Ztraceni v čase- 8.kapitola

18. února 2018 v 11:48 | Any
Moc se Vám všem omlouvám za tak dlouhou pauzu, ale dnes je tu konečně další díl překladu Ztraceni v čase. Doufám, že se Vám kapitola bude líbit. Nezapomeňte mi, prosím, napsat svůj názor a ohodnotit. Ať vím, kolik řtenářů povídka má. Všem moc děkuju:)♥


Po skoro týdnu utrpení mohla Hermiona konečně opustit ošetřovnu. Byla tak šťastná z toho, že má zpátky svůj obličej, že s úplným klidem ignorovala pobavený smích holek, které potkávala na chodbách.

K úlevě každého- Křiklan byl pozoruhodnou výjimkou- při hodině lektvarů bylo podstatně méně sporů. Jelikož Tom dodržel své slovo a nosil ji poznámky a úkoly každý den, Hermiona cítila potřebu k němu být trochu milejší. Nicméně ten nepříjemný pocit, že by s ní mohl mít postranní úmysly, se jí pořád držel a dávala si velký pozor, kdykoliv s ním mluvila.

Augusta Rookwoodová a Abraxas Malfoy dokázali být dokonce ještě otravnější než samotný Zmijozelův dědic. Když jí Augusta viděla vejít do Nebelvírské společenské, ze rtů jí unikl zklamaný povzdech. Hermiona si byla jistá, že litovala, že jí na obličeji nezůstaly žádné jizvy.


Na druhé straně Abraxas se pokoušel napodobit ještě s dalším zmijozelským studentem její ztrátu vědomí. Navíc si k tomu přidal své vlastní dialogy (něco jako "Prosím, drž mě, Tome!" a "kéž bych mohla být v tvém náručí navždy, Tome!")
Tohle samozřejmě způsobilo znepokojení v Tomově fanklubu, který Hermioně způsoboval nepříjemnosti.
Jen stěží se mohla projít po chobě, aniž by nedostala vražedný pohled od nějaké ženské studentky. Jednou dokonce přes soví poštu obdržela huláka.

Nic z toho ale nijak nemohlo potlačit novinky o blížícím se výletu do Prasinek. Měl to být víkend před Halloweenem. Když Brumbál viděl Harryho, Hermionu a Ginny, jak se trápí, že nemají povolení k cestě do Prasinek, tak je informoval, že už byla poslaná přes soví poštu. Tím pádem trio zbavené všech starostí v rychlosti opustilo Bradavice.

"Jsem zvědavá, co všechno se změnilo," poznamenala Ginny, když šli ke kočarům, které je měly odvézt do Prasinek.

Koutkem oka zahlédla Josepha s Garethem, jak šplhají k jedním z nich s další skupinou Nebelvírských.

"Vsadím se, že hodně věcí," odpvoěděl Harry, když si blíž k sobě přitáhl kabát. Sice ještě nemrzlo, ale prudce se ochladilo. "Nemůžu se dočkat, až půjdeme do Medového ráje a k Taškáři."

"Pokud mají otevřeno," připomněla mu Hermiona s úšklebkem.

Když se konečně dostali na místo, tak pochopili, že podivnost a zábava Prasinek se nikdy moc nezměnila. Ale bylo tu i pár obchodů, které byly v budoucnosti určitě zavřené.

Studenti z Bradavic chodili po obchodech a hlasitě a vzrušeně se bavili. Před obchody stály košíky se zlevněným zbožím, které lákali lidi přijít dovnitř a vybrat si i něco dalšího.

Na střeše Taškáře byla obrovská dýně. Byla očarovaná kouzlem tak, že se její velké oči rozsvítily, když se na ni někdo chvíli díval.
Před žertovným obchodem byla umístěná velká rakev v životní velikosti, která přitahovala mnoho zvědavých pohledů. Občas z ní vyskočila mumie nebo zombie, aby vyděsili hrstku nic netušících kolemjdoucích.

Další svíčky byly očarované, aby se vznášely přímo před Medovým rájem. Objevovali se na nich různé nápisy jako třeba "Veselý Halloween," a "pohoštění je lepší než darebnost," a "uspokoj ty darebáky... a sebe s výrobky z Medového ráje." V určitých chvílích svíčky explodovaly a ukazovaly lidem stojícím před obchodem akční dobroty.

Věštectví bylo očividně populárnější ve čtyřicátých letech než v budoucnosti. Před spoustou obchodů seděly čarodějky s reklamní tabulí, která ukazovala, v jakém typu věštení mají nejvíc zkušeností. Před většinou stolů, pokud ne přede všemi, stálo ve frontě hodně lidí, kteří čekali, až jim bude předpovězen jejich osud.

"Pro Merlina, tohle je ještě lepší, než to známe," vykřikl vzrušeně Harry, když se podíval na Kouzelné klobouky. Obchod, který měl ve výlohách hroznou spoustu klobouků, uprostřed výlohy byl nápis "klobouky pro přítele i nepřítele."

"Přemýšlím, proč některé z těhle obchodů budou v budoucnosti zavřené," zašeptala Hermiona, když se podívala na obchod s barevnými klobouky.

"Pravděpodobně to bude kvůli vládě vy-víte-koho," zamračil se Harry.

Hermiona si povzdechla a přikývla.

"Takže je pořád u Svatého Munga?" Zaslechli se vyptávat známý hlas.

Otočili se a uviděli Abraxase jít s krásnou blonďatou holkou ruku v ruce. Draco šel hned vedle nich. Všichni tři ignorovali přítomnost tria. Tom procházel přímo před nimi. Otočil hlavu zrovna ve chvíli, kdy si všimli Zmijozelských a pokynul směrem k Hermioně hlavou na pozdrav. Opětovala to lehkým přikývnutím. Byla ráda, že Harry s Ginny byli tak zabraní do konverzace mezi Abraxem a neznámou čarodějkou, že si tohohle ani nevšimli.

"Ano. Nikdo neví, co se jí stalo," popisoval znuděně Abraxas.

"Alespoň Tom nebude muset trpět její nevítanou pozornost vůči němu," poznamenal pohledný tmavovlasý muž s blikajícíma černýma očima.

Abraxas se na něj podíval a ušklíbl se.

"My dobře víme, že na Toma žárlíš, Cygnusi, přiznej si to," řekl žertovně.

Tom nad jeho poznámkou mávnul ruku, jako kdyby byl komár, což rozesmálo další lidi, kteří šli za nimi.

"O kom to mluví?" Zeptala se Hermiona.

Harry s Ginny si vyměnili pohledy, než se k ní otočili.

"O Iris Parkinsonové," odpověděla Ginny, "našli jí u jezera tři dny po tom, co tě vzali na ošetřovnu, ale nikdo netuší, co se jí stalo. Další den jí poslali ke Svatému Mungovi."

Hermiona zamyšleně nakrčila obočí, když procházeli ulicí.

"Pojďme ke třem košťatům na pití," navrhla Ginny po chvíli.

Harry s Hermionou souhlasně přikývli.

Drobní netopýři létali před barem a lákali tak lidi, aby vešli dovnitř. Vpravo od vchodu bylo dlouhé oranžové plátno. Zmenšený upír držel něco, co vypadalo jako máslový ležák. Před tím vtipným plátnem byl košík plný sladkostí se vzkazem:

"Vezmi si to, co potřebuješ,
a odejdi s dobrou vůlí
Pokud zklameš mou důvěru,
leč pamatuj, jsi první v průšvihu."


Navzájem se na sebe podívali a společně se rozhodli zdržet se vytahování jakýchkoliv sladkostí z košíku. Nechtěli zjišťovat, co to přesně znamená být "v průšvihu."

Bar byl stejně tak plný jako ho znali ze své doby. Unavení číšnici a číšnice pobíhali okolo přeplněných stolů a roznášeli objednávky.
Madam Rosmerta seděla za barem, vypadala úplně stejně jako v jejich době, což nabízelo otázku, kolik jí vlastně je?
Dýně, které byly pověšené na stropě vytvářely krásnou oranžovou atmosféru.

Harry, Ginny a Hermiona pozdravili lidi, které znali z Bradavic, když zamířili ke stolu, který byl na konci baru, vedle okna. Naštěstí pro Hermionu, jistá primuska díky bohu nebyla nikde poblíž.

S problémy se jim konečně podařilo dostat ke stolu, po kterém toužili. Jakmile se usadili, tak jim tělem projela známá vlna nostalgie. V budoucnosti se skoro nic nezměnilo.

"Dobrý den, moji drazí! Vás tři jsem tady nikdy předtím neviděla. Co si dáte?" Zeptala se madam Rosmerta, když došla k jejich stolu. Vypadala stejně hezky jako vždycky.

"Tři máslové ležáky, prosím," objednala Hermiona.

Madam Rosmerta se na ni čistě usmála, když si zapsala jejich objednávku a zeptala se, jestli by si dali ještě něco dalšího, což slušně odmítli.

"Přemýšlím, jak by reagoval Ron, kdybychom mu řekli, jak stará musí madam Rosmerta být," poznamenal Harry poté, co jim dívka přinesla jejich pití.

Ginny se okamžitě zasmála, zatímco Hermiona znovu pocítila ten známý pocit, že jí něco chybí. Zhoršovalo se to s delší a delší dobou, kterou v minulosti trávili.

"Něco pro tebe mám," řekl Ron s uličnickým zábleskem v očích a sytě červenou barvou na tvářích těsně předtím než skončili v minulosti, "ale budeš muset počkat do Vánoc."

Zjistil, že zmizeli? Že nějak cestovali časem? Měl o ně starost? Anebo se jednoho dne záhadně objeví U Borgina a Borgese, aniž by si někdo všiml, že byli pryč?

"Řekl by ti, abys zmlknul," odpověděla Ginny a vytrhla tak Hermionu ze snění.

Harry se rozesmál a kupodivu se jí rovněž podařilo zasmát.

"Ale stejně přemýšlím nad tím, jak tohle dělá," zamračila se Hermiona, když jim madam Rosmerta přinesla jejich drinky.

"Co? Myslíš to, jak vypadá?" Zeptala se Ginny a upila doušek ze svého ležáku.

Hermiona přikývla, když Harry pokrčil rameny.

"Jsou na to nějaká kouzla?" Zeptal se.

"Jo... ale nejsou zrovna moc legální," odpověděla nejistě Hermiona.

"Anebo by taky mohla být..." Pokračovala Ginny, "ne tak docela člověk."

Harry s Hermionou si vyměnili tázavé pohledy. Možné to bylo. Jak často vlastně narazili na někoho, u koho se nakonec po letech ukázalo, že byl stejný jako oni?

Chvíli si ještě povídali, dokud se Ginny neomluvila, že potřebuje na záchod.

"Pořád mám o Ginny starost," řekl Harry, když byla z dohledu.

Hermioina se na něj soucitně podívala. Věděla, že má na mysli Tomovo obtěžování před učebnou lektvarů.

"Pořád počítám s tím, že Brumbál najde nějaký způsob, jak nás vrátit zpět do budoucnosti," odpověděla tlumeným hlasem, "ačkoliv to jsou už skoro čtyři týdny."

"A pořád není nic nového," poznamenal Harry, když upil doušek ze svého ležáku. "Co když ten způsob, kterým jsme sem byli posláni byl vynalezený až v budoucnosti?"

"Já nevím," odpověděla slabě Hermiona, na tváři měla ustaraný pohled. "To... To vlastně znamená, že jsme tady uvěznění, ne?"

Harry si povzdechl, "doufám, že ne."

Hermiona souhlasně přikývla.

"Pokud to takhle bude pokračovat dál, tak si to budu muset vylít na těch odporných Zmijozelských," řekla pomstychtivě, což způsobilo, že se Harry začal smát.

Chvíli zůstali v tichosti, dokud se na ni Harry ustaraně nepodíval.

"Chybí ti Ron, nemám pravdu?" Zeptal se soucitně ten chlapec, který přežil.

Hermiona ztuhla, zavřela oči, když se pokoušela odehnat ty bolestivé vzpomínky. Otevřela oči a pomalu přikývla.

"Jsem ráda, že není v přitomnosti ty-víš-koho," řekla temně, "Ron je dokonce ještě víc zbrklý než my, kdyby se s ním střetával on, tak by to nemohlo skončit dobře."

Harry se usmál a jemně ji chytl za ruku.

"Nedělej si starosti, Hermiono, brzy se vrátíme domů," utěšoval ji.

Mírně se pousmála a přikývla, ačkoliv věděla, že šance na jejich návrat do budoucnosti byly téměř nulové.

"Co trvá Ginny tak dlouho?" Zeptala se, když si všimla dlouhé nepřítomnosti své kamarádky.

Harry se podíval směrem na toaletu.

"Já nevím."

"Půjdu ji zkontrolovat," řekla Hermiona, když se rychle zvedla od stolu, Harry ji následoval.

"Půjdu s tebou."

Přikývla, zatímco Harry vytáhl mince, který jim dal sám Brumbál a ujistil je, že mu je v budoucnosti budou moci vrátit. Vydali se k záchodům a tělem jim projela vlna zklamání, když zjistili, že jsou dveře otevřené.

"Ginny!" Vykřikla Hermiona, když se podívala dovnitř.

Nikdo tam nebyl.

Ona... Kde je?!" Vyptával se zoufale Harry. Hermiona tam pořád stála, tlukot jejího srdce se zrychloval, svému nejlepšímu příteli neměla jak odpovědět.
"Nikdo ji tady nezná. Kam by jen mohla jít? Určitě by nám řekla, kdyby někam odcházela.

Hermiona se na něj podívala.

"Pojďme se zeptat madam Rosmerty."

Spěchali za madam Rosmertou, bylo vidět, že ji překvapili.

"Viděli jste tu dívku, co tady byla s námi? Ta s červenými vlasy?" Vyptával se Harry.

"Ne, neviděla jsem ji," odpověděla madam Rosmerta, "byli jste se podívat na záchodě?"

"Ano, byli, ale nikdo tam nebyl," odpověděla Hermiona.

Se zamračením se madam Rosmerta vydala dozadu, aby se zeptala svých zaměstnanců. Po chvíli přišla zpátky k nim a zakroutila hlavou.

"Nikdo ji neviděl. Jste si jisti, že neodešla sama od sebe?" Zajímala se.

Hermiona s Harrym si vyměnili ustarané pohledy, otočili se a vyběhli ven z baru.

* * *
"Měl jsem si to uvědomit," pronesl Harry skrz zaťaté zuby, když procházeli Prasinky a zoufale hledali Ginny. "Měl jsem si uvědomit, že máme být v jeho přítomnosti mnohem ostražitější. I když je to o 50 let dříve, tak je to pořád ten samej zatracenej vrah. Jestli se Ginny něco stane-"

"Harry!" Přerušila ho Hermiona, její hlas byl ještě hlasitější než obvykle. "Ginny se nic nestane. Nic se jí nestane. Už přežila... Přežila obtěžování Ty-víš-koho.... Bude v pořádku."

Harry přikývl s nervózním výrazem ve tváři.

Rychle proběhli všechny obchody a ptali se lidí, jestli Ginny náhodou neviděli. Dokonce narazili na Josepha s Garethem, ale ani oni ji neviděli. Vypadalo to, že Ginny zničehonic z Prasinek prostě zmizela, což bylo něco, na co ani Harry ani Hermiona nechtěli pomyslet.

Najednou se Harry doslova zastavil na místě, což způsobilo, že do něj Hermiona málem vrazila.

"Malfoyi," zamumlal Harry, když vytáhl hůlku a vydal se ke svému bývalému největšímu nepříteli.

Koukal na Draca tak výhružně, že ho Hermiona jemně zatahala za hábit. Nechtěla, aby se se svou horkokrevností dostal do dalších sporů.

Dracovy oči se přesunuly z hůlky, která teď mířila na jeho krk, na tmavovlasého chlapce stojícího před ním.

"Co chceš?" Zeptal se.

Zdálo se, že jeho spolupráce s Temným pánem ho udělala silnějším. Draco byl určitě o dost odvážnější než když byl mladší.

"Kde je Ginny?" Zasyčel Harry,

Na Dracově tváři se objevilo zamračení, pod ním byla naprosto očividná mrzutost.

"Jak to mám vědět?" Zeptal se. Úšklebek zdobil jeho tvář. "Ty se ptáš zrovna mě, když ztratíš svou přítelkyni? Už jsem ti to řekl. Nemám žádný zájem-"

"A proč bys to nemohl vědět? Jsi s nima pořád," přerušil ho kousavě Harry a naprosto ignoroval jeho otázky.

"S nimi?" Zeptal se Draco a přimhouřil oči. Vůbec nechápal, co tím chtěl Harry říct.

"S následníky Ty-víš-koho," odpověděl Harry.

Pohled pochopení se mihl na blonďákově tváři, než se znovu ušklíbl.

"To jsi opravdu tak tupej, Pottere?" Zajímal se.

Harry udělal rychlý výpad směrem k Dracovi, ale byl včas zastaven Hermionou.

"Harry!" Vykřikla Hermiona a pak se rychle otočila na Draca. "A jmenuje se Evans!"

Draco se pohledem podíval do strany a povýšenecky pozvedl obočí.

"Nelži mi, Malfoyi-"

"Je to Malloy!" Ječela Hermiona a otočila se, jestli si někdo nevšiml jejich potyčky.

"Vím, že vzal Ginny. Nikdo jiný by neměl žádný důvod ji unášet," pokračoval Harry, ztěžka dýchal.

"Nebo taky žádnou touhu," posmíval se Draco, "každý, kdo by strávil pár minut v její společnosti, by tě po chvíli prosil, aby sis ji vzal zpět."

Harry ho proklel a udělal další krok dopředu, ale opět byl zadržen Hermionou.

"Malloyi!" Pokárala ho.

Draco se na ně netrpělivě podíval, zatímco si překřížil ruce a poklepával nohou.

"Mysli předtím než jednáš, Pot-Evansi. Jsem tady méně než měsíc. To si vážně myslíš, že mi věří dostatečně na to, aby mi všechno řekli? Abraxas je jedinej, kdo se ke mně chová trochu jako kamarád. Všem ostatním je jedno, co se se mnou stane. Pořád věří, že jsem tvůj přítel," vysvětloval a poslední dvě slova posměšně zdůraznil.

Dva Nebelvírové se na sebe podívali. Oba dokázali poznat, že Draco nelhal. Nicméně kde teď mohli Ginny hledat?

"Nicméně vím, že něco plánovali," pokračoval pomalu Draco," samozřejmě, nevím co plánovali, jak už jsem vám řekl, a ani nevím, kdy svůj plán chtěli uskutečnit. Měli už několik schůzek ve společenské místnosti a my, kteří jsme nebyli součástí jejich skupiny, jsme neměli povoleno zůstávat ve společenské místnosti po jedenácté večer."

Harry a Hermiona se na sebe znovu znepokojeně podívali.

"Musím ji jít hledat," prohlásil Harry, když se rozhlédl okolo a podíval se na cestu, kterou ještě neprozkoumali. Pak se znovu podíval na Hermionu. "Hermiono, ty se musíš vrátit zpátky do Bradavic a říct Brumbálovi, že je Ginny nezvěstná."

"Jdu s tebou," promluvila odhodlaně.

"Hermi-"

"Nepůjdeš sám. Kolikrát ti mám ještě připomínat, že mě nikde nenecháš a nebudeš prostě čelit veškerému nebezpečí sám?"

Harryho výraz se zjemnil.

"Jak dojemné," posmíval se Draco. Harry i Hermiona ho naprosto ignorovali.

"Díky Hermiono," řekl jemně Harry.

"Nebuď hloupý," pokračovala Hermiona a vydala se dál hledat Ginny. "Víš, že je Ginny i moje přítelkyně?"


* * *
Ginny sebou třásla a bojovala proti svým únoscům, ale oba na ni byli příliš silní.

Unesli ji, když byli U tří košťat a vedli ji někam, kde to nepoznávala. Potom ji zavedli do lesa, kde po chvíli zjistila, že se jedná o Černý les. Když se dostali hodně hluboko, tak ji strčili a nechali dopadnout dolů na zem.


Podívala se na své únosce, než se rozhlédla okolo. Známý pocit strachu a úzkosti se usadil v její hrudi, když se podívala na mladého muže před sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 siruka siruka | 30. dubna 2018 v 11:15 | Reagovat

A jeje nakonec to schyta Ginny,jen doufam ze to zvladne a nic jim nerkne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama