Tatia- The Northumbrian Princess- 11.kapitola

10. září 2017 v 12:09 | Any

11. kapitola- Sňatek

Několik dnů se držela ve svých komnatách. Mary ji mlčky nosila jídlo. Od té doby, co ji vyhnala, jí neřekla ani slovo.

Celé dny přemýšlela, co by se stalo, kdyby přijala Ragnarovu nabídku a odešla s ním. Byla tu vůbec šance, že by na tom teď mohla být lépe?


Zakroutila hlavou, ne, to bylo nemožné. Nikdy to nemyslel vážně. Byl prohnaný, věděl v jakou dobu říkat jaká slova. Vytáhl by z ní něco o Anglii a pak až by byla nepotřebná, tak by ji buď zabil stejně jako Louise, nebo by ji prodal do otroctví.

Jednou v noci, když ležela v posteli a chystala se ke spánku, tak do jejího pokoje vtrhla Mary. Překvapeně se zvedla. "Co se děje?" Zeptala se.

"Král vám našel nového nápadníka, slečno. Je to nějaký Lord z Wessexu. Mám vám oznámit, že do hodiny se odjíždí."

"Do hodiny?" Opakovala udiveně. Nemohla popadnout dech. Mary slabě přikývla. "Nechte mě, prosím, sbalit vaše věci. Je to rozkaz od krále."

Tatia zakroutila nevěřícně hlavou. Mary jí pomohla s oblékáním dlouhých modrách šatů. Učesala ji vlasy a dala jí na krk její oblíbený zlatý přívěsek. Bylo to to jediné, co jí zůstalo. Od nájezdu Vikingů o veškeré jiné zlato přišli.

Vzala si na sebe bílý dlouhý plášť a sešla ven, kde už byl připravený kočár. Vedle poznala otce s matkou.

Král se na ni podíval, "ten Lord je celkem bohatý a vznešený. Nevěřil jsem, že po tom všem můžeme sehnat někoho tak dobrého." Pak se na ni podíval trochu jemněji, než za poslední dobu, "doufám, že budeš šťastná." Rukou jí jemně přejel po tváři a pak ustoupil a uvolnil místo pro královnu.

Bolestně se na ni usmála, "přeji ti hodně štěstí, mé dítě. Pravidelně se modli k našemu Pánovi a nikdy nezapomínej na svou výchovu." Rukou jí u těla naznačila kříž. "Buď mu dobrou manželkou." Pohladila ji po tváři a ustoupila. "Mary pojede s tebou," dodala.

"Kde je Judith?" Zeptala se Tatia. "Chci se s ní rozloučit."

Král Aelle nemilosrdně zakroutil hlavou. "Připravuje se na své zítřejší zasnoubení s Lordem Damleym. Je zaneprázdněná."

Tatia si povzdechla, "je to má sestra, kterou už nikdy neuvidím, chci si s ní alespoň říct sbohem."

"Nemáme příliš času. A teď už jdi a připrav se na svůj nový život." Tatia se po nějaké chvíli posadila do kočáru. Mary byla poslána s ní. Zaujala místo naproti.

Rodiče ji pozorovali. Kočár se rozjel dopředu. Tatia se dívala na hrad, který ji byl takovou dlouhou dobou domovem. A teď ho opouští. Přemýšlela, jestli se sem ještě někdy v životě vrátí. Teď začíná její nová životní kapitola.

Nemohla uvěřit, že ji ani nenechali se rozloučit s Judith. Zbavili se jí narychlo jako nějakého prašivého psa. A teď mířila pryč, o svém nastávajícím manželovi nevěděla nic. Po tvářích jí stékaly slzy plné bolesti. Ani svou nejdražší sestru už pravděpodobně nikdy neuvidí.

Po několika hodinách náročné cesty se podívala na Mary. Dívala se z okna ven do tmy. "Víš o něm něco? O mém manželovi?"

Mary si povzdechla, "slyšela jsem, že je velmi bohatý a také celkem starý. Třikrát ovdověl." Tatia vykulila oči, "panebože, to je příšerné. Proč si mi o tom neřekla dříve?"Zeptala se naštvaně.

"Mrzí mě to, slečno, ale váš otec mi to přikázal. Nemohla jsem si dovolit neuposlechnout slovo krále."

Tatia zakroutila hlavou. Vůbec ji to nepřekvapovalo. Její otec dobře věděl, že kdyby jí tohle všechno řekl, tak by byla vyděšená a odmítala by jít.

Za setmění po několika hodinové cestě kočár zastavil. Tatia se unaveně zvedla a vystoupila ven. Vykřikla, jakmile si všimla, že ten velký dům před nimi hoří. Vyděšeně se podívala na Mary. "Co se to tu děje?"

S Mary se rozeběhli zpět ke kočáru. Zrovna když chtěla nastoupit, tak uviděla, jak její kočí spadl na zem, někdo mu podřízl hrdlo. Od ohořelého domu přijížděla veliká skupina mužů na koních.

"Utíkejte!" Vykřikla na ni Mary. Tatia se rozeběhla a běžela pryč do tmy. Slyšela Mary běžet hned za ní. Nevěděla, kam běžet, prostě jen utíkala kam mohla.

Vykřikla, jakmile jeden z mužů na koni jí vjel do cesty. Otočila se a běžela na druhou stranu. Tam bylo ještě víc neznámých jezdců.

S Mary byly obklíčené. Jezdci se k nim blížili. Mary se na ni náhle otočila, "ať se stane cokoliv, slečno." Nadechla se, "chci vám říct, že jste se pro mě po smrti mých drahých rodičů stala tou nejdůležitější osobou. A po tom všem, co jsem udělala, mi na vás vždy záleželo." Podívala se na muže na koních. Byli kousek od nich. "Nedošla bych klidu, kdybych vám to neřekla."

Tatia se na ni podívala, její tvář vzala do svých rukou, "i mně na tobě záleží, Mary. Vychovávala jsi mě, jsi pro mě jako má vlastní rodina." Mary se jí překvapeně podívala do očí a objala ji. Společně čekaly, dokud ti muži neslezli z koně a nevydali se k nim. Věděly, že nemají jinou možnost. Mary se podívala k nebi. "Prosím, pane, nedovol naši smrt. Ne dnes, je ještě příliš brzy."

Cítila cizí ruce okolo svého pasu. Mary na tom byla stejně. Chtěli je od sebe odtrhnout. Pevně se držely, ale po chvíli bylo jejich pouto přerušeno. Tatia zoufale křičela.
Nevěřila, že se z toho nějak dostanou.

Vzaly je okolo pasu a odnášely je pryč. Po pár metrech je pustili a nechali je tvrdě dopadnout na studenou zem.

Tatia se zvedla a chtěla utéct pryč. Stála v kruhu, který uzavírala spousta těch mužů. V tom kruhu nebyla sama. Bylo tam několik dalších žen. Udiveně se rozhlížela okolo.

Pak dva muži z kruhu vystoupili a vydali se k nim. Jeden z nich musel být nejspíš jejich vůdce. "Co s nimi chcete udělat, můj pane?" Zeptal se ten druhý muž. Jeho pán se zamyslel. Měl černé vlasy a dlouhé vousy. Vypadal jako ďábel osobně.

Prstem si zamyšleně přejel po vousech. "Pro některé z nich bych mohl najít praktické využití." Ušklíbl se na svého muže.

Společně přistoupili k první ženě. Měla černé středně dlouhé vlasy. Klepala se, klečela na zemi a dívala se do země.
"Jak se jmenuješ?" Zeptal se jí ten muž. Dívka něco vyděšeně zamumlala. Ten muž ji chytl za vlasy. Dívka vykřikla a postavila se. "Ptal jsem se, jak se jmenuješ!" Vykřikl ten muž.

"Lindser," odpověděla roztřeseně. Muž se jí chvíli díval do očí, potom se otočil k tomu druhému. "Zabij ji," řekl jednoduše. Tatia vyděšeně zavřela oči přesně v momentě, kdy ji rozřízl hrdlo. Několik dalších dívek vykřiklo.

Takhle přistupoval k dalším dívkám. Většinu z nich se rozhodl rovnou zabít.

Tatia sledovala, jak se vydal k Mary. "Jak se jmenuješ?" Zeptal se.

"Mary," odpověděla tiše. Pán si ji chvíli prohlížel. Pak zakroutil hlavou. "Zabij ji."

"Ne!" Vykřikla Tatia bez přemýšlení a rozeběhla se k nim. Přesně v tom momentě ji ten druhý muž vrazil do těla nůž. "Ne!" Křičela Tatia a klekla si k jejímu tělu. Rukou jí přejela po tváři.

Mary ji bolestně sledovala. Nepravidelně dýchala. Bylo poznat, že se něco pokouší říct. Tatia jemně zakroutila hlavou a položila ji prst na ústa.

Pokousila se o úsměv, "vím, na co se mě chceš zeptat. Samozřejmě, že ti odpouštím. Nezlobím se na tebe. Chápu, že jsi neměla jinou možnost."
Tatia se třásla a tekly jí slzy. Mary se lehce pousmála a pak zavřela oči. Nehýbala se.

Hlavu položila na její bezvládné tělo. Ignorovala, co se děje okolo ní. Po chvíli cítila, jak ji někdo tvrdě zvedl a postavil na nohy.

Stála tváří v tvář k tomu ďáblovi. "Kdo jste?" Vykřikla skrz vzlyky.

Muž se usmál, byl nadšený, že se konečně někdo odvážil na něco jiného než jen na prosby, aby ušetřil jejich životy "jmenuji se Baltazar." Po chvíli se podíval na svého asistenta. "Kdo je ta dívka?" Zeptal se ho překvapeně.

"Měla se stát ženou muže z vyhořelého domu." Baltazar se zlověstně ušklíbl. Prohlédl si ji od shora dolů. Tatia se mu dívala přímo do očí. Nechtěla ukázat svůj strach. Zatřásla se, jakmile ucítila, jak ji rukou přejel po tváři. "Má krásnou tvář," zašeptal pomalu. Muž vedle něj přikývl.

"Tu chci," řekl po chvíli. "Vezmi ji. Mohla by se mi hodit." Tatia ho vyděšeně pozorovala. Nevěděla, co má dělat. Nemohla utíkat. Ani zemřít nemohla.

"Ale pane," promluvil ten druhý muž. Baltazar se na něj prudce podíval, "chceš snad odporovat mému slovu?"

"Ta dívka. Je dcerou krále Aelleho. Mohli bychom s ním mít problémy," vykoktal pomalu. Baltazar se na ni znovu s úsměvem podíval. Tatia rychle sklopila pohled k zemi.

Cítila, jak se jeho tělo přiblížilo k jejímu. Klepala se, když stál několik centimetrů od ní. Baltazar se rozesmál a strhl jí z krku zlatý náhrdelník.

Pobaveně se otočil ke svému muži, "vypadá snad teď jako princezna?" Druhý muž zakroutil hlavou.
"Tak už mi neodporuj a vezmi ji."


Ten muž se vydal k ní. Tatia se zoufale rozeběhla pryč. Zastavila se, jakmile doběhla na konec kruhu, kde stála skupina jeho mužů. Jeden z nich ji silně udeřil do obličeje. Tatia spadla do trávy. Viděla nad sebou tvář toho druhého muže a pak všechno zčernalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama