Tatia- The Northumbrian Princess- 15. kapitola

15. září 2018 v 21:05 | Any

15. kapitola - Nový život

Tatia strávila několik hodin v tom pokoji. Když se stmívalo, tak se rozhodla konečně vyjít ven. Vešla do velké místnosti, seděla tam spousta mužů. Jedli, pili a dobře se bavili.

Viděla Ragnara. Seděl u hlavního stolu, vlevo od něj seděla jeho žena, vedle ní byl jeho syn a Ragnarův bratr, Rollo.
Ragnar se horlivě bavil se svým bratrem. Občas na sobě cítila pohledy lidí okolo.

Náhle za sebou uslyšela mužský hlas. "Princezna Tatia?" Celé její tělo ztuhlo. Pomalu se otočila a podívala se do modrých očí. "Jak víte, kdo jsem?" Zeptala se rychle.


Ten muž s dlouhými hnědými vlasy se usmál, "samozřejmě, že vím, kdo jste. Jste mladší dcera krále Aella."

Udiveně ho přejela očima, "mluvíš naším jazykem. Kdo jsi?"

Jemně se pousmál, "býval jsem kněz v Northumbarii. Ale pak jsem byl odveden při prvním nájezdu do Kattegatu jako otrok"

"To je hrozné," řekla upřímně Tatia.

Zakroutil hlavou, "sice to není jako doma, ale nějakým způsobem jsem si tu zvykl. Jmenuji se Athelstan, copak ty si na mě už nevzpomínáš, princezno?"

Tatia vykulila oči. Athelstan. Před pár lety, když se vrátil ze svých misiích, tak se setkal s jejím otcem. Jak na to jen mohla zapomenout?

"Vzpomínám si. Byl jsi u otce. Hodně času si strávil na misiích."

Athelstan smutně přikývl. "Jen díky misiím jsem se naučil jejich jazyk. Kdybych ho neuměl, tak by mě zabili jako ostatní mnichy"

"Můj bratr Louise je po smrti," prolomila po chvíli mlčení Tatia. Athelstan nic neříkal, jen ji pozoroval. "Ragnar ho zabil," řekla těžce.

Athelstan chtěl právě něco říct, když se Ragnar objevil přímo mezi nimi. Oči se mu pobaveně leskly. Bylo poznat, že už něco vypil.

"Vás dva jsem vždy chtěl vidět spolu," řekl uvolněně a střídavě se díval na každého z nich. Ragnar pak ukázal ke stolu, kde seděla jeho rodina. "Pojďte se k nám připojit. Musíte být hladoví."

Tatia následovala Ragnara a Athelstana k hlavnímu stolu. Athelstan se usadil hned vedle Ragnara.

Tatia chvíli váhala, ale nakonec zaujala místo vedla Athelstana. Ragnarův syn ji znechuceně sledoval. Raději se podívala přímo před sebe a ukousla si kousek masa. Dobře chápala, proč na ni byl naštvaný. Přistihl ji se líbat s jeho otcem.

Vlastně mu to ani nemohla zazlívat. Mohla vinit jen sebe. Ragnar byl zralý muž, měl ženu, celkem velkého syna. Jak mu mohla vždy tak snadno podlehnout a ztratit kontrolu v jeho přítomnosti? Proč na ni musel takhle působit?

Nadechla se a podívala se znovu směrem vlevo. Ragnar upíjel ze svého rohu. Ale všimla si, jak na ni koutkem oka mrkl. Chvíli ho pozorovala, ale pak se jejím směrem otočila Lagertha. Rychle se podívala před sebe.

Dost lidí ji se zájmem pozorovalo. Vypadali, že se snaží zjistit její totožnost a proč sedí u hlavního stolu.


* * *
Lagertha seděla ve Velké síni, když náhle Siggy vešla dovnitř a poklonila se před ní. Lagertha zvedla ruku, "to je v pořádku, víš co jsem ti říkala."

Siggy se postavila a podívala se jí do očí, "kdo je ta žena? Ta z té včerejší večeře."

Lagertha se podívala do prázdna a povzdechla si. "Je to princezna z Anglie. Ragnar mi řekl, že s ní Bohové mají nějaké plány a že chce zjistit jaké."

"A ty mu to věříš?" Zeptala se Siggy konejšivě. Lagertha se prudce postavila, "samozřejmě že ne! Ale nemůžu s tím nic udělat. Pokud mu brzy neporodím syna, tak s naším manželstvím bude konec."

Siggy ji odhnula vlasy z obličeje, "jsi jeho žena. Miluje tě. Přece ho jen tak neposlechneš a nenecháš mu ve svém domě tu princeznu. Lagertha co znám by to nikdy neudělala."

Lagertha si povzdechla, "láska není všechno. Ragnar potřebuje syny. A když mu je nebudu moci dát, tak si za mě najde náhradu. I kdyby to neměla být tahle dívka, tak si najde jinou."


* * *
Tatia strávila celé své první dopoledne procházením se po Kattegatu. Chyběl jí její domov. Z Athelstanovo slov pochopila, že chybí i jemu.

S Athelstanem začala trávit hodně času. Rozuměli si. Když byla s ním, tak měla pocit, že je zase doma.
Jedno dopoledne spolu seděli na louce. "A věříš pořád v jeho existenci? Myslím v Boha?" Zeptala se zničehonic.

Podíval se na ni. Chvíli jen mlčel, než se rozhodl něco říct. "Nevím, jestli tu opravdu je. Po tom všem, co se stalo."

Tatia přikývla, "kdyby tu opravdu byl, tak by nedovolil všechny ty špatnosti, co se v poslední době staly. Má víra k němu slábne."

Athelstan přikývl. "Přesně to jsem si také říkal, když jsem sem přišel. Myslím, že mě to tu už hodně změnilo."

"A mohla bych tě ještě o něco požádat?" Zeptala se po chvíli. Přikývl. "Ty ovládáš jejich jazyk. Mohl bys mě ho naučit?"

Athelstan přikývl, "jasně že jo." Tatia se na něj vděčně usmála. "Děkuju."

* * *
Několik dalších dnů se pouze scházela s Athelstanem. Učil ji jejich jazyk. Zlepšovala se, uměla už nějaká základní slova.

Cestou do domu potkala Ragnara a několik dalších mužů. Byli oblečení a vyzbrojení. Zmateně je pozorovala, byla zima, kam teď mohli jít?

Vydala se k Ragnarovi. Podíval se na ni. "Co se to děje?" Zeptala se pomalu. Ušklíbl se, "a jako co to vypadá?"
Vypadal že je v dobré náladě.

Usmál se na ni, "potřebuji něco vyřídit s jarlem ze sousedního Gotalandu." Tatia chápavě přikývla, i když neměla tušení, o co se může jednat.

Rollo něco řekl svému bratrovi. Jeho pohled chvílema spočinul i na ní.

* * *
Celé ty týdny, co byli pryč, tak zůstavala s Athelstanem. Byla neskutečně ráda, že neodjel s nima. Zlepšovala se i v jazyce. Kolikrát i věděla, o čem mluví a co by měla říct.

Byla celkem spokojená. Lagertha si šla svou vlastní cestou, to samé Tatia. Ragnar měl pravdu, celé ty měsíce, co tu strávila, tak byla opravdu svobodná.

Po tom všem, čím si v minulosti prošla. Viděla smrt svého bratra, byla skoro znásilněna, ztratila důvěru svých rodičů, byla prodána vlastním otcem a přes rok byla v otroctví. A celou tu dobu si uvědomovala, že je slabá. A proto teď chtěla zapracovat na svém bojovém umění.

Naštěstí s tím nápadem Athelstan souhlasil, a tak trávili odpoledne na pláži šermováním. Její začátky byly příšerné. Ani neuměla držet meč. Teď už z toho byla o poznání menší katastrofa.

"Co se to tu děje?" Přišla k nim jednoho dne, když trénovali, Lagertha. Její pohled se zaměřil překvapeně na ni. "Ty chceš být štítonoška?" Zeptala se překvapeně.

Tatia pomalu zakroutila hlavou, "ne. Jen se chci naučit trochu bránit. Chci se umět postavit sama za sebe."

Lagertha se postavila před ní a překvapeně ji pozorovala, "co tě k tomu vede?"

Tatia si povzdechla, vzpomínky, na které by raději zapomněla, se k ní vracely. "Před nějakou dobou se mě pokusili znásilnit, pak se mě rodiče zbavili a pak mě unesli a dali do otroctví." Zavřela oči a nadechla se. Cítila slzy. Lagertha ji pořád pozorně poslouchala. "Nejhorší na tom byl ten pocit neschopnosti jakkoliv se ubránit. A tohle chci změnit. Chci za sebe umět bojovat."

Lagerthy výraz byl nečitelný, neviděla ani stopu po nějakých emocích. Pak se od Tatii mlčky odvrátila a podívala se na Athelstana. "Půjč mi prosím ten meč." Řekla pevným hlasem.

Athelstan jí překvapeně podal meč. Lagertha se s ním otočila na ni. "Mohu tě naučit bojovat samu za sebe. Myslím, že jsi silnější, než si o sobě myslíš."

Tatia nečekala Lagerthy první útok, a tak jí okamžitě vyletěl meč. "Lekce číslo jedno. Buď si jistá sama sebou. Svou zbraň drž pevně, nikdy necouvej a neukazuj svůj strach, protože pokud to uděláš, tak nikdy nevyhraješ."

Několik dalších soubojů se pokoušela dělat přesně to, co jí Lagertha řekla. Její boj se zlepšil, dokázala Lagerthě odporovat déle, ale vždy nakonec prohrála. Až po nějaké době se jí podařilo ji jednou porazit.

Tatia se usmála. Lagertha přikývla. "Na začátek to nebylo vůbec špatné. Je v tobě potenciál, který by bylo smutné promarnit." S těmito slovy Lagertha vrátila Athelstanovi meč a odešla pryč.

Tatia tam strnule stála a prohlížela si svůj meč.

* * *
Jednou ráno vyšla ven a všimla si žen, jak vesele skáčou na pobřeží. Podívala se na moře. Viděla tam připlouvat loď. Zhluboka se nadechla. Vraceli se! Rychle se rozeběhla k těm ženám. Některé vyděšeně křičely.

Jakmile se loď přiblížila, tak pochopila proč. Někdo ležel těžce raněný na nosítkách. Poznala o koho se jedná. Byl to Floki. Ten, který ji pravidelně dával najevo svou nenávist vůči ní. Ale i tak mu nepřála zemřít.

Pak vystoupil Rollo. Byl v řetězech. Hned za ním šel Ragnar. Tatia vydechla úlevou. Aspoň byl v pořádku. Prošel okolo ní, aniž by se na ni jednou podíval.
Co se mohlo stát, že jeho vlastní bratr tu byl jako zajatec?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama