I can't love them both- 30.kapitola

8. září 2018 v 22:56 | Any

30. kapitola - Rodina

Klaus se postupně podíval na Elenu, Rebeku a Marcela. "Vraťte se zpátky do Francouzské čtvrti a postarejte se o Hope. Mikael se tam může pokusit dostat. Já sám půjdu a zachráním Elijahe. S matkou se dokážu vypořádat."

"Klausi, to je příliš nebezpečný, nech mě jít s tebou," řekla rychle Elena. Rebekah s Marcelem se na ni s překvapeným výrazem krátce podívali.

"Nebudu moci zachránit Elijahe, když budu muset celou dobu chránit i tebe," odpověděl jí Klaus. "Vrať se k naší holčičce a dohlédni na ni."


Eleny výraz se zmírnil, když řekl k naší. K jejich holčičce. "Buď opatrný," řekla s vážnou tváří, "je manipulativní, sama vím, o čem mluvím," ušklíbla se. Klaus se pousmál nad jejím vtipem a zmizel pryč.

"Na pár měsíců se vzdálím od své vlastní rodiny a stejně to stačí k tomu, abych nechápala vůbec nic z toho, co se v ní děje," poznamenala Rebekah za ní.

Elena se na ni překvapeně podívala, "o čem to mluvíš?" Zeptala se.

Rebekah pečlivě studovala její tvář. "Ty to sama nechápeš, že ne?" Odpověděla po chvíli zamyšleným hlasem. Elena ji udiveně sledovala, neměla sebemenší tušení, co Rebekah naznačuje. Ani Marcel vedle ní nevypadal, že by něco zpozoroval.


* * *
"Čekala jsem na tebe tisíc let," poznamenala Esther, když Klauš vešel dovnitř hrobky. "Tehdy jsi mi v návalu vzteku omotal ruce kolem krku a mačkal ho, dokud jsem nezemřela."

Klaus se zastavil těsně před ní. Seděla k němu zády. "Pamatuješ si vůbec proč?"

"Zamyslím se," poznamenal ironicky a obešel ji, aby stál před ní. Dívala se do země na voodoo panenku. Pak se její pozornost obrátila na něj.

"Všechny si nás proměnila v monstra, proklela jsi mě. Lhala jsi mi o mém otci-"

Esther se prudce zvedla, "zabil jsi mě, protože jsem ti zabránila poznat tvého otce," přerušila ho.

"Možná je moje nenávist k tobě tak silná, že ani nevím, kde začala." Znovu ji obešel, chvíli trvalo, než znovu promluvil. "Možná tě nenávidím za to, že jsem plodem smilstva děvky."

Esther ho silně praštila do obličeje. "Dávej si pozor na jazyk," zvýšila hlas. "Pořád jsi můj syn."

"Ani jednou jsem nelitovala lásky k tvému otci a ty ses nikdy nedozvěděl, jak k té lásce došlo. Nebo co se stalo, když jsme s Mikealem kvůli moru přišli o Freyu. Sám dobře víš, že to nejhorší je, když přijdeš o dítě."

Esther začala chodit kolem dokola. "Poté, co Freya zemřela, Mikael tu ztrátu nesl nejhůř." Povzdechla si, "hnaný svým smutkem nás donutil sbalit si věci a odjet za moře. Jeho beznaděj nás od sebe odehnala a já jsem tehdy poprvé viděla tvého otce." Zastavila se a podívala se na Klause. "Takového muže jsem nikdy předtím neviděla. Mocný a přesto moudrý. A protože mě Mikael nechal ve svém zármutku samotnou, tak mě od sebe odstrčil. Našla jsem si cestu k někomu jinému."

"Ušetři mě těch nechutných detailů mého narození," skočil jí do řeči Klaus.

"Říkám jenom pravdu," trvala na svém Esther.

"V tom případě mi pověz tohle, matko. Proč tvůj "dokonalý" chlap opustil svého syna? Proč dovolil, aby ho vychovával netvor, který mě nenáviděl? Proč se o mě nepřihlásil, nevychovával mě mezi vlky? Styděl se snad za svého bastarda stejně jako ty?" Zeptal se, oči se mu leskly.

"Miloval tě. To já jsem to zakázala. Věděla jsem, že kdyby se Mikael dozvěděl o mé nevěře, tak by nás zničil. Neměla jsem na výběr."

Utřela si slzu z tváře. "Když jsem zjistila, že jsem těhotná, vrátila jsem se k němu. Řekla jsem mu, že dítě, které čekám, je jeho. Neradoval se, ale ani mě nepodezříval ze lži. Znovu získal radost. Díky tobě se znás opět stala rodina."

Klaus se od ní znechuceně odvrátil. "Rodina, jejíž fungování je postaveno na lžích."

"Upřela jsem ti život s tvým otcem, ale abych to mohla odčinit, tak co kdybych tě vyléčila z té nemoci, která postihla tvou duši?" Klaus ji nechápavě sledoval. "Kolovi a Finnovi jsem poskytla těla čarodějů. Co kdybych tobě dala tělo vlkodlaka, abys dožil své dny tak, jak by to mělo být?"

"Proč si proboha myslíš, že bych s něčím takovým souhlasil?" Zeptal se Klaus.

"Mohl bys získat štěstí, mír, rodinu. Měl bys všechno, co ti bylo celý život odepíráno-"

"To stačí!" Zařval Klaus. "Řekni mi, kde je Elijah, nebo tě zabiju. V tomhle, nebo v jakémkoliv jiném těle, do kterého skočíš-"

Esther natáhla ruku a silou své magie ho odstrčila dozadu. Dopadl zády na tvrdou kamennou zeď.

"Doufala jsem, že část tebe toužila po šťastném konci," promluvila, když ho držela v bolesti pomocí své magie. "Ale ty jsi odhodlaný opakovat všechno pořád dokola násilím, kterému sis tak přivykl!" Ztěžka polkla, "v tom případě, tě budu muset přizpůsobit."

Klaus se zvedl a chystal se ji napadnout. Esther mávla rukou a dopadl na zem.


* * *
Vzbudil se uprostřed obýváku ve Francouzském domě. Elijah se k němu rychle rozeběhl. Elijah?

Jeho bratr, kterého tak dlouho neviděl. V očích měl slzy. Klaus nechápal, co se stalo.

"Co se tam stalo?" Zeptal se Elijah s bolestí v hlase.

Klaus nerozuměl, proč se na to ptá jeho. Co mu má odpovědět? Rychle se zvedl ze země. Byl špinavý od krve. Nebyla jeho.

Podíval se na něco, co už vůbec nedokázal pochopit. "Co je s ní?" Zeptal se, když se rozeběhl k Eleně. Ležela na gauči. Vypadala, jako když jen usnula, ale něco tu bylo špatně.

Jemně ji vzal za ruku. Necítil žádný puls. Její srdce nebilo.

"Je mrtvá," řekl bolestně Elijah, když se postavil za něj. "Bonnie se ji pokoušela oživit, ale nejde nic udělat, je pozdě."

Klaus pořád držel její ruku. Elijah si klekl vedle něj. "Tohle je jen naše vina, bratře. Neměla to být ona. Obětovala se pro Hope." Ztěžka polkl, "ale i pro nás. My dva jsme to neměli přežít, Klausi!" Postupně zvyšoval hlas. "To ona měla zůstat s Hope. Tahle rodina ji zabila."


* * *
Klaus otevřel oči. Ležel na studené zemi ve hrobce.

"Omlouvám se, za tu bolest hlavy," poznamenala Esther, která seděla před ním. Rychle se zvedla. "Viděl jsi něco?"

"Nic, co by byla tvá starost," odpověděl a pomalu se zvedl ze země.

"Vzbudil ses brzy," poznamenala. "Je čas."

"Čas na co?" Zeptal se nechápavě.

"Řekl jsi, že chceš Elijahe. Spí. Je připoutaný ke zdi ve velké rodinné hrobce. Zrušila jsem kouzlo, které ho ukrývalo. Můžeš ho vzít domů. Až se probudí, rozhodne se sám za sebe. Všehno, co jsem ti tady dneska řekla, je pravda, Niklausi. Je na tobě, čemu se rozhodneš věřit."

Klaus se otočíl a rozeběhl se pryč. Doběhl do velké hrobky.

Elijah ležel nehybně, ruce měl v železných okovech. Rychle je z něj serval. Jeho tělo bezvědomě dopadlo do jeho náruče. Byl celý od krve.

"Probuď se, bratře... Elijahi-"

"Nevzbudí se, ještě ne," poznamenala Esther, když šla k němu. "A máme tak další šanci probrat mou nabídku."

"Slíbila jsi mi jeho bezpečný návrat. Nebo to byla jen další lež?"

"Chci ti pomoct, abys nežil sám a nenáviděný. Neodmítej mě kvůli pradávné zášti," přesvědčovala ho.

"To není zášť, ale nenávist. Čistá nenávist, která jen roste od doby, co jsem tě poprvé zabil."

"Proč?" Zeptala se se slzami v očích. "Proč po tom všem, co jsem ti řekla musíš trvat-" Klaus ji prudce chytl za krk a zády ji přirazil ke zdi.

"Protože jsi šla po mém dítěti, po mé dceři, tvé vlastní krvi." Krk jí svíral čím dál víc.

"Nerozumíš tomu," zašeptala ztěžka.

"Po mém dítěti!" Vykřikl.

"Niklausi, musela jsem-"

Chtěla se bránit magií, ale Klaus svíral její krk příliš silně.

"Když jsi šla po mé rodině, tak jsi vyhlásila válku. A za to tě přinutím trpět, co mi síly budou stačit. Přece jen jsem synem své matky." Pustil jí a nechal ji dopadnout na zem. Rychle se vydal za Elijahem.

* * *
Elena chodila nervózně po pokoji. Rebekah seděla v křesle a sledovala ji. "Musím říct, že se v tobě vůbec nevyznám, Eleno."

Zastavila se a podívala se Rebece do očí. Koukala na ni jako na hádanku. "Bereš si nějakého vlkodlaka, kterému vůbec nemůžeš důvěřovat, a přesto miluješ mého bratra."

"Rebeko-"

"Ne, Eleno. Proč tohle děláš? Jaké to bude pro Hope, když bude vyrůstat s někým úplně cizím. To ji odvedeš od jejího skutečného otce?"

"Pokud to bude potřeba, abych ji ochránila, tak přísahám, Rebeko, že nebudu váhat ani sekundu a okamžitě ji odvezu pryč do bezpečí."

"Ona nikde nebude v bezpečí, nevidíš to?" Zvýšila hlas.

"Možná když bude pryč od téhle rodiny, tak budeme moci začít někde daleko nový život," odpověděla zamyšleně. "Nechci, aby byla Mikaelsonová. Všechno, co být součástí téhle rodiny obnáší. Nezaslouží si to. Je tak malá a nevinná."

Rebekah prudce vstala z křesla. "Proboha, uvědomuješ si vůbec, co ti Klaus udělá, když mu sebereš jeho dceru? Před ním nikam neutečeš. Celej svět je pro něj malej, najde tě a nechci ani myslet na to, co se s tebou stane pak." Její hlas byl plný vzteku.

"Je mi jedno, co udělá. Je to lepší, než aby zemřela tady, rukou své vlastní rodiny! Jediné, o co mi jde, je její ochrana."

Rebekah rezignovaně zakroutila hlavou. "Kdysi jsem si myslela, že jsi chytřejší. Tehdy by mě v životě nenapadlo, že tě někdy uvidím před něčím utíkat."

Obě zpozorněly, když zaslechly prásknutí dveří a kroky. Rychle vyšly ven z místnosti. Klaus právě vešel do Elijahova pokoje. Elijahe držel a položil ho do postele.

Elena se rychle rozeběhla k němu. Byl celý od krve. Neprobouzel se. Ustaraně ho sledovaly.

* * *
"Mami? Co se stalo?" Zeptal se Finn a rozeběhl se k ní.

Esther seděla ne zemi a jednu ruku držela na oteklém krku. Těžce se nadechla. "Niklaus... Odmítl mou nabídku. Pořád mě nenávidí za to, co se stalo jeho dítěti."

"Ten pošetilec," poznamenal Finn. "Zachránila jsi tuhle rodinu. Kdyby to dítě žilo-"

"Finne," řekla slabým hlasem, "to dítě žije, cítím to."

Překvapeně vykulil oči, nemohl uvěřit slovům své matky.

Nadechla se. "Dahlia se vrátí... A přijde si pro nás všechny."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama