

"To taky budeš. Zbavíme město všech hrozeb. Připravíme pro ni bezpečný domov."

"Jak?" Zeptala se, "čarodějnice po ní půjdou i po jejich vlastní smrti."

Zakroutil hlavou, "mou matku jsme porazili už kdysi díky tomu, že jsme byli jednotní." Postavil se na nohy. "A to je taky to, co uděláme." Posadil se hned vedle ní a chytl ji za ruku. Díval se jí do očí. "Budeme čelit všem hrozbám společně. Jako rodina."

Pak si rozkousl zápěstí a natáhl ho směrem k ní. "Myslím, že tohle teď potřebuješ. Musíš být silná, kvůli naší dceři, ale i kvůli sobě."

Elena si povzdechla a napila se jeho krve.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ajanna1996 ajanna1996 | E-mail | 31. října 2017 v 17:41 | Reagovat

Prosím moc další kapitolu.Moc prosím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama