Tatia- The Northumbrian Princess- 13. kapitola

16. června 2018 v 19:27 | Any

13. kapitola - Nová budoucnost

Tatia na moment zavřela oči. Když je otevřela, tak tam pořád stáli. Byl to on. Nezdálo se jí to. "Ragnare?" Zašeptala slabě.

Ušklíbl se. Jeho oči se zabodly do těch jejích. I on vypadal udiveně. Prohlížel si ji od shora dolů.

Celý obličej měl od krve. Stejně tak i jeho muži. Tatia zakroutila hlavou a než si stačila uvědomit, co to dělá, tak se rozeběhla dopředu a ruce mu obmotala okolo krku.


Hlavu si opřela proti jeho hrudi. Cítila, jak jí jednu ruku obmotal okolo těla a přitáhl ji blíž k sobě. Tatia nepravidelně oddechovala.


Ragnar

Ragnar ji držel u sebe. Nemohl uvěřit, že to byla opravdu ona. V životě by ji nečekal na takovém místě. Vypadala vyřízeně a vyhuble, ale byla to ona. Muselo to být nějaké znamení od bohů, jinak to být nemohlo. Bohové z nějakého důvodu chtěli, aby na ni znovu narazil.

Cítil nepříjemné pohledy od svých mužů. Posunul ji do levé části svého těla, aby mohl uvolnit hlavu.
Ukázal dovnitř domu. "Dokončete to," přikázal svým mužům.


Tatia

Tatia si až po chvíli uvědomila, co udělala. Rychle se od Ragnara odtáhla. Všimla si, jak se na ni ušklíbl. Rychle se podívala jinam. Její pohled se zaměřil na dřevěnou hromádku. Ztuhla, když tam viděla Ingridinu hlavu. Byla mrtvá. Zavřela oči a zhluboka se nadechla.

Stála tam a nevěděla, co dělat. Ragnar zabil pravděpodobně posledního Baltazarova muže. Okolo ní neustále chodila ven spousta Ragnarových mužů. Nesli obrovské truhly se zlatými šperky. Copak nebyli už tak dost bohatí?

Ragnar jim v jejich jazyce nejspíš řekl další povely. Pak se otočil na ni. Rukou si přejel po vousech.

"Jak se princezna jako ty mohla dostat sem?" Zeptal se. Jeho modré oči se zabořily do jejích hnědých a s očekáváním ji sledovaly.

Ztěžka polkla a zkráceně mu převyprávěla všechno, co ji potkalo. Celou dobu ji pozorně poslouchal. Všimla si, že Vikingové okolo už skončili s vynášením pokladů. Ragnar se vydal ven a něco jim řekl. Nejspíš nějaké další pokyny. Tatia i nadále strnule stála na místě.

Jakmile Ragnarovo slova utichla, tak se znovu otočil na ni.

"Zítra ráno odplouváme zpět do Kattegatu." Trošku pozvedl obočí a jeho modré oči se zabodly do jejích. "Zvu tě, aby ses k nám připojila."

Tatia přemýšlela nad jeho slovy. Bylo rozumné zůstavat tady v Anglii? Byla tu pro ni ještě nějaká budoucnost? A byla pro ni vůbec budoucnost v domově Ragnara Lothbroka?

Ragnar natáhl ruku směrem k ní. "Přijímáš můj návrh, Tatio?" Jedním okem na ni mrkl. "Doprovodíš mě a mé muže zpět do Kattegatu?"

Tatia byla nervozní z jeho pokusu říci její jméno. Podívala se do země. Jako by snad čekala, že ji dá nějakou radu.

Pak se podívala znovu na něj a přikývla. Samolibě se ušklíbl. Vydala se k němu. "Ano, Ragnare Lothbroku. Přijímám tvou velkorysou nabídku. Budu se s tebou plavit do Kattegatu." Svou ruku vložila to té jeho a jemně opětovala jeho úšklebek.

Ragnar ji jemně stiskl a odvedl ji ven z rozpadlé budovy, okolo svých mužů, až ke koni dopředu. Viděla jejich zaskočené výrazy. Bylo jí jasné proč. Nechápali o čem s Ragnarem mluvila, ale nejspíš pochopili, co se právě stalo. Nervozně se podívala na koně před sebou.

Ragnar se otočil ke svým mužům a něco jim začal říkat. Zaslechla v tom i své jméno. Nejspíš je seznámil se svým rozhodnutím. Cítila na sobě pohledy od všech mužů.

Některé byly plné chtíče, což ji děsilo, jiné byly plné nenávisti, což ji děsilo ještě víc.

Pak se vrátil zpět k ní. Usmál se, když si vzpomněl na její strach z jízdy na koni. Jako by nic vyskočil nahoru na koně. Se zlomyslními jiskřičkami se na ní ušklíbl.

Zmateně ho sledovala, když natáhl ruku směrem k ní. Nakonec se jí chytla a nechala se vytáhnout nahoru, jako by byla lehká jako pírko.

Nervozně seděla za Ragnarem. Otočil se a podíval se jí do očí. Byl od ní jen pár centimetrů. "Mrzí mě, že musíš jet se mnou, ale nemáme příliš času. Potřebujeme se dostat do tábořiště, než se setmí."

Mrkl na ni, "nemusíš se bát, pojedu opatrně." Podíval se dolů na její ruce, "doporučuji ti se držet."

Tatia plaše obmotala ruce okolo Ragnarovo pasu. Cítila, jak je chytl do těch svých a více je upevnil. Musela se tělem přilepit na jeho záda. Ještě nikdy nebyla v takové intimní vzdálenosti s nějakým mužem.

Jakmile Ragnar vyrazil, tak se na něj doslova nalepila. Jeho rychlost jízdy byla naprosto šílená, mnohem rychlejší než její.

Jeli hned vepředu. Vedle se občas objevovali nějací muži a něco Ragnarovi říkali. Nerozuměla ani slovo. Občas jim Ragnar něco odpověděl a pak se s křivým úsměvem podíval na ni.

Byla odhodlaná se tenhle jazyk naučit. Tohle bylo hrozné. Kolikrát věděla, že to je o ní, ale nemohla to prostě pochopit.

Celou cestu přemýšlela, jestli je dobrý nápad s nimi opravdu odplout do jejich země. Už nic jiného neměla, nikoho neměla.

Ulevilo se jí, jakmile zastavili před tábořištěm. Ragnar před ní seskočil z koně jako by to nic nebylo. Pak se s očekáváním podíval na ni. "Ragnare prosím," řekla po chvíli.

"Zvládneš to," přesvědčil ji. Tatia se podívala dolů. Bylo to tak vysoko. Nohu si přehodila k té druhé a zhluboka se nadechla. Zavřela oči a seskočila dolů. Podařilo se jí přistát na obou nohách. Zvládla to. Ragnar měl pravdu.

Otočila se a viděla ho, jak něco říká svým mužům. Pak se vydal k ní. "Zítrá ráno odplouváme. Udělej si tu pohodlí, můžeš přespat kdekoliv, kde budeš chtít."

***
Později večer Tatia seděla ve stanu. Vikingové byli venku u ohně. Dělali hrozný hluk, museli být hodně opilí. Už to dobře znala.

Po nějaké době se zvedla a šla se projít ven. Prošla okolo ohně, kde sedělo několik mužů. Poznala Ragnara, vedle byl jeho bratr.

"Pojď se k nám přidat, princezno," zaslechla Ragnarovo hlas. Otočila se. Ragnar seděl na špalku a jiskřivě se na ni díval. V ruce držel medovinu, jeho oči se leskly, byl opilý.

Tatia si povzdechla a nesměle se vydala k němu. Cítila, jak jí ovinul ruku okolo pasu a jedním pohybem ji posadil na sebe. Rukama ji držel na břiše. Podívala se na něj, spokojeně ji sledoval. Zahleděla se do jeho pronikavých očí. Jak jen mohly mít takovou moc?

Všimla si, jak jí Rollo podal trochu medoviny. S lehkým přikyvnutím ji přijala a vypila. "Mému bratrovi se líbíš," zašeptal Ragnar za ní.

"Muž, kterému by ses nelíbila by musel být blázen," pokračoval po chvíli. Tatia ztuhla, jakmile ucítila jeho ruku na své tváři. Pomalu se k němu natočila. Prstem ji přejížděl po tváři a zkoumavě si ji prohlížel. Jeho obličej byl jen kousek od jejího.

Rychle se natáhla pro medovinu před sebou. Přerušila tak jejich znepokojivý intimní kontakt.


* * *

Bjorn sledoval svého otce, jak flirtuje s tou dívkou. Seděla mu na klíně a hladil ji po tváři. "Copak nevidí, že ze sebe dělá úplného blbce?" Procedil skrz zaťaté zuby.

"Pouze si užívá přítomnost nádherné ženy. Na tom není nic špatného, každý z nás by byl rád na jeho místě," rozesmál se Torstein.

Bjorn zakroutil hlavou, "kdyby ho teď viděla Lagertha, prostě by mu uřízla koule."

Tornstein se mu podíval do očí, "tvůj otec miluje Lagerthu, všichni to dobře víme. Tak ho nech si trochu užít, potřebuje nějaké uvolnění po tom všem, co se stalo. Až budeš starší, tak to pochopíš."

Bjorn zakroutil hlavou, "je na ní něco divného, nedůvěřuju jí."


* * *

Ragnar seděl u ohně, Tatia mu usnula v náručí. Prohlížel si ji. Po pobytu v otroctví byla vyřízená. Šaty měla od krve.

"Co s ní uděláme?" Zeptal se zničehonic Rollo a ukázal na Tatiu.

"Prostě ji vezmeme s sebou," odpověděl jednoduše Ragnar. "Ne jako otroka, bude svobodná."

Rollo jí odhrnul vlasy z tváře. "Je nádherná. Ale jak jí můžeme důvěřovat po její poslední zradě? Co když to udělá znovu? Přece jen je dcerou krále."

Ragnar se ušklíbl, "je úplně sama, sám král ji od sebe odřízl. Jedna mladá holka pro nás nemůže být problémem, právě naopak."

Floki se rozesmál, "Laghertě se nebude líbit. Byl by z ní skvělý otrok."

Ragnar zakroutil hlavou, "nebude mít jinou možnost. A proč by spolu vlastně nemohly vycházet? Mohlo by to mezi námi skvěle fungovat. A mít je obě dvě vedle sebe je skvělá představa."

"Pořád nechápu, proč si ji prostě nevychutnat jen jako otrokyni," oponoval Rollo.

Ragnar se na něj zamračeně podíval. "Protože mi to bohové naznačují. Už jen naše opětovné setkání s ní je dost jasné znamení, které se nestalo jen tak z nějakého důvodu."

Ostatní muži se rozesmáli.

Rollo mrkl na svého bratra, "seš si jistý, že to byli bohové?" Jeho pohled se zastavil na Tatie.

Ragnar ho naštvaně sledoval, "samozřejmě, že to byli bohové, bratře. Musí s ní mít nějaké úmysly."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama