I can't love them both- 26.kapitola

19. dubna 2018 v 23:45 | Any
Po opravdu dlouihé době další díl. Za tu nechutně dlouhou pauzu se opravdu stydím. Dooufám, že se Vám díl bude líbit. Nezapomeňte ohodnotit a napsat názor, abych věděla, že je pořád zájem o čtení povídky. Děkuju moc všem.


26. kapitola- Šťastný život

Elena pomalu otevřela oči a protahovala se. Probudila se do typického chladnějšího rána. Pokoj byl po noci studený. Nechtělo se jí vylézt z příjemně teplé postele. Unaveně koukala na strop nad sebou.

Zničehonic vyskočila prudce na nohy, jakmile pocítila něco, co cítit neměla. Měla hlad. Hlad po dlouhé noci. Ne ten chladný hlad, který měla, když toužila po krvi. Byl to úplně jiný druh hladu. Ten, který zažívala, když byla člověk. To přece není možné.

Ztuhla, jakmile si uvědomila, že nestojí ve svém modrém pokoji v New Orleans. Tohle byl její pokoj. Její pokoj v Mystic Falls. Prohlížela si fotky, kde byla ona, Jeremy a jejich rodiče.


Zděšeně vykoukla z okna. Byla doma. V Mystic Falls. To není možné. Na ruce neměla ani svůj prsten, který ji chránil před denním sluncem. Zděšeně vyběhla z pokoje dolů po schodech.

"Ahoj Eleno," pozdravil ji Jeremy jako by se nic nedělo. Na talíři měl výborné lívance se skořicí, které uměla dělat...

Elena zůstala stát na místě. "Mami?" Zeptala se rozklepaně a sledovala svou matku, jak stojí u plotny a připravuje další výborné lívance.

Její matka se pomalu otočila. "Ahoj zlatíčko," usmála se na ni a dala na pánev další kusy. Elena se rychle rozeběhla a pevně ji objala.

Jako by se svým objetím chtěla přesvědčit, jestli je v pořádku. "Je ti dobře Eleno?" Zajímala se udiveně Miranda Gilbertová, když ji Elena pevným objetím málem udusila.

Elena měla slzy v očích. Pomalu se odtáhla.

"Dáš si lívance se skořicí, zlato?" Zeptala se uvolněně její matka. Elena jen slabě přikývla.

"Co je s tebou, srdíčko?" Otočila se k ní Miranda, když si všimla jejích slz. Elena jen mlčky přikývla.

"Stalo se něco mezi tebou a Stefanem? Pohádali jste se?" Vyptávala se ustaraně dál. Stefan? Jako Stefan Salvatore?

"Stefan? Se Stefanem? Co je s ním?" Zajímala se nechápavě.

"Jo, s tím Stefanem, který je tvůj snoubenec," odpověděl jí ironicky Jeremy.

"Můj co?" Divila se Elena.

Miranda ji rychle sáhla na čelo. "Nemáš horečku?" Pozorně ji sledovala. "Eleno, jestli se mezi vámi něco stalo, můžeš mi o tom říct. Tvá teta Jenna už mě taktně stačila varovat, že vás oba zabije, jestli tu svatbu zrušíte, protože si prý koupila fakt krásný drahý šaty za své nízké studentské příjmy."

Elena se nad tím rozesmála a posadila se ke stolu vedle svého bratra. "Nic se mezi námi nestalo," odpověděla, když jí matka položila na stůl lívance se skořicí a krájenými jahodami.

Elena po chvíli zaraženě koukala před sebe, když dovnitř vešel její otec. Na rameni měl už svou pracovní brašnu. Něžně matku políbil na tvář a posadil se k nim. "Dobré ráno," pozdravil je.

"Dobré ráno," odpověděla dojatě Elena. Po chvíli se posadila i Miranda a začala klasická debata, která začala, když otec našel něco zajímavého v novinách, na co začali vést několik minut dlouhou debatu.

Od konverzace je vyrušil zvonek. To bude určitě Stefan, uvědomila si Elena. Rodiče na ni koukli, pochopila jejich signál a vydala se ke dveřím.

Nemohla tomu uvěřit. Byl tam Stefan. Rychle za ním vyšla ven. Než se stačila vzpamatovat, tak ji políbil. Elena mu šokovaně jeho polibek oplácela. Překvapeně na něj koukala.

Vzala ho za ruku a táhla ho na dvorek za domek. Stefan šel nechápavě za ní.

"Co se děje?" Pozoroval ji trochu vyděšeně její snoubenec.

"Něco je špatně," řekla mu rychle. Vykulil oči, "Eleno, jsi v pořádku? Co je špatně? Všechno je v největším pořádku."

"Nic není v pořádku," odpověděla rychle a podívala se na jeho ruku. "Tvůj denní prsten, jak to, že bez něj můžeš být na sluníčku a nehoříš?"

"Proč bych měl hořet? Rád se opaluju." Začal se smát, "ty si ze mě jenom děláš srandu."

"Ty nejsi... upír?" Zeptala se nejistě?

Sáhl jí udiveně na čelo, "Eleno, upíři jsou jen vymyšlené postavy, neexistují." Pak jí sjel rukou na tvář, "teď jsi jenom ty a já." Pak se rozesmál, "a můj na alkoholu závislý bratr," dodal ironicky.

"Damon?" Zeptala se znovu. Stefan přikývl. "Už o tebe mám ale opravdu starost."

"Copak ty to nevidíš? Tenhle svět je až moc dokonalý na to, aby byl skutečností." V očích měla slzy, "tohle se neděje. Tahle realita neexistuje."

"Ale mohla by," odpověděl Stefan. Ale nebyl to jeho hlas. Byl tvrdý a ženský.

"Kdo jsi?" Zeptala se Elena.

* * *
Bonnie zoufale koukala na mapu. "Musí být tady," šeptala si.

Klaus k ní pomalu přišel. "Už jsi jí po těch hodinách strávených hloupým koukáním do mapy konečně našla, čarodějko?" Zeptal se ironicky. Pak se podíval na svého bratra, který pořád chodil sem a tam po pokoji. "Měl by ses uklidnit, bratře. Tahle situace je zvláštní, protože jsi to říkal vždycky ty mně," uchichtl se Klaus.

Elijah ho chytl za krk a ostře přirazil ke zdi. "Je to matka tvé dcery. Jak můžeš být pořád tak chladný?" Zeptal se tvrdě.

Klaus se pod jeho sevřením zasmál, "přiznej už si konečně, že tady nejde o skutečnost, že je matkou mé dcery. Všichni až na tebe si všimli toho, jak zoufale ses do ní zamiloval. Úplně jako slabej člověk. Pořád děláš tu samou ubohou chybu."

Elijah zrudla odstrčil Klause, který dopadl na dřevěný sekretář.

"Tak dost!" Vykřikla poprvé Bonnie a naštvaně na ně koukala. "Přestaňte se už konečně hádat! To vaše hádání rozhodně ničemu nepomůže!Vím, kde je Elena."

Oba na ni dychtivě pohlédli. "Je na hřbitově," vyhrkla rychle. Oba se okamžitě zvedli a vydali se pryč.


* * *
"Copak ty už nechceš tenhle život? Vím že je přesně takový, o kterém jsi vždy snila," usmál se ten hlas.

"Co musím udělat, aby to byla realita?" Zeptala se tlumeně Elena.

"To dítě, řekni mi, kde je to dítě, které nemělo přežít."

Hope, Elena si začínala uvědomovat, co všechno se stalo. Její malá Hope. "To nikdy!" Vykřikla po chvíli a zaútočila na "Stefana."

Stefan mávl rukou a prudce ji odrazil na zem. Eleně hlavou projížděla ostrá bolest.

"Buď přece rozumná, Eleno. Copak ty vážně zahodíš takový život? Nemyslela jsem si o tobě, že bys byla tak hloupá."

"Už jsem se rozhodla. Nechci být člověk. Radši budu navždy upír, hlavně když bude moje dcera v bezpečí," odpověděla tvrdě.

"Když nechceš po dobrém, tak to z tebe budu muset dostat po zlém, ale sama sis to vybrala." Podívala se na ni, "rodina Mikaelsonů tě zničila. Jsi stejná, jako moji synové. Jednou toho budeš litovat."

Než Elena stačila něco říct, její kůže začala hořet. Vykřikla nad tou obrovskou bolestí.

"Řekni mi, kde je to dítě." Elena zakroutila hlavou, "ne!" Zařvala přes tu bolest, kterou jí oheň způsoboval.

"Ty. Ty jsi jejich matka." Procedila skrz zuby.

"Ach moje chyba, ani jsem se ti nepředstavila. Jsem Esther." Pousmála se a místo Stefana už před ní stála blonďatá hubená žena. Prostředí Mystic Falls zmizelo. Stáli v kobce na hřbitově v New Orleans.

"Jaké potěšení, že se zase setkáváme, matko," řekl ironicky známý hlas. Obě se otočily, Elijah a Klaus stáli v kobce.

Klaus chtěl zaútočit na matku, ale ta rychle zmizela a nebylo po ní ani stopy.

Elijah šel rychle k Eleně. Měla pár škrábanců, které se ještě nehojily. "Jsi v pořádku?" Zeptal se rychle. Mlčky přikývla.

Klaus se na ně podíval, "ať už ti matka říkala cokoliv, pamatuj si, že je velká manipulátorka. Všechno co říká, jsou lži."

Elena se koukla na stěnu před sebou. "Ukázala mi možnost být člověk. Mohla jsem být člověk. A chtěla jsem." Zavřela oči a podívala se do země. "Vážně jsem chtěla...Ale pak jsem si vzpomněla na Hope. Ví, že je naživu. Musíme spolupracovat, abychom ji ochránili a nadobro porazili Esther. To kvůli ní je ze mě upír."

"Neboj, lásko. Matku jsme porazili už jednou. Zvládneme to i teď," uklidňoval ji Klaus.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akasha Akasha | Web | 25. dubna 2018 v 16:45 | Reagovat

Povedené

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama