Ztraceni v čase- 7.kapitola (1/2)

23. září 2017 v 11:07 | Any


"Je to příliš nebezpečné, Hermiono," varoval ji Harry šeptem, když mířili do Velké síně na večeři. "Myslel jsem, že to ty jsi říkala, že nemáme přitahovat jeho pozornost. Vím, že to ty jsi zodpovídala každou otázku, ale... teď už to vypadá, jako bys ho pořád chtěla popichovat. Co když na tebe jednoho dne zaútočí?"

"Mrzí mě to," omlouvala se, "nechala jsem se unést."

Harry s Ginny se na ni usmáli.

"To je v pořádku, Hermiono," odpověděla Ginny.


Automaticky uhnuli, když Protiva proletěl kolem, v ruce držel harpunu.

"Ne, Harry má pravdu. Pokud budu dál dělat to, co teď dělám, tak k sobě přitáhnu mnohem víc pozornosti, než bych měla," uzavřela to Hermiona se zamračením na tváři. "A netřeba zmiňovat, že jsem mu málem naznačila, že o něm víme něco víc. Nesmím už na sebe víc přitahovat pozornost," povzdechla si rezignovaně. "Aspoň mám tu krásnou vzpomínku, jak mu Harry nakopal prdel."

Ginny se rozesmála.

"Představte si to, Hermiona Grangerová neodpovídá na žádnou otázku!" Vykřikl Harry s předstíraným strachem.

"Potichu, Harry," nadávala Hermiona, když se oba rozesmáli. "Nemáš vůbec představu, jak těžký to bude, obzvlášť když s ním mám každou hodinu."

"No dobře. Budeme s tebou chodit každou noc do Brumbálovo kabinetu a budeme předstírat, že jsme na hodině," vtipkoval Harry, "pak tě necháme odpovědět na každou otázku, kterou ti Brumbál položí." Zvedl ruku a začal ji natahovat nahoru a dolů, když si dělal srandu ze své kamarádky. "Znám odpověď, profesore! Já znám odpověď!"

Hermiona se podívala na Harryho, zatímco Ginny se nekontrolovaně chichotala. "Jsem přesvědčená, že Brumbál má důležitější věci na práci, než tolerovat naše šílené žádosti," prohlásila, "já to nějak přežiju."

Zoufale si přála, aby Brumbál našel způsob, jak je poslat domů do budoucnosti. Chtěla se co nejdřív dostat pryč od Toma Raddlea. Netřeba zmiňovat skutečnost, že Ron jí neuvěřitelně chyběl.


* * *
Její řešení zůstat v klidu se úplně zničilo, když se při hodině lektvarů Tom uklonil směrem k ní poté, co dostal deset bodů za správné zodpovězení otázky. To gesto by se dalo přejít jako gentlemanské, kdyby se u toho tak nešklebil a neměl ten zlomyslný podtón. A z toho důvodu tahle soutěž i nadále naplno pokračovala, mezi ostatními studenty způsobovala hlasité otrávené povzdechy a zívání. Když souboj mezi dvěma nejlepšími Bradavickými studenty pořád trval, Hermionin vztek na Toma se ještě zvýšil.

Augusta se ukázala Hermioně jako další trn v oku. Kdykoliv v Nebelvírské společenské místnosti jen trochu zvýšila hlas, tak ji hned zasypávala nějakými jedovatými připomínkami.

"Jak jistě víte, tak ostatní lidé potřebují studovat. Všichni víme, že jste vysoce inteligentní, slovně bojujete s Primusem, ale ocenila bych, kdybyste nám přestala bránit svým hlasem ve vyslyšení našich vlastních myšlenek," řekla jí jednoho dne hrůzostrašně Augusta.

Harrymu i Ginny se podařilo dostat k jejich velké radosti do Famfrpálového týmu. Hermionu ani v nejmenším nezajímal sport, ale v poslední době pokládala hřiště za příjemnější než společenskou místnost. Aspoň se tam nemusela vypořádávat s Augustinými protivnými poznámkami nebo nenávistnými pohledy od Raddleových obdivovatelek.

Většina holek v Bradavicích byla vůči ní nesnášenlivá. Jaksi se domnívaly, že se s Tomem hádá, aby si získala jeho pozornost. Blížící se výlet do Prasinek jí přidělával potíže, protože se domnívaly, že by se Tom vlastně mohl rozhodnout tam jít s Hermionou.

Tohle samozřejmě jen posílilo její zlost na něj.

"Není protivnější než Malfoy. Není protivnější než Malfoy," mumlala si vztekle pro sebe Hermiona, když mířila do Velké síně na oběd.

Ginny vedle ní se smála.

Hermiona poraženě hodila ruce do vzduchu. "Co si to sakra namlouvám? Je to ten nejarogantnější, nejotravnější, nejzlejší snob v historii lidstva!"

"Správně. Ale aspoň si doma nemysleli, že by se ti líbil Malfoy," rozesmál se Harry a získal tak od ní další mrzutý pohled.

Když vešli do Velké síně, tak viděli předmět jejich diskuze stát u jejich stolu a povídat si s Garethem. Hermiona byla ještě víc znepokojená, když viděla Abraxase stát přímo za Tomem.

"Proč nesedí u svého vlastního stolu?" Stěžovala si.

"Nesadí ani u našeho," podotkla Ginny, "jen si povídají s Garethem."

"To jsem si všimla," odpověděla, "je mi z nich špatně a už mě fakt štve, jak je pořád potkáváme. Myslela jsem si, že Nebelvírští a Zmijozelští se k sobě nemají chovat hezky."

"To taky nedělají," řekl Harry, "jenom Raddle vypadá, že mu Nebelvírští nevadí."

"Což je všechno jenom přetvářka!" Zavrčela Hermiona.

Harry se na ni podíval s bezmocným výrazem na tváři, než se vydali přímo ke stolu a posadili se poblíž Garetha s Josephem.

"Dobrý den," pozdravil je Tom.

Všichni zamumlali svou odpověď a začali si plnit talíře jídlem.

"Češeš si vůbec někdy ty svoje vlasy, Grangerová?" Ušklíbl se Abraxas a udělal krok k ní, výraz na jeho tváři jasně ukazoval, že si hledá problémy.

"Dobrý den i tobě, Abraxasi," odpověděla Hermiona, když nad tím protočila oči a do číše si nalila dýňový džus.

"Anebo bych se měl spíš zeptat, jestli tvůj druh vůbec ví, co je to hřeben?" Dál se zlomyslně vyptával a udělal k ní další krok.

Úsměv se objevil na jejích rtech. Na druhou stranu příliš mnoho stresu nikdy nebylo dobré pro zdraví. A v poslední době všechno, co dělala, bylo neskutečně otravné. Co mohlo být lepší, než si ulevit na té staré fretce, která se do té pozice tak dobrovolně nacpala?

"Tak mě pouč," odpověděla, na tváři se jí objevil falešný úsměv, otočila se a podívala se na něj. "Jsem přesvědčená, že Malfoyovo panství má tolik zrcadel a hřebenů, že bychom se v nich ztráceli hned jak bychom prošli vstupními dveřmi."

Nebelvírští v blízkosti se zahihňali nad její poznámkou.

"Což mi připomíná," pokračovala Hermiona, na bradu si položila ruku jako kdyby usilovně přemýšlela a pozvedla obočí, "byl jsi vychovávaný, jak dívky nevtipně urážet? Očekávala bych mnohem víc od člověka, který pochází z takové rodiny jako ty."

"Neopovažuj se mluvit o mojí rodině, Grangerová," varoval ji, v jeho očích se objevovaly zlostné plamínky.

"V tom případě si nechávej své poznámky pro sebe a starej se o svoje vlastní záležitosti," odsekla Hermiona a znovu otráveně protočila oči.

"No když už chceš celý den chodit přede mnou, tak se aspoň uprav, aby se na tebe dalo dívat," odpověděl Abraxas, úplně ignoroval její slova.

"To se vůbec netýká daného tématu, Malfoyi," odfrkla si, když se postavila. Naklonila hlavu do jedné strany a uculila se, "a nikdo tě nežádal, aby ses na mě díval. Nevěděla jsem, že mě tak často sleduješ."

Někdo z Nebelvíru vypískl nad jejím prohlášením.

"Kdo by se na tebe chtěl dívat?" Odsekl, na tváři měl znechucený výraz.

Hermiona přemýšlela, kam tahle hádka spěje a byla rozhodnutá ještě chvíli pokračovat, aby to zjistila.

"Nikdo jiný nevypadal, že by mu vadilo jaké mám vlasy."

"No je celkem těžké tě přehlédnout," poznamenal a zvýšil hlas, když se červená barva objevila na jeho bledých tvářích. Hermiona nemohla říct, jestli to bylo kvůli vzteku nebo rozpakům. "Vždycky chodíš okolo s tím vrabčím hnízdem, kterému říkáš "vlasy."

V té chvíli se pokusil natáhnout a vzít jí pramen vlasů.

Okamžitě uskočila do strany, aby se vyhnula kontaktu s nim. Vytáhla hůlku a položila mu ji na hruď.

"Dotkni se mě ještě jednou a prokleju tě, Malfoyi. Už znovu nedělej tu chybu," varovala ho tlumeně a přimhouřila oči.

Jeho činy spustily její zvědavou část mozku, varovaly ji, že tahle "koverzace" nebyla tak prostá. Mohla to být jen taktika, jak odvést její pozornost. Tlukot jejího srdce se zrychlil, když zjistila, jak blízko Abraxas byl, aby mohl popadnout její vlasy.

A s jeho znalostí černé magie to byla ta poslední věc, kterou chtěla nebo potřebovala.

Zmijozelští, kteří stáli okolo dál mlčeli, zvědavě a překvapeně zároveň je sledovali.

"Hermiono," zatahal ji Harry za rukáv.

Podíval se k profesorskému stolu, ale byli ponoření do své vlastní konverzace a nevěděli o tom, co se děje mezi Abraxem a Hermionou. I kdyby se na ně podívali, tak by neviděli, co dělají, protože to skrývali lidé okolo.

"Řeknu tohle jen jednou, Malfoyi a příště tě znova varovat nebudu, než tě prokleju," řekla.

Abraxovy oči se střídaly mezi hůlkou a jí, jeho rty se sevřely do rovné čáry. Pak udělal krok dozadu a pozvedl hlavu.

"Jen jsem ti to navrhl."

Kdyby pohled mohl zabíjet, tak byla přesvědčená, že teď by už byla dávno po smrti. Díval se na ni chvíli a pravděpodobně by neváhal ji zaklít, kdyby zrovna nestáli uprostřed Velké síně. Když si uvědomil, že už není nic jiného, co může udělat, tak se otočil na podpatku a vydal se zpět ke zmijozelskému stolu. Cestou odtrčil prváka, který se mu připletl do cesty.

Hermiona uklidila hůlku, posadila se a napila se z dýňového džusu před sebou.

"Upřímě si přeji, aby Abraxas už konečně dospěl," řekl z ničeho nic Tom.

Hermiona skoro vyprskla dýňový džus. Zapomněla, že se nevrátil ke zmijozelskému stolu s Abraxasem.

"Někdy je unáhleně agresivní a není způsob, jak ho můžeme změnit," pokračoval Tom, zatímco Hermiona se dívala na džus před sebou a přemýšlela, jak je pokrytecký.

"Neciť se kvůli tomu provinile, Tome," ujišťoval ho Gareth, "víme, že ty nejsi jako on."

Hermiona protočila oči navzdory všem pokusům tomu zabránit. Bylo dobrý, že stál vedle ní a ne před ní.

Asi ty oči protočila moc, protože pocítila lehčí závrať.

"Nicméně to vrhá špatné světlo na celou kolej. Je smutné, že lidé z jiných kolejí spolu nedokážou vyjít," stěží zaslechla říct Toma, pokoušela se zbavit závratí.

"Myslím, že se prozatím vrátím zpátky na kolej. Necítím se úplně nejlíp," zamumlala, když se zvedla od stolu.

Zřetelně slyšela zalapání po dechu od Harryho, Ginny, Garetha a Josepha předtím, než omdlela a spadla do rukou mladého muže s tmavýma očima a černými vlasy.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama