I can't love them both- 28.kapitola

28. června 2018 v 20:29 | Any

28. kapitola - Červené dveře

Elena seděla v dětském pokoji a koukala na postýlku, která už nebyla prázdná. Hope v ní ležela. Bonnie vytvořila ochranné kouzlo, které snad Esther zabrání dostat se dovnitř. Alespoň prozatím.

Nemohla uvěřit, jak moc za tu dobu vyrostla. Tolik měsíců s ní nebyla. Vzala si ji a přivinula ji k sobě.

Otočila se, jakmile zaslechla kroky. Camille stála ve dveřích a dívala se na ni.

"Omlouvám se, že ruším, ale Klaus mě pustil dovnitř," začala pomalu.

Elena se mírně pousmála, "nic se neděje. Chceš si ji pochovat?" Zeptala se. Camille přikývla a přistoupila blíž.


Opatrně si ji od Eleny vzala. "Je tak nádherná," promluvila po chvíli.

Elena se postavila vedle Camille a políbila Hope na hlavičku.

"Kdy jsi mi o tom chtěla říct?" Ozval se naštvaný hlas ode dveří. Elena i Camille se vyděšeně otočily.

Klaus vztekle vešel dovnitř a díval se na ni.

"O čem to mluvíš?" Zeptala se Elena slabým hlasem.

Klausovo oči zlostně zablýskly. "Kdy jsi mi chtěla říct, že si bereš toho zrádce Jordana?" Zaburácel nekontrolovaně a propíchával ji pohledem.

Camille se na Elenu překvapeně podívala. Byla očividně v šoku.

"Eleno! Mluvím s tebou!" Upozornil ji.

"Nebudu vás rušit," řekla rychle Camille. Hope položila do postýlky a odešla ven z pokoje.

Ani jeden z nich se neotočil. Ani pořádně nevnímali dění kolem.

"A co chceš, abych ti řekla, Klausi?" Zeptala se tázavě. "Jo, beru si Jordana." Klaus zlostně zakroutil hlavou.

Elena vzala Hope z postýlky a přivinula si ji v náručí. Postavila se s ní před Klause. Jeho výraz změkl.

"Když si vezmu Jordana, tak se propojením naší krve vytvoří silné pouto," pokračovala už klidnějším hlasem. "Potřebné pouto, díky kterému bude moci zůstat naše dcera tady s námi,"
povzdechla si. "Doma. To je to jediné, na čem mi záleží."

Klausův pohled se přesunul z Hope zpět na ni. Pozorně ji sledoval.

"Vím, že je to hrozný nápad, ale Hope tady bude moci být natrvalo. Musíš mi důvěřovat, Klausi."

Klaus se na ni chvíli mlčky díval. "Důvěřuju ti," promluvil tlumeným hlasem a rukou jí chytl za bradu, "víc, než si myslíš." Elena se na něj dívala s hrdým a odhodlaným pohledem.

Oba dva zpozorněli, jakmile se někde dole rozbilo sklo a ozval se ženský výkřik.

"Camille!" Zařval Klaus a v mžiku byl pryč. Elena držela pevně Hope a rychle seběhla dolů po schodech.

Camille ležela na zemi, po čele jí tekla krev. Byla omráčená. Klaus si ji rychle položil do klína a dal ji k ústům svou krev.

Venku zahlédla Jordana se skupinou vlkodlaků, jak bojujou s nějakými upíry. Jakmile si všimli Klause, tak se všichni vypařili.

Elena uklidňovala Hope, která začala brečet.

Camille se začínala pomalu probírat. "Klausi?" Zašeptala pomalu.

"Už je to v pořádku, zlatíčko," uklidňoval ji Klaus a rukou ji pohladil po hlavě. "Co se stalo?" Zajímal se.

"Viděla jsem Esther. Byla venku ve svém těle." Začala vyčerpaným hlasem Camille. Zhluboka se nadechla, "pokoušela se dostat dovnitř. Ochrana byla skoro prolomená, dokázala rozbít okno. S ní přišlo několik upírů, kdyby se neobjevil Jordan a jeho skupina vlkodlaků, tak by je nic nezastavilo a dostali by se sem pro Hope. Pak všechno zčernalo, musela mě dokázat omráčit."

Klaus se podíval na Elenu, "tohle je začátek války. Musíme se připravit na další bitvu."

Přesně v té chvíli dovnitř vtrhl Jordan a pár dalších vlkodlaků. Na tváři měl pořád neuzdravené škrábance.

Nestihla si ho ani prohlédnout, protože Klaus ho chytl pod krkem a přirazil ho ke zdi.

"Klausi!" Vykřikla Elena a odrazila ho pryč. Obranně se postavila před Jordana.

Klaus se zvedl a stál před Elenou. Díval se na Jordana za ní. "Myslíš si, že on je hoden tvé důvěry?" Zeptal se naštvaně.

"Ano!" Odpověděla tvrdě Elena.

"Jak myslíš, princezno." Ironicky se pousmál, "jsi tvrdohlavá. Možná se k sobě přece jen nakonec hodíte." Pak se jeho pohled přesunul na Jordana.
Ukázal na něj prstem, tvářil se vztekle. "Jestli ji někdy zradíš," vyhrožoval mu, "tak tě zabiju a tvou hlavu připíchnu na špalek." Pak se zase pousmál, "možná bych ji měl vystavit u tvé smečky."

Elena se od nich zničehonic oddělila. "Elijahi!" Vykřikla. Nic se neozvalo. Otočila se na ně. "Kde je Elijah?" Zeptala se ustaraně.

"Viděla jsem ho bojovat proti upírům," vzpomněla si Camille.

Klaus se tvářil naštvaně, "tak matka přece jenom neudělala zbytečný tah, když sem šla."

* * *
Elijah se pokoušel urvat řetězy, za které byl připevněn ke zdi. Nic se nedělo, jen se ozývaly hlasité zvuky. Pokusil se o to znovu.

"Přestaň bojovat, Elijahi," promluvila Esther v jiném těle a šla k němu, "nikam nepůjdeš, dokud neřeknu to, co potřebuju."

"Tak mluv!" Vyštěkl Elijah.

Esther se nadechla. "Chci, aby ses k naší rodině přidal jako čaroděj. Chci vymazat tu krvežíznivou bestii, kterou z tebe upírství udělalo. Vezmi si tělo člověka a budeme šťastní. Začneme od začátku."

"Víš, že jsi naprosto slabomyslná?" Zeptal se ironicky Elijah.

"Já nejsem ta, která chladnomyslně zabíjí ženy, které miluje," řekla ironicky.

Elijahovo ruce se v poutech začaly klepat. "Nech mě jít," řekl tvrdým hlasem, oči mu zčervenaly, "okamžitě!"

Zasmála se, "jak rychle se vrátíš k té příšeře tam uvnitř. Ke svému skutečnému já," zdůraznila poslední slova. "Ta tvoje zásadovost a morálka je jen přetvářka, která skrývá toho skutečného démona uvnitř."

"Vůbec nic nevíš!" Zvýšil tón Elijah.

"A právě v tom se mýlíš, znám víc tvých tajemstvích než ty sám, Elijahi." Mírně se usmála, "chceš, abych začala od začátku? Tou krásnou sladkou vdovou z naší vesnice, kterou jsi zničil? Ta, která upoutala tvou pozornost, když jsi byl ještě člověk."

Elijah se zavrtěl a podíval se k zemi. "Pamatuješ si ji?" Zajímala se Esther. "No jasně, jak bys jen mohl zapomenout na první ženu, která ti sebrala srdce. Tatia. Krásná dvojnice Tatia. Úplně stejná jako Elena Gilbertová."

"Elenu do toho netahej!" Vykřikl Elijah. Esther se ušklíbla. "Tatiu jsem miloval do dne, kdy jsi ji zabila."

"Vím, že tomu věříš," pokračovala Esther. "A přesně proto jsi tady. Musím ti ukázat zrůdu, jakou ve skutečnosti jsi."

Elijah stál v rodinné vesnici. Bylo 10. století.

"Elijahi?" Ozval se povědomý hlas. "Posloucháš mě vůbec?"

Tatia stála přímo před ním. Elijah jen slabě přikývl.

"Poté, co můj manžel zemřel v boji jsem se rozhodla, že budu pokračovat dál. Někomu dám své srdce a znovu se zamiluji. Někomu silnému, vznešenému a přesto něžnému a věrnému." Pousmála se. "Zvolila jsem si tebe, Elijahi. Miluji tě."

Po těchto slovech ho pohladila po tváři a jemně ho políbila.

Elijah se znovu probudil v řetězech. Esther stála před ním. "Ale to byl jen začátek. Chvilkový pocit štěstí. Jako když ti na prstech přistane motýl, který neví, že to povede k jeho záhubě."

"Krev jí z těla vysálo tvé kouzlo, pokud si dobře vzpomínám," upozornil ji Elijah.

Esther se slabě pousmála a rukou ho pohladila po bradě. "Právě že ti paměť vůbec neslouží, můj drahý chlapče. Ale to brzy napravíme."

"Já jsem Tatie neublížil!" Vykřikl vztekle. "Nemohl bych."

"Ale ublížil jsi jí. To je to, co jsi úspěšně maskoval tolik let. ."

Tatia stála v lese. Vypadala rozrušeně.

"Tvá matka mluvila o jednom kouzle. Neříkala nic o černé magii, která z tebe udělá zrůdu!" Vykřikla Tatia.

"Tatio, musíš mi věřit," pokračoval Elijah. Jeho pohled se zaměřil na její ruku. Byla celá od krve.


"Byl jsi upírem jen pár dnů. Neměl jsi to pod kontrolou." Chytla ho za hlavu. "Můj krásný chlapče, je načase, aby sis na všechno vzpomněl."

"Elijahi?" Zeptala se vyděšeně Tatia. Jeho oči zčervenaly. "Běž!" Vykřikl Elijah a dopadl na zem.

Tatia se rozeběhla. Elijah automaticky vyběhl za ní. Chytl ji a kousl ji do krku.

"Nechtěl jsi ji ublížit. Miloval jsi ji. Ale nemohl jsi porazit tu zrůdu, která se s tebe stala," pokračovala Esther.

"To je lež! Lžeš! Nic z toho se nikdy nestalo," vykřikl Elijah naštvaně. "Nedokázal bych ji ublížit."

"Ty ne, chlapče," řekla sladce Esther. "Ale ten démon uvnitř tebe ano. Udělala jsem z tebe predátora. A ona se stala tvou kořistí."

"Ne!" Vykřikl Elijah. "Byla jsi to ty. Zabila jsi ji kvůli její krvi, abys ji pak mohla využít jako zbraň proti Klausovi."

"Když ses opět stál sám sebou, přinesl jsi její mrtvé tělo ke mně. Ale bylo už příliš pozdě. Řekla jsem, že se o to postarám a pomůžu ti na ni zapomenout. Pomohla jsem ti tu vzpomínku ukrýt za dveře, kde ji nikdo neuvidí."

Nadechla se. "A pak jsem ti poradila, aby ses očistil. Protože když se očistíš, tak nikdo neuvidí to, čím ve skutečnosti jsi. A sám sis ještě vytvořil místo, kam dáváš své oběti. Začal jsi věřit, že když budeš mít oblek a ruce čisté, tak nikdo neuvidí to, co je za těmi červenými dveřmi."

"Ale tisíc let už je moc dlouhá doba. Tvé místo se zaplnilo spoustou neodpustitelných hříchů, chlapče."

"Přestaň!" Vykřikl Elijah.

"Jak dlouho jen potrvá, než tvá milovaná Elena skončí za těma dveřma?"

"Přestaň!" Vykřikl Elijah mnohem hlasitěji.

"Musíš se obávat, že láska k tobě ji úplně zničí. Tak jako zničila Tatiu. Přijmi mou nabídku. V nových tělech budete opět naživu."

"Ty mě nezlomíš," řekl neústupně Elijah.

"Ale ty už jsi dávno zlomený, můj chlapče. Jsem tu, abych tě napravila. Jsem tu, abych vás všechny napravila."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama